Klub čtenářů historických románů
siena: Tremayne má hlavní hrdinku v sestře Fidelmě, která je velice vzdělaná (na ženu v té době nezvyklé) je zvána na řešení různých případů v celé zemi i za hranicemi. Je to pěkná četba, jen mi dělalo problém názvosloví a jména. Já jsem ale použil metodu počeštění, ale tomu by zase nerozuměl pan spisovatel. Jinak jste v předchozím příspěvku narazila na Uhdreda z Bebanburgu to mám také za sebou a nedá se zapomenout. Jinak od B.Cornwella jsem četl seržanta Sharpa, ale to je z novější doby a také pěkné i když obsáhlé. Jinak k Sansomovi ozvala se mi uživatelka, která má své jméno podle hlavního hrdiny a to Shardlak. Bohužel k naší skupince se zatím nepřihlásila. Jinak k tomu, že váš otec ještě neotevřel Hledání ztr.času. Tak já mám doma knihu Přemyslovská epopej III od p. Vondrušky a pořád si ji schovávám, občas si řeknu: "a co když umřu" a dám se hned do čtení. A to jsem optimista. Omlouvám se, jsem slušně řečeno upovídaný, až vás budou mé řeči nudit napište to a já se odmlčím.
Ještě děkuji za další tipy.
Text příspěvku byl upraven 15.11.13 v 13:51
tenax: k těm očím, já mám čtyři a dost často navštěvuji očního lékaře. Zatím to jde jak řekl slepý "uvidíme". Současně jsem si vzpoměl na možnost poslechu mluveného slova. Je možné najít spousty namluvených knih, ale mě to nějak nesedí. Ještě kdyby se tak z reproduktorů linula vůně knihy. Je zde také problém vracení se, když člověk po několika stránkách něco potřebuje upřesnit nebo připomenout. Jediná kniha byla "Jak jsem vyhrál válku", tu jsem poslechl celou a výborně jsem se bavil. Na netu je stránka Království mluveného slova, kde jsou i knihy namluvené čtenáři. Jsou zde i hry z rozhlasu a další. Za vůbec nejhorší považuji strojově čtené knihy, je to takové, jak by řekla učitelka č.j. "ty čteš jako kafemlýnek" (poslední slovo jsem schválně napsal nespisovně a program mě opravil-už nám ty stroje začínají vládnout). Ve strojové četbě je hlas stále stejný a nedá se to dlouho poslouchat. Díky za trpělivost, jdu si něco přečíst.
to vincek1: Taky mám k očím berle, ale na audioknihy bych si nerad zvykal. Jsou jistě pro někoho potřebné (nutné), jinak by je nikdo nedělal. Ale já si rád určuji tempo četby podle svého, jak mi stačí mozek vnímat přečtené. Navíc občas listuji zpátky, zvlášť u historických románů je to téměř nutnost, někdy se zastavím a dohledávám další informace. Často si jako kulisu ke čtení pustím nějakou příjemnou hudbu a to by u audioknihy asi nešlo. Rozhlasové hry už téměř neposlouchám, i když v dávném mládí to byl téměř sobotní odpolední rituál (dodnes vzpomínám na dvoudílnou hru podle verneovky Podivuhodné příběhy výpravy Barsakovy, tam byly skvělé sugestivní zvukové efekty) nebo podvečerní četby na pokračování detektivky Případ Arleny Ferrisové či námořní román Mezi Jižním křížem a Severkou (haúúú, to už je dávno, hluboko v minulém století...). Ale koukám, že jsem se nějak moc rozpovídal a rozvzpomínal, tak radši končím.
