333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
A ten den celej můj svět úplně zčernal. Vzduch byl černej, slunce bylo černý. Ležela jsem v posteli a zírala na černý stěny svýho bytu. Minny se každej den chodila dívat, jestli ještě dejchám, krmila mě, aby mě udržela při životě. Tři měsíce trvalo, než jsem se dokázala podívat z okna, jestli je svět tam, kde bejval. Překvapilo mě, že se srdcem mýho kluka se nezastavil i okolní svět.
Pět měsíců po pohřbu jsem vstala z postele. Oblíkla jsem si bílou uniformu, dala si kolem krku malej zlatej křížek a šla sloužit k paní Leefoltový, protože se jí zrovna narodila holčička. Brzo mi ale došlo, že se ve mně něco změnilo. Usadilo se ve mně hořký semínko. A já jsem už neuměla bejt tak vstřícná.
A pro dnešek už končím s ukázkami, obsadila jsem nyní tři vlákna, tak to přenechám již jiným :)
Doplňuji autorku : Kathryn Stockett
Do kanceláře vejdou Pšenice se Cvrčkem.
"Copak to děláte, paní vedoucí?" Ptá se Pšenice.
"Momentálně teda dělá pěkně nepříjemné ksichty," usoudí Cvrček.
"Kontroluju DVD z kamery," odpoví Kaoru, pohled zavrtaný do monitoru. "Srovnáme časy a hned bude jasný, kterej grázl ji tak zřídil. "
Přeji dobrou noc. Zítra tu celý den nebudu. Hádejte, hádejte. Požádala jsem jednoho z vás, aby za mě odsouhlasil správnost. Příště najdu ukázku jen pro něj, za to, že jsem ho o tu dnešní ošidila :-D
Kdyby vás to zajímalo, tak D1 opět stojí, takže jak zabít nudu? Už se stmívá, tak ať tu není ta ukázka od tmy do tmy. Taky jste si mysleli, že letos už ta Nobelovka vyjde?
Lensiiee, opravdu si někdo mohl myslet, že autor tohoto díla
http://www.databazeknih.cz/knihy/afterdark-1750
je vhodný na nobelovku?
Lidé jsou různí :-) článek, který mu fandil tu byl celkem dlouho jako titulní
Prosím, pokračuj
Benna jsem zastihl u večeře. Seděl ve svém pokoji v druhém patře Mánesovic vily a cpal se bramborama s tvarohem. Na stěnách měl všude fotky jazzových muzikantů, nad pianem Luise Armstronga, vedle něho Andrews Sisters, nad stolkem v rohu, kde večeřel, Kamila Běhounka a Emila Ludvíka. Mlaskal a zapíjel brambory podmáslím. Flexatón ležel vedle hrnku s podmáslím, sebral jsem ho a zatřepal jsem s ním. Ozval se magický zvuk.
No, ale jen na 50%...ostuda:(
Přesto s radostí vkládám další ukázku:)
Vedle kaple postavili kůlnu. Pracoval v ní dozorce a dva hlídači. Dozorce se potil. Odmítavě mávl rukou, když vyslechl Graeberovu žádost. "Na to není čas, člověče! Do oběda musíme ještě stihnout dvanáct pohřbů! Panebože jak máme vědět, jestli tu neleží vaši rodiče? Máme tu desítky hrobů bez náhrobních kamenů a beze jmen. Tady z toho se stal velkopodnik! Jak bychom se tu mohli vyznat? "
Zkusím ještě jako nápovědu, přiblížit dobu příběhu...
Dunění neutichlo celou noc. Dunění a záblesky na obzoru. Graeber tam zíral. Rusové - na podzim roku 1941 vůdce prohlásil, že jsou vyřízeni, a taky to tak vypadalo. Na podzim roku 1942 to prohlásil znovu a ještě pořád to tak vypadalo. Pak ale přišla ta nevysvětlitelná doba před Moskvou a Stalingradem. Najednou se už nic nedařilo. Bylo to jak začarované. A náhle měli Rusové už zase děla. Na horizontu se ozvalo hřmění a dunění přehlušilo všechny vůdcovy řeči a už neustalo a pak před sebou hnalo německé divize zase zpátky.
Říkala jsem si, že zrovna ty by ses mohl ozvat:) EM. Remarque / Čas žít, čas umírat.
Tak prosím...
New York už dávno nebyl festivalem letních radovánek a Harryho s Tyronem polila studená sprcha... Brody už nedokázal sehnat žádný neřezaný hero. Cože! No jo. Hero sehnat mohl, jenže už bylo nařezaný. Do hajzlu... co se, vole, stalo? Tyrone pokrčil rameny a dal si mnul hlavu. No, Brody povidal, že prej podle všeho se tu někdo snaží vo to, aby mu ten jeho matroš co nejdýl vydržel. Aby mu vydržel matroš?
Nic se našim umělcům neprotiví víc než dotěrné uctívání širokými masami. Jen jedno se jim protiví ještě více: když se jim dotěrného uctívání širokých mas nedostává vůbec.
Významný malíř, těšící se v celé zemi nejvyššímu uznání, si chce koupit kravatu a vstoupí inkognito do obchodu s módním zbožím. V skrytu své duše však nemá vroucnější přání, než aby majitel obchodu inkognito nejen odhalil a malíři projevil náležitý obdiv, ale také mu poskytl patřičnou slevu.
Majitel obchodu si však významného malíře změří zcela nepřítomným, lhostejným pohledem. Zřejmě nemá ani tušení o poctě, která se mu tu dostává.
Významný malíř zpravidla bývá doprovázen hejnem mladých obdivovatelů, kteří v takových případech majitele informují, jaká významná osobnost zavítala do jeho obchodu. Tentokrát vešel významný malíř do krámu z jakéhosi důvodu sám, a tak se octne v rozpacích. Majiteli obchodu nemůže přece jen tak říct: „Jsem Jicchak Bar Honig, ten významný malíř.“ To by mu jeho skromnost nikdy nedovolila.
Ukázka tu chuděrka zůstala opuštěná...zkusím hooodně naslepo, tudíž s velkou pravděpodobností úplně vedle:
Stránky z mého života, Fjodor Šaljapin?!?
Vložit příspěvek