Filosofování pod starým mohutným dubem
KristinTj: částečně jsem to myslela i přesně tak. Jestli způsob čtení a výběr knih ovlivňuje teplota kolem nás :D
Dnes jsem u bazénu na sluníčku vyrovnávala teplotu právě knihou :)
Jsem ráda za každé vzniklé přemýšlení. Kvůli tomu to píšu :)
Text příspěvku byl upraven 17.06.22 v 17:45
Eicherik: Nezbytné věci čtu podruhé. Kdysi mne hodně bavily. A tentokrát to vypadá taky nadějně. :) Navíc je zážitek podpořen tím, že si vůbec nepamatuju, jak kniha končila... Ať žije knižní skleróza! :)
Terror: Je to dobrá kniha, taky mě hodně pobavila. :-) Dneska začínám s profesorem Kesslerem. :-)
KristinTj - tvůj plán se mi líbí, jak to máš promyšleno, nevrháš se do toho jako já po hlavě, co přijde, na co spěchá rezervace v knihovně.
Potřebuju taky plán, pohnout s mýma zakoupenýma, ale nečtenýma knihama. Jenže ty na mě netlačí časově, tak je s tím potíž.
Já se pořád držím systému ČTYŘI A DOST. Teď mám doma tři knihy z knihovny a na čtvrtou čekám. Až nastane situace, kdy budu čekat na čtyři knihy z knihovny, tak se pustím do nepřečtených knih nakoupených, nebo z knihobudky a resty se pořádně pohnou. :-)
Marika: S plány jsem na tom podobně. I kdybych plán měla, tak ho stejně nedodržím, takže je to zbytečný a čtu na co zrovna mám náladu. :) Ale tak nějak střídám knihy svoje a z knihovny, moc nepřečtených svých knih nemám. :)
Takže po dlouhé době opět řeč čísel? Ok :)
V knihovně jsem nebyla 1 měsíc.
Mám půjčeno 12 knih.
V úterý budu vracet snad 6, pokud bude osud přát, tak 7.
Na vyzvednutí mám 6 knih. 2 jsou klasické knihy, ale ty zbylé 4 mají dohromady 460 stran. To je na přečtení skoro nic.
Zbyde 1 rezervace, ale to je taky jenom 150 stran.
Aby byla letní síla na Kinga (1096 stran) a Simmonse (896 stran), ale ten působí, že je stran mnohem víc :D
Text příspěvku byl upraven 18.06.22 v 09:35
Dnes se mi opět podařil dobrý úlovek v knihobudce. Vlak do Istanbulu / Tajný kurýr Grahama Greena. Na tuhle knihu se chystám skoro čtyři roky. Zajímá mě především ten Vlak do Istanbulu, protože se děj odehrává v mém oblíbeném Orient expresu. Ještě víc se ale těším na Ženu v Orient expresu, kterou v jiném vláknu doporučoval kamarád encyklopedie. :-)
Text příspěvku byl upraven 18.06.22 v 09:52
Lenka: Nevím, jestli se mám do toho Simmonse pouštět. Musíš mi pak napsat, kolik % z knihy je druhoválečných. :-)
Řeč čísel:
Knihy z knihobudek: 5 (z toho 1 rozečtená)
Domácí knihy, které je potřeba přečíst: cca 17
Prostě žádná tragédie. :-)
Já nebyla v knihovně strašně dlouho kvůli té nemocné noze, ale už se to blíží. Ve středu jdu na kontrolu a hádám, že už se zbavím ortézy, hurááá. Už mám absťák :-)
A co se týká tlaku na čtení, tak v úterý mi ségra půjčila knížky, co má skoro tisíc stránek a musela jsem to stihnout přečíst do včerejška. Stihla :-)
Denib: asi jde o materiál. Já Dallas 63 od Kinga přečetla za dva dny. Ale taky jsem měla volno a bylo hezky. Ale nešlo přestat! :)
Snad to bude dobré a bude už pryč, potvůrka ortézová ;)
PS: líbilo se? Mám misi hlídat knihu v knihovně, mamka má sérii ráda.
