Nightlybird´s YJ Night pub

No prosím, sotva jsem přivandroval, už si otvírám hospodu, nota bene nesoucí v názvu iniciály dvou mých oblíbených irských násosků - jednoho mám rád, druhý mne vytáčí k smrti. Než se mi sem podaří natahat nějaké známé štamgasty - pokud se to podaří - můžete se kdykoliv zastavit na kus řeči. Guiness naléváme virtuální, řeči se vedou reálné, však jistě víte, jak to v pubu chodí, témata jakákoliv, pokud to bude o knížkách či o životě s nimi. Kdo sem zatáhne sex, fotbal nebo politiku - dostane "držkovou", kdo zde bude pruditi, toho kopnem do .. pozadí (želbohu jen virtuálně).

Asi by to chtělo nějaké počáteční téma do placu :-)

........ co takhle probrat "literární brak"? zajímá mne, co vlastně kdo považuje za literární brak ............
jako švarný junák , jsem doma hltal matčiny a otcovy trofeje , třeba na úvod dávám...
korunové sešitky románu Tajemství zločinného lékaře, napsal kdysi dávno Vlastimil Chlumský
tyhle tři díly po celá léta chovám jako poklad a nedal bych je z ruky, četl jsem v dospělosti několikrát .........
je to brak? aťsi je, pro mne poklad...................
totéž platí o korunovém románu Cirkusová příšera ...............................

Literární brak je pojem zřejmě tak ošidný a těžko uchopitelný, jako ve výtvarném umění pojem kýč a řekl bych, že se tady uplatňuje hodně subjektivní pohled a platí „kouzlo chtěného“. Obecně se používá k označení literatury na okraji dalších pojmů např. triviální literatura, literární kýč, konzumní literatura. Nemyslím, že zrovna věci jmenované Pajonkem – ony slavné románové sešity po 6 krejcarech, kterých na začátku minulého století vycházela řada (a taky jsem jich pár metrů přečetl, byť jiných vznosných titulů - tahal mi je o prázdninách strejda ajzboňák), musí nutně do téhle kategorie patřit. Asi před 20 lety jsem na téma těch různých pokleslých žánrů jako červená knihovna, bufalobilky atp. cosi četl, ale nepamatuji si z toho ani ťuk, ten chlap se jmenoval nějak od mléka – kyška , jogurt, … tak nějak – ale to by byly zcela určitě akademické kydy. Navrhl bych definici – literární brak je dílo jakéhokoliv žánru, které je autorem eticky orientováno tak, že bez ohledu na klasická, věky ověřená morální hlediska leze autor svým dílem momentálně vládnoucímu etablishmentu případně převládajícím davovým názorům ausgerecht a přímo do anorectum. Kdyby mne teď slyšel jeden bývalý spolupracovník, dlaždič a seržán LE v.v., tak by zcela jistě řekl:“Merdalo! Jsi užvaněnéj jak slepičí p**a!“ a proto skončím. Jen pro zajímavost, tedˇ jsem zpacifikoval knihovnu a uvědomil jsem si, že mi neprošel rukama Čapek – Marsyas. Tam bychom jistě nějakou inspiraci k definování pojmu našli, byl to chytrý pán.

nightlybird - starý příteli, tak na této větvi nyní sedíte! Také jsem zavítal, jen tak na kus řeči i když si uvědomují, že navštěvovat "Night pub" brzy ráno svědčí buď o nevkusu nebo o pokročilém alkoholismu, ale znáš mě, vstávám, když chodíš spát.
Však k tématu (je to téma poměrně zajímavé). Každý z nás má slabost pro nějaký ten brak ať už je to kniha nebo nějaký ten béčkový film. Považuji to za známku dobrého vkusu přilnout k něčemu, co je tak ošklivé, až je to krásné. Jako když doma chováš ošklivého psa.
Umberto Eco používá ve své knize Skeptikové a těšitelé výraz midkult, který je podle mého názoru velmi trefný a komentuje sám svůj význam. Prohlašuji beze studu, že i já mám doma dost knih, které by se daly takto nazvat a přesto je mám rád. Jsou to dílka převážně z oblasti sci-fi, většinou to byli ruští autoři (pardon, tehdy sovětští) a asi budete se mnou souhlasit, že díla J.M.Trosky jsou brak, ale tak milý, že bych se ho nikdy nezbavoval. Naopak, časem jsem sebral všechna jeho známá díla a že jich je.

