Filosofování pod starým mohutným dubem
Já psal nejvíc na stroji na vojně. Byl jsem písař. Bylo to "místo" z protekce, jinak bych šel k pohraniční stráži. Koupil jsem si dokonce učebnici, abych se naučil psát všemi prsty. Nenaučil. Psal jsem dvěma prsty, ale vcelku rychle. Jednou jsem dokonce ustál i diktování nějakého majora. Major mi říkal písaříku a byl asi o dvě hlavy menší. :-D Bravurně jsem dokázal opravovat překlepy. :-)
bamba - na psacím stroji píšou naše děti na chalupě své romány, neboť tam není WiFi. Trochu se nemohou dohodnout, kdo, kdy atd, máme jen jeden. Ale je to fajn.
mimochodom continental - ktorému tiahne na 100 vyzerá oveľa lepšie ako asi o pol storočie mladší consul - ku mne sa dostal v roku 1976 - ale nie ako nová mašina. Písmenka značne zožltnuté...ale oba stroje fungujú.
bamba-starý dobrý psací stroj je opravdu pro děti "in"-také jsem o něj tímhle způsobem přišla(ale je teď až na Moravě):-).
Eicherik-já jsem všemi deseti psát uměla,ale ze vzteku(to by bylo na delší povídání),jsem přestala ps.stroj používat úplně a nyní na počítači píšu střidavě každým prstem zvlášt:-).
Na stroji píšu tak cca šesti až osmi prsty :-) Na deset jsem to tak úplně nedotáhla, i když se mě to snažili naučit ve škole. Dokonce mi dávali tu příšernou cedulku na krk, abych přes ní neviděla na klávesnici.
Ja píšem tiež len s dvoma, sem tam ťuk a po rodičoch mi zostali dva rovnaké francúzske Chevrony, ale žiaľ nemajú slovenskú klávesnicu (naši na o nemysleli keď ich v Tuzexe kupovali).
bamba-zapomenout snad ne,ale letitý cvik prstů(ale to tady nechci rozebírat-byla to veliká averze vůči psacímu stroji)-)))
denib: Jo! Vy myslíte poslepu! No, to néé. Já jsem zrovna chtěla napsat, že levou ruku ovládám celkem dobře (jsem trochu levák), ale s pravou mi to jde jen se třema prstama.
No! Takže vlastně s osmi. Ale stále to piluju. A poslepu to určitě nedám. To ani náhodou.
Ja píšem všetkými desiatimi a na prsty sa nepozerám, ale písať tak, aby som pozerala na text, ktorý opisujem a nie na obrazovku, to nedokážem. Ak chcem niečo, čo mám na papieri, dostať do počítača, musím pozrieť na papier, zapamätať si vetu a pri písaní pozerať na obrazovku, či nerobím moc chýb. Potom si prečítam zas ďalšiu vetu a zas ju naklepem. Našťastie časy, keď sa preklepy museli zabieliť, sú fuč. Teraz sa dajú opraviť ako nič a ešte máme aj to úžasné ctrl+c, ctrl+v.
A napriek existencii písacích strojov sme kedysi v práci písali aj niekoľkostranové korešpondencie rukou. A keď si dakto zmyslel, že tento odsek treba upraviť a tento presunúť, musela som to celé znovu prepísať. A v pisárni to potom dakto naklepal na stroji. Bolo to veľmi praktické, len čo je pravda.
Viem písať aj všetkými ôsmimi a pomerne rýchlo, akurát do textu sa netrafím...
Text příspěvku byl upraven 29.06.19 v 15:26
Teď jsem si vzpoměla na jednu hezkou, českou - černobílou - kriminálku.
Jmenovala se Nahá pastýřka.
Tam ten kriminalista si zve všechny podezřelé - jednoho po druhém - aby mu předvedli, jak píšou na stroji.
A toho jednoho se ptá: "Jak píšete na psacím stroji?"
"Jako datel, pane."
"No, tak nám to předveďte."
Pak to teda předvedl: A to bylo.. ťuk..... ťuk.....ťuk.....
Kriminalisté oči vsloup.
"Tak můžete jít.."
A teď jsem si tak vzpoměla - ale to už je strašně let - že se konala mezinárodní soutěž psaní na stroji a vyhrála to paní z Čech.
Taky potřebuju při psaní koukat na obrazovku. A nepamatuju si, kde jsou písmena jako š, č, ř atd. To psaní poslepu bylo stráááášně dávno, ještě na škole. A jak jsem psala, stejně mi to nešlo :-)
Ja viem, kde čo je. Tiež sme sa to učili v škole, to som sa musela pozerať na prsty. Potom, už v práci, keď sme konečne prestali písať rukou, som si kúpila učebnicu a naučila sa to. Píšem nepríliš rýchlo a nie práve bez chýb, ale aj tak je to rýchlejšie. A lepšie sa mi píšu komentáre ku knihám, keď pri písaní novej vety nemusím skákať pohľadom z klávesnice na predošlé vety, ak si chcem ujasniť, či sa neopakujem a či to dáva zmysel.
Mali sme predmet, strojopis. V zime sa to ešte dalo, snažil som sa, ale v lete, vonku bolo teplo, svietilo slnko a po oknách lietali muchy, pozoroval som ich.
Jednou rukou som si podopieral hlavu a ukazovákom som ťukal do klávesnice, potom to už s mojim písaním išlo dolu vodou...
newtory: Tak to mi také připomíná nějaký film, kdy ten mladík má podepřenou hlavu,
sleduje něco na okně a myšlenkama je úplně mimo a do stroje.. jedním prstem.. ťuk...ťuk...
Ale.. co to je za film.. nevzpomenu si..
Ďalší dôkaz, že umenie a život jedno sú.
A muchy, tá večná inšpirácia...
Text příspěvku byl upraven 29.06.19 v 16:24
Hmm, mě to inspirovalo k tomu koupit si na ně plácačku.
Ale stejně je raději vyženu ven.
Jenže.. z kuchyně je vyženu a oni mi vlítnou do pokoje..
No a potom niekto tvrdí, že vraj nižšia forma života, to hej, ale aká je mazaná...
Celé je to vynikajúce, ale okolo 30 minúty je to muchách :
https://www.youtube.com/watch?v=v_TfMdANRhs
Vložit příspěvek