333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
No po takové hvězdné nápovědě...
Bílý papír před sebou viděl jako velký vesmír nebytí. Jediný tah štětce v něm mohl stvořit bytí. Mohl si v mysli vybavit déšť nebo vítr, ale cokoli by namaloval, zůstalo by v obrázku navždy jako odraz jeho duše. Pokud by bylo jeho srdce nečisté, byl by nečistý i obrázek. Pokud by jeho srdce bylo netečné, byl by takový i obrázek. Pokud by se pokusil předvést jen svůj um, nešlo by to nijak skrýt. Lidské tělo se vytratí, ale tuš žije dál. Obraz jeho srdce bude dýchat i dlouho po jeho smrti.
První ukázka byla pro knihu spíše netypická, tato druhá je z přesně opačného pólu:
Tódži udělal několik kroků vpřed a řekl posměšně: "Snažíte se z toho vyvléknout? Jestli nedokážete zasáhnout letícího racka do křídla, tak to řekněte a omluvte se."
"Kdybych měl něco takového v úmyslu, tak bych tady nestál. Když racci ke mně nepřiletí blíž, useknu pro vás něco jiného."
"A to jako co?"
"Udělejte pět kroků a uvidíte."
Tódži se k němu přiblížil a vzkřikl: "A co teď?"
"Teď bych rád použil vaši hlavu, když jste po mně požadoval, abych dokázal, že se nevychloubám. Mnohem logičtější by bylo useknout vaši hlavu než zabíjet nevinné racky."
"Pomátl jste se?" zvolal Tódži. Instinktivně hlavou ucukl, protože v té chvíli mladík tasil meč a švihl jím. Byl to tak rychlý pohyb, že devadesát centimetrů dlouhý meč vypadal jak kratičká jehla.
"Co děláte?" stěžoval si Tódži, když se zapotácel dozadu a ohmatával si límec. Naštěstí mu hlava zůstala sedět na krku a vyvázl z toho bez šrámu.
"Už rozumíte?" řekl mladík. Otočil se k němu zády a odešel k hromadě zavazadel.
Tódži rozpaky zčervenal, nedokázal nic udělat. Když se podíval na sluncem zalitou palubu, uviděl na ní něco podivného, vypadalo to jako štětka. Zmocnila se ho hrozivá předtucha. Sáhl si na hlavu a zjistil, že přišel o svůj culík. Krátký, dopředu stočený culík, který byl opravdovou chloubou samurajů. Tvářil se vyděšeně, snažil se jej na vrcholu hlavy nahmatat, ale páska, kterou měl vlasy sepnuty, byla rozvázána. Vlasy mu visely zplihle dolů, čímž zvýraznily jeho vyholené temeno.
bylo zfilmováno jako pohádka že
Text příspěvku byl upraven 15.09.13 v 10:41
To nevím, ale kniha inspirovala vznik několika filmů i seriálu/ů...
Zajímavé také je, že hlavní hrdina (jehož jméno tvoří název knihy), skutečná historická osobnost, figuruje zde v databázi i jako autor jedné knihy.
Úryvek prokazující, jak lze slovy vyvolat mrazivou atmosféru, že jí až na kůži, při čtení v teple pokoje, cítíte:
Noc byla klidná a vcelku teplá - teploměr ukazoval - 15,5 ˚C. Nebe bylo poseté nezvyklými souhvězdími, nízko visící měsíc obklopoval sytě modrý modrozelený kruh. Řiďoučké, bledé měsíční světlo stékalo na ledovou bariéru, aniž by jí ozářilo. Kromě anténních stožárů a komínů, které trčely vzhůru jako hřbetní ploutve kosatek, nebylo široko daleko vůbec nic. Číhající hory se svými hřebeny, připomínající hromady obřích kostí, stanové město sněhových homolí na východě - nic z toho Joe ve tmě neviděl. Německá základna mohla ležet pouhých deset mil od nich a mohla zářit jako o karnevalu, přesto zůstávala neviditelná. Na půli cesty k hangáru se zastavil. S posledním křupnutím sněhu pod jeho nohama jakoby umlkl celý svět. Ticho bylo tak naprosté, že bylo náhle slyšet i myšlenkové pochody v jeho hlavě, zprvu jen ševelily, posléze přímo křičely. Skrytý německý ostřelovač by ho snadno zaměřil, dokonce i v panující neproniknutelné tmě, pouze podle ohlušujícího hučení rozbouřené krve v žilách kolem uší nebo podle hydraulického sykotu v jeho slinných žlázách.
