Filosofování pod starým mohutným dubem

Teď jsem zhlédla video s Gretou a beru svůj předpoklad, že aktivita dívce pomáhá. Podle videa to tak nevypadá, čiší z něho fanatismus a agresivita.

newtory: Dobrý článek. Takových názorů se objevuje spousta, i od vědců, jen nemají takovou publicitu.

Eicherik: Čest práci jsem v životě nepozdravila a rodiče takto taky nezdravili. :)
A souruhu/soudružko jsme oslovovali jen učitele. Všichni ostatní - prodavači, lékaři atd. byli pánové a paní.

v listoch bol často pozdrav "Za mier" a ešte sa mi páčil podpis jedného pána - držiteľ vyznamenania za rozvoj gramofónového priemyslu. Blbec, ale s takýýým dlhýýým titulom.

Ja si to pamätám ako : "Spoločne za mier !" a písalo sa aj "Práci česť".

Sice nevím, ke komu patřily ty PMJ, ale největší pohrdání cítím na hřbitovech, kde se občas na náhrobku objeví podtexty typu "předseda OV KSČ". Fakt, nekecám!!!

To reklama na LandRover:
Symptomatické je, že abych se mohla podívat na ten údajný sexismus, musela jsem zhlédnout začátky dvou jiných reklam! A jediný sexismus v té poměrně vkusné a vtipné, určitě však visuálně povedené reklamě (čímž nemyslím, že herec je pohledný kluk! :-)) ,by mohl být v tom, pokud by bylo jasné, že tu dožadující se SMSku posílá žena. Což ale z kontextu nevyplývá.

Kdo se bojí nástupu orwellovského světa, zaslouží si ho. Protože cesty, jak tomu zabránit jsou. Jen nesmíme být líní a předem připosraní.
Dámy prominou ( i Já si to totiž promíjí) , ale použití vulgarismu je v tomto případě nutné.

Pan Weigl píše, že lidé mají potřebu se bát. Zase se vymykám... Já mám potřebu přemýšlet a svobodně se rozhodovat. A k tomu jeho (Klausův?) článek rozhodně nepotřebuju.

Text příspěvku byl upraven 25.09.19 v 07:55

alekis - nádhera ta reklama, úplně se tají dech. Asi jsem ještě ze staré školy, ale sexistického na ní nevidím nic.

Alekis - dík za reklamu, je pěkná, nic sexistického na tom nevidím, taky by se mi takový autíčko líbilo, akorát ty šílený kopce jim nevěřím, ale pěkně se na to kouká. Holky ve světě by se měly zklidnit, fakt se to přehání. Nevím, proč by se ženy měly poměřovat s mužema v síle. Každý má svou roli a ženy by se neměly štelovat do tý mužský a naopak.

Text příspěvku byl upraven 25.09.19 v 08:56

alekis - paní stěžovatelka, nomen omen, si přála asi něco ve stylu :https://www.youtube.com/watch?v=pL5gUXxEfB8 nebo nebohou nasupenou Gretu v elektromobilu?

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

alekis - Humoru je dnes málo, ale on se mrška na svět dere skrze různé povedené aktivity aktivistů. ... řídíte jako ďábel... to nemá vadu. Tuhle repliku jsem zaregistroval až nyní...

mata57 - řídím teprve od včerejška, výborný, díky za to.

Marika Vanova - tak to jsi odvážná, gratuluju.

Sarah01 - jestli jsme se špatně nepochopili, to je z té scény, já řídím od 17 let, tudíž, s malýma přestávkama, 28 let :-)

Marika - tak to jsem opravdu špatně pochopila :-)

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Marika: "Nevím, proč by se ženy měly poměřovat s mužema v síle. Každý má svou roli a ženy by se neměly štelovat do tý mužský a naopak." Naprosto souhlasím. :-)

Prý je dnes málo humoru. :-)

Povídá kamarád kamarádovi.
"Chtěl jsem jet příští týden na sraz podpantofláků, ale manželka mě nepustila."

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Eicherik díky :-)

Nepamatuji si přesně,ale:Pepíčku,co jsi dal babičce k vánocům?
Fotbalový míč.
???
Ona mi také dala knihu!

pavlinda: Dobré a ještě knižní. :-D

To mi připomíná dávné Vánoce, kdy jsem ve svých asi 5ti letech koupila mamince po stromeček vařečky, měchačky a podobné kuchyňské náčiní :-) určitě měla radost :-)

Odposlechnuto včera z firemní kafé-kuchyňky:
"...vždycky jsem si přál mít elektrický vláček, a už ho máme!"

Kolega, poměrně čerstvý tatínek.

Dobrá záminka pro anketu:
Koupíte svému obdarovávanému jako dárek něco, co je z vašeho estetického hlediska naprostý kýč/šunt/místní knižní terminologií "odpad", když víte, že on(a) by z něj měla radost?

Sarah, no a čo, ušetrila za kuchynské náčinie a mohla si za ušetrené peniaze kúpiť darček sama, a to presne podľa svojho vkusu. Kde je problém?

Jájejí: Zajímavá otázka.
Snažím se to nedělat. Dárek má vystihovat vztah mezi darujícím a obdarovaným, mělo by to být něco, co má hodnotu pro oba dva. Tím, že něco takového najdu (což se mi v praxi ale moc nedaří, nemám v tomto smyslu velkou fantazii, bohužel), tak nejen že udělám druhému radost, ale ještě, myslím si, podtrhnu smysl aktu darování - ten není přece pouze v tom, že druhý bude mít o nějakou věc (nebo o nějaký obnos peněz, jak se to také často děje) víc, ale právě v potvrzení, že máme něco společného, dokážeme to definovat (nebo se o to aspoň pokoušíme, někdy se to prostě i přes dobrou vůli nepovede) a prostřednictvím dárku to chceme sdílet.

Výjimka jsou samozřejmě dárky pro děti a někdy i (dokud ještě žili) pro prarodiče, tam jsem společný estetický prostor někdy prostě nenacházel.

Naias - asi ano, malé dítě o dárcích moc nepřemýšlí, chce udělat radost. Brala bych to tak i já.

Co se týká dárků, je to pro mě v poslední době dost těžké, se přiznám. Většinou to s obdarovávanými předem konzultuji, co by jim udělalo radost a kupuji podle jejich vkusu. Peníze zásadně nedávám, protože totéž nemám ráda, když dostanu já. Ale stává se mi to hlavně od rodičů, protože ti jako sedmdesátníci si už fakt nevědí rady, takže tam to chápu. Moc ráda kupuji jako dárek knihu a taky je ráda dostávám.