Klub čtenářů historických románů
Nebaví mě číst historické romány, ve kterých autor zkresluje historická fakta. Sdílím názor řady spisovatelů, že autor románu by se měl vždy držet faktů a svou fantazií popsat to, co se mohlo stát. Historický román by měl čtenáře nenásilnou formou seznamovat s dějinami a ne ho zblbnout. Pokud autor dějiny vědomě překrucuje a vytváří alternativní historii, patří jeho kniha do žánru fantasy nebo scifi. Pokud píšete komentáře, zkuste toto prosím uvádět, je to další vodítko zda knihu koupit či ne.
Braunerová: Ono není jednoduché vždy poznat, zda autor překrucuje dějiny. Pokud to nědělá příliš okatě, pozná jen skutečný znalec, že si ve svých dílech vymýšlí a upravuje historii jinak, než se skutečně stala.
Např. u nás uznávaný Vlastimil Vondruška si ve svých románech často vymýšlí a překrucuje historii. Některé jeho historické postavy se objevují v době, která předchází i 100 let jejich skutečnému životu, zmiňuje se o městech, které v dané době ještě nevznikly, místopisně se dopouští četných omylů apod. Jsou to ovšem chyby, které 90% čtenářů vůbec neobjeví, takže jeho romány hodnotí velmi vysoko ... a přitom si mohou do své paměti zapisovat nesprávné historické údaje.
Připojuji se ovšem k tvé prosbě - také budu velmi rád, když se v komentářích uživatelů budou objevovat upozornění na neserióznost autora při popisování historie. Sám to občas dělám, pokud si všimnu chyb - ale nejsem zase natolik dobrý znalec historie, abych to mohl posoudit u každé knihy.
Historie si každopádně zaslouží, aby byla popisována hodnověrně.
Text příspěvku byl upraven 18.04.15 v 10:08
Mně nevadí, když si spisovatel upravuje historii za předpokladu, že to pak v závěrečné poznámce zmíní.
Souhlasím s lenkaknel. Ono je těžké vymyslet historický román a nevymýšlet si :-), ale historicky důležitá data by se měnit neměla. To už pak přece není historický román, ale spíš sci-fi /viz seriál Da Vinciho démoni - napínavý, ale rozhodně ne historický :-) /.
Pokud autor v závěru zmíní, kde si něco přimyslel nad rámec historických skutečností, tak to beru a také mi to nevadí. Jednou jsem četl velmi pěkný historický román, kde vystupoval král Svaté říše římské, kterého jsem nijak nedokázal zařadit. Prošel jsem všechny možné encyklopedie, projel internet a nic. Štvalo mě to ... ale na konci knihy jsem se v doslovu dočetl, že zrovna a pouze tohoto jednoho panovníka si autor vymyslel - tak jsem se zasmál své marné snaze zlegalizovat neexistujícího panovníka. :-)
Souhlasím se všemi diskutujícími. Nejsem historik, takže samozřejmě neřeším třmeny u římské jízdy a další "drobné" omyly. Stejně tak pokud jde o jazyk, dnes stejně nikdo neví, jak tenkrát lidé mluvili. Z knihy si běžný čtenář stejně zapamatuje jen hlavní události. Pokud autor vše uvede na pravou míru v historické poznámce, je to v pořádku. Jen mě štve, že se to neuvádí v popisu, takže si musím knihu koupit, abych to zjistil. Navíc nakladatelé, jakmile je v knize uvedené nějaké historické jméno, šoupnou to hned do kategorie Historické romány, asi se to lépe prodává. Jako třeba román Pán dvou zemí od J.Tarr, kde se vedle Alexandra Velikého prohání kouzelná kočka a duch královny Nefertiti :(
Text příspěvku byl upraven 19.04.15 v 10:18
...třeba James Clavell -Šogun - román se odehrává na konci 16.století .... píše se tam o karate a judu ...........Judo vzniklo v roce 1882 a karate až v roce 1922.
...Vadí mi to?
Jestli autor použije pro označení např. bojového umění moderní název, není na tom nic špatného, koneckonců jde o román a ne literaturu faktu.
Primárně nevyhledávám historické romány, ani se jim nebráním. Z tohoto databázového klubu však mám dojem, že za historický román většinou považujete příběhy o králích, kněžnách, slavných bitvách atd., a i to jen max. do 19. století. Což mě překvapuje. Ale to jen na okraj.
Na téma "jak asi mysleli a mluvili lidé dávných staletí" mám jeden čerstvý zážitek: pod vlivem DK jsem si vypůjčila knihu obdivovaného autora historických románů E. Rutherfurda HVOZD. Hodně s ní bojuji a asi tu bitvu prohraji (nebo to bude vítězství?) - jednoduše jí nedočtu. Zarazily mě třeba takové epizody: rok 1300 (!!!), prostá žena - manželka nějakého pachtýře žijícího v odlehlém koutě Anglie, a ona uvažuje o tom, že ten mnich, kterého svedla, má jistě vyšší inteligenci než ona. Nemohu nejen uvěřit, ani si představit, že by prostá venkovanka na začátku 14. století přemýšlela v kategoriích "inteligentní - neinteligentní". A pak v další kapitole (o sto let pozdější) se zas něčí zuby přirovnávají k barvě slonoviny. Třeba se šeredně pletu, alo nějak mi nesedí, že by obyvatelé malých jihoanglických městeček, spíše osad ve 14. století běžně znali slony a výrobky ze slonoviny. Ne že by to byly tyto detaily, co mě od té knihy "odhání", ale přijdou mi nesourodé s danou dobou a místem.