Tyzik jako obyčejně neví. Nevěděl by někdo jiný? Přece hrdina té knihy zažívá úžasná dobrodružství, a to je jistě čtenářsky přitažlivé, ne?
to Koka - Přece hrdina té knihy zažívá úžasná dobrodružství...
...jenže třeba tenhle hrdina - 007 prožívá úžasná dobrodružství
...jenže třeba tenhle hrdina - Nobody prožívá úžasná dobrodružství
...jenže třeba ......
...já vím tenhle je vojenskej Joe.....ale asi to nikomu nic neříká
Přiznám se, že do -15 se mě moc pouštět nechtělo...nezažíval náš hrdina i nějaká dobrodružství v teplejších pásmech?:)
Pajonku - až TŘIKRÁT jsi ve své nápovědě "načal" název knihy, a tak ještě přidám informaci, že ten Joe se nejdřív jmenoval hezky česky Josef, obdivoval kouzelníka Houdiniho a na arktickou základnu se dostal z Prahy přes New York.
Koka, já to přece vím, co to je !!! ale co ostatní ?????...kurnik, proč myslíš, že jsem napsal takové obsáhlé kecy /chichichi
pajonku, promiň, že jsem tomu neporozuměla - ve vedlejším pokoji bojuje Plzeň s Manchestrem, a jsem z toho nesoustředěná :-). Ale snad jiní to "přečtou" tak, jak to je myšleno.
http://www.databazeknih.cz/knihy/uzasna-dobrodruzstvi-kavaliera-a-claye-4866 ?
Lensiie, ten otazník na konci tvého diskusního příspěvku je zbytečný :-), patří tam tečka!
Koka, já jsem tě jenom zkoušela ;-)
Sieno, ty víš, že tě mám ráda, ale ohřát se musíš v jiném vlákně :-)
V lednu začalo docházet krmivo. Příděly zrní byly drasticky sníženy a bylo oznámeno, že na vyrovnání bude zvýšen příděl brambor. Pak se ale zjistilo, že větší část úrody brambor zmrzla, protože krechty nebyly pořádně zakryty. Brambory změkly a ztratily barvu a jen málo bylo poživatelných. Zvířata neměla někdy i několik dní kromě řezanky a otrub co žrát.
Text příspěvku byl upraven 17.09.13 v 21:53
Tak prosím, hádejte:
Hlad je chtění. Je to touha mnohem větší než touha. Není to totéž, co vůle, která je silou. Není to ale ani slabost, protože hlad nezná pasivitu. Hladový člověk je někdo, kdo hledá.
Catullus si nařizuje rezignaci právě proto, že nerezignoval. Hlad v sobě obsahuje dynamičnost, která nedovoluje přijmout daný stav. Je to chtění, které se nedá snést.
Přidám další příspěvek z toho životopisu, který poprvé vyšel v roce 2010.
Tatínek se marně snažil být konzulem, ve skutečnosti byl otrok. Především sebe sama; nikdy jsem neviděla někoho, kdo by po sobě vyžadoval tolik práce, výkonnosti, úsilí a povinností. Otrok byl i kvůli způsobu, jakým se stravoval. Neustále trpěl pocitem hladu, s bolestnou netrpělivostí očekával stravu, která nebývala hladová, nicméně podle nadzvukové rychlosti, s jakou ji vždy pozřel, tak vypadala.
Vložit příspěvek