333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
taková lacino získaná hřivna by mne ani netěšila nightlybirde, prvenství patří tobě, můj příspěvek byl sotva více než nápověda :-)
Obloha je plochá. Připomíná nekonečné malířské plátno pomalované šedou barvou, ale přinejmenším neprší. Opět jsme na cestě, Lisa a já. Kolo je pryč. Jídlo je pryč. Nože jsou pryč. Švýcar je pryč. Mohla bych ho zabít, vymazat jeho život jako hnusnou šmouhu.
Autorka původně plánovala tuším trilogii, z osobních důvodů zůstalo ale jen u první části, takže se asi nedovíme, jak hrdinka vlastně dopadla.....
..a dáme si jeden nehorror
Carl postupoval dál do malého obývacího pokoje. Spuštěnými žaluziemi nepronikalo dovnitř příliš mnoho světla, ovšem dost na to, aby spatřili v rohu opřenou postavu s šedozelenou kůží a rozpraskanými puchýři ve tváři. Z nosu jí vytékala řídká, načervenalá tekutina a knoflíky na košili držely k prasknutí napnutou látku svírající nafouklý hrudník. Oči měly konzistenci vosku.....
pajonek: Díky, já to jen tipla, tyhle knížky se teď trochu pletou dohromady :)
Plukovník ukázal na šílenou, která tu nehybně přihlížela. Ruku měla opřenou o závěr děla.
"Odneseme ji v náručí, pane...," odpověděl Goúmi aniž žádal o další vysvětlení.
Bylo však již pozdě.
Ve chvíli, kdy k ní plukovník Munro a Goúmi přistoupili, aby se jí chopili, lady Munrová jim chtěla uniknout, zadržela se rukou děla, pochodeň jí vypadla na prachovou nálož a z děla vyšla strašná rána, opakovaná ozvěnou pohoří Vindhja a plnící hromovým rachotem celé údolí Narmady.
notburba, vím co to je ....ale už žádná moje odpověd, žádné zadání .... žádné hádání......
...rád jsem hádal ....ale dnes mne jeden člen zdejší databáze doslova "odstřelil" .....
Tak a teď vám vrátím všechny ty detektivky a thrillery u kterých jsem jen tupě zírala :-)
Právě v okamžiku, kdy přikročil k lůžku a díval se dědovi přímo do obličeje, si uvědomil, že tohle je jeho první seznámení s ďáblem. A ten dojem nevyvolal pouze rudý obličej, černé oči, lomené obočí a divoce vypadající, šedí prokvetlé vlasy; byl to hlavně tvar těla umírajícího, protože břicho vydulo přikrývky do mohutného hrbu. V den dědečkova pohřbu mu otec řekl: "Na pokání má celou věčnost, a přesto pochybuju, že to bude stačit." Bylo to poprvé a naposled, kdy otec před ním vyslovil dědovo jméno.
Bydlel sotva pár dní na Houghton Hall, když se dozvěděl celou historii dědova života. A kdyby se ji nedozvěděl hned tenkrát, nepochybně by ji pak už nikdy neslyšel, protože jeho otec se hned první týden zbavil všeho bývalého služebnictva včetně kočího, starého Taplowa. A právě Taplow, vždycky vášnivý dedečkův obdivovatel, mu vylíčil celou tu nechutnou historii.
Taplow hned na začátku prohlásil, že Jeho Lordstvo byl skutečný chlap, postrach kraje, nejen kvůli svému koni a láhvi, ale i co se týkalo žen. Měl rád mladé dívky a panny. Dával pět liber tomu, kdo mu přivedl pannu, ale jen jednu libru za dívku, kterou už někdo měl, i když byla mladá. Takhle - podle Taplowa - starý šlechtic mnohou rodinu uchránil v zimě před hladem. A hned mladého pána nezapomněl upozornit, že stačilo jen se rozhlédnout po vesnicích a farmách, a všude se našel někdo s nosem a černýma očima typickýma pro rod Fischelů. Svou pečeť ovšem zanechal i ve víc než jednom z velkých domů. A ještě něco: Když se na jeho panství někde chystala svatba a ženich měl tolik rozumu, že Jeho Lordstvu dovolil načít nevěstu... Jo, Jeho Lordstvo, to byl pašák, a co všechno se v domě odehrávalo! Posílal paničku do Londýna, aby si nakoupila nové šaty, a pak hupky dupky! Farmáři mu hrozili zastřelením. Jo, ale vždycky na ně vyzrál, měl svoje metody, a ať se jim to líbilo nebo ne, za pár měsíců se ve farmářských domácnostech objevilo další dítě.
Teraz sa škodoradostne teším ja. Nuž, škodoradosť je najväčšia radosť.
Nekonečný příval vod, který plnil koryto potoka, způsobil starosti i tlupě opic. Ukryla se totiž ve skalních dutinách u břehů a jakmile se začala voda vlévat do nejnižších dutin a rozsedlin, opice je musely opustit. Drápaly se po skalách výš, a pokud nenalézaly nové dutiny, do nichž by se mohly skrýt, silnější opice násilím vyhazovaly slabší z jejich úkrytů a samy je obsazovaly. Vypuzené opice pak seděly smutně pod skalními výstupky, byly promočené lijíkem a chvěly se zimou.