Text příspěvku byl upraven 18.06.22 v 10:12
Lenka: Líbilo se mi to. Ten detektivní příběh moc. Je tam trochu víc takové té omáčky, co ti dva k sobě cítí, ale nevadilo mi to. Vlastně i to se mi líbilo :-) Jen myslím, že chlapi by to moc neocenili :-)
Lenka, Marika: Děkuji za přání. Už to určitě bude dobré :-)
Denib: toho jsem bála, že tam toho bude hodně o těch dvou, když to má tolik stran. Ale teď dočetla Kaštánka (já viděla jenom seriál a na knihu se teprve chystám), takže se jí to vyrovná ;)
Text příspěvku byl upraven 18.06.22 v 11:57
Zase jsem podlehla a udělala si dvě objednávky knih (celkem 9 knížek), které "nutně potřebuji" :-) , i když mám spoustu knížek ve své knihovně nepřečtených. Je těžké být závislák... je to jako když máte rádi čokoládu...chvíli si ji odřeknete, a pak sníte celou tabulku na posezení :-) Co se objednaných knih týče, tak jsem udělala výjimku a objednala si tři knihy od Jordana B. Petersona. Výjimku proto, že obvykle nečtu takové ty motivační nebo psychologické knihy. Mám totiž pocit, že kdokoliv dělá kouče na cokoliv, ať má vysokou školu života nebo diplom z Harvardu. Ale nějak jsem podlehla vlivu fb, kde běží jeho krátké přednášky na určitá témata a dost mě to zaujalo. Trochu "old school" názory oproti dnešním "pokrokovým" názorům a žebříčkům hodnot tlačící se na nás z médií, kdy se do popředí dávají menšiny všeho druhu, stírají se rozdíly mezi mužem a ženou a individualisté se derou dopředu. A tak mě tento psycholog zaujal právě těmi trochu opačnými, dost racionálními názory na to, co je norma a jak by měl fungovat svět, a jsem zvědavá, až se začtu. Tak doufám, že mi to pomůže zase rozšířit svoje obzory i v práci s lidmi i sama se sebou. Letos mi bude 40, a ačkoliv se stále cítím mladě, dost často mám pocit, že osoby kolem 30 let již mají diametrálně odlišný pohled na svět, než jak jsme si jej utvářeli my v naší generaci a jak jsme byli vychováváni a jaké jsme měli modely rodiny atd...
O knižní závislosti vím své.
Co teprv, když se takto závislý člověk dostane do rizikového a nebezpečného prostředí Světa knih, mezi pulty a regály se stovkami knih... Přiblíží se ke stánku nakladatelství a vidí knihu, po které nějakou dobu touží, druhou, která je už pár měsíců horkým kandidátem na koupi, třetí, čtvrtou, pátou zajímavou knihu. S pevnou vůlí odstoupí od jednoho pultu, aby vzápětí narazil na jiný pult s dalšími, velmi "sympatickým" knihami. Koupit tuto, hm, nebo raději tamtu knihu? Nebo obě? Sakra, kolik nových knih se mi vejde do kufru? Sakra, knihy by se tam vešly - ale nemůžu jich tolik koupit, tak těžký kufr neuzvednu...
Tak nějak vypadala moje přítomnost na festivalu v prodejních halách. :-))
Text příspěvku byl upraven 19.06.22 v 16:23
R.E.M. - to muselo být krásné i mučivé dohromady.
Bojím se koupit knihu, kterou neznám. Většinou kupuji knihu, kterou už jsem četla a líbila se mi tak moc, že ji chci mít doma a nebo od osvědčeného autora.
Marika Vanova - Svět knih je výborná akce, na většinu dne jsme si naplánovaly přednášky/besedy/autogramiády s autory - zažily jsme zajímavá povídání a příjemná setkání.
Na důkladné prohlédnutí knih a nakupování jsme tak, na(ne)štěstí, neměly dostatek času.
Nevadí :), knihy, které opravdu chci, si dokoupím třeba příští týden v Domě knihy v Ostravě.
Text příspěvku byl upraven 19.06.22 v 09:04
Nedělní okénko zamyšlení. Dnes zavřené, ať dovnitř nejde moc vedro :D byť mé srdce i duše je k reakcím otevřená :)
Často mě napadá, že to přirovnání prostě sedí. Číst antologie je jako číst knihy z určitého universa. Nikdy dopředu nevíte, zda si přečtete něco víc. Přečtete si antologii a na konci zjistíte, že se vám sice mohlo líbit 17 autorů z 19, ale není to podstatné, protože jenom od 4 z nich můžete na českém trhu sehnat další čtivo. Na ten zbytek hodíte slinu závisti a je po příběhu. A potom přemýšlíte, zda to tak nakonec není lepší, protože kdy by jste to všechno přečetli!
