Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
HÁDANKA
Kde se odehrává rodinné tragické drama velké autorky, v němž nás v rámci své románové tvorby bere nejdál do minulosti?
Odehrává se hodně dávno, vlastně jako jediný z napínavých románů autorky se neodehrává ve 20. století. Ani v něm nenajdeme Evropany v žádné roli.
Jistě, jedna z nejlepších jejích knih. Na https://en.wikipedia.org/wiki/Death_Comes_as_the_End je spousta "nej" týkajících se této knihy a dokonce upřesňují čas i místo děje...
Pozn.: Raději jsem v zadání zdůraznila, že se jednalo o její románovou tvorbu, jinak nás sama a hlavně se svým druhým mužem zavedla na mnohá asi starší naleziště (Mezopotámie, Babylon a tak) ;-)
Hm, umím si představit, že byla jednou z prvních, kdo zasadil v podstatě detektivní příběh do takového prostředí. Mě ta kniha až tak nezaujala, což ale může být způsobené mým nezájmem zrovna o Egypt a i o žánr celkově.
Hádanka:
Hledáme místo, které zabydlel mladý manželský pár. I když se jim tam líbilo, brzy se museli zase pakovat, protože proti sobě poštvali "pana domácího".
Ona se do toho totiž zamotala postava, z níž se pak vyklubal hlavní záporák celé knihy. To ona stála za rozklížením vztahů.
V hledaném místě děj celé knihy začíná a na úplném konci se tam zase vrací.
A já původně myslela, že tu máme zase zviřátka, ale teď už to tak slibně nevypadá ;-()
Zvířátka? No možná jedno, tak trochu...
Hodně slavná záležitost, přátelé, veleslavná!
Poté, co byla dvojice vyexpedována, byli k jejich původnímu domovu postaveni dva strážní – kdyby je náhodou napadlo se vracet.
Ještě nápověda pro znalce Čapkova díla: O hledaném místě se náš velký spisovatel zmiňuje v knize Zahradníkův rok.
Propánajána… není to ráj a Bible?
...pravý zahrádkář není člověk, který pěstuje květiny; je to muž, který pěstuje hlínu. Je to tvor, který se zarývá do země a nechává podívanou na to, co je nad ní, nám, lelkujícím budižkničemům. Žije, ponořen v zemi. Staví svůj pomník v hromadě kompostu. Kdyby přišel do zahrady ráje, začichal by opojen, a řekl by: „Tady je, panečku, humus!“ Myslím, že by zapomněl pojíst ovoce stromu poznání dobrého a zlého; spíše by koukal, jak by mohl Hospodinu odvézt nějaké to kolečko rajské prsti. Nebo by shledal, že strom poznání dobrého a zlého nemá kolem sebe uděláno pěkné mísovité rabátko, i začal by se tam mrvit v hlíně, nevěda ani, co mu visí nad hlavou. „Adame, kde jsi?“ zavolal by Hospodin. „Hned,“ odpověděl by zahradník přes rameno, „teď nemám kdy.“...
No bať! A je docela legrace, že jeden z nejslavnějších příběhů lidstva jste rozluštili až díky odkazu na Čapka. :-)))
Hledali jsme tedy zahradu Eden (v překladu „rozkoš“) a rozkošně zadává Woodward.
Uprostřed dalekého ostrova se prostírá hledané jezero. A na jedné z okolních hor hrdinové hledaného příběhu uvolnili cestu vulkanickým silám a "vytvořili" sopku - jen umělou, příležitostnou (či, v jiném překladu, "dočasnou"), jak praví autor, kterej si to všechno vymyslel. Až na to jezero - to je skutečné.
Nápověda: 1)Skutečný je i ostrov, kde to jezero leží.
2)Na vrcholu hory, v jejímž úbočí hrdinové otevřeli
jakýsi minivulkán, stojí hrobka velkého náčelníka.
Hm, ticho...
Ti hrdinové pochopitelně nevyrobili sopku jen tak z plezíru, prchali před nepřátelskými domorodci, narazili na hrobku a zjistili, že se tam za nimi jejich pronásledovatelé neodváží. Uměle vyvolaná erupce jim pomohla prorazit obklíčení.
Tady je mrtvo... a když mrtvo, tak já klidně naslepo tipnu aspoň Žyla Verna. Bejt v Pobaltí, tipla bych Julesa Vernesa.
No... tipuješ hezky, ale co to jezero a ta kniha?
Ale jako odměnu za iniciativu dodám další nápovědu. Tady je rozhovor o zamýšlené akci. Vynechal jsem jen jména a místní názvy, jednotlivé osoby jsou jen pro orientaci označené čísly:
1 „Poslouchejte, …pověrčivost domorodců učinila z této hory naše útočiště, jejich pověrčivost nám musí pomoci dostat se odsud. Podaří-li se mi je přesvědčit, že jsme se stali obětí své profanace, že na nás dopadl nebeský hněv, zkrátka že jsme zahynuli, a to strašlivou smrtí, co myslíte, odejdou z této planiny … a vrátí se do své vesnice?“
2 „O tom není pochyb.“
3 „A jakou strašlivou smrt pro nás chystáte?“
1 „Smrt svatokrádežníků. Plameny boží odplaty jsou pod našima nohama. Zjednejme jim tedy průchod!“
4„Cože, vy tu chcete udělat sopku?“
1 „Ovšem, sopku umělou, dočasnou, a sami její běsnění usměrníme! Zde je obrovská zásoba podzemních par a ohňů a ty potřebují jen málo, aby vyrazily! Připravme umělý výbuch a využijme toho!“
Celou dobu jsem si jen tak pro sebe tipovala Nový Zéland, a je to tak:
jezero Taupo a Děti kapitána Granta
Reportáž z válečného konfliktu z republiky, která existovala pouhé čtyři roky, než byla smetena občanskou válkou, představovala autorův debut. Přesto u nás vyšla mnohem později než jeho další tvorba, mistrovská napínavá díla, výhradně v žánru fikce (byť s pořádnou dávkou faktů), dílem zfilmovaná.
O jakou zemi šlo, a protože je přímo v titulu, jaký autor za knihou stojí?
Udatný bojovník je v průběhu bitvy i se svými druhy na čas nepřítelem donucen hledat úkryt v prostorách běžně užívaných jako sklad píce a potravin. Objeví tam však netušenou krásu. Co je to za místo?
A co je to za knihu?
Refektář dominikánského kláštera v Miláně? Poslední večeře páně?
Text příspěvku byl upraven 16.09.19 v 17:25
To ne. Tenhle příběh nemá s mnichy ani s církví nic společného.
Náš hrdina na zmíněném místě nezůstal dlouho, ale jakmile odtud vyšel, toužil se tam vrátit zpátky a přiměl svého přítele (od kterého byl ve víru bitvy na čas odloučen) ke slibu, že až tahle válka skončí, půjdou se tam podívat spolu, což se pak skutečně stalo. Tedy... skutečně ne, jenom v tom románu. Postavy i místa a vůbec všechno, o čem se v té knize lze dočíst, si pan spisovatel vymyslel. Byl to génius a jeho dílo je slavné.
Vložit příspěvek