V malé rozsedlině se k sobě tlačilo několik opic. Jedna z nich držela v náručí malou opičku, která se k ní poděšeně tiskla. Všechny se smutně dívaly do deště a bez zájmu naslouchaly hukotu rozbouřených vod.
Náhle se před rozsedlinou objevil silný opičák, a za ním druhý a třetí. Jeden z nich hrubě uchopil nejbližší opici a snažil se ji vytáhnout z rozsedliny. Opice se však zachytila skály a tak pevně se držela, že s ní opičák marně cloumal. To ho rozzlobilo a rozvzteklilo. S rozšklebenou tváří a vyceněnými zuby poskakoval na malé plošince před rozsedlinou a ani studený liják nedovedl zchladit jeho vztek.
Najednou vyšlehl z jeho očí krátký záblesk kruté lsti. Rychlým hmatem uchopil opičí mládě, silou je vytrhl matce z náručí a odhodil stranou. Mládě zavřeštělo a slabýma ručkama se křečovitě drželo malého skalního výčnělku. Všude kolem něho prudce dopadaly veliké dešťové kapky a rozstřikovaly se na tvrdé skále v jemnou, bělavou mlhu.
Samice, zbavena nečekaně mláděte, překvapením i vztekem pronikavě zaječela a v okamžiku vyskočila z rozsedliny.Odstrčila opičáka a hnala se k mláděti. Než však doběhla, kámen se vydrolil a padal i s jejím mládětem do dravého proudu potoka. Jako rozumu zbavena vrhla se samice za nešťastným mládětem, aby je zachránila. Skoro současně dopadly na hladinu, ale sotva je samice něžně objala, divoký proud je obě uchvátil, srážel ke dnu a opět vynášel, houpal na vlnách a bil jejich těly o ostré hrany skal. A zatímco v pevném objetí zmírala opičí matka se svým mládětem v divoce zpěněné vodě, před skalní rozsedlinou se pral opičák se svými druhy o místo, které tak krutě získal.
Velké křovisko, které si mladý smilodon vyhlédl za svůj nový domov, vyrůstalo daleko od jeho rodné skalní sluje až na samém okraji stepi a poblíž pralesa, který se táhl do nesmírných dálek na sever.
Okraj stepi a pralesa se stal pro smilodona nejoblíbenějším lovištěm. Kromě lvů a velikých medvědů nebylo zvířete, které by nenapadl. S nelítostnou zuřivostí se vrhal na mylodony, megalony a nothroteria, ohromná a nemotorná zvířata, s dlouhou srstí, která byla proti jeho divokým útokům zcela bezmocná. A když zatoužil po vzrušující honbě, lovil rychlé antilopy, koně i mohutné bizony, kteří zde žili v četných stádech. Z mladého smilodona vyrůstala silná a nebezpečná šelma, která se stala postrachem celého kraje.
Pomôcka: Ak z každého slova názvu knihy vezmete len prvé písmeno, dostanete koniec abecedy.
Tak, a máš ďalšiu šancu na škodoradostné radovánky. Hlavne nesmie úryvok obsahovať toľko mien. Houghton Hall, rod Fischelů... No nevygúgli to!
Mimochodom, keď už sme u praveku, viete, že sa nám z tých čias zachovala ľudová pieseň? A hoci u ľudových piesní to nie je zvykom, poznáme aj autora. Je ním lovec menom Koja. Pieseň začína takto: Vysoký ja lovec, vysoký ja Koja…
No to my jsme u ohně zpívávali Bednu od whisky a na Koju opravdu nedošlo, inu jiný kraj...
Ale teď se tužte milánkové:
Narodil jsem se v severní části Spojeného království, v domě svého dědečka. Byl to šlechtic značného jmění a vlivu, který se při mnohých příležitostech zasloužil o vlast; proslul též svými schopnostmi právními, jež uplatňoval s velkým úspěchem v postavení soudce zejména proti žebrákům, k nimž měl neobyčejný odpor.
Můj otec, jeho nejmladší syn, se zamiloval do chudé příbuzné, která žila u starého pána jako hospodyně; tajně se s ní oženil a já jsem byl první plod tohoto manželství. V době těhotenství znepokojil jakýsi sen mou matku do té míry, že manžel, unaven jejím naléháním, se nakonec obrátil na věštce ze skotské vysočiny; jeho příznivý výklad si chtěl předem zajistit darem, ale věštec byl neúplatný. Matce se zdálo, že porodila tennisový míček, jejž ďábel (který k jejímu velkému překvapení hrál úlohu porodní báby) odpálil tak silně raketou, že okamžitě zmizel. Nemohla se po nějaký čas utěšit nad ztrátou ratolesti; konečně zpozorovala, jak se míček vrací stejně prudce a zapadá do země u jejích nohou, odkud ihned vyrazil pěkný strom, obalený květy; jejich vůně působila tak silně na matčiny nervy, že procitla.
Vložit příspěvek