Klub čtenářů historických románů
Ještě jsem četla koncem roku Vondruškovu Přemyslovskou epopej (1. díl), ale ta mě neoslnila. Moc rozvláčné a jalově upovídané.
Doporučuji Dědictví otců, od Roberta Merleho, hlavně prvních šest dílů je úžasné čtení, četl jsem to už několikrát, a pokaždé mi to připadá ještě lepší než předtím.
pavlinda: Četla jsem od ní jen Román o Doubravce a Měškovi a udělala na mne velmi dobrý dojem. Viz komentář u knihy.
O Vondruškovi jsem slyšel, že je lepší romanopisec než historik. Takže jeho romány je potřeba brát poněkud s rezervou co se týče historické věrohodnosti. Což je škoda, protože Vondruška povoláním historik byl, než se začal živit převážně psaním románů.
Četl jsem od něj Mezi tiárou a orlicí, což nebylo špatné, ale do jeho dalších románů se váhám pustit.
Ať zemře král od Polácha - o tom už nějakou dobu přemýšlím. Od Polácha se mi hodně líbil Stín Persepole, ale třeba Richenza už tolik ne. Takže váhám, zda od něj něco dalšího zakoupit.
Richie1: Mně se Richenza právě líbila moc, a proto to zklamání u Ať zemře král. Třeba to budeš mít naopak.
shenandoah: já byl asi ovlivněn Richenzou podle Vaňkové, takže Poláchova verze mě už tolik nenadchla. Přitom zrovna postava Elišky Rejčky je v historii mou oblíbenou.
Od Polácha je ještě velmi dobrý román Mezi císařem a papežem. Tam se mi velmi líbil realistický portrét Zikmunda Lucemburského - jako nejschopnějšího syna Karla IV.
Doma mám ještě připravené Poláchovy romány A stanu se králem a také Bratři ze Soluně - snad na ně také brzo dojde řada.
Richie1: Jasně. Když dva dělají totéž, není to totéž. Zvlášť když předchozí zkušenost zanechala velmi dobrý a hluboký dojem. To znám.
Já jsem byl naopak Přemyslovskou epopejí od Vondrušky nadšený. A na žádné významnější historické přešlapy jsem nenarazil. Vytýkat autorovi, jak jsem četl v komentářích, že není historicky přesný, neboť používá slovo kníže, mi přijde v případě beletrie ujeté.
U V. Vondrušky je mi dost líto, že jako historik "kašle" na historickou věrohodnost, přesnost, šetří informacemi. Přemýšlela jsem, proč takto přistupuje k historickým románům, proč určitým způsobem odbývá čtenáře. Nechce "plýtvat" časem a věnovat knihám dostatečnou pozornost? Dává přednost kvantitě před kvalitou? Chybí mu to opravdové nadšení?
Text příspěvku byl upraven 16.01.16 v 22:21
R.E.M.: myslím, že skutečně dává přednost kvantitě před kvalitou. Když si vezmeš, kolik toho napsal za několik posledních let ... kdyby měl být historicky přesný, nikdy by nemohl stihnout napsat tolik historických románů. Takže té přesnosti se tolik nevěnuje a počítá s tím, že 95% čtenářů nepozná, že píše o městě, které v té době ještě nebylo založeno, nebo o postavě, která žila až o sto let později. Myslím, že ani on sám si ty údaje nedohledává, takže ty nepřesnosti v románech má.
Ale je úspěšný, protože čtenáři ty chyby nevnímají a soustředí se spíše na příběh, zasazený do nějakého historického pozadí.
Já ho hodnotím kladně, protože dělá hodně pro osvětu naší historie. Ale jako učebnice bych jeho knihy asi nedoporučoval. :-)
Richie1: Já vím, občas jsem náročná. :-) Asi jsem na VV částečně přísná kvůli autorovu promarněnému potenciálu a talentu, zahozených možností. O to víc, že autor je historikem.
