Knihkupectví, nebo knihovny?
Ja som prudko zmenila svoj vzťah ku knižnici v poslednom čase. Moja miestna knižnica pestuje krimi a Pilcherovú.
Ale od čias, čo si môžem požičať knihy elektronicky - je to lepšie. Iba ma limitujú 3 kusy max. mesačne.
Do knihovny chodím od 1.třídy,,co jsem se naučila číst,,,a chodím do ní dodnes a rada,,,moje máma mě k tomu vedla a přivedla,,,dřív jsme i knihy víc kupovaly,hlavně oblíbené autory a serie,,ted sice taky ale méně,,,proto si pujčím v knihovně a když je to ona,tak si ji koupím,,ale třeba R.Bryndza,A.Marssonová,A:Mornstajnová,K.Lednická atd.... kupuji hned,,,,a jak je v knihovně online katalog tak je to super,,hned jedu rezervace a těšeníčko těšení,,,,
Moc Vám všem do jednoho děkuji za Váš názor, těší mě, že se v jistých věcech shodujeme a vlastně jste u knihoven začínali stejně jako já. Co se týče vůně knih mohu souhlasit, na druhou stranu si dobře pamatuji i vůni v knihovně a zapůjčených knih, jakmile vejdu do nějaké knihovny hned mně utkví v paměti to hledání těch knížek, které jsem si vybírala, ať už podle názvu nebo obsahu. A přijde mně zajímavé, že po přečtení knížky z knihkupectví si posléze zakoupíte onu knížku, to se mi líbí, protože já osobně, když jsem si přečetla knížku z knihovny, tak už jsem si ji nepotřebovala koupit.
Takže...knihovny nebo knihkupectví?
Je to všechno o možnostech a soudnosti. Já sama vím, že leč se mi dost knih líbí, znovu je nepřečtu. Není čas, není důvod. Jenom těch pár mám doma. O kterých vím, že je znovu přečtu.
Proto jsou knihovny. Pro ty, kdo nechtějí plýtvat (zbytečný strach, já vím, když co se neprodá, to jde na skládku) nebo nemají tolik peněz.
Ale kdybych za rok přečetla 10 knih, asi je mám doma na poličce.
Ale zase je hezký pocit, když vrátím knihu do knihovny a hned jdu do knihkupectví. Koupit si tu knihu. To se mi stalo už několikrát. A je to mnohem lepší pocit, než něco mít jenom pro ten pocit, že to mám, když knihu podruhé už nikdy nebudu číst ...
Text příspěvku byl upraven 03.01.21 v 10:37
Já mám nutkavou potřebu si knihy nepujčovat. ;-)
(Asi zas budu muset sestavit nějakou knihovnu - myšleno skříň na knihy.)
Moc Vám všem děkuji za Vaše názory a postoje. Většina, co jsem pochopila, preferuje knihkupectví, já vlastně teď momentálně také, ale časem bych chtěla opět navštívit knihovnu. Uvidíme, co čas přinese. :-)
Jednoznačně knihovna. Vlastně jsem si do svých 31 let koupila jen jednu knihu ????. Teď když je koróna stav a knihovny jsou věčně zavřené. Jsem nucena si knížky koupit.
Když už se tu bavíme o vlastnictví knih, zamýšlel se někdo nad tím, že knihy, které si oblíbil v raném dětství přečte svým (ať již existujícím nebo budoucím) potomkům a poté si již budou moct číst knihy z knihovničky doma sami, samozřejmě přiměřeně jejich věku?
Ano, pane předsedo :-) Přesně to je můj záměr a důvod, proč mám doma docela velkou knihovnu a několik plastových kontejnerů s dětskými knihami. Třeba O Budulínkovi, Pohádky B.Němcové, Krása nesmírná, Diamantová sekera, O letadélku Káněti, Pohádky z lesa, Luisa a Lotka, Bořík, Bohoušek a spol., Mahulena, krásná panna jsou nesmrtelné knihy. Jako dítě jsem je četla pořád dokola. Až budou v budoucnu moje děti umět číst a budou chtít číst, budu je v tom podporovat. Pro začátek budou mít aspoň něco v naší domácí knihovně. Pamatuji se, že vždy o prázdninách jsme u babičky kramařily s ostatními vnoučaty v knihovně. Nebyl internet, v TV jen 3 programy, takže se hrály hry a četlo se. Na vnitřní straně dvířek od knihovny byla kresba princezny (mamčin výtvor, když jí bylo cca 10 let). A vždycky dole jsme našly staré knihy po pradědečkovi ze začátku 20.století vázané ještě v kůži. Myslím, že tam byl Verne, pak nějaké knihy o historii, názvy obcí atd. (kdoví, kde nakonec ty knihy skončily). Náš děda četl pořad dokola 1000 dobrých rad zahrádkáře. Na beletrii moc nebyl. Ale praděda byl velký čtenář a z vyprávění vím, že chodil do knihovny do Náměště nad Oslavou a později i jezdil do Třebíče, protože už měl všechno přečtené. Byl zvyklý předčítat prababičce. A jak jsem tu už jednou psala, moje maminka si v mládí nakoupila docela dost klasiky, a i když jsou ty knihy nyní staré už skoro 50 let, pořád jsou ve výborném stavu. Sáhla jsem po nich mezi prvními, když jsem potřebovala četbu k maturitě. Proto si říkám, že by bylo moc hezké pokračovat ve čtenářské tradici.
Text příspěvku byl upraven 04.01.21 v 16:30
Děkuji opět za přínosné informace. Co se týče knih pro budoucí generace, tak ráda bych také přenechala knížky potomkům, avšak se bojím, zda je vůbec budou zajímat, neboť zase vizuály knížek budou v budoucnu daleko jiné, lepší atd., a někdy má člověk radši novější věci než ty starší.