Nightlybird - kyška? - ale tenhle pán bydlí nedaleko /pár km/ a jmenuje se Jarda Kašík, napsal krátké pojednání "Kouzlo časů minulých - Rodokaps" - jestli je to tedy tebou vzpomínané

pajonek: Ne, to není ten maník, kterého jsem měl na mysli. Každopádně ale zajdi k němu ( když je to, jak říkáš kousek) a dej mu jednu do řepy. Ať nám nešahá na roďáky - nebejt jich, dodnes bych netušil,že jsou na Aljašce chřestýši! Představ si tu hrůzu - jdu takhle špacírem okolo Yukonu, těším se jak flusnu do Pěti prstů a bingo! narazím na nasranýho chřestýše. Ten šok, to zděšení. Obávám se, že bych ho, chudáka, navzdory svému vyvinutému ekologickému cítění, nakop rovnou pod chřestítko. Takhle ale jsa poučen, jdu flusnout do Pěti prstů, dávám bacha, obejdu chřestýše (stejně hajzlík v zimě vytuhne na kost), flusnu do peřejí a všichni spokojeně jdewme domů.
To jsem ale totálně odbočil - je to tím, že není moje doba - mrcha déštˇ mne zahnal do baráku ke kompu. A než odsud zase vypadnu - jako pro jednoho z prvních hostů v lokále ti připravuju malou laskominku - tak se zatím těš!

ne,ne - http://nostalgiafilm.blogy.novinky.cz/0902/kouzlo-casu-minulych-rodokaps

Hluboká omluva panu Kašíkovi- špatně jsem to pochopil, přesněji obráceně.Kašík je, jak vidno z jeho blogu, náš kůň. Akce Bomba čenichovka se ruší!!!
A malý dotaz. Všiml jsem si tady u diskuzí,že každý má za nickem obálečku s datem - já ale nic jen datum a smazat příspěvek. Neberu to jako osobní diskriminaci, asi jsem někde něco blbě nastavil (nebo pro oči nevidím). Mohl bys mi trochu pomoct? Díky.

obálečku bys měl, kdybys chtěl poslat zprávu sobě!!!! já osobně si zprávy neposílám a poznadávám si ústně online !!! naopak chybí chechtající se smajlíci, tobě obálka ne - pochopil jsi určitě, proč ji u sebe nemáš a u druhých vidíš, vyzkoušej a pošli zprávu někomu

Sám pan Dickens psal "brakovou" literaturu. V té době se jednalo myslím o drobné horůrky či detektivky. Prostě jiná doba a obávám se, že kdyby tehdejší kritikové viděli mou současnou (souchotinovou) knihovničku, tak nejméně polovinu by za brak jistě považovali (i když v ní nemám jen pohodové čtení, ale i trochu mordování).

Máte i virtuální nealko? :)

Andrys: Tak nevím, právě jsem narážel pro Pajonka - nejsem si jist jestli je to zrovna nealko (je to krev a tady jeden nikdy neví, na testy nebyl čas) a stejně by to bylo spíš pro ctitele Stmívání a podobných upířích skvostů. Ne, že bych měl něco proti upírům, za určitých okolností je dokonce zbožňuji. Současná „upíří hysterie“ mne ale nutí doslova k úpění. Abych ale neodbočoval od tématu, (pokud jsem vůbec odbočil) tj. LB (nezaměňovat s LSD) – je řada spisovatelů, kteří napsali něco, co lze jako LB označit. Je ale rozdíl mezi tím, jestliže někdo napíše pár pochybných věcí, aby měl co do huby a tím, který si s takového psaní udělá smysl života nebo celoživotní bussines. Dickensovi bych to odpustil, napravil hříchy mladosti knihami, které jej řadí bezesporu ke světovým klasikům.
No prosím, já kecám, kecám, místo toho, abych ti namíchal aspoň sklenku. Co takhle Allenovo Vedlejší přiznání ( Kdyby byli impresionisté dentisty)? Je to lehce okořeněno Vincentem – to by tě mohlo osvěžit.
A přijď zas děvenko – choděj sem vesměs gentlemani a pohled na dámu potěší oko i duši. A navíc mi tady snad nebude ta banda plivat na podlahu.

Drobný příspěvek k brakové literatuře a literatuře pseudobrakové - co Váchalův Krvavý román? Vnucuje se kacířská myšlenka, není-li jednodušší napsat pseudobrak, než se hmoždit s vážnější odrůdou literatury a ještě se mohu tvářit jako king.
Aby však nedošlo k mýlce: Váchala si hluboce vážím a Krvavý román jsem četl s potěšením, stejně tak jsem s potěšením shlédnul film.

s-reader - a to kdyby jsi si poslechl, jak skvěle Krvavý román načetl svým přeráčkovaným chraplavým hlasem načetl Leoš Suchařípa....

pajonek - jo Suchařípa, to je můj oblíbenec už z doby, kdy se objevil na desce Vodňanského a Skoumala - tuším, že to bylo S úsměvem idiota nebo taky jiná. Bohužel, Krvavý román v jeho podání jsem neslyšel, ale moc bych o to stál. Kde jsi to sehnal?

