Filosofování pod starým mohutným dubem
denib: Plechový bubínek jsem vyřadila z plánovaných knih.
Někdy si chci přečíst Koně se přece střílejí, které jsi nedávno dočetla.
Na jaře jsem tady vychvaloval knihu Stalo se prvního září, jejímž autorem je Pavol Rankov. Letos tomuto autorovi u nás vychází kniha Legenda o jazyku - Nepomucký 1972 a anotace zní zajímavě. :-)
A zase je tam ta Praha. :-D
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 21:58
R.E.M.: Koně se přece střílejí je také dobrá kniha. Ne tak zvláštní a hodně krátká. Ale taky ne obyčejná. Začíná soudem, během kterého hlavní postava, muž, vzpomíná na taneční maraton. A kapitoly jsou oddělené vždycky krátkým úryvkem z rozsudku. Přečetla jsem to vlastně během jednoho dne. Akorát mi z je z té knihy smutno ...
Čtu jednu polskou detektivku, originál vyšel v roce 1985. Poručík tam svého nadřízeného oslovuje "občane majore". Není to divné?
Poľsko aj Maďarsko boli čo sa týka komunistického režimu podstatne iné než Československo, oni tam v podstate mali už vtedy určitú formu socializmu s ľudskou tvárou.
Možno toto nebol najlepší príklad, ale všetko čo som písal vyššie sedí.
Ono oslovenie občan sa používalo pomerne hojne v bývalom sovietskom bloku hneď po oficiálnom a sprofanovanom "súdruh" bolo oslovenie občan pomerne bežné aj u nás. Vyskytovalo sa aj v starých kreslených vtipoch z tohto obdobia.
Text příspěvku byl upraven 20.09.19 v 15:38
newtory: Děkuju. Zarazilo mě to hlavně ve spojení s tou hodností.
Text příspěvku byl upraven 20.09.19 v 15:42
To je hrozné, ako sa z človeka stane pamätník (ešte upevniť nejakú tabuľku s popisom...).
newtoryy: lepší pamätník než památník. Takhle tě alespoň nikdo nehanobí ;-)
Ale aj tak je lepšie byť zhanobený, než skončiť v zberných surovinách ako farebný kov.
Hanobí sa z prehodnocovania dejín, "zbiera" z prehodnocovania finančnej situácie.
Už se nemohu dočkat, až jednou někdo přehodnotí jednu z proslulých laviček V.H. Bude po prvé použita na užitečnou věc.
Sandor Marai má v Košiciach takýto (podľa mňa zaslúžený) pamätník:
https://www.kosice.sk/clanok/kosicky-mestan-marai-marai-a-kassai-polgar
Přiznávám, že jméno mi vůbec nic neříká, takže jestli je památník zasloužený, musí vědět nejlépe obyvatelé Košic...
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/sandor-marai-1083
https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor_M%C3%A1rai
Kromě obyvatel Košic jistě památník košického rodáka S.M. ocení i tisíce jeho nadšených čtenářů:
https://www.databazeknih.cz/autori/sandor-marai-1083
Blíží se podzim. Konkrétně v pondělí nastává podzimní rovnodennost. Podzim mám spojený s čerstvými kaštany na stole, s padáním listí, s pitím čaje, s typickou podzimní mlhou, s hořící svíčkou na stole a s dalšími atributy. Konec léta je taky pro mě koncem celodenních výletů, jejichž součástí je i návštěva nejvzdálenějších knihobudek. Dnes to ještě půjde. Dvě knihy vezu do té nejvzdálenější vůbec a možná, že ještě něco ulovím. :-)
Eicherik: Nejvzdálenější vůbec je pro Pražáka někde na jihu Moravy? Tedy v rámci ČR :-) Držím palce, ať ulovíš něco dobrého. Pak se pochlub.
Když už to tu plevelím pro mě neobvyklými slovními spojeními, mám tu ještě jedno. V už zmíněném Plechovém bubínku Oskar popisuje zničený žaket - podšívka ven, rozpárané švy atd. A použije také výraz "knoflíky na svobodě" - no není to krása?
denib - krása, taky bych chtěla být někdy knoflíkem na svobodě, když se na mě věci valí.
denib: Tak daleko to zase není. Jen kousek za Prahou. :-) Neobvyklá slovní spojení do tohoto vlákna patří. :-) Přinesl jsem si knihu Bartolomějská ulice R. Kalčíka, autora Krále Šumavy a knihu Vražda v 31. poschodí P. Wahlöö, autora série Martin Beck. :-)
Vložit příspěvek