Ad TheEvelyn:
Záleží na člověku. Já se před pár dny těšil z četby povídkové sbírečky E. A. Poea, která vyšla v roce 1919. Všechny povídky až na jednu jsem už znal, přesto jsem si je v onom starším překladu přečetl opravdu rád, už jen proto, že bylo možné srovnat vývoj jazyka a také některé věty mají v každém z překladů poněkud jiný (a někdy i dosti protichůdný) význam.
TheEvelyn: U mě společně a nerozdílně funguje obojí - knihkupectví i knihovny.
Mám to tak od dětství. Četla jsem knihy z rodinné, docela bohaté knihovny, nově koupené knihy a od prvního stupně zákl. školy jsem si půjčovala knihy z knihovny.
Jako dospělá pokračuji ve stejném duchu. Čtu nepřečtené knihy z rodinné knihovny (knihy koupené prarodiči i rodiči), námi koupené knihy a ještě chodím do knihovny. Asi před 10 lety jsem měla pauzu a nechodila do žádné knihovny, ale posledních pár let si to vynahrazuji, chodím rovnou do dvou. No, a to si ještě občas půjčujeme knihy s kamarádkami.
Je fakt, že se snažím poslední roky nakupovat uvážlivěji, kupuji o něco méně beletrii. Na druhou stranu, kupuji o něco málo víc naučné. Hm, takže jsem vcelku beznadějný případ. :)
Text příspěvku byl upraven 04.01.21 v 18:38
PanPredseda: V naší rodině se knihy schovávají už tři generace, vlastně čtyři, protože tátovi kupovali dětské knihy jeho rodiče.
Četla jsem svoje nové pohádky a dětské knížky, ale taky knihy, které četl jako dítě už můj táta. Z obou (mých i tátových) jsem četla svým dětem. Samozřejmě i naše děti dostávaly další nové knihy.
Knihy schováváme dál, i když je to náročné na prostor.
Je pravděpodobné, že se i čtvrté generaci budou číst dětské knihy, které četly nebo poslouchaly předchozí tři generace.
(Běda jim, lumpům, jestli je nebudou chtít poslouchat nebo číst!) :-))
Text příspěvku byl upraven 04.01.21 v 18:30
Já třeba naprostou většinu knih z dětství* k dispozici nemám a vlastně ani neočekávám, že bych se k nim dostal ve chvíli, kdy se budou hodit (tj. až budu mít děti). Nazvěme to třeba složité rodinné vztahy.
A možná právě tohle je jeden z důvodů, proč tak rád knihy kupuji.
* Pravda nějaké mi zůstaly. Plus nějaké knihy z mládí, které byly knihami mládí u té části rodiny, kde vztahy nejsou složité.
No a nějaké knihy mého dětství (Rumcajs, Manka, Cipísek) už jsem si koupil, protože se mi hodily při přípravě dětského tábora. Ovšem díky jinému ročníku tábora mám i knížku, která za mého dětství nebyla - Lichožrouty.
zložité rodinné vzťahy sú aj v momente, keď sa skríži škrečkovský komplex s dedením po predkoch. Vyhadzujem detské knihy, iba keď je väčšina knihy zjedená.
Text příspěvku byl upraven 05.01.21 v 09:07
Myslím, že zrovna knihy jsou jako důvod rodinných sporů v žebříčku až opravdu vzadu "na ocase". Já teda musela bráchovi knihy z mládí/dětství skoro vnutit, takže jsem to s jejich počtem nepřeháněla ;-) Jinak ochotně poskytuji azyl mnoha knihám a z dětí čtenáře "pěstuji" (a jde to, ne že ne...). Ale třeba můj děda dodnes želí, jak mu jeho bratr rozfofroval původní překlad Tarzana.
Text příspěvku byl upraven 04.01.21 v 22:15
Já neměl na mysli důvod, ale důsledek (respektive jeden z více důsledků).
Já reagovala spíš na bambu. Nepochybuji, že život poskytuje nepřeberné množství velice malicherných důvodů k rozkmotření v kruhu rodinném, sama jsem toho viděla mnoho, blíž i dál.
Někdy si říkám, jak bylo lidem blaze v pravěku, kdy se poprali jen o ženskou, žvanec nebo o pazourek ;-)
No to je dobrý nápad nechat pár knih pro další generace. Ale vzhledem že knihovničku mam malou že to v podstatě nepřichází moc v úvahu. Jo na půdě máme plno dětských starých knih, Pohádky od Němcové, od bratří. Grimmů, Šehrezádiny pohádky,..... no je tam toho plna krabice. Můj Tatka má doma celý jeden pokoj vytvořený jako knihovnu. No četla jsem od něho hodně knih během dětství a dospívání.
Já odmala navštěvovala knihovny, v pozdějším věku ale už knihy jen kupuji a do knihoven se mi nechce. Co se týká knih pro další generace, u nás je to trochu oříšek. Mám dva kluky a spousta knížek, které jsem v dětství četla, se jim prostě nelíbila. Nechtěli, abych četla Ferdu Mravence nebo Brouka Pytlíka, i když třeba klasické pohádky (Němcová, Erben) se jim docela zamlouvaly. Později moje oblíbené jako Vinnetou, Lovci mamutů nebo Verneovky jim absolutně nic neříkaly. Místo nich se vrhli na fantasy - draci a magie, čarodějové a podobně... No, aspoň něco :-) Knihy z mého dětství jsem dala pryč, knihy mých kluků nechala pro další generaci. Jsem zvědavá, jestli to budou jejich děti číst :-))
Vložit příspěvek