Které knihy jste četli (nej)víckrát?
Obvykle nemám ve zvyku číst knihy opakovaně. Oproti některým, kteří se chlubí astronomickými čísly jako 8,10,12, jsem hodně pozadu. Třeba Den co den jsem přečetla dvakrát po sobě, víckrát jsem četla i Inkarceron a Saphique. Tetování krví se mi taky dostalo do ruky asi 3 krát, sérii Podzemí jsem četla dvakrát, ale to je asi tak všechno z mých největších výkonů v téhle oblasti.
Pýcha a předsudek - Austenová
Skandál - Quick
Markýzův dědic - Lindseyová
Pominu li dětské knížky jako Malý Bobeš,Kája Mařík a Řídících Márinka či Velké Trápení
ta potom opravdu nejvíckrát to bude asi skutečně F.L.Věk a obecně Jirásek, Jane Austen, Dumas st., a Merle a Tolkien.
Text příspěvku byl upraven 25.01.15 v 12:07
Je to zvláštní, ale číst knihu je opravdové dobrodružství a nemusí to být ani detektivka. Mám sice PC i nově koupený tablet, se kterým se teprve učím mnohé nové dovvednosti a žasnu co tahle destička o7 inch. úhlopříčce dovede, ale mám-li být naprosto upřímná, tak tištěnou knihu mám přece jen raději. Pro tu intimitu, že ta dobrodružství jsou jen pro mne. Naposledy jsem dočetla Písečného muže od Larse Keplera (pseudonym manželů Ahndoilových.Triler a není možné se od toho odtrhnout. Pro oddechnutí se těším (už dnes večer) na Nebezpečné výlety od Ivana Klímy, mého nejoblíbenějšího autora. Hezký den přeje Pátračka
Několikrát jsem přečetla deník malého poseroutky 6,3 a 5 díl. Poseroutku by jsem mohla číst pořad dokola, vždy když nemám co číst tak vyndam z poličky poseroutky. Pak jsem dvakrát přečetla Eragona. Jinak není mím zvykem číst knížky víckrát radši si přečtu novou
Nejvíckrát jsem asi přečetla sérii Pána Prstenů, poprvé jsem ji přečetla když mi bylo deset (ačkoliv tenkrát jsem se dost ztrácela v postavách) a od té doby ji celou přečtu asi tak jednou za rok....
MALÝ PRINC - to je literární klenot, který můžu číst stále dokola. Vracím se k němu každý rok.
Pátračka, tvá první věta je úžasná, lépe bych to asi nedokázala vyjádřit.
Alix
Knihy většinou opakovaně nečtu, ale mám pár výjimek. Teď se mi vybaví Petrolejové lampy, Saturnin, Hostinec U Kamenného stolu a další knížky od Poláčka a Povídky Šimka a Grossmanna.
Já si nepamatují na jedinou knihu kterou bych si přečetla jen jednou.
Samozřejmě z těch knih které jsem přečetla. Ostatně jsem typ čtenáře, který když se mu něco může to číst pořád dokola, většinou se ke knihám vracím a to jak k psaným tak k audio.
Text příspěvku byl upraven 08.01.16 v 17:26
...vkládám příspěvky z nově založeného topicu, nové smažu
Petratra dnes v 16:32:52
Ahoj všem,
zajímalo by mě, jestli máte nějaké knihy, které jste četli několikrát. Nebo jestli jste si přečetli někdy knihu, u které jste si hned po dočtení řekli: "Tuhle mám chuť číst znovu a třeba i vícekrát." Které to jsou?
Za mě třeba tyto:
Leo Rosten - Pan Kaplan má stále třídu rád
Haruki Murakami - Kafka na pobřeží
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka
Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ
Koka dnes v 16:42:09
Petratra, nic proti tématu, ale takovéto diskusní vlákno už tady je, možná by bylo dobré jej oživit, než základat nově:
http://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/ktere-knihy-jste-cetli-nej-vickrat-1375/str-4#new
Petratra dnes v 16:54:27
Děkuju, sice jsem ho hledala ale nenašla.
Asi kroniky Prydainu + aspon desetkrat sem četl asterixe tintina a lucky luka
Text příspěvku byl upraven 03.02.16 v 21:23
Opakovaná četba stejných knih s časovým odstupem může někomu vyvolávat stále dobou náladu. Vrátit se do mladých let, do doby kdy byla pohoda atd. V některých nových knížkách moc pohody potřebné k životu nebývá.
Tak mě se vcelku nestává, že bych nevěděla, ale ke knihám se vracím jako k přátelům. Nejprve je důkladně poznávám, při druhém nebo klidně i x čtení dokážu v některých objevit nové aspekty a úhly, v jiné životní situace mě jinak oslovují, a potom se k nim vracím z čirého potěšení, protože vím, co mi přinesou, jak mě potěší. Vychutnávám si slova, obraty, nálady i situace. Čtu hodně nových knih a někdy to beru jako výpravu za dobrodružstvím, ale někdy prostě není nad starého přítele.
Ráda čtu opakovaně svoje oblíbené knížky z dětství. Např. nedávno jsem si vzpomněla na Pollyannu. Měla bych si pro ni zaskočit do knihovny...
Dobrá literatura se přece vyznačuje PRÁVĚ tím, že když ji čtete v různých obdobích svého života, nacházíte v ní pokaždé něco jiného, ne?
TakySimona: Přesně! Taky čtu znovu a znovu knihy, které mám ráda. A vždycky najdu něco nového, protože v určitém věku mne zajímaly určité věci a ty další mne třeba nudily. A ty, co mne nudily, mne zajímají právě teď.
Člověk s věkem začíná chápat víc věcí. Klasická ukázka-hodnocení knihy Babička. Nejprve šunt a po čase super knížka. U několika uživatelů DK k tomuto posunu došlo. Je to přirozený jev.
Tak zrovna Babička je moje stálice už od dětství. Mě se asi nejvíc stalo u Hraběte Monte Christo, začala jsem s ním příliš brzo, nebavil mě, pak jsem se k němu vrátila v pubertě a byla to dlouho jedna z mých nej knížek :).
To mi připomíná, jak jsem napoprvé nedočetla Vinnetoua, když ani na cca 60 straně nebylo po hlavních hrdinech ani vidu, ani slechu. Jen nějaký greenhorn se tam toulal ;). Později jsem to knize vynahradila, přečetla ji min. 10x.
Vložit příspěvek