Té kvantity (v počtu knih i stránek) na úkor kvality jsem si všimla, jen by mě zajímalo, jak se k tomu staví VV. Odhaduji, že asi pragmaticky. Peníze se hodí, k čertu s kvalitou.
R.E.M. prosím, uveď nějaké příklady kdy "kašle" na historickou věrohodnost. Znovu jsem procházel komentáře v epopeji, pár příspěvků zmiňuje historické chyby, ale kupodivu nikdo žádné konkrétní neuvádí.
Já jsem Vondrušku ještě nečetla, ale chystàm se na něj, v rámci poslechu audioknih. Pokud jak píše R.E.M. autor svůj potenciál nevyužil jr to celkem škoda, ovšem podle počtu knih to bude trošku grafoman, takže ho to možná baví i z jiných,nežli historických, důvodů. Všimla jsem si že dost jeho knih jsou vlastně takové převlečené detektivky, takže možná svůj potenciál využívá, ale jen potud pokud potřebuje, ostatně nepíše učebnice dějepisu beletrie se vždy od naučné literatury přeci jen "liší"
Jinak Lékař umírajícího času- Körner je také úžasná kniha
Braunerova: problém je, že většina čtenářů nemá tak detailní znalosti historie, aby ty nepřesnosti ve Vondruškových knihách hned odhalila. Proto jsou komentáře obvykle plné nadšení z krásně popsané historie. Já Vondrušku nečtu, tak také nemohu ukázat na nalezené chyby. Ale dovolím si citovat mého kamaráda Zanyho, který některé knihy Vondrušky četl a ty nepřesnosti objevoval. Tady je jeho komentář k Vondruškově knize Apage satanas!
"O detektivkách pana Vondrušky se jako o historicky přesných mluvit nedá ani náhodou, jsou tak maximálně historicky přibližné, plné anachronismů - zcela běžně v nich vystupují rody, které v té době nežily, hrady, které nestály, města, která neexistovala... Jen namátkou - přídomek Berka získali páni z Dubé díky svému kořistnictví až někdy na počátku 14. století, paní Ludmila mohla těžko jezdit nakupovat do Liberce, když první zmínka o tehdy ještě vesnici je až z roku 1352, hrad Hrubý Rohozec vznikl až někdy na přelomu 13. a 14. století a poprvé je doložen z přídomků Markvarticů až r. 1322 a 1323... a tak by se dalo pokračovat..."
No tak to už jsou řekněme hrubé chyby a knihy se musí brát s nadhledem. Na duhou stranu jsou to zbytečné " hrubky" se kterými by si mohl autor poradit.
A přitom já jsem se zrovna před pár dny začala těšit na Husitskou epopej :-). Jsem ráda že se do toho autor pustil.Ačkoliv opravdu jsem od něj ještě nepřečetla ani řádku.
Atuin, a o tom to právě je. Pokud bych chtěl napsat historicky přesnou knihu, musel bych se tomu psaní a bádání nad přesností historie velmi věnovat. Musel bych pečlivě nastudovat mnoho literatury, než bych sám něco z historie napsal. Ve chvíli, kdy začnu používat jména, data, názvy věcí, musím vědět, zda to odpovídá době a skutečnostem. Např. zda popisovaná zbraň byla skutečně používaná v té době, zda se nosil takový oděv, zda popisované město existovalo a v takové podobě, zda postava skutečně v té době žila a jednala tak, jak popisuji, atd. atd.
Těch nepřesností se může člověk v historické knize dopustit mnoho na každé stránce. Takže psát historický román není vůbec jednoduché. Řešením je rezignovat na přesnost a nelámat si hlavu s občasnými anachronismy. A to právě pan Vondruška dělá. Chrlí jeden román za druhým, ale s přesností vzhledem k historickým faktům si moc práce nedává.