Slonovinu vidět teoreticky mohli (třeba ve výzdobě nějaké větší katedrály), ale spíše to bude topos, což je jev pro středověk velmi typický. Píše o tom E. R. Curtius. Ve středověké literatuře a rétorice existovaly ustálené způsoby, jak nakládat s tou kterou částí textu, například s popisem příjemného místa (tráva, stín, zurčící voda, zpívající ptáci - přestože se příběh odehrává kupříkladu v místě, kde se nic takového ve skutečnosti objevit nemůže), se "sebeshazujícím" úvodem do textu, s charakterizací panovníka (který byl vždy v mládí "moudrý jako stařec") a tak dále. Topoi byla velká spousta; dnes už je ale nevnímáme stejně, jako je vnímal středověký člověk, čteme všechno víc doslova, proto může snadno dojít k desinterpretaci. Použití slonoviny k popisu různých částí těla (i když dotyčný člověk třeba slonovinu nikdy neviděl) může být jedno z takových topoi - koneckonců se dost často objevuje v Bibli, například v Písni písní, ale i jinde.
zlovlku, moc děkuji, vždy si ráda přečtu obohacující info, a toto je zvlášť zajímavé!
"Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž postavíte, Prahou. A jakož knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu."
Tipuji, že tohle taky nebude staročeština. ;) a přitom ani nejde o citaci z historického románu, ale z díla, které je ve své podstatě záznamem reálné události ;)
Každý čtení historických románů a vůbec čtení chápeme jinak.Chci se pobavit tak čtu historický román(Vondruška,Vaňková apod.)Chci se poučit tak čtu literaturu faktu.Je dobře ,že jsme každý jiný jinak by to byla nuda.
Milí čtenáři historických románů, koukala jsem, že Rožmberkové a jiní páni z Růže jsou tu oblíbení. Ale znáte knihu o zakladateli rodu? Adalbert Stifter - Vítek. Nevím, jak se vám to bude číst, já mám vydání předválečné (před I.světovou).
Kdyby byly knihy psány jazykem, kterým se mluvilo (nedejbože psalo) v době, kdy se příběh odehrává, tak si asi moc nepočtem :-). I knihy vydané v první polovině 20. století jsou psané jinak než se teď mluví, a čte se to blbě. Ale líbí se mi, když je třeba sem tam použito nějaké dobové slovo. Třeba anglické aye (ano), které se dnes již prakticky nepoužívá.
Jinak lidi jsou různí. V jakékoliv době. I prostý člověk může mít rozhled, a člověk z "lepší" společnosti může být naprostý omezenec.
Hezký den, mohli byste mi doporučit nějaký zajímavý historický román, který se odehrává v rozmezí 18. - 19. století? Ráda čtu Kena Folleta a Cynthii Harrod-Eagles. Moc děkuji :)
Zuzano, doporučuji třeba tyto dva:
http://www.databazeknih.cz/knihy/jih-proti-severu-1-1360
http://www.databazeknih.cz/knihy/husar-na-strese-38124
http://www.databazeknih.cz/knihy/rezenske-ortely-44331
Kniha je primárně o Rostislavovi, ale Svatoplukovi je tam také věnována pozornost.
Text příspěvku byl upraven 26.04.15 v 20:34
Heidrekr, je zde beletrie, i odborné publikace:
http://www.databazeknih.cz/knihy/svatopluk-veliky-kral-moravanu-a-slovanu-113807
http://www.databazeknih.cz/knihy/svatopluk-125021
http://www.databazeknih.cz/knihy/kronika-slovenska-1-103839
http://www.databazeknih.cz/knihy/postavy-velkomoravskej-historie-18572
http://www.databazeknih.cz/knihy/kral-svatopluk-58589
http://www.databazeknih.cz/knihy/svatopluk-178616
http://www.databazeknih.cz/knihy/svatopluk-a-metod-180246
http://www.databazeknih.cz/knihy/velkomoravske-zahady-61966
Text příspěvku byl upraven 26.04.15 v 20:59
Obdobně jako Richieho a Pajonka i mě občas zarazí název předmětu nebo místopisný název, který evidentně do antické doby nepatří, např. šavle, třmeny apod. S hodnocením těchto omylů jsem ale opatrný. Nemusí se vůbec jednat o chybu autora, ale o chybu v překladu. Obzvlášť u takových autorů, kteří mají historické období důkladně nastudované a rukopis dávají ke korektuře odborníkům. Ovšem uznávám, že práce překladatele historického románu je obzvláště obtížná. Zatímco literatura faktu se dá přeložit víceméně otrocky, v románu kromě překladu je nutné vystihnout ducha knihy a "překlopit" ho do uvažování příslušného národa. V případě historického románu se pak musí autor i překladatel navíc poprat s odbornou terminologií a rozhodnout, zda dá přednost správnému pojmenování nebo srozumitelnosti pro čtenáře.
Prosím o doporučení knih s historickou tématikou, odborné i beletrii. Prosím, žádnou fantasy.
Historických knih je tisíce ... zkus to nějak upřesnit.
Třeba které období tě zajímá (antika, středověk ...), nebo která oblast (Evropa, Asie, ...) nebo ještě lépe uveď konkrétnější vymezení (mayská říše, dynastie Ming, Plantageneti, ...).
Vložit příspěvek