Hádejte autory:)
Velice plodný básník, prozaik, dramatik, překladatel, hudební skladatel, malíř, pedagog a filosof, ale také cestovatel a rytíř, kterému se podařilo získat vysoké ocenění jako prvnímu z dalekého a širokého okolí...
Text příspěvku byl upraven 22.11.16 v 18:26
k soukromá - na čítanie Homéra v originále možno jedna reč, ale na študium archeológie, cestovanie, zarábanie peńazí na to, aby si mohol plniť svoje detské sny, potreboval nakoniec aj ruštinu.
Opakuji lehkou hádanku (mimořádně lehkou pro ty, kdo náhodou navštěvovali jednu ze dvou fakult ČVUT, které mají sídlo výhradně v Dejvicích, nebo ty, kdo snad chodili do semínáře, ve stejné ulici je také básníkova busta).
Pro všechny ostatní dodám, že autor pocházel ze 14 dětí, ale také z velmi bohaté rodiny, takže mohl studovat mj. angličtinu v Británii, pak se ale vrátil poctivě domů a svůj domov (a celou obrovskou zemi) velice proslavil.
Mimochodem, právě jsem zjistil, že odešel Google - zřejmě v celým Česku.
Tak, tak, Bengálec, rodák z Kalkaty a první nositel Nobelovy ceny za literaturu (1913) asijského kontinentu...
Předávám Isserley.
Já už to vím asi půl hodiny, takže jméno toho pána jsem rychle našla přes Seznam, příjmení jsem věděla podle ulice v Dejvicích, to byla velká nápověda.
Ještě jednou k bamba: úplně mě zmátl dovětek "na študium archeológie, cestovanie, zarábanie peńazí na to, aby si mohol plniť svoje detské sny, potreboval nakoniec aj ruštinu." - nemohu si to rozebrat - není nakonec spíš řeč třeba o Schliemanovi než Homérovi? Homér si dětské sny asi neplnil (co my víme, že) a ruštinu v jeho předpokládaném 8. století před naším letopočtem přece určitě nepotřeboval?
ten Schliemann bol dodatok - pomôcka -tie reči sa týkali jeho nie Homéra....
Jo takhle, jo ahá, taky jsem to pochopila až teď! Já to předtím nechápala vůbec.
Tak můžete zkusit najít, který spisovatel působil chvíli jako mladík v indické koloniální policii a svoji práci upřímně nenáviděl.
Woodward uhodl. George Orwell tohle období popisuje ve svých esejích, Nejznámější je Jak jsem střílel slona.
Hledáme spisovatele a novináře, který napsal jenom čtyři knihy, ale jedna z nich se stala opravdovým bestsellerem a námětem pro velmi úspěšný film. Je to příběh zapadlého horského městečka, jehož obyvatelé v těžkých časech prokáží nevídanou soudržnost, aby ochránili to, co je pro ně nejcennější.
Těmi těžkými časy myslím dobu války. Tím nejcennějším pro ně byl produkt, kterej je všechny živil.
Autor pocházel z Nového Mexika. Příběh, který jsem tu zmínil, se odehrál v úplně jiné zemi.
Tedy probrala jsem spoustu autorů z Nového Mexika, potěšilo mě, že některé dokonce znám, ale žádný nevyhovuje zadání...
Tohle by někdo mohl chápat jako spoiler, ale když to není detektivka, tak to snad nevadí. Takhle ta kniha končí:
"Nemáte něco k pití?" zeptal se skotský důstojník
"Ptá se, jestli nemáme něco k pití." tlumočil Roberto Bombolinimu. Starosta se obrátil je svým lidem, shromážděným na piazze.
"Slyšíte? Jestli prý nemáme něco k pití," vykřikl na ně. Lidé se začali usmívat jeden na druhého a pak vypukli v hlasitý smích.
"On se ptá, jestli nemáme něco k pití," křičel Bombolini.
Nato následoval takový výbuch smíchu a křiku, až si vojáci zřejmě začali dělat starosti o náš duševní stav. Nechápali, co se s námi děje. Nikdy nic podobného nezažili. Bombolini se otočil k Robertovi, a třebaže stáli od sebe vzdálení jen pár centimetrů, musel na něho zakřičet:
"Řekni jim, Roberto, řekni jim: no bodejť by ne, proboha, k pití tu opravdu něco máme!"
Robert Crichton, Tajemství Santa Vittorie.
To může být pěkné, ukládám si.
Teď na to koukám, hmmm, Anthony Queen jako Ital, to musí být podobné jako Anthony Quinn Řek.
Vložit příspěvek