333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Koka to určila správně, dávám jí slovo. A omlouvám se za zpoždění, musela jsem náhle odejít z domu.
RADOST mě tou ukázkou o hladovění inspirovala k tomuto úryvku:
Slíbila jsem Vlkovi, že mu splním malou prosbu, i když mi odmítl říct předem, co to bude. Samozřejmě, měli jsme přece výročí a to všechno… celý rok a půl spolu. A on taky splnil slib, že se dnes nebudeme hádat, že nebudeme mluvit o nepříjemných věcech a že se mě nebude ptát na otázky, na něž neumím odpovědět.
Dala jsem mu tu splněnou prosbu darem, ale kromě toho jsem mu k večeři uvařila jeho oblíbené jídlo a k tomu jsem udělala svou specialitu, tuňákovou roládu. Celý rok jsem se sice snažila Vlkovi podstrojovat i jiná moje oblíbená jídla, desítky různých jídel z kysaného zelí, chalvu, křenovou omáčku a další estonské vzpomínky na dětství, ale Vlk je nedovedl ocenit, ani je pořádně neochutnal. On sám se zase snažil naučit mě jíst točeňák a párky s hořčicí, jenže turkuská hořčice s příměsí jablek nemohla nahradit pálivou estonskou. Jednu dobu plnil ledničku jen točeným salámem, protože si myslel, že mě tím přinutí zvyknout si na tu myšlenku a chuť, ale já jsem tehdy úplně odmítala jíst. Tuňáková roláda byla kompromis – pro mě něco, co ráda uvařím, pro Vlka něco, co rád sní.
Agi, trefa! A teď by to chtělo něco optimističtějšího, než byla ta moje ukázka.
V náš poslední večer v Asriamas jsme dali dohromady veškeré své vybavení a proviant. Měli jsme pětačtyřicet kilo rýže. Víc už jsme jí koupit nemohli, protože vesnici docházely zásoby. Koupili jsme třicet nebo pětatřicet kilo sušených fazolí. Taky jsme měli velký trs zelených banánů a zbytek zásob, které jsme nazhromáždili v posledních dnech: juku, okurky, cibuli a spoustu feferonek, trochu medu vyrobeného z cukrové třtiny, sůl a koření. Sůl se v Asriamas odměřovala jako zlatý prach. Za všechno tohle zboží jsme zaplatili spoustou různych dárků, podle preferencí příjemce.
Karl měl na starosti naše finance a nadělal spoustu chyb. Vyhandloval skoro všetky cívky s rybářským vlascem, takže nám zůstalo jenom pár metrů. Totéž udělal s rybářskými háčky, zbavil se všech kromě tří. Když jsme dorazili do Asriamas, měli jsme s sebou deset zapalovačů. Když jsme odcházeli, zůstal nám jenom jeden, a ten byl pouze z polovičky plný.
/Je to autobiograficko-dobrodružný román zo súčasnosti, prečítalo ho 28 ľudí./
Text příspěvku byl upraven 19.09.13 v 06:51
Dej sa odohráva v juhoamerickej džungli a každý člen štvorčlennej výpravy má inú národnosť.
...tady nemohu sloužit, něco jsem četl a dost se to podobalo nápovědě....
------ Ztracen v džungli
..poprosím o nahození někoho jiného.. zase nebudu prakticky dva dny na netu
žolík je tady !!!!
Mečířský mistr Hanuš Kalenda byl, jak už mohl Lukáš zpozorovat při předběžném průzkumu, velice obezřetný muž. Nejen v přízemí, ale i v prvním patře měl okna opatřena tepanými mřížemi. Tudy se do domu nedalo vniknout. Ale do každého hradu se dá dostat. A Kalendův dům nebyl navíc žádný hrad.
Lukáš mohl vylézt přímo po zdi jeho domu, ale nechtěl budit pozornost. K výstupu, nikoliv z ulice, ale z druhé strany, si vybral až třetí dům od toho, do kterého se hodlal vloupat. Děkoval za šindele, které byly na Kalendově, ale i sousedních střechách, protože sláma doškových střech při namrznutí daleko víc klouzala.
Vypadá to složitější než to je. Jedná se o první díl (prozatím) trilogie českého autora historických románů.
