Máš jednu větu – fantasy.
Příběh z vámi vložených a vymyšlených vět ... :-D
Pravidla:
1. Vkládej vždy jen jednu větu – maximálně 25 slov.
2. Mezi tvou poslední vloženou větou a větou novou, musí být vloženy minimálně dvě věty jiných uživatelů.
3. Dodržuj literární žánr.
4. Dodržuj dobré mravy a vulgarismů užívej jak šafránu.
5. Nevkládej žádné jiné komentáře či sdělení (k tomu využij osobní poštu).
6. Nezabíjej hlavního hrdinu předčasně :-) .
Text příspěvku byl upraven 15.03.14 v 12:24
Oči těch tvorů jsem už viděl mockrát, ale ve skutečnosti působily daleko děsivěji, než na malbách v jeskyni Zastřené mysli.
Text příspěvku byl upraven 15.03.14 v 13:33
V jeskyni byla totiž zastřená nejen mysl, ale i zdroje světla, a tak jsem až teď mohl spatřit jeho růžové zornice uprostřed zelených duhovek.
Legendy tedy nelhaly - hypnotuzující oko!
Text příspěvku byl upraven 15.03.14 v 15:14
Jeho pohled mě začal svazovat a já věděl, že se mu nesmím za žádnou cenu poddat.
Nohy jsem měl jako přikované a páchnoucí tlama se blížila, přesto jsem fascinovaně střídavě zíral na tyrkys jeho očí a zašedlou žluť tesáků.
Text příspěvku byl upraven 16.03.14 v 09:33
Tu jsem si vzpomněl na zaklínadlo, které mi kdys prozradila jedna krásná Elfka a já jej z posledních sil zvolal do tmy.
Text příspěvku byl upraven 16.03.14 v 07:09
Slova ve Starém jazyce se zvonivě odrážela od kamenných stěn až zcela vyplnila prostor jeskyně a potom temnotu vystřídal stříbrný záblesk.
Text příspěvku byl upraven 21.03.14 v 12:41
S jeho vyšlehnutím jsem vyrazil z úkrytu, napřímil se a po vzoru nočních elfů rozepjal paže k rudě ozářenému měsíci.
Text příspěvku byl upraven 21.03.14 v 14:53
Monstrum zašilhalo, jeho růžové zornice znachověly a z tlamy se vydral syčící závan smrdnutého puchu.
Mohutná vlna energie, jenž se provalila jeskyní, zvedla ze země doutnající klacek a ten se zarazil obludě do tlamy.
Udělalo dva skoky a při pokusu o třetí se zroutilo, vypouštějíc z tlamy zelený sliz a kousky divné hmoty, tvarem připomínající lidské prsty.
Uvědomil jsem si, že nebezpečí je zažehnáno a musím se tedy vydat vpřed ke splnění úkolu, dokud je měsíc rudě ozářen.
"Tos teda pohnojil, Markusi," ozvalo se náhle za mými zády, "zabít Velkého – je ti jasné, že TOHLE ti Jeskyňáři nikdy neodpustí?"
Text příspěvku byl upraven 22.03.14 v 11:38
Pomalu jsem se otáčel za tím dunivým, výhrůžným hlasem, ale kromě divně se kroutící liány jsem viděl jenom houstnoucí mlhu.
Náhle se liána prudce vymrštila proti mně a já jsem poznal s kým mám tu čest. Byl to obří chapadlatec Šušík.
Text příspěvku byl upraven 22.03.14 v 16:05
Uskočil jsem stranou a tak Šušíkova končetina - jedna z mnoha - prosvištěla neškodně kolem mě, zmohl jsem se jen na: "Taky tě rád vidím, ošklivý příteli."
Text příspěvku byl upraven 22.03.14 v 17:16
"Nechci dělat vlny," řekl Šušík a jedním z chapadel si utřel věčnou nudli, "ale možná bys měl co nejrychlejc změnit lokál – Feťák tu může bejt každou chvíli!"
Text příspěvku byl upraven 22.03.14 v 17:39
Masakrální sběratel lebek z ulovených kapitálních kousků, jenž je znám pod přezdívkou Feták... Tak ten mi tu ještě chyběl.
"Brej večír, pánové, krásná noc na sekání hlav, nemyslíte?", ozval se za Šušíkem jízlivý hlas a já pochopil, že varování přišlo pozdě.
Text příspěvku byl upraven 22.03.14 v 18:42
Musím tohoto skřeta Šušíka ignorovat a jít za svým cílem, jinak se v kapse mých kalhot zvětší kosogot natolik, že již ho nebudu moci použít.
A nepoužitelný kosogot by mi byl jenom přítěží, tak nezbývá, než hlídat, zda má ještě dost výdrže na tu dlouhou cestu, co nás čeká.
Vložit příspěvek