Čičičí, kočky kočičí
Kočky v knížkách i v našem životě. Kočičí důležitosti i špumprnágle, radosti a starosti s nimi, rady, zkušenosti, příhody, setkání vzácného druhu..
Kočky jsou všude kolem nás, a neměly by tedy chybět ani na Databázi knih. :-)
A začnu třeba větou z Kvítku karmínového a bílého. Tak se nám tu mihne i liška, a kdoví, jací další tvorové sem ještě časem zavítají......
*
O kus dál sedí Emmelína Foxová ve skromném domku, který je až po strop nacpaný veteší a přebytečným nábytkem, pojídá sušené ovoce a kocour jí při tom přede u bosých nohou.
*
http://www.databazeknih.cz/knihy/kvitek-karminovy-a-bily-199540
Nu.. a aby se tu kocour do rána necítil sám, pošlu mu sem ještě Pudlenku.
*
Tohle je můj Člověk. Nebojím se ho.
Otevři mi dveře.
Nevím, proč se stal Pánem; snad sežral něco vznešeného.
Často za noci, když já slyším tajemné a kouzelné hlasy, když vidím, jak vše ožívá tmou, on sedí u stolu se skloněnou hlavou a stále, stále drápe svým černým drápkem do bílých listů. Nemysli si, že se o tebe starám. Slyším jen tiché šustění tvého spáru. Někdy šustění umlkne, ubohá tupá hlava už neví, jak si hrát, a tu mi ho přijde líto, i ráčím se přiblížit a tiše mňouknu v sladkém a trýznivém rozladění. Tu tedy můj Člověk mne pozvedne a ponoří do mé srsti svůj teplý obličej. V tu chvíli v něm na okamžik procitne záblesk vyššího života, i vzdychne blahem a přede něco, čemu je skoro rozumět....
Nemysli si však, že se o tebe starám. Ohřál jsi mne, a teď zas půjdu naslouchat černým hlasům.
*
http://www.databazeknih.cz/knihy/pudlenka-31225
Já si nemůžu pomoct, ale vždycky, když se někdo zmíní o kočkách v literatuře, vybaví se mi příručka o kočkách od pana Pratchetta:
Kočka cestuje:
a) v bedně
b) v hrůze
http://www.databazeknih.cz/knihy/nefalsovana-kocka-17084?c=all
moserova, tak mě napadlo, kdyby se vaše Elzina 20 X zvětšila, zda by vás pěkně jenoho po druhém sežrala, či by si pamatovala tu péči a soustředila by se pouze jen na sousedy. Je to přeci jen šelma :-)
Náš kocour je hrozný netáhlo. Dokonce když teď byl čas námluv, tak k nám chodila sousedovic Číča na parapet a koukala přes okno, jak náš Flíček chrápe a není schopný za ní dorazit-až takový je to teď lenoch :-)
Taky jsem si párkrát představoval, jak by to vypadalo, kdybysme se zmenšili na pár centimetrů (jako čínský velvyslanec z jedné Vonegutovy knihy). Osobně bych co nejrychleji snažil z bytu utéct (někam na kryté místo, na volné ploše by se myslím dobře zakrmila káňata), a pokud by to nešlo, snažil bych se najít aspoň pořádný špendlík (kdybych měl štěstí a sehnal někde ještě gumu do trenek, vyrobil bych si kuš). Naše kočky jsou sice roztomilé a hodné, ale nepochybuju o tom, že by nás vyžužlaly minimálně z lásky.
Ikkju, ale bylo by to férovější, kdybychom byli tací prckové, protože jinak máme nad vším tvorstvem navrch(snad jen viry nás můžou odrovnat). Představ si, kdybys šel do práce s pocitem, že tě může na každém rohu něco sežrat :-)
To by bylo fajn, minimálně by se vyřešil populační problém (není nás na zemi moc, jen jsme moc velcí). A já bych se asi vykašlal na projektování ve vzdáleném městě, a asi by mě to táhle dělat lovce žížal někde v záhonu pod balkónem.
Ale abych se mohl vrátit k původnímu tématu, musím se zase zvětšit na své dva metry. Jinak to "čiči" neztratí ten strašidelný podtón. Naše kočky knihy milují, válí se po otevřených i zavřených knihách, oblíbený žánr jsem ale zatím nevystopoval.
To Ikkju: Opravdu se vám válí po knihách ti malí "prevíti"?.) A já si myslela, že je můj kocour vyjimečný, když vedle knih rád sedává, parkrát jsem ho tak i zvěčnila.:) Vždy je ale jen očuchá a sedne si vedle, válet se po nich ho ještě nenapadlo, díky bohu... Alespoň je ale neokusují jako psy, to už jsem párkrát měla čest s knihami z knihovny.(
PS: Můj kocour se jmenuje Isis, asi by bylo na místě, abych vysvětlila, že jsem ho tak pojmenovala už skoro před 15 lety, tenkrát ještě nějaká teroristická organizace Islámský stát nebyla....