Už se tu spolu nějakou dobu pohybujeme a leccos o sobě víme. Není těžké to uhádnout v případě, že jsem to zadávala já. Myslím si, že Koka ( a nejen ona) by mohla dílo i autora lehce odhalit.
Koka by ho mohla odhalit, ale raději to neudělá, jedině výměnou za to, že ty odhalíš mého neuhodnutého "hrdinu" ve vlákně Postava hledá autora :-)
Text příspěvku byl upraven 20.09.13 v 20:58
Trošku jsem tě mystifikovala, ale nechtěně :-)
Jedná se o Františka Niedla a první díl se jmenuje Platnéř. Moje chyba, špatně podáno, ale je to tvoje, tak nám představ něco hezkého.
No, pravda, z anotací na DK člověk nevyčte, co je první, druhý, třetí díl... Ale - a to fakt nekecám - ten Platnéř se mi nejdřív nabízel, protože má stejně graficky řešenou obálku a vyšel o rok dřív, než Návrat msitra, ale když jsem si 3x zkontrolovala tvou nápovědu, tak to dopadlo, jak to dopadlo. Nic hrozného.
Zato já dám teď něco "pro pamětníky":
„Bylas mou nejlepší žačkou. Psalas velice hezky. Mívala jsem z tvých kompozic radost. Ale tyto poslední …“ cvrnkla do papíru pohrdavě nehtem.
„Vyhledala jsem si správný pravopis nejtěžších slov a dbala jsem na písmo a vnější úpravu a … „
„Mluvím o tom, jaký volíš obsah.“
„Říkala jste, že si můžeme samy vybrat co chceme.“
„Ale chudoba, hladovění a opilství jsou ošklivé věci, které není ani vhodno, ani radno volit za obsah školních úloh. Všichni připouštíme, že tyto věci na světě jsou. Ale to neznamená, že o nich musíme psát.“
„A o čem se má psát?“ Fanynka bezděky promluvila učitelčiným způsobem i tónem.
„Máme se pohroužit do obraznosti a objevovat tam krásu. Spisovatel, jako každý umělec, musí stále jen usilovat o krásu.“
„A co je krása?“
„Nedovedu si představit lepší definici nad Keatsovou: Krása je pravda, pravda je krása.“
Fanynka popadla všechnu svou odvahu do obou rukou a řekla: „Ale ty povídky jsou pravda!“
„Nesmysl!“ vybuchla slečna Gardnerová. Potom se umírnila, ztišila hlas a pokračovala: „Pravdou rozumíme věci jako hvězdy na nebi, slunce vždy znovu vycházející, pravou vznešenost člověka a mateřskou lásku a lásku k vlasti,“ končila podezřele sestupnou řadou.
Dlouho jsem tady nebyla, tak se omlouvám za pozdní reakci:
Nápověda: Fanynka z úryvku se jmenuje Fanny Nolan, žije v Brooklynu a ke konci příbehu se pílí dopracuje až k zaměstnání na Manhattanu!
knihu jsem nečetl,že by to bylo tohle ?
Milá i smutná knížka, sociálněkritické drama s nádechem sladkobolné nostalgie. Hezký příběh předčasně samostatné (a osamělé) dívky, která se stává ženou v době počínající emancipace amerických žen, dychtících po vzdělání a vlastním výdělku.
Je překvapující, že americká kinematografie ještě nepřinesla remake tohoto krásného příběhu o vášnivé čtenářce Fanynce, která toužila po vzdělání, po lásce, po stromu, který byl důvěrníkem jejího dětství .... V těchto letech právě běží 100 let od doby Fanynčina příběhu, a kniha přesto nepůsobí \"jak z jiné doby\". Doporučuji!
...ale znám film
Kopírovat sem celé komentáře nějakých uživatelů - copak to se dělá? Hodně jsem sázela na AnnuMariuSarah, která tady s námi tuším také hrála a ke knize napsala hezký komentář; žel, neozvala se.
Takže pajonku, souhlasím a to shlédnutí filmu ti závidím, neboť jistě byl hodně americky sladký a happyendový, že?
Ještě prosím plný název a autora (-rku).
...to byl jen takový nápad, doufám, že tě to neurazilo...
V Brooklynu roste strom / A Tree Grows in Brooklyn
Betty Smith
...a na oplátku ti posílám link na stažení filmu
http://ulozto.cz/hledej?q=V+Brooklynu+roste+strom+
Vložit příspěvek