Běžnému čtenáři to nevadí, protože o tom ani neví. Dobří znalci české historie ovšem kroutí hlavou. :-)
Jinak já Vondrušku nezatracuji, to vůbec ne. Dělá hodně moc pro popularizaci české historie. Základní historická fakta v jeho knihách sedí a ty také zůstanou v povědomí čtenářů. Jsem rád, že někdo další píše o naší dlouhé historii, za to Vondruškovi moc děkuji.
Jen zvedám varovný prst a říkám: pozor, VV nemá své knihy historicky zcela přesné a s tímto povědomím je potřeba k jeho jinak čtivým románům přistupovat.
Souhlasím s Richie1, pan Vondruška udělal hodně pro popularizaci naší historie. Myslím si, že kdyby tomu tak nebylo, nebyla by tady ani debata kolem jeho tvorby. Čtenář, který má hlubší zájem o historii se jeho knihami může nechat inspirovat a sáhnout po odborné literatuře. A to je, myslím si velké plus knih pana Vondrušky. Co se týká nepřesností např. v názvosloví, nebo nepřesností v místopisu a podobně, je to také inspirativní k dalšímu "studiu" tématu. Někdy čtenáře přímo "trkne" nějaká nesrovnalost a pustí se do "bádání" a to je jen dobře. Trochu jsem na podobné téma psal v diskuzi - Jazyk a historický román. Omlouvám se za těžkopádné vyjadřování, případně gramatické chyby. Český jazyk bohužel nebyl mým oblíbeným předmětem. Ostatně četl jsem, že spisovatel A. Jirásek na tom nebyl také nejlépe.
Text příspěvku byl upraven 17.01.16 v 10:07
Než jsem se dostala k napsání komentáře už tady informace o nepřesnostech v knihách VV zazněly. Tak už jen za sebe. Před čtením první knihy od VV jsem byla nadšená a říkala si, že když je autor historikem, bude mít knihy precizní a já se (bezpracně) dovím spoustu zajímavostí). Pak jsem narazila na výhrady vůči historickým nepřesnostem a trochu mě to zamrzelo. Dalším krokem bylo vypůjčení a čtení jeho knih a dohledávání informací, které mě zaujaly. A to už jsem si i já všimla, že některé, v knize prezentované, údaje úplně nesouhlasí s literaturou faktu. Nemůžu si pomoci, ale mě je to líto. Proto jsem i psala o plýtvání talentu a znalostí, které si myslím p. Vondruška má.
Doložit tyto nepřesnosti by bylo nejlepší vložením úryvku z knihy a vedle toho dát relevantní text z jedné nebo lépe dvou naučných knih. Bohužel, tím nemůžu sloužit, výpisky si nedělám. Když se mi podaří dohledat informace z literatury faktu, porovnám, ověřím, ale nezaznamenám. Takže musím spoléhat na svou paměť (vím, že jsem ověřovala informace o bitvách, městech a knížectví/markrabství).
Doplnění (7. 6. 2016): V knize Králův dluh dal V. Vondruška Přemyslu Otakaru II. za purkrabího Viléma z Landštejna. Co k tomu dodat, že?! Obrovský nesmysl. Pokud se VV nechce namáhat s alespoň základními historickými fakty, nechápu, proč nepoužívá vymyšlená jména.
Text příspěvku byl upraven 07.06.16 v 19:32
Nedaří se mi upravit komentář, abych mohla dopsat předčasně odeslaný příspěvek.
Pokračování: Souhlasím, že p. Vondruška má zásluhu na popularizaci historie. Navíc umí psát čtivě a získal si velké množství čtenářů. Základní fakta má přesná, jen škoda těch "drobností". Škoda, že při čtení jeho historických knih jsem opatrná a začala jsem k nim více přistupovat jako k románu, který mi nepřinese nové znalosti, spíš jsem při čtení cítila obavu, abych si nějakou nesrovnalost nevryla do paměti.
Vložit příspěvek