Vestička profil

Kdo jsem

Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil, stojí v Pavlově vlastnoručně psaném životopise, jehož znění má deník Echo24 k dispozici. Kompletní životopis je na konci tohoto textu

Nohavica?
Je zvláštní doba což je prostě znát:
Do války velet se dnes jaksi nosí,
a kdo by mír chtěl, je hned dezolát,
jenž neklaní se před symbolem kosy.

Zubaté nechce vlastní děti dát
pro blaho hodnot obalených krví.
Kdo trochu myslí, ví, že rychlý mat
dostane chudák vždycky jako prvý.

Nechtějme válku to je jasný vzkaz.
Bojujme za mír. Lidi, prosím vás:
Jak to vše začne pak se hroby zmnoží.
Nechtějme tupě čekat na rozkaz.
Kdo slouží válce, tomu zlomí vaz:
Vzdorujme, prosím, pro vší lásku boží

Josef Václav sládek
Nevěřím
Já nevěřím tou věroukou,
jež slz a krve potoky
se brodí v ráj a pekel mukou
si dělá z lidí otroky.
Té pravdě, k zisku velkých činné,
že nezná Boha, ve tvář dím;
je řemeslo to jako jiné.
Nevěřím!
Já nevěřím v tu panskou pýchu,
jež malým světem velká jest,
mně hrdý úsměv váš je k smíchu,
váš titul, erb, i vaše čest!
Váš svět je světem trpaslíků,
já jiný ještě jinde zřím;
že více jste než stvůry mžiku,
nevěřím!

V to nevěřím, co zvete vloha,
když srdce při tom kamenem,
ni v poctivce, ni v neznaboha,
jenž ďáblu slouží nocí, dnem,
ni v pokrytství, ať jak chce sluje,
jež bědné strká ku dveřím
a o lidskosti deklamuje,
nevěřím!

A v ten váš rozum víry nemám,
jenž duši v atom rozdílí, --
to děcko, neodrostlé plenám,
jež kapkou krve zešílí! --
a v důmysl, ať co chce umí,
a v soustavy a v "jak a čím",
když lidské štěstí kácí v rumy,
nevěřím!

V dlaň poctivou, když pot ji smáčí,
tvář, nadšením když rozžata,
v kus pravdy v radosti i pláči,
v kus lásky k bratu od brata,
a v štěstí, žalu v pohled němý
tam k nebes hvězdným zášeřím, --
v cos jiného na širé zemi
nevěřím!

Jan Skácel
Píseň o nejbližší vině

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil
A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Bezcestí
František Gellner
Má nečinnost se mně již k smrti hnusí
a k práci své jsem vždy byl bez lásky.
Ó, moci rázem roztrhati v kusy
své cíle, poměry a závazky!

Však nově začít — je to bezvýsledné,
když zklamání mé všecko proklíná,
a ruka moje, sotva že se zvedne,
již znavená mi padá do klína.

A to vím jistě: Kdybych dnes byl ženou,
tak slinám světa nastavil bych líc
a s drzým smíchem, sukní vyzdviženou,
své tělo šel bych prodat do ulic.

Píseň
Vím, skepse má je příliš tvrdá
a mysl má je příliš hrdá,
a výsměch zlý a rouhavý
extáze moje otráví.

Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím.

Je pro mne málo směrodatný
soud bližních dobrý jako špatný.
Včas pole svá si pokosím.
A o pohřeb se neprosím.

Silen buď (Josef Václav Sládek)
Silen buď a nepovol,
jsi-li v lese žití dub;
jsi-li pouze trávy stvol,
schyl se, ale neustup.
Dub anebo třeslice,
drž se půdy, kde jsi vzrost':
zlomí-li tě vichřice,
žil's jak muž - a to je dost.

Pozdrav rodnému kraji
F. Gellner
Den slunce je a vůně plný.
Oslněn kráčím krásou dne.
Obilím táhnou dlouhé vlny
po lánech půdy úrodné.

Můj rodný kraj! Chci v duši vtěsnat
požitek turisty a dost.
Vzpomínat hnusno. Dobře je snad,
že k srdci mému nepřirost.

Láskou jej nezdravím, leč smíchem. -
Mně vstříc po žluté silnici
jde měšťák s naduřelým břichem
se svojí tlustou samicí.

Dost možná : Zde se narodili
a žili v tupém štěstí svém.
Několik bytů zalidnili
životaschopným potomstvem.

A až kdys naplní svá léta,
pak spát zde budou v pokoji
a ještě vděčně ten kout světa
svou vlastní mrchou pohnojí.

Jiří Žáček
Na co jsou holky na světě
Na co jsou holky na světě?
Aby z nich byly Maminky,
aby se hezky usmály,
na toho kdo je malinký,
aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku,
na to jsou holky na světě,
aby náš svět byl v pořádku.


Na co jsou kluci na světě?
Páni kluci jsou tu k tomu,
aby svět byl veselý.
Vystartují ráno z domu,
jako když je vystřelí.

Nevydrží chvíli v klidu,
píšou na zeď, kdo co je,
prozkoumají Antarktidu,
promění se v kovboje.

Na potoce staví jezy,
loví lvy a vorvaně,
vymýšlejí vynálezy,
chytí hvězdu do dlaně.

Neleknou se blesku,
hromu, nevadí jim mráz a led.
Páni kluci jsou tu k tomu,
aby se svět točil vpřed.

Jan Neruda
Jak směšné byly našich předků cepy,
když celý svět se zdvihl proti nim.
A hle, svět celý zdrtil vůdce slepý,
a táboru se klaněl věčnáý Řím.

J. V. Sládek
Kdo proti nám
Kdo proti nám , ten není s námi ,
byť jediný by vlas to byl,
kdo v nepřátel jej složil chrámy,
to krev už není našich žil.
My potřebujem mužů celých,
a v boji psotě vzdornou leb,
a myšlenku na čelech smělých,
a pohrdu pro cizí chléb.
My potřebujem velkých lidí,
co velkým bouřím vzdorují,
a z celé duše nenávidí,
a z celé duše milují.