Mně audioknihy nevadí a jsou situace, kdy přijdou velmi vhod, například při žehlení...i když pánové chápu, že zrovna tuhle jejich funkci ne úplně doceníte:) Také ráda vzpomínám na dramatizace a četby na pokračování v rádiu, Hajajou počínaje, přes nedělní pohádky na Praze k dramatizacím románů a her, myslím že bývaly ve čtvrtek, na Vltavě...Já si je vybírám i podle interpreta, takový Červený a černý v podání Borise Rösnera je nepřekonatelný zážitek. I vracení se je tak trochu možno, a to rozdělením záznamu na stopy, i když si toho potom člověk zopakuje povícero:)
Text příspěvku byl upraven 16.11.13 v 10:39
Možná mě, vincek1, sestrou Fidelmou, přeci jen nalomíte a zkusím. S Richardem Sharpem jsme už "rande" měli. Zatím jsme spolu v Indii a já oddaluji neoddalitelné, a to přechod generála Wellingtona do Evropy, protože to nastane u mne střet zájmů...neb mám slabost pro malého, velkého Napoleona B.
Ale jinak je to prostě Bernard Cornwell! Měla jsem strach, že mne budou pasáže bitev, jejich strategie, nudit, ale naopak. Přistihla jsem se, že si v duchu představuji a "zapichuji fáborky". K tomu hrdina s velkým H, není možno se nezačíst:)
Text příspěvku byl upraven 16.11.13 v 13:04
Miluju historické knihy, z největší části je to anglický středověk, tedy ještě přesněji řečeno především 16.století, ale i o pár stovek let zpátky. Koho zajímá právě toto období, tak mými oblíbenci jsou Alison Weir, dále pak Carolly Erickson, Antonia Fraser, taky Edward Rutherfurd (Sarum, Hvozd, Londýn), Robert Hutchinson, Hilary Mantell (ta se věnuje především postavě Thomase Cromwella), Susan Kay - Dědictví. Už je to pár let zpátky, co jsem četla od Zweiga Marii Stuartovnu a určitě se k ní znovu vrátím, skvěle napsané historické drama. Taky nesmím zapomenout na Folletta a jeho Pilíře země a Na věky věků, dále knihy od Robin Maxwell, Jean Plaidy. Jsou to vše jak romány, tak popularně naučná literatura. Z toho, co tu uvádím, mám přečtenou jen část, taky se pořád chystám a chystám... a času na čtení je vlastně vždycky málo, i kdyby ho bylo hodně. Ono jsou to taky většinou pěkně objemné bichle, což je vlastně dobře, a přestože, oproti jiným tady, čtu poměrně pomalým tempem, tak mám ráda tlusté knihy..... Jo, ještě jsem si vzpoměla na Slavné příběhy anglických dějin - Robert Lacey, taky už na mě delší dobu vyčítavě kouká z té dlouhé fronty na přečtení:)
Bylo nás pět, teď již šest - vincek1, Siena, bokken, fog, Venezia a já. Další už netrpělivě přešlapují za dveřmi :-)).
Ahoj všichni, už je nás sedm !!! Ráda se připojím k vám...
Já literární žánry ráda střídám, abych v nějakém směru "nezakrněla", ale ty historické náměty jsou mé srdeční a určitě převažují...
Také jsem zde našla pár tipů na četbu, na kterou se chystám za dlouhých zimních večerů ...( a v důchodu...) .
To vincek1 : pro odpočinek unaveným očím z četby, ke shlédnutí
http://www.csfd.cz/film/322131-vikings/
Vida jak se pomalu, ale jistě rozrůstáme (nemusí pršet, jen když kape).
Ale abych přešel od počítání ke čtení. Také žánry střídám, a v historii i místa a časová období. Vždycky si přečtu něco zajímavého a pak se snažím přečíst o tématu víc knih, nebo naopak od stejného autora jiné knihy i s odlišným námětem.
