Čičičí, kočky kočičí
Tam nahoře za Dunajem jsou lesy černé, plné divokých černých kanců, černých medvědů a černošedých vlků, že by se tam samotný člověk cítil jako v tlačenici.
*
z knihy Donald A. Wollheim představuje nejlepší povídky sci-fi 1987
https://www.databazeknih.cz/knihy/donald-a-wollheim-predstavuje-nejlepsi-povidky-sci-fi-1987-88916
Vážený pane Durrelle, je mi sedm let a právě se mi narodila želvička...
*
Gerrald Durrell - Zoo na zámku
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/zoo-na-zamku-12254
Dnešní objev:
V roce 2018 bylo v České republice cca 1.400.000 koček. A tak volám jako hrom, že jich je..... víc jak milion!
Moc vás všechny zdravím.
Jen vám chci říci, že Oggynka oslavila dvacáté narozeniny.
Ano, už je to velká holka a podle takové zvláštní tabulky, kde se kočičí věk přepočítává na věk lidský, je jí osmdesátšest. Už je to babička.
Ale nemyslete si.. těší se výbornému zdraví a je to stále ta pravá drsňanda jako kdysi.
No. . možná malinko povolila, že ji mohu sáhnout na bříško a pohladit packu.
Áále jen vyjímečně.
A také..když sedím u počítace, se vedle mě najednou objeví a přitulí se.
Dělám jako že nic.
Protože..když vyvinu nějakou reakci..jako že ji přivynu k sobě, vysmykne se a zmizí.
Mějte se moc hezky. Užijte si hezkou dovolenou, ať máte hezké počasí, vaše děti ať si užijí hezké prázdniny a všichni si odpočiňte.
To Medunkavera: Velká gratulace k takovému významnému milníku. Užijte si s Oggy každou minutu a vteřinu jejích narozenin.
Děkuji Marthas, jste hodná.
S Oggynkou jsme taková sehraná dvojka. Dneska nespíme už od 02:00h.
Ale nic se neděje. V pohodě. Jen jsme šly brzy spát.
V televizi nic nebylo. Zato včera jsem si užila Amadea. Mmmm.
Mějte se moc hezky.
Milá Medunko,
dvacet let je kouzelný kočičí věk. Je vidět, že Oggynka žije šťastný a spokojený život, přesně takový, jaký potřebuje. A to i díky tomu, že Vy vnímáte, co Oggynka potřebuje - vnímáte a respektujete. Tak je ona šťastná s Vámi a Vy s ní. Je moc krásné to vidět.
Děkuji, že jste sem nahlédla a podělila se.
Milá elfos,
moc děkuji za milou zprávičku.
Přečetla jsem jí i Oggynce. Miluje, když si s ní povídám, nebo jí čtu.
Bohužel to vyžaduje i v noci a tak začne škrabat na dveře a děsně ječí. Musím vystřelit z postele a utišit ji.
Mám totiž nahoře, dole, zprava i zleva sousedy a ti chodí do práce.
Tak by mě asi brzy neměli rádi. I jsem se jich ptala, jestli je moje kočička nebudí. Statečně odpovídali, že ne. Ale moc jim nevěřím. Jsou jen milí a tolerantní.
Když tedy vyběhnu z postele, mrknu, jestli nemá prázdnou misku. Když ano, misku vymyji a dám jí tam nové jídlo. A také čerstvou vodu. Pak jdu k Oggy, že už má masíko v misce, ale t už spí jak dudek.
Jasně..jí nešlo o baštu, jí šlo o to mě vzbudit.
Zkoušela jsem si Oggy vzít na noc do pokoje. Ale to u mě sedí a pofňukává, že já spím a nevěnuji se jí. Je na mě silně fixovaná. Syn se jen směje: "No..co se divíš? Vždyť má jen tebe."
I já se musím se smát: Já mám tři děti, tři vnoučata, ale s nima jsem neměla tolik práce, jako s jednou kočkou..
Milá Medunko, máte s Oggynkou, mimo jiné, i skvělé sousedy. :-)
To vůbec není samozřejmost....
Pořád si říkám (kdysi se mi o tom i zdálo), že by bylo moc fajn, kdyby vznikla knížka s Medunčiným vyprávěním o životě s Oggynkou. Však za dvacet let se jistě nasbírá chvilek a příběhů nepočítaně. Úplně tu knížku vidím před sebou, s fotkami Oggynky a spoustou krásného vyprávění a vzpomínání. Vlastně už jsem ji i držela v ruce, v tom snu....
Milá elfos,
děkuji za milá slova.
Ano, to že mám v domě takové milé a tolerantní sousedy neberu jako samozřejmost.
Je to veliké štěstí a já jim strašně moc děkuji.
Dobrých vztahů mezi lidmi já považuji za něco velmi cenného.
Dnes jsem nechala Oggynku spát u mě v pokoji. "Tak dobrou noc, Oggynko, já jdu spinkat a ty jdi také." loučila jsem se s ní.
Seděla v kuchyni na židli a koukala tak smutně (to ona umí), že mi to nedalo a řekla jsem: "Tak pojď."
Ale v pokoji dostala kázání: "Jestli mě budeš budit a fňukat, o kam ži tě jdeš do kuchyně. Jasný?"
Přišlo mi, že, kývla hlavičkou a mrkla, že rozumí, ale to se mi asi zdálo :-)
Ale vypadalo to tak...
Vzbudila jsem se v 03:35 tak, jako když jsem chodila do práce, která mě moc chybí a Oggy spokojeně spinkala až do sedmi. Takže jsem měla víc jak tři hodinky klid.
A jak píšete o té knížce...
O tu se pokouším už několik let.
Když si to pak po sobě přečtu, tak si řeknu: "Ne." (Není to dokonalé)
A nebyla by to knížka jen o Oggy, ale i o mém životě. Možná, že by to některým ženám pomohlo. Nevím. To by se ukázalo, když by kniha vyšla. Buď by to čtenářky pochválily, nebo zdrbly.
A vyprávění o Oggynce by v té knize bylo jen takové odlehčení.
Taková je moje představa.
Přemýšlela jsem, že bych si najala - no...teď jsem to - jak se říká..spolkla.
Ale na začátku toho slova je Ghost.... prostě ten, co za vás napíše knihu.
Já bych to mohla zjistit, ale nemohu odtud vyjet. Nevím, jestli je možné tohle psaní nějak zazálohovat, abych se k němu mohla vrátit.
Jenomže někoho si na to psaní najmout, to nebude levné,
tak jen kroutím hlavou, když u nějakého spisovatele čtu, že napsal třeba 22 knih. Bezva. Já nedokážu napsat ani jednu..
:-) Dnes jsem se velmi pobavila u soutěže Na lovu. Na otázku Který exotický pták má jméno tvořící zdrobnělinu afrického lichokopytníka mě jako první napadl........ oslíček. :-))
Vložit příspěvek