Hm, krev :) nějaká konkrétní krevní skupina? Jestli je na výběr, prosila bych A2 negativní... Jinak Stmívání... jsem četla, dokonce i Označenou ... . Jediné pozitivum těchto knih je v tom, že se čtou rychle, nemusí se u nich myslet (což se hodí po dlouhém učení) a je možné, že to přivede ke čtení i "nečtenáře". Je škoda, že se řekne upíří mánie a někdo tam zařadí i Hamiltonovou, která už svou řadu píše nějaký čas, jen se u nás vydává hodně pomalu.
Jaké je složení Vedlejšího přiznání, prosím (ráda se nechám poučit od zkušeného barmana).
Dobrá, před návštěvou se "převléknu" za dámu.

Pánové, asi si řeknete, že jsem neandrtálec, mně tyhle technická udělátka nic neříkají. Dostal jsem Formánka Zloděje příběhů a ještě jsem ho do mašiny nestrčil, takže ani nevím, kdo ho mluví. O elbůcích různých druhů ani nemluvím. Můj poněkud excentrický způsob čtení vyžaduje nekompromisně klasickou knihu - podotýkám, že nepatřím k týpkům očuchávajícím knihu a slintajícím blahem jak voní novotou, tiskařskou černí, stromem co na ni padl a jak krásně šustí...
Poznámka k Váchalovi - nemůžu považovat za výrobce braku maníka, který čapne kudlu a fošnu a vyřeže si z ní knihu jen tak, pro radost, aby mohl pár kousků vytisknout pro kámoše. A to nemluvím o tom, jaký to byl exot - to by bylo na esej "Váchal a jeho doba". Neměla by se brát v úvahu - mimo pouhé formy - také osobnost autora a jeho motivace?
A musím se pochlubit. Narazil jsem mezi starými Trampy (časopis), které jsem se chystal vyhodit, na Hvízdavého Dana - alespoň formátem a obsahem Rodokaps (i když ne originál), vydaného v šedesátých letech.
I já, Caesare !

Andrys: Asi budu muset zkontaktovat Woodyho a ukecat ho, aby ze svých tří knížek vybraných novinových sloupků udělal ještě jeden (tzv. výběr na druhou) a vydal to pod názvem Vedlejší přiznání" s podtitulem aneb Vykrad jsem sám sebe, jinak že budu za blba, nejsem si ale jistý, jestli to pro mne udělá.
Samozřejmě, byl to přebrept můj - přiznání/příznaky - nebyl to test tvé bystrosti - a omlouvám se za něj. Dej si na mne tamtéž o 70 stran dál Paměti lupiče.

Andrys: Stmívání jsem také četla a je pravda, že je to kniha mimořádně nenáročná na čtenářovu pozornost. Nicméně právě u této knihy se vždycky něják zaseknu s tím pojmem brak. Jednu dobu jsme s kamarádkou četly na oné místnosti klasickou červenou knihovnu. Název si nevzpomenu, ale matně si vzpomínám, že hlavní hrdinka se rozhodovala mezi krásnými, úžasnými, okouzlujícími muži, jež byli zároveň bratři - klasika. Četly jsme to na střídačku a děj jsme si vždy odvyprávěly. Když jsem pak četla Meyerovou, nemohla jsem najít rozdíl, tedy ne v obsahu. Rozdíl je v přístupu. Červená knihovna je, v jistých kruzích, považována za podřadnou a výsměchu hodnou záležitost. Kolem Meyrevé se vytvořil takový "kultík", na té slavné upíří vlně se nejspíš svezou ještě mnohem větší šílenosti, ale nebudeme tomu říkat brak, protože si to koupí i ti, kteří by normálně o knihu pohledem nezavadili. A já si říkám, jestli to pak vlastně není ještě horší, než brak?!
Jinak zdravím všechny účastníky tohoto "Nočního klubu" (když už teda jedu na té upíří vlně).

nightlybird: jen se audioknih nezříkej, pěkně je sbírej, zatím si je pouštět nemusíš, ale až budeme staří a nevidomí (správně bych měl napsat starší a nevidomější), ještě budeme rádi, že je máme a budeme zoufale šmátrat po klávesách PC abychom si je spustili, s úlevou se opřeli do křesla a poslouchali. Jinak víš, jsem zastáncem knih papírových a patřím mezi ty úchyly, kteří mají rádi i jejich vůni a rádi si na ně sáhnou, ale nedojímá mě vůně novoty, spíše stoletá vůně archivu. Krvavý román je výjimka a Leoš Suchařípa druhá. Úžasná kombinace.
tan+andrys: já si snad nějakého toho Meyerovic upíra budu muset přečíst abych mohl kvalifikovaně dštít oheň a síru na podobnou literaturu, ale jak předpokládám, po přečtení bych si řekl, no, byla to blbost, ale četlo se to dobře, mozek jsem nepotřeboval. Červená knihovna a podobné věci jsou vděčným zdrojem pobavení, číst si je s někým společně a smát se tomu, to nemá chybu. No, pamatuji si, že jsem stejným způsobem četl Havlovy Hry. Nemám asi dost úcty k autoritám.

s-reader:Tak jste mne s pajonkem zlomili a vyzkoušel jsem