Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Popojedeme jinam v čase i prostoru:
V které vesnici se mladému výsadkáři udělalo zle, když se nožem pokusil otevřít masovou konzervu?
Tak to mi leda připomnělo jistě veselejší literární historku (dokonce i s místem!) :-)))
"Nůž na otvírání konzerv jsme nenašli.
Harris se pokusil otevřít plechovku kapesním nožem, nůž zlomil a ošklivě se pořezal. Jiří to zkusil nůžkami, ale nůžky vyletěly a málem mu vypíchly oko. Zatímco si navzájem obvazovali rány, pokusil jsem se udělat v plechovce díru špičatým koncem háku, ale hák se smekl a mrštil mnou mezi člun a břeh do bahnité vody, dvě stopy hluboké, a plechovka se odkutálela nepoškozena a rozbila šálek na čaj.
Teď už jsme všichni začali zuřit. Odnesli jsme plechovku na břeh, Harris šel na pole pro velký, ostrý kámen, já jsem se vrátil do člunu pro ráhno. Jiří podržel plechovku, Harris přidržel ostrý hrot kamene na plechovce, já vzal ráhno, vysoko jsem je zvedla vší silou udeřil.
Toho dne zachránil Jiřímu život jeho slaměný klobouk. Ten klobouk (to, co z něj zbylo) si Jiří schovala za zimních večerů, kdy, pokuřujíce z dýmky, vyprávějí chlapci napínavé příběhy, plné nebezpečí, jež zažili, Jiří jej přinese, ukazuje a znovu vypravuje onu vzrušující příhodu a pokaždé si ještě něco vymyslí.
Harris to odnesl jen povrchním zraněním.
Nato jsem se ujal plechovky sám. Bušil jsem do ní ráhnem, až jsem se vyčerpal a začalo mě píchat u srdce, načež ji převzal Harris. Stloukli jsme ji na plocho, stloukli jsme ji znova do krychle, stloukli jsme ji do všech tvarů, jež jsou známy geometrii, ale udělat do ní díru se nám nepodařilo. Potom zasáhl Jiří a stloukl ji do tvaru tak podivného, tak strašidelného, tak nepozemského v jeho obludné ohyzdnosti, že se polekal a ráhno odhodil. Potom jsme všichni tři usedli kolem plechovky na trávu a dívali se na ni.
Na jejím vršku byla velká proláklina, která vypadala jako posměšný úšklebek, a ta nás tak rozzuřila, že se Harris vrhl na plechovku, popadl ji a mrštil jí daleko doprostřed řeky. Když klesla ke dnu, zahrnuli jsme ji nadávkami, nastoupili do člunu, veslovali pryč z toho místa a nezastavili se až v Maidenheadu."
To jen aby řeč nestála...- s trochou pozvbuzení pro pršlavou pošmournou neděli.
Soukroma: A víš, že jsem si na tuhle historku hned taky vzpomněl, jak jsem viděl zadání? :-) Jedna z nejlepších.
Ale jinak by to asi chtělo další nápovědu...
Hun: Jenže na konec jsem úplně viděla kolečka ananasu, jak se vesele začala postupně vznášet z hlubin řeky a výsměšně se pohupovala na hladině. Ale to v knize není!
Omlouvám se za zdržení s další nápovědou, ale víkend jsem měl poněkud cestovatelský.
Volně navážu na soukromou a Huna:
V knize, kterou společně s vesnicí hledáme, mnoho humorných momentů není. Ty, které tam jsou, dosti často souvisí se sarkastickými prupovídkami výsadkářova staršího a zkušenějšího spolubojovníka. Ten býval kdysi vrhačem nožů v cirkuse.
Hledaná vesnice samotná je fiktivní, ale je zasazena do reálné oblasti a dějinných událostí.
Příhoda s konzervou se udála na statku, posledním domě ve vsi. Ten obývá mladá vdova, do které se mladý výsadkář zamiloval.
Sice jsem nečetla, ale už to tu visí týden, tak jsem zkusila dohledat:
Mrtvé komando, J.Šikl - vesnice někde u Sionu. Víc jsem nenašla.
tu samou knihu bych ze zoufalství zkusila taky - PanPredseda musí přidat, jinak nikdo nic
Že by ve dvou knihách byl výsadkářem vrhač nožů v cirkuse? To by mě nenapadlo :-) Tak čekám další nápovědu.
Děj se odehrává za války a více na východ než děj Mrtvého komanda.
---
Vrhač nožů a přízemní akrobat. Má chůzi předtanečníka.
Text příspěvku byl upraven 01.09.20 v 13:58
Ano.
Mladý výsadkář byl Thomas Bindig, který se zamiloval do vdovy Anny. Bývalý vrhač nožů se jmenoval Zadorowski, říkalo se mu Zado. Jak vidno, to co se výše zdálo neuvěřitelné, možné je.
Ještě že máme google :-)
Teď zavzpomínáme na dětská dobrodružství. Kde se odehrává děj knihy a seriálu o partě dětí, které měly poměrně komplikované vztahy ve svých rodinách?
Nene, sice rodiče a bratr jedné postavy v Praze žijí, ale ona musí být na venkově, kde má partu kamarádů.
Hledají se dvě města, v nichž kvalita života je rozdílná jak noc a den, odvislá od životních tužeb jejich zakladatelů.
Americký kapitán velrybářské lodi, pojmenované po rakouské císařovně, snad někdy v polovině 19. století zaznamenal za bouřlivé noci v jistém místě východně od Austrálie ostrov či ostrůvek, z kterého zřejmě moc neviděl, jenom se mu zdálo že je tam příboj. Někteří tvůrci map pak v tom místě zakreslovali ostrůvek, pojmenovaný po svém "objeviteli" - a to nesprávně, s jednou chybnou hláskou. Jiní mu dávali jméno podle jeho lodi.
Po mnoha desetiletích, v druhé polovině 20. století proběhly dva cílené pokusy (naposledy někdy v osmdesátých letech) ten ostrov, či aspoň skalisko nebo mělčinu najít - bezvýsledně. Jak se zdá, nic takového tam není.
NICMÉNĚ jeden z velikánů světové literatury zvěčnil tento ostrov ve dvou svých románech. V jednom z nich uvádí obě pojmenování, v druhém jenom jedno. Spokojím se s kterýmkoliv z obou jmen a s kterýmkoliv z obou románů. Upozorňuji, že o "objeviteli" a jeho lodi či o okolnostech jak se ostrov dostal na mapy se v těch románech nic nepíše.
Tabor (kapitán se jmenoval Taber) nebo Útesy Marie Terezie (ač jsou od Terezína docela lán cesty).
Objevuje se ve verneovkách Tajuplný ostrov a Děti kapitána Granta. Zda se objevil i v knize Děti kapitána emigranta mi není známo... ;-)
Vložit příspěvek