333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Rumunsko - 1909 - Eugène Ionesco....
k tomu jsem dospěla už včera, ale nemohu ho dosadit do toho ostatního popisu:( Tudíž je to špatně...Opravdu budu napjatě vyčkávat na správnou odpověď:)
Sieno, postupujeme stejně, ale děláme někde chybu. 1909, Rumunsko, u Ionesca jsem byla asi třikrát. Zkusila jsem i Polsko, Slovensko, Bulharsko :-)
Text příspěvku byl upraven 11.09.13 v 19:37
To bude špatný filtr země....teď jsem našla, že jako folklór, byly legendy o upírech, v zemích: Rumunsko, Bulharsko, Moldávie, Ukrajina, Maďarsko, ale i Slovensko, Morava a Čechy
Omlouvám se velmi, ten počet let od smrti Čechova do narození hledaného jsem přehnala - byly to pouze 3 roky, ne 5. Mea maxima culpa. Ale zkusme zapomenout na Čechova; domnívala jsem se, že v zemi, kde muzikál Dracula trhal rekordy, nikomu nemůže v souvislosti s upíry napadnout jiná země, než. .....
Autor byl hlavně filozof, pak i diplomat, zapletl se s fašisty, a zemřel na "dalekém Západě". A vodítkem k němu by mohlo být i pražské Divadlo Na zábradlí.
Uff, vlastně za to mohu já, já jsem Antona Pavloviče přivedla mezi upíry:-)...Mircea Eliade, novelu už nedám:)
Lensiiee....alespoň nějaká spojitost s naším novým, dobrým známým:-)
V roce 1928 se na Bukurešťské univerzitě setkal s Emilem Cioranem a Eugène Ionescem.
Koka, cos myslela tou knihovnou/neknihovnou v Praze
Text příspěvku byl upraven 11.09.13 v 19:39
Ano, je to Mircea Eliade, novela Slečna Kristýna. Kdo chce znát i kořeny upírománie, tomu to doporučuji .
Tou knihovnou - neknihovnou je myšlen komorní a zkušební sál Divadla Na zábradlí, který se jmenuje Eliadova knihovna a v němž se dějí zajímavé programy - doporučuji do pozornosti
Díky, už jsem koukla na stránky, jsem o té scéně neměla ani tušení...
A teď si dovolím sestup z pater vyšší literatury, a vložím ukázku z velké klasiky, leč romantické literatury...myslím, že si s Lensiiee zasloužíme oddechnutí:)
Mozog mala teraz milosrdne otupen a z dlhej skúsenosti vedela, že tato otupenosť čoskoro ustúpi ostrej bolesti, tak ako tkanivá, ktoré chirurg rozreže nožom, sú chvíľu necitlivé, a potom sa v nich prebudí prenikavá bolesť.
Nebudem na to teraz myslieť, povedala si pochmúrne, dovolávajúc sa starého zaklínadla. Zošaliem, ak budem teraz myslieť na to, že som ho stratila. Budem na to myslieť zajtra.
Myslím, že to je velmi známá kniha, že ani slovenština nezmate:)
Text příspěvku byl upraven 11.09.13 v 22:18
Budem na to myslieť zajtra....to je postoj, charakteristický pro hlavní hrdinku, která, ač vychována jako malá "princezna", dokáže svou cílevědomostí a dravostí ochránit své blízké a svou milovanou farmu i během občanské války.
Ukázka je z velkého finále, kdy ji opouští její manžel...slavná scéna na schodech z oskarového (8) velkofilmu:)
Text příspěvku byl upraven 12.09.13 v 08:25
Dnes ne, budu na to myslet až zítra...
To je opravdu hlavní charakteristika hrdinky Scarlet O´Harové z románu Jih proti severu - Margarett Mitchell, nezapomenutelná kniha i film.
No jak jinak:)
a jen tak na okraj, vidět jen film, tak asi nepochopím tu její posedlost svým bratrancem:)
Tak je to Vaše a já mohu v klidu odejít do práce s pocitem, že nikde nic neblokuji, díky:)
Text příspěvku byl upraven 12.09.13 v 08:47
Já se vrátím z amerického jihu domů..
Z lidí kolem šla opravdová zloba. Rozuměla jim, těm
vztyčeným rukám kolem a těm rozhořčeným hlasům. I ona
byla jednou z nich, z těch rozzlobených, z těch pomstychtivých,
z těch, kteří si chtěli vybít dlouho snášené ponížení,
tisíc ústupků i definitivní zlomení. Matčino.
Asi jsem vybrala ne moc vhodnou ukázku, tak přidám:
.. a i těm bylo pod pohrůžkou smrti zakázáno vyhlížet z oken. Vyhlížet z oken! Směšné. Co by asi udělali s ní, která vyhlášku porušila a vydala se na shromáždění na Rathausplatz?
