Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Ano, to je správně: Paul Maigret je pařížským kriminalistou, kterého na literární scénu uvedl náš známý psychiatr (a také prozaik, básník, překladatel hlavně z francouzštiny, dramaturg a scenárista) Jan Cimický.
Hrdina vystupuje v knihách Mladý Maigret, také Maigretovo pařížské léto, Diagnoza: Náhlá smrt, možná je toho i víc.
......putování proti proudu řeky do vnitrozemí neprobádaného ostrova a poznávání tajemných, domorodých kmenů, obývajících nepřistupnou džungli.....hledáme onu zemi /ostrov/ a knihu, která to popisuje .....na cestě se stal svědkem do té doby velmi střežených obřadů.....
...knihu dám do přečtených až po uhádnutí
Text příspěvku byl upraven 09.04.17 v 18:42
Mohl by to být indonéský ostrov Siberut a Prsatý muž a Zloděj příběhů Josefa Formánka,
anebo třeba
Papua-Nová Guinea a mnohem starší cesty Miklucho-Maklaje (Rytíř černého plemene, Deníky z ostrova lidojedů, Mezi Papuánci).
Text příspěvku byl upraven 09.04.17 v 19:53
ne a ne, ale zasloužíš si malou nápovědu za snahu - ten putovatel je Dán
Borneo - kniha Do hlubin džungle od Jorgena Bitsche. Šlo o výpravu po řece Limbangu primárně za pygmeji Ati tuším.
"Pape satan, pape satan allepe" je věta, která nedala spát mnoha překladatelům.
Kde (na jakém místě přesně i v jaké knize) se s ní lze setkat?
Text příspěvku byl upraven 10.04.17 v 14:07
Dante Alighieri - Peklo (čtvrtý kruh); první věta sedmého zpěvu.
Text příspěvku byl upraven 10.04.17 v 14:12
Autoři hledané knihy popsali takto propagační letáček, vítající příchozího do krásné země - do které? (Pár slov jsem musel vypustit, aby to byla hádanka).
Jedenadvacet barevných obrázků na skládačce z polotuhého papíru. Starý maják, nový maják, mešita a templ hinduistů, dva snímky tržiště, plavecký bazén a parlament s tympanonem na šesti sloupech. Ještě exotická kára s volským potahem a maska z ďábelských tanců, a potom už jen půvabné slečny. Sportovní slečna v bikinkách třímá ruční harpunu s nabodnutou rybou, …slečna … v rudém sárí ladně přihlíží, v pozadí kypí moře. Slečna typu Tahiti pojídá v plaveckém bazénu banán, před ní na plovoucím podnose kupa banánů a ananasů, jež by nasytila partu dřevorubců. Slečna nepochybně americká se zkroceným hadem na krku; slečna odvážná, jež se i vznáší mezi nebem a zemí v objetí sloního chobotu. Tři slečny … ve figuře orientálního baletu, slečny za prostřeným stolem, u labutího jezera, na sloním hřbetě a na mořské pláži — ovšemže pod palmami. A aby se neřeklo — jeden džentlmen v bílém na golfovém hřišti, kde není nic než stříhaný trávník, tři stromy a modré nebe.
Text příspěvku byl upraven 11.04.17 v 07:26
Čistě tipuji:
Cejlon – ráj bez andělů
od: Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka
Místo, kam se vypravil známý horolezec ve zralém věku a kde výjimečně neměřil svůj výkon výškovými metry. A napsal o tom samozřejmě knihu.
Což třeba „Antarktida – nebe i peklo“ od Reinholda Messnera? Ale on má těch výkonů, které se neměří výškovými metry, víc. Přešel třeba poušť Gobi, byl na severním pólu atd.
Hun to v poledne vzal správným směrem: hledáme opravdu hodně rozlehlou pláň, kterou autor překonával od východu na západ sám, jen za pomoci místních, a moc skalek tam opravdu nepotkal... Jen najít správný titul.
No pak to tedy může být ta Messnerova „Gobi – poušť ve mně“, jak už jsem naznačil v předešlém komentáři.
Ano, jedná se opravdu o poušť Gobi, po níž se plahočil i Reinhold Messner a svoje zážitky zprostředkoval v knize Gobi – poušť ve mně.
Hun: Naznačil, nenaznačil, nenabídl's titul a nabídl's víc míst - teď je to teprve komplet správně, jak velí štábní kultura ;-)
Máš pravdu, přísnost musí být. Jinak Messner je skutečný borec. Kdysi jsme se v rámci dovolené jeli podívat do jednoho z jeho muzeí, toho u Bolzana, ale žel jsme lehce bloudili a nestihli otvírací dobu.
Určitě je Messner schopný, ale otazníky nad tím, jak to bylo vlastně s jeho pomocí nepomocí bratrovi při tragickém výstupu kazí dojem. Myslím, že zejména (někteří) horolezci mají na něj pifku. V každém případě má velké ego a jde si cíleně (přes mrtvoly?) za svým.
No jo, já myslím, že naprostá většina slavných a úspěšných lidí má velké ego a jde přes mrtvoly. :-)
S tím bratrem bych se ho zastal – tvrdí, že vždycky šel napřed, hledal cestu a pak se k němu vrátil a doprovázel ho. A jednou ho při návratu už nenašel. Dokud nebudou důkazy o opaku, uplatnil bych presumpci neviny.
Tak já jdu vymýšlet hádanku...
Důkazy se ale asi těžko v těhle situacích vysokohorských problémů a tragédií hledají, ostatně ani přímí účastníci si většinou nejsou úplně jisti tím, co viděli a co se stalo. Co autor/kniha, to jiný názor... (a pak jsou ti, kdo knihy nepíší a mlčí - souhlasí, a s kým?). No, my to ne(vy)řešíme.
Máš pravdu. Tož se vraťme k hádání:
Hledáme enklávu uvnitř státu, která byla vyhrazena pro život příslušníků jiné rasy, než jaká dominuje ve zbytku státního celku. Název této enklávy odkazuje na fakt, že se v oblasti hodně odráží zvuk kvůli okolním horám.
V knize, kterou hledáme, se líčí osudy tamního rodáka, který odtamtud musel za války jako dítě uprchnout a žil pak skoro celý život na útěku.
Za války obsadili celou zemi okupanti, kteří si původní obyvatele porobili. Přítelkyni hrdinovy matky (takto válečné vdovy) si násilím vzal jeden z nových obyvatel.
Země leží na severu, v relativně chladnějších končinách.
Text příspěvku byl upraven 14.04.17 v 13:50
Do hledané vlasti se hrdina vrátil už jen jednou, skrytě. Zjistil však, že jeho matka už také utekla. Nikdy se už nesešli. Jeho otec byl mezitím válečným zajatcem.
Vložit příspěvek