Momentálně dost ulítávám na Anně Bauerové a jejích knihách o počátcích našich dějin, Keltech (resp. Bójích) a jejich vztazích s Etrusky a Římany. Ona je na toto téma asi naší největší odbornicí a umí i z minima archeologických a písemných pramenů vytvořit zajímavé příběhy, plné napětí (nejen pro muže) i milostných peripetií (nejen pro ženy). Navíc popisy dobových reálií jsou pravděpodobně věrohodné (kdo může na sto procent tvrdit, jak co bylo, když tam nežil a všechno naše poznání jsou vlastně jen dedukce z písemných pramenů, nutně subjektivních názorů dobových autorů a naší současné interpretace archeologických nálezů). Proto se mi její knihy, např. třídílná Kronika země Bójů, Královna havranů, Císař gladiátorů nebo Sluneční cesta bójských králů líbí a všem zájemcům o naši nejstarší historii a o Kelty vůbec je vřele doporučuji.
Mám velkou radost jak se zvolna zvyšuje náš počet. Když čtu s čím každý přichází, začíná se mi z toho točit hlava. K výběru četby bych také rád řekl, někdy mě inspiruje autor a pak po něm "pasu", že jsem schopen mu napsat kdy bude další kniha. Jindy se podobně jako tenax "nachytám" tématem a potom hledám zase autory píšící o tomtéž.
Mám rád, když si mohu přečíst příběh s podobným tématem, ale viděný z obou stran.
Třeba Římani versus kmeny z Anglie. A další podobné a proto jsem také navrhl toto fórum. Doufám, že pojedeme alespoň takovým tempem jako dosud. Víte-li někdo o střetech Vikingů a kmenů Anglie napište to, zatím jsem četl většinou pohled z "anglické"
strany. Ale to jenom na okraj. Mějte se a pište.
P.S. omlouvám se za případné gramatické nedostatky, není to tím, že bych si nevážil svého rodného jazyka, ale nějak mi to vydrželo až do důchodu.
Text příspěvku byl upraven 18.11.13 v 20:07
To vincek1: Mám dojem, že v odkazu na shlédnutí Vikingů -
http://www.csfd.cz/film/322131-vikings/
je obsažen jak pohled severských Vikingů ( zastrašování a snadná kořist u vyspělejšího národa), tak pohled obyvatel "anglických" ostrovů (obavy z nájezdů, strach a výpalné od kmenů na severu Anglie). Doufám, že si to pamatuji dobře, od loňska ... Možná to bylo natočeno podle nějaké knížky, tak dalece jsem nepátrala.
Zdravím a přeji pěkný den
to bokken - Na tohle téma bys musel založit novou diskuzi, mohla by se třeba jmenovat "Jak bejt za každou cenu vtipnej".
Aha, já nevěděl, že jsem v diskuzi "Smrtelně vážní suchaři", tak pardon :)
http://www.databazeknih.cz/knihy/kralovsky-udel-25688 - zatím nejlepší historický román co jsem četl, jedině doproučuju. Přemysl Otakar II., mocenská politika a intriky, jak "vnitrostátní", tak i zahraniční, nakonec samotná bitva...téma a kniha přesně podle mého gusta :)
To vůbec není o sucharství, jen si myslím, že by bylo škoda, aby toto vlákno, o kterém se domnívám že má docela solidní úroveň, sklouzlo někam úplně jinam. Mea culpa, mea maxima culpa :-) Proti Donaldovi nic nemám a hambaté časopisy mi nevadí, i když tam toho na ČTENÍ moc není.
Ale na tu Bonhardovou se určitě podívám, jen co na ni v knihovně narazím, zatím jsem se s ní nějak nepotkal. O období Přemyslovců toho u nás vyšlo strašně moc, nestíhám, přestože se snažím, seč mi oči a mozek stačí.
Řeka Bohů - Wilbur Smith , asi bych celou sérii zařadil mezi dobrodružné . Poslední díl jsem ještě nečetl .Nebude tak , že každý čtenář si udělá svůj vlastní obrázek ...... ? Mohl bych Vás požádat o radu o podobné spisovatele ? Děkuji za tipy .