Text příspěvku byl upraven 27.03.15 v 16:44
Ano, podle mě je jim příjemné ležet na něčem hladkém a rovném, knížkám to neublíží, a kočky vypadají zas o trochu chytřeji (už takhle občas čekám, že se konečně rozkoupou, a řeknou mi co si myslí lidskou řečí). Kocour se jmenuje Sníh, žena mu občas říká Lord Sníh. Není Isis ženské jméno?
Ano, dá se říci, že je to spíše ženské jméno, ale v Egyptě, kde v toto božstvo věřili, byli bohové, pokud vím, spíše chápani jako bezpohlavní anebo obou pohlavní... Já popravdě chtěla nějaké zvláštní jméno se s, aby na ně kocourek slyšel, a toto se mi zdálo nejlepší... Jinak mu ale doma říkáme, spíš Susínek a je pravda, že úplně nejlépe slyší na oslovení kocoure.(
Mě se spíš zdá, že si pouze chtějí označit něco, co podle nich zajímavě voní a nebo jinak než oni, ale je pravda, že z toho vznikají zajímavá fota..)
Další koťátko, které jsem chtěla a měla u babičky, jsem čirou náhodou pojmenovala taky Snížek nebo Sníh, podle jeho bílé srsti, ale bohužel zemřelo...
Pokud jde o kočičí jména....... vzpomněla jsem si, že také Sheldon miluje kočky:
https://www.youtube.com/watch?v=gbwUwq7wHdA
Kočky všude kolem nás... Na tohle jsem narazil včera na yt, nemůžu se nepodělit. Pozná někdo podle jaké je to knihy? https://www.youtube.com/watch?v=E-kbHAbRd0c&;feature=youtu.be
Sice jsou tam trochu zvětšení-ovšem ta nevůle pochopit jeden druhého je stejná jako v původní velikosti :-) Začíná to v 5:50 : https://www.youtube.com/watch?v=xJqC5SYyAwU
Ta kočka na obrázku vlevo se jmenuje Chiquita a právě teď chrápe (nahlas) mezi klávesnicí a monitorem. Úplně největší domácí pohodu zažívám s knížkou, horkým čajem a předoucí kočkou.
Před mnoha lety můj první Pratchett a ještě Úžasný Mauric a jeho vdělaní hlodavci !
Chiquita je moc hezká, a navíc správná kočka, která ví, co je dobré.
Zato ilustrace u černého kocoura je strašidelná, obzvlášť takhle v noci a po zhlédnutí děsivé Záhady hory Mrtvých. To zas hned tak neusnu....
Miluji, když se v knize, kterou právě čtu, nečekaně objeví kočka. Ať již jako podstatná součást příběhu, nebo jako důležitá a nepřehlédnutelná součást příběhu, která se tam jen tak mihne. :-)
Kočky se umějí zjevit na nejroztodivnějších místech - například na vodě....
„Micko!“
Lodní kočka byla pro život na Battersea Reach jako stvořená. Obvykle chodila po námořnicku, s břichem téměř u paluby, jako loď s narefovanými plachtami, připravená na hnusné počasí. Z uší jí zbyly jen zbytky a ty se jí pevně tiskly k hlavě.
..
Ustavičně se přizpůsobovala, nejen přílivu a odlivu, ale rovněž krysám, na něž narážela v přístavišti. Do jisté velikosti (přesněji do té velikosti, do níž krysy dorostly v několika týdnech) je chytala a žrala a s neomylným instinktem pro autoritu nosila jejich ocásky Martě k nohám. Všechny krysy nad tuto velikost naopak honily Micku. Výsledná nejistota, jak na tom vlastně zrovna je, výrazně přispěla k její psychické labilitě.
(Penelope Fitzgeraldová: Na vodě)
http://www.databazeknih.cz/knihy/na-vode-171051
.... nebo v podivuhodném jiném světě, někde, někdy, pod Líbajícím měsícem.
Pro ženu, která tam bydlela pouze ve společnosti hada a jedné staré zmutované kočky, to měla být dlouhá noc.
Ale to nevadí, nevadí, má drahá....
(Stephen King: Čaroděj a sklo)
http://www.databazeknih.cz/knihy/temna-vez-carodej-a-sklo-52601
*
Velmi dobrá "kočičí kniha" je například Hřích madame Phloi ;)
Text příspěvku byl upraven 23.06.15 v 18:50
Já si při kočkách okamžitě vzpomenu na dvě věci: blogerku Petru Žallmanovou, která o nich píše opravdu úžasně a kterou jsem jako první viděla použít výše zmíněný úryvek z Pratchetta
http://zallmannova.blog.idnes.cz/
A pak Tuf od G.R.R. Martina. To byl zatracený kočkofil. Pokud někdy budu mít kočku, pojmenuje ji Kalamita, na jeho počest :)
"Žena zamrkala. "Bože, máte něco na krku!"
"To je kotě, madam," vysvětloval Tuf. "Velice přítulný tvor."
„Jsem jako zvědavá kočka. Víš, co se říká – kde je spokojená, tam se vrací.“
(S. King – Pan Mercedes)
http://www.databazeknih.cz/knihy/pan-mercedes-209547
http://www.databazeknih.cz/knihy/hry-s-kockou-115483 úžasná knížka...
Text příspěvku byl upraven 18.11.15 v 20:17
Vložit příspěvek