Já mám povídky moc ráda, ale vždy tomu tak nebylo. Dokud jsem nepochopila jejich princip. Protože povídka není jenom román, který je místo 400 stran dlouhý 40 stran. V tomhle útvaru funguje ta nejpodstatnější část příběhu úplně jinak. A buď vás ten princip baví nebo nebaví, to je už jenom na vás. Ale asi není správné razit myšlenku, že autor neuměl nápad rozepsat do románu, tak napsal povídku. Nebo ho na konci vlastně nenapadla pointa, tak použil systém "domysli si sám". Což je za mě právě to, jak poznám dobrou povídku. (Mmch, to je to, proč nemám ráda určité typy ženských románů. Mě stačí, aby se na konci obejmuli za západu slunce a odjeli na jednorožcích na duze lásky. Ale autoři trpí nemocí, že si myslí, že tohle není konec příběhu, že jejich čtenáři potřebuji víc. Prostě potřebují vědět, zda je princ na princeznu hodnej, byť pohádka už skočila. Ne, ne, žádné domýšlení. Dáme tam epilog zobrazující sťastnou rodinku, usmívající se jako z reklamy na antidepresiva. Škoda, že tohle je kolikrát na pěti stranách popsaný děj pěti let a ještě se stihne přítomnost. Za mě je to už úplně jiný příběh. Vysvětleno. Uf!)
A potom jsou romány. Ať už jenom na třista stran nebo tisíc. V obou je kolikrát všechno a nic nechybí a ani nic nepřebývá. Přesto jsou v sérii. Ať už je každá kniha zvlášť (dají se číst na přeskáčku) nebo se příběhem táhne červená nit, kde vám to sice autor na začátku dalšího dílu připomene a vás jenom mrzí, že jste minulý kousek skládačky nečetli (vaší vinou kvůli čtení na přeskáčku nebo tím, že vydavatel nevydal ve správném pořadí série) nebo vám to nevysvětlí vůbec (máte číst všechno nebo na to není čas, protože je to navíc strašně komplikované, skoro na knihu, hmm). Takže mám před sebou sérii. Základní sérii. Líbila se čtenářům vedlejší postava? Ok, tak mu dáme vlastní sérii. A otázkou tedy je, zda to číst kvůli té postavě nebo autorovi. A co když to napsal někdo jiný? A co když to napsal původní autor, já tu postavu zbožňuju a u nás to pořád ne a ne vyjít? A všechno to nabublává úplně stejně jako kolem antologií...
A byť je tohle všechno strašně komplikované a autoři nás často zlobí, jako kdyby byli děti, stále jsou (měly by být) knihy neskutečná zábava. Ať ten mejdan nikdy neskončí!!!
Co bych dnes ráda věděla? Zda se vám už stalo...
Že jste četli antologii a většina autorů u nás byla jinde nesehnatelná...
Zda jste jenom kvůli jedné povídce objevili úplně nového autora, který vás dostal...
Zda vůbec čtěte povídky...a pokud ne, proč ne? Berte to tak, že jsem zvědavá :)
Máte svojí oblíbenou sérii, kterou jste třeba začali číst v polovině a potom se vrátili na začátek?
Máte sérii, u které víte, že být to porušuje pravidla číslo jedna čtení serií, tak přesto čtete na přeskáčku a nevadí to příběhu?
A jak máte rádi, když autor napíše třeba dvanáct knih, třináctý díl je prequel prvního dílu, a potom si pokračuje dál? Nebo ještě větší extrém, když je to mnohem častější. A na sérii a chronologii příběhu je třeba dvou seznamů vedle sebe...
PS: Tohle je tak trochu ošemetné téma, tak bych chtěla opět pro jistotu zopakovat, že co sem píšu, je můj osobní názor a náhled na věc. Takhle téma vnímám já. Jenom proto, že nemáte rádi povídky, nejste v mojich očích netvoři a barbaři, kteří ničemu nerozumí. Jenom to vidíte jinak a čtete něco jiného.
A za svoje myšlenky se nebudu omlouvat...
Ad mistrikova: Jordan Peterson píše podle mého názoru zajímavě, ale je to trochu náročnější čtení (na přemýšlení o souvislostech, které uvádí).
Vložit příspěvek