Kdyby ji tam někdo poznal, kdyby se kolem ní shlukli a odvlekli ji k revoluční gardě chlapů s velkým červeným RG na rukávu košile, byl by konec. Zmizela by jako za poslední měsíc zmizelo tolik jiných z jejího okolí. Všichni toho byli
svědky, nezůstal už nikdo, kdo by nepřišel o známého nebo člena rodiny.
Kniha je prvním větším úspěchem mladé autorky, román vyšel v r. 2009 a popisuje ty temnější stránky českých novodobých dějin.
Jako poctu hudbě, literatuře a obdivuhodnému člověku, který už, žel, nikdy nic nenapíše a nezahraje, vkládám ukázku od autora, jehož jméno asi nebude těžké uhodnout:
Hrál jsem si Beethovenovu sonátu Měsíční svit, když tu se přestaly zvedat dvě klávesy c a cis, zrovna ty nejdůležitější. Asi něco spadlo do škvíry mezi ně. Zkoušel jsem to dostat nožíkem ven, ale nedařilo se. Mrzutě jsem zavřel víko a usedl ke stolu. Stál na něm můj psací stroj.
"Netruchlete," řekl mi, "mohu váš klavír docela dobře nahradit."
Vyjádřil jsem mlčky svou pochybnost.
"Mám mnohé přednosti před pianem," pokračoval, "za prvé jsem přenosnější, za druhé dovedu vyslovit to co on daleko stručněji a jednodušeji. Okamžik," a čile se rozklepal.
Text příspěvku byl upraven 12.09.13 v 14:54
Tak mám pár tipů, ale poprosila bych o menší navedení:)
Text příspěvku byl upraven 14.09.13 v 09:22
Tak v navádění mohu jen zopakovat již výše řečené: autor byl umělcem v oblasti hudby i literatury. Jak řekl v nedávno reprízovaném pořadu Marka Ebena Na plovárně - když mu to nešlo při komponování, přesedlal k psacímu stroji, a opačně (a o tom je i tento autobiografický úryvek). Zůstaly nám po něm hezká klavírní díla a milé, vtipné i hloubavé knížky. Tu, ze které je citace, jsem - dle DK - žel, četla údajně jenom já, ale jinak jsem přesvědčana, že ji - stejně jako 22 jeho dalších - četlo hodně čtenářů.
Teď jsem si všimla a opravila tu hrůzu:( Snad omlouvou by mohla být ranní hodina...
Lístky vavřínové - Ilja Hurník...!?!
Siena, typy/tipy není až taková hrůza, jako "indýcie", se kterými se tady, v některých hádankářských vláknech často setkávám :-)
Ano - je to Ilja Hurník, ale knížka jiná - Kapitolské husy a z ní povídka Síla přirozenosti.
Sieno, prosím, zadávej.
Ať tak či tak, ostuda jsem...
Zůstala bych v říši hudby:)
Ale sotva se dotkl kláves, strhl se. Při hře zapomněl na druhé i na sebe, nadšení ho znovu strhlo do svého velkolepého proudu. najednou byl ve středu díla, zpíval, hrál poslední chóry, které doposud vytvářel jakoby ve snu. Teď je však poprvé slyšel v bdělém stavu. "Oh death where is thy sting" ("Kde je, ó smrti, osten tvůj"), cítil v hloubi srdce, proniknut sálavým ohněm života, a mocněji zvedal hlas, ač zpíval samojediný, zněl tu přece jen a jásal a plesal celý chór a Händel zpíval a hrál až k poslednímu "Amen, Amen, Amen" a prostor se div nerozskočil tou bouří tónů, s takovou mocí vložil do hudby všechnu svou sílu.
Doktor Jenkins tu stál ohromený. A když se Händel konečně zvedl od cembala, řekl zmateně a s obdivem, jenom aby něco řekl: "Člověče, něco takového jsem jakživ neslyšel! Vy máte čerta v těle".
Ale tu přes Händlův obličej přeletěl mrak. Také jeho polekalo tohle dílo a milost, která na něho sestoupila jakoby ve snu. Také on se styděl. Otočil se a řekl tiše, sotva to ti druzí mohli slyšet: "Myslím si spíš, že při mně byl Bůh".
Příběh vypráví o okolnostech vzniku velkolepého oratoria Mesiáš a spolu s dalšími 11, tvoří knihu příběhů, které v posledních pěti stoletích měnily tvář světa...alespoň z pohledu známého spisovatele.
Text příspěvku byl upraven 14.09.13 v 11:12
Tak koukám, že jsem ukázkou zablokovala...pokusím se o nápravu:)
Autor 12 příběhů, ze kterých se kniha skládá, byl rakouský prozaik, esejista, básník a překladatel z francouzštiny do němčiny. Nedokázal se smířit s tím, že během II.SV jsou ničeny kukturní památky v Evropě nacisty a ve svém brazilském exilu spáchal sebevraždu.
Vložit příspěvek