Filosofování pod starým mohutným dubem

Eicherik: zkus :) není to pro každého, tak snad se bude líbit :)

Lenka: Já se hodně těším na film Mimořádná událost (2022). :-)

Eicherik: to řadím do kategorie "do kina ne, ale v televizi potom uvidím ráda" :)

Vůle byla slabá, Jasno lepo podstín zhyna je doma. :-D

Narazila jsem na větu v komentáři: "Autor psal knihu bez ohledu na čtenáře."
Je to názor a názorů je víc jak berušek, když je jejich top období. Mě to ale donutilo k přemýšlení. Je to vůbec na škodu? Ok, někdo píše, jak psát chce a někdo to pochopí. A někdo ne. Pokud autor chce, aby to pochopilo víc lidí, musí učinit buď ústupky nebo by to ani složitěji nezvládnul napsat, takže mu to hraje do karet.
Tohle se dost promítá i do politických názorů, když k tomu v knize přijde řeč. "Ty svoje názory si mohl odpustit."
Jenže problém je v tom, že autoři knihy píšou pro lidi, ale musí je psát i pro sebe, ne? Jinak by dělali něco jiného. Proč by to jinak dělali? Psali, myslím. Ano, od určitého bodu autor ví, co jeho čtenáři chtějí a jak to chtějí. Ale co když se v jejich představě necítí dobře? Je mi jasný, že hranice mezi tímto a psaním na míru čtenáře je tenká. S velkou pravděpodobností často překračovaná tam a zpátky během různé tvorby. Jenže, něco dostat tak snadno pod nos...je to vážně to, co chceme?
Je to jenom takové zamyšlení, protože by mě zajímal názor ostatních :)

Můj názor. Pokud autor psát umí a píše tak, aby se to líbilo především jemu samému, tak se jedná o umění. Pokud autor psát umí a píše tak, aby se to líbilo čtenářům, tak se jedná o komerci. Pokud autor dává v knize najevo svůj politický názor, může tím odradit čtenáře, kteří tento názor nesdílejí. Také si myslím, že nejvzácnější autoři jsou ti, kteří umí psát stylem padni komu padni a nikomu nestraní. :-)

Podle mě se o umění jedná vždycky.... byť někdy je to jak píše Eicherich někdy v tom bývá kalkul, ovšem právě proto že se to nedá tak jednoduše vyjádřit jeví se mi to vždy jako umění.
Na čtenáře podle mě myslet autor může a nemusí, to je čistě jeho volba. Stejně jako čtenář může a nemusí myslet na autora.

Predpokladám, že sa bavíme o autoroch, ktorí si vydanie knihy financujú sami a nekecá im do toho vydavateľ, ktorý na čitateľa-zákazníka myslí určite.

Tady myslím platí, že čím vydávanější autor, tím větší svoboda psaného projevu a menší intervence vydavatele. :-)

Můj názor je, že autor v první řadě píše pro sebe a dá do příběhu to, co se mu líbí bez ohledu na to, kdo to bude číst, někomu se to bude líbit někomu ne. Pokud pak něco do příběhu nedá nebo dá jen kvůli potencionálním čtenářům, pak to dle mého ztrácí ten původní záměr a myšlenku, kterou třeba ten autor měl, což může být i škoda a příběhu to může uškodit, ale někdy to zas naopak může být fajn. Nikdy se žádný autor nezavděčí všem čtenářům.

Naias: U nakladatelství může být v tomhle asi problém. Hlavně, když to změní takovým způsobem, že změní autorův záměr, který původně měl. Ale to už je pak cena za vydání knihy vydavatelem a autor s tím musí počítat.

Text příspěvku byl upraven 18.02.22 v 19:43

Já často přemýšlím právě nad tím, že když se autor dostane do určitého bodu své kariéry, vydavatel mu tak jako tak vydá cokoliv, protože i to cokoliv si lidi koupí kvůli jeho jménu. I kdyby ti byla blbost. Jako velká...

Ale zase je to fajn, že se někdo naladí potom na něco od autora, co se většinově nelíbí, protože tam najde najde to, co mělo být nalezeno, byť většina to tam nenalezla...

Text příspěvku byl upraven 18.02.22 v 19:53

Lenka: Přesně. :-)

Jestli mohu... já bych řekla, Lenka.Vilka, že to může někdy být i tak, že naopak, "úspěšný" autor je "nucen" psát dle jednoho mustru. Že ta dobrá prodejnost může být dvousečná...

Siena: to je naprostá pravda. A zase je ta druhá věc. Že i když na to ty peníze má už vydělaný, zda by z toho kvůli smlouvě neměl akorát problémy, kdyby si to vydal úplně sám, protože po tomhle vydání touží...když doma má přistřižená křidélka a je jedno, jak velké jméno to je :/

Text příspěvku byl upraven 18.02.22 v 20:01

Naštval mě eurovyslanec a především básník Zdechovský. Náš spor je v silně osobní rovině (on si začal), a proto jsem ničivým protiúderem zparafrázoval jeho básničku Kapka. Opus jsem nazval: Stříkot jeho kapek.

Básník černých slov
hraje prsty umrlce,
na rudé šmouhy strun.
Lež je pravda,
pravda lež.
Jsem tvůj soudce,
chce mi říci.
Ten, co temnou stranu ladí.

vas: Jen do něj. ;-)

Eicherik: Díky za podporu. Budu ho tepat a trýznit svými verši, jak jenom to půjde:)

vas: Škoda rýmu, který padne vedle. :-D

Eicherik: No, ona je ta kauza , o kterou jde, vlastně moc smutná. No a eurovyslanec se rozhodl, že bude na svých stránkách a blozích ventilovat "pravdy" pouze jedné strany sporu a ještě uvádět plná jména mých nejbližších. Ve zkratce: oběť domácího násilí je označena za agresora. Boj s eurokafemlejnkem je samozřejmě marný a tak nechám zasvištět bič svého literárního neumětelství a káži mu dopadnout zvláště drásavým způsobem na uši i záda padouchů. Na databázi vás však už týrat svými veršíky nebudu:)
Hezký víkend přeje VAS

vas: Tak to je neradostné. Držte se.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

alekis: .. a autor si myslel, jak to pěkně napsal...
No, a já, jako představitel literární pralesní ligy (entity mimo soutěž) k tomu mohu jen dodat, že moje suverénně nejblbější knížka (Vánoce zlatého prasátka) měla více než slušný ohlas, zatímco Mimozemci z Lekotilu, v jejichž úspěch jsem tak trochu zoufale doufal, jsou totálním propadákem a to tak velkým, že se možná za sto let stanou kultovním čtením mezi kryptopankáči.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

alekis: Ta poslední věta mě dostala:) Děkuji za zlepšení nálady!
P. S. Pohádka Vánoce zlatého prasátka byla útlounká knížečka (bez uvedení jména autora) a dávala se k čokoládám nebo kolekcím značky Orion někdy před naším letopočtem. Vyšla nicméně v gigantickém nákladu (odhaduji, že kolem 100 tisíc výtisků).