Dokážete se vžít do myšlení zvířete?
Je to téma poněkud revoluční a nevídané. Ale jak vás třeba vidí pes? Co si o vás myslí a co bude asi dělat? Je na toto téma nějaká literatura a jestli ne jak je to možné. Je to přece zajímavé. Když se dívám na psa jak na mně čumí, tak si myslím že si myslí-hoď mně něco k žrádlu. Kdyby lidi věděli co si o nich zvířata myslí, bylo by lépe na světě. A tato myšlenka mně napadla dnes ráno v 01:33 poté co jsem byl včera na návštěvě v léčebně toxikomanů. Jak silné podněty vyvolávají silné myšlenky !!
Někdy snad ano, pes dokáže docela dobře komunikovat. Dokonce umí i žalovat. Ale velmi často si říkám, co se mu v té kebulce asi odehrává.
Když použiji jako příklad toho psa, tak nevím, nakolik skutečně může "přemýšlet", ale je jisté, že umí mnoho "vycítit". Např. stačí když má pán nějakou náladu a pes přesně ví, jak se má chovat (radostně okolo pána běhá při dobré náladě nebo zaleze někam do kouta a pozoruje pána při jeho špatné náladě). Psi mají velmi dobré pozorovací schopnosti a pro každou situaci si umí vytvořit odpovídající způsoby jednání.
Někdy, když mě můj pes pozoroval a nakláněl při tom hlavu na stranu, tak jsem si opravdu říkal: na co myslíš? :-)
Samozřejmě, že přemýšlejí. Když posoudím některé finty, co na mně vymyslely naše čuby, tak je to skoro na Nobelovku. Takže buďte ve střehu, nebo vás doběhnou.
Jo, a pokud byste chtěli psa, který na vás má vlastní a ne vždy lichotivý názor, je povahově částečně kočičí, neštěká, ale ječí, kvílí a místo vrčení syčí, kupte si basenjíka. Pravda, s Amálkou je neskutečná sranda, ale pokud chcete psa, co vás bude ctít, milovat a poslouchat na slovo, tak tohle NE!
Bafani jsou úžasná stvoření, někteří opravdu dokáží "říct" co si myslí. Já si občas myslím, že si o mně moje fenka šeltie říká: Paničko, ty jsi ale praštěná pavlačí...když zrovna dělám něco a ona na mě tak povýšeně kouká z gauče. A určitě nejsem daleko od pravdy, protože ten její pohled mluví za vše. Takže si o sobě s klidným svědomím myslím, že dokážu prokouknout, co si ty její mozkový závity zrovna melou. A tím pádem si spolu dokonale pokecáme.
Text příspěvku byl upraven 21.04.16 v 21:11
binysek, to my se taky milujeme, jen to holt není taková nekritická láska - někdy na mně kouká jako moje matka, když jsem udělala nějakou kravinu - a s těma povelama jsme na tom asi jako vy....
ja mám dve mačky - jedna sa vrátila po 5 mesiacoch, potom čo sa stratila - vykŕmila sa na dvojnásobok - ale aj do výšky. Druhá je najdúch zo Šaštína - Stráže - hubárska sezóna.
Já mám úžasného mainského kocoura a myslím si, že on se do mě dokáže vcítit víc, než já do něj. Přesně ví, na co myslím, např. že chci odjet domů z chalupy ví, i když to navenek tajím, tak to pozná, a proto samozřejmě nepřijde domů. Nezávisí to na dni v týdnu, čase, na ničem. Není nijak zvlášť mazlivý, jen když on chce, ale když cítí, že jsem smutná, je to nejmazlivější zvíře na světě atd. Prostě má mě přečtenou.
Tak mám dojem, že na zvířatech pozorujeme také jejich duševní vývoj, jako u člověka od primitiva k dnešnímu vyvíjejícímu se čím dál dokonalejšímu psychopatovi.
Mám děti, snachu a kočku. Když odcházím z domova, tak dám kočce jídlo do mističky, aby nějak nestrádala, protože zrovna nevím, kdy se mladí vrátí.
Za hodinu přijde snacha a kočka sedí u mističky a naříká.
"Jééé, tobě nikdo nic nedal?"
"Nééé. NIkdo mi nic nedal."
"No, tak ti něco dám. Podívej, koupila jsem ti nové kapsičky..."
Pak snacha odejde, ale přijde syn. A zase se to celé opakuje:
Sedí u mističky a žalostně mňouká.
"Jé, on Ti nikdo nic nedal?"
"Ne. Vůbec. Nikdo mi nic nedal."
"Tak já Ti dám něco dobrýho."
Pak jsme si to řekli a teď, když přijdu domů, tak na lince v kuchyni je nalepenej lísteček:
"Oggy dostala ve 14:00"
A když loudí, tak říkám: "Hele, nekecáš náhodou? Tady na tom lístečku je napsáno, že jsi dostala před hodinou."
Skloní hlavičku (až je mi jí líto) a odchází pryč.
Medunkavera: Má to chudinka Oggy těžké. musím předeslat že nevěřím tomu, že svět ovládají bílé myši; myslím, že ho ovládají kočky. A jak by bylo vám, kdybyste si dala tolik práce a sehnala si tři zdatné živitele - a oni by se na vás domluvili?
No . . . jediné, co mohu říci, že když jsme si ji pořídili (jestli se to tak dá říci), tak jsem si po nějakém čase uvědomila, co jsme to vlastně udělali : Uvěznili jsme kočku v paneláku.
Je chudák. Z okna kouká na stromy, na které by se mohla šplhat, na trávu, ve které by se mohla brouzdat, reaguje na ptáky, prská na ně. Ale... co teď? Už ji máme dlouho. Mám ji vypustit ven? Nemyslete si, také to pro mě není lehké.
Jedna moje známá mívala ve dveřích padací dvířka pro kočku, aby kdykoliv mohla vyrazit do světa. A kámoš ve Švýcarsku má dveře na balkón ve kterých je přímo ve skle "zapuštěný" kruhový otvor uzavřený navzájem se překrývajícími pružnými listy, takže se kočička může protáhnout ven i dovnitř a nevycourá teplo.
Na vysvětlenou k předešlému příspěvku: Podle Douglase Adamse si tento svět nechaly zbudovat bílé myši jako počítač, který jim má osvětlit největší záhadu života, vesmíru a vůbec (velmi volná parafráze). Jak říkám, nevěřím tomu. Vládnou tu kočky. Vědí, že nejsnazší způsob, jak si zajistit živobytí, je opatřit si člověka. A na rozdíl od psů, kteří za to platí otroctvím, si vždycky uchovávají svou nezávislost.
bytost: Děkuji. Ale pořád mám takový pocit, že jsem udělala něco špatného.
Vy si užívejte také hezký den.
woodward: nic ve zlém, ale když jsem šla s Oggy na takovou preventivní prohlídku co se týká hlavně uší a bříška, tak paní doktorka, když se na ní podívala, tak řekla: "No, pěknek kousek."
Pak nás poučila, že bychom ji neměli tak krmit. Tak jsme si to vzali k srdci a zamysleli se nad tím. Proto ty lístečky na lince.
neber to tak krvavě vážně. chtěl jsem jen říct, že kočky jsou hodně samostatný. a mělo by se jim umožnit vyrazit občas na toulky.
Naše kočky (kocour z avatára) jsou panelákovky, myslím že nedostatkem ničeho (prostor, společnost, radost ze života) netrpěly.
Nedávno jsme s nimi absolvovali stěhování do domku, z vypouštění na zahradu jsme měli strach, ale nakonec nebyl problém, nemagořily, samy si to začaly dávkovat, vždycky o pár metrů dál, když se něco šustlo tak nazpátek ke dveřím. Dneska je vypouštíme a zase zaháníme jak potřebujeme (stačí lusknout prstem, reagují).
Jestli jim rozumím si nejsem úplně moc jist, když začnou mňoukat, tak je buď nakrmím, odhovním, nebo zapnu pitítko, a když to nestačí, tak jim vysvětlím, že jim nasekám prdel, a je ticho :o
woodward: No, jediný odvaz, který jí dovolím, že jde na balkón.
Ale stejně po chvíli utíká.
Vložit příspěvek