333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Ano, ano...Evženie Grandetová geniálního Honore de B. ...
Předávám vlákno:)
tak já bych si s dovolením vzala...
PRKNO
Nemůžu si dovolit
prkno na skateboard.
Nemůžu si dovolit
prkno na freeboard.
Nemůžu si dovolit
prkno na snowboard.
Řekněte mi, můžu dělat
s tímhle ňákej sport?
další básnička z hledané knihy se prostírá přes celé 4 strany a je ilustrovaná (jako ostatně všechny ostatní básně, tady ale kresba jasně převažuje):
ZÁŽITEK
Dnes nás sežral zaživa mlok, co rychle zažívá. Teď právě nás má plné zuby,
teďka mu lezem krkem z huby,
teď už mu minutku ležíme v žaludku.
A teď pozor! Vmžiku jsme zas na chodníku!
Ilustrace jsou vpravdě kouzelné a jejich autorem je sám autor... :)
Jenž jest legendárním americkým autorem knížek pro děti, kreslířem a muzikantem. Který (prý) hned na počátku své tvůrčí dráhy narazil...
Narodil se v roce 1930 a roku 2000 se těsně nedožil.
Není to, teda čistě podle informací které ke mě jdou z akáši x), útržky mi nic neříkají, Petr Nikl?
Autor... narazil proto, že jeho texty nezapadaly do škatulek "dětská" či "dospělá" literatura. A protože údajně podrývaly autoritu rodičů i učitelů a nebály se mluvit zvesela ani o Bohu, byly svého času v některých státech USA vykázány z veřejných a školních knihoven.
Tato sbírka vyšla poprvé v roce 1981. Americký literát R. Wolf Baldassarro o ní prohlásil: "Ty texty jsou pro mě fascinující a obdivuhodné tím, jak ..........., obrazně řečeno, sedí se svými malými čtenáři na zemi, dívá se jim zpříma do očí a mluví s nimi jako se sobě rovnými. V podstatě jim říká, aby si užili dětství a zůstali dětmi co možná nejdéle."
Není Ikkju, tenhle je emeričan ... ale co do hravosti jsou to asi příbuzný - něco jako Vinnetou a Old S., tedy pokrevní bratři :-)
Takový internet bez providera, ale moc to nemaká, aspoň na mě... Na toho Nikla by seděly básničky i ilustrace..
nejen to, náš pan tajemný byl taky hudebník (zpěvák a textař)
už ho brzy odtajním... anebo hned?
trojice překladatelů dostala za své dílo Literu (2014)
Tak jest! Shelby Allan Silverstein. A jeho kniha Jen jestli si nevymejšlíš (která je pro děti bez ohledu na věk - kdo ale v dospělosti už zapomněl být dítětem, ten jejímu kouzlu asi neporozumí)
ještě poslední úryvek:
JÁ GDOVÁ A MŮJ COPŘESEŇ
Ťuk ťuk!
Kdo je to?
Já!
Kdo já?
Správně!
Co správně?
Gdojá.
To chci právě vědět!
Co chcete právě vědět?
Kdo já!
Přesně tak.
Co přesně?
Copřesně vedu s sebou.
Co přesně vedete?
Ano!
Cože?
Ne Cože, Copřesně!
To chci právě vědět!
Vždyť to říkám - Copřesně!
Co přesně?
Ano!
Cože?
Což zůstal doma, já vedu Copřesně!
Kdo já?
Správně!
Jdi pryč!
Ťuk ťuk...
...tak si zadejte, komu se chce - máte žolíka
odpověděl jsem jenom proto, že nikdo jiný neodpovídal
Text příspěvku byl upraven 08.11.15 v 18:48
takže - ze kterépak knihy je následující ukázka?:
Kdybych si mohl přát cokoli, byla by to vysílačka, kterou bych se NASA zeptal na bezpečnou cestu po rampě. No, kdybych si mohl přát opravdu cokoli, byla by to zelená, a přece krásná královna Marsu, která by mě zachránila a projevila přání dozvědět se víc o té pozemské činnosti zvané "milování."
Je to už dlouho, co jsem naposledy viděl ženu. To jen tak mimochodem.
Zkrátka a dobře, abych se vyhnul dalším nehodám, budu - Ale vážně... připadá mi, že jsem ženskou neviděl celé roky. Nechci zas tak moc. Věřte mi, ani na Zemi se ženy zrovna nervou o botaniky/strojní inženýry. Jenže už je to fakt dlouho.
Postavu Bertieho (Woostera) stvořil Wodehouse, ale že by udával módu v Paříži, nebo byl dokonce zván princem se mi nezdá...
„Autor je známější jinými svými díly – humoristickými“ zrejme znamená, že onen úryvok z tých známych humoristických diel nebude.
To mám z toho že se přidávám do debaty aby si binýsková nemyslela že na ni každej dlabe... hned se slétnou vosy ;-)
Nemám čas, jdu přepisovat tu oslavu jazyka mateřského a vzhledem že jsem z psaní na stroji nepatřila k premiantům, bude to časově náročnější :-)
Jeden kolega, se kterým jsem studoval na Chicagské univerzitě, měl dva bratry, šestiletého a osmiletého. Často jsem k nim chodil a předváděl jsem dětem různá kouzla. Jednou také přijdu a povídám: "Umím kouzlo, kterým vás oba proměním ve lvy." K mému překvapení se bratříčkové zaradovali: "Prima, tak nás proměň ve lvy." Namítl jsem: "No, tedy, radši ne, ono by pak nešlo proměnit vás zase zpátky v lidi."Ten menší povídá: "To nevadí, já stejně chci, abys nás proměnil ve lvy." Já na to: "Ne, to vážně nejde, já bych vás pak neuměl proměnit zas v lidi. "Ten větší fňukal: "Já chci, abys nás proměnil ve lvy!" Menší se zeptal: "A jak nás v ty lvy proměníš?" Odpověděl jsem: "Když řeknu kouzelná slova." Jeden ze sourozenců se dotázal: "Jaká to jsou kouzelná slova?" Já na to: "Kdybych vám je řekl, vyslovil bych je, a proměnili byste se ve lvy." Chvíli nad tím přemítali, a pak jeden povídá: "Opravdu neznáš kouzelná slova, která by nás proměnila zpátky v lidi?" "Ale jo," povídám, "jenže potíž je v tom, že když řeknu ta první kouzelná slova, pak se nejen vy, ale všichni lidi – taky já – promění ve lvy. A lvi neumějí mluvit, takže by už nikdo nemohl říct ta druhá kouzelná slova, abychom se zase proměnili v lidi." Větší kluk nato: "Tak je napiš!" Menší se zarazil: "Jenže já neumím číst!" Já na to: "Ne, to ne, napsat je nepřipadá v úvahu; i kdyby se napsala a neřekla, stejně by se všichni lidi proměnili ve lvy."
Sourozenci užasli: "Páni!"
Asi tak za týden jsem potkal toho osmiletého. "Strýčku, chtěl bych se tě na něco optat, strašně mi to vrtá hlavou." Já na to: "O co jde?" A on povídá: "Jak ses vlastně ta kouzelná slova naučil ty?"
Vložit příspěvek