Filosofování pod starým mohutným dubem
Ještě dodám - já si na netu zadám katalog knihovny - KJM - a tam přesně vidím, která pobočka knihu má a zda je půjčena
Ještě, že jsem si ty Kroky vraha půjčil, už mi to píše, že půjčku nelze prodloužit, protože je kniha rezervována jinému uživateli. :-)
Eicheriku, pokud mám žádané novinky, přečtu si je přednostně a vrátím brzo, u nás je termín vrácení do měsíce, ale vracím za týden
intelektuálka, encyklopedie: Další dobrá rada. Kroky vraha vrátím hned v pondělí, dříve to nestíhám. :-)
Encyklopedie - pěkný večer - protože vím, jak se na určitou knihu těším, chci ji dopřát i druhým... a říkejte mi jménem, toto je jen přezdívka ze školních let, páč už tehdy jsem stále ležela v knihách..
Jednou za čas kouknu na seznam knih, co mám půjčené, jestli si je někdo nezarezervoval. Ty pak samozřejmě taky čtu přednostně.
Eicheriku, ale já vás nechci honit.. Já třeba čtu velmi rychle a k určitým myšlenkám se vracím... ale každý to máme jinak, já už jsem doma
A denib je též ohleduplná..
intelektuálka: Já vím. :-) Já čtu taky celkem rychle, ale čtu většinou jen pátek až neděle. :-)
Text příspěvku byl upraven 29.01.18 v 20:19
Encyklopedie - jaká pocta - já jsem obyčejná žena - též mám muže 40 let...
Mám slabost pro svou krásnou rodnou Moravu - jsem patriot
encyklopedie, tak tu jsem si právě koupila... jsem na ni moc zvědavá, R,E,M . ano to je ona Blue Opal, viděla jsem ji jen na obrázku - kromě té své sazenice. , takže květ jsem v reálu neviděla. Mám magnolií několik, spolu s pivoňkami a to jak dřevitými tak bylinnými jsou to mé oblíbené rostliny - a kromě toho jsou mohutné, takže je ve své plevelové džungli i najdu. Před devíti léty jsem pod dvě veliké dřevití pivoňky pohřbila své druhé já, moji milovanu fenku Amálku řečenu Mája.. je pohřbená v dece larise, asi to byla chyba, je to nějaká umělina a dnes mi pomalu odumírají obě pivoňky, nemohou patrně přes tu deku dál s kořeny, ale musí si poradit, svou Majulku rušit nebudu, poblíž jsem právě, pro jistotu, už do volné půdy, vysadila tu zvláštní magnolii.
Mám ráda knihy o zahradách a rostlinách, je to jako s kuchařkami, je blaho si jimi listovat.
Text příspěvku byl upraven 29.01.18 v 21:56
Ja som to pozrel z archívu ČT,hneď tri v jednom,takže zvládam bez poznámok (nie ako v škole).
Pozajtra bude ďalšia časť.
Veľmi dobrá atmosféra a Šumava je s "pochovanou" históriou na Nemcov a s hustými lesmi na "tajomno" ako stvorená...
Vzteklina je naprostá bomba za pět hvězdiček. Šumava je asi nejtajemnější a nejkrásnější kout naší země. Naprosto mě odrovnala postava patoložky - ten její humor. :-) Jenom mě teda překvapil ten medvěd. I když tam byly ty různé stopy, tak jsem tam medvěda opravdu nečekal. :-D
Jé Bubi, díky za radu, u nás dožívá 17 letý psí kamarád, tak už vím, že do umělé deky ho nemůžu zabalit...
Já byla odvolána k Ben Hurovi, ale ta nová verze se mi nelíbila.
Tak to je mi líto, mně vždy smrt našeho zvířete pořádně sebere a sebere mne i to, kdy jedu a na silnici nebo u ní je přejetý ježek, kočka. strašně mne v tu chvíli rozčiluje syn, který je racionální, jak ta děti bývají a protože si nikdy ničeho nevšimne, tak já prožívám chvíli smutku a pocit bezmoci a on má dotazy typu...kde, kde je, a byla tam krev.... to by mne šlak vzal
Mám to stejně... Ještě jsem nezapomněla na konec prvního kamaráda, kterému před našima očima selhalo srdíčko. Já žiju u lesa a je tu spousta zvířátek, veverky, kočky, ježci a lese jsem vídala i srnky. A teď musím nasypat ptáčkům.
Vzteklinu taky sleduju a dávám 5*, líbí se mi to.
S těmi psími miláčky to mám stejně. V dubnu to budou dva roky, co nám umřela naše fenečka Kavalíra a bylo to před námi doma to zabalila, srdíčko atd. Mohli jsme se s ní jako rodina společně rozloučit a teď ji máme pod Kanadskou boruvkou na chalupě.
Na druhé straně si říkám, že jsou to smečková zvířata, že chtějí být s námi do konce a my to prostě musíme zvládnout.
Intelektuálka: jo jo, myslím si zpětně, že to bylo dobře, nebyla sama, nemuseli jsme ji " uspat", vnímala naší přítomnost, společně jsme si (rodina) poplakali a poděkovali jí za hezkých jedenáct let.
Ano Mariko, myslím, že nám rozumí všichni, co to zažili. My jsme na něj nezapomněli, byl to člen rodiny.
Já jsem musela nechat Amálku uspat před 14 dny - selhaly jí játra po práškách na epilepsii, i když dostávala další na ty zatracený játra - bylo jí deset - usnula mi v náručí a už jí nic nebolí...
Všichni pejsci jsou v nebi, zvíře vědomě neublíží /pouze když je špatně vedeno/
Vložit příspěvek