Text příspěvku byl upraven 21.11.13 v 14:38
Pak od Bonhardové je čtyřdílný román o Jakubu Krčínovi a rodu Voků zároveň...Tanec rabů je myslim první díl, taky doporučuju.
Ako veľký čitateľ historických kníh a románov mám často pocit déjà vu, a ani niet divu, lebo často vychádzajú knihy o tých istých obdobiach, či osobnostiach. Napr. Napoleon, Kleopatra, Lucrezia Borgia, Habsburgovci, či momentálne Tudorovci, o druhej svetovej vojne ani nehovorím. Preto ma poteší, keď nájdem knihu z nie tak známeho obdobia alebo krajiny, a ktorá prekvapí témou či štýlom.
Tu je pár tipov: Střelec ze slonoviny – Virtuos – Ochutnavač – Navrácena milost – Papežka – Don Juan /od Obermeiera/ – Kruhy v písku – Černé housle – Lucemburská krev – Parfum – Půlměsíc nad Dunajem – Roxolana – Křižák v džínách – Človek, ktorý sa smeje – Carevna – Aztécka perla – Mezi císařem a papežem – Vášeň /od Wintersonovej/ - Život mony Lisy – Russka – Lovci půlnoce – Tádžmahal – Krv kvetov – Dáma a jednorožec – Klášterní madrigal
to Venezia: Ono je to celkem pochopitelné, některá prostředí, období nebo postavy jsou přeci jenom atraktivnější, jak pro autory, tak pro čtenáře. O napoleonských válkách už každý něco slyšel, události třeba na středověkém indickém venkově moc lidí nezajímají.
Samozřejmě ještě záleží na zpracování. I o notoricky známém tématu si rád přečtu víc knih, každý autor má svůj osobitý pohled na věc, jinak hodnotí historické postavy, jinak vysvětluje pohnutky jejich chování, jinak umí popsat pozadí a kulisy děje. A také záleží na době vzniku, přístup W. Scotta, A. Dumase, H. Sienkiewicze nebo A. Jiráska je zákonitě jiný než třeba V. Vondrušky nebo moderních anglosaských autorů.
A děkuji za tipy, těch není nikdy dost. Ještě mít také dost času na konzumaci :-).
tenax- 100% souhlas já osobně taky nejraději čtu jak píšeš "notoricky známá témata" a to z pohledů různých autorů. Jak píšeš, každý autor okoření všem známé historické události svými postavami a příběhy. Srovnání čtenáři umožní pochopit tehdejší život, samozřejmě s přihlédnutím k faktům, které s daného období známe z prací historiků, archeologů a dalších profesí. U autora historické beletrie oceňuji na prvním místě poutavost příběhu a také, jak se drží právě známých historických dat. Pro mě je také největší problém v čase na vlastní četbu. Jinak taky děkuji všem, kteří dávají své tipy na autory, případně knihy.
Text příspěvku byl upraven 25.11.13 v 18:46
Nevím, jak ostatní v této diskuzi preferují autory historických románů.
Já v poslední době kupuji knihy od pana Vondrušky a jeho Přemyslovská epopej mě nutí kouknout i na knihy od paní Vaňkové.Zkuste někdo něco podobného doporučit.Tady se o přemyslovcích zmínil jen bokken.
Tak přeji hezký den všem čtenářům.
Krom knihy Královský úděl už bohužel nic jiného o Přemyslovcích nedoporučím, nic dalšího jsem nečetl. Dlouho jsem se historickým románům vyhýbal, protože jsem vždycky měl v historii rád fakta, takže jsem četl naučné. A taky jsem měl trochu předsudky, že historické romány jsou jakousi volnou fikcí..I tak jsem zatím přečetl z historických románů jen pár knih, takže pokud vám nevadí i jiná témata než Přemyslovci, mrkněte na můj profil na přečtené. Z hlavy si teď vzpomenu právě jen na Bonhardovou, a pak na knihu Král obléká halenu, autora si nepamatuji, ale mám to tam také.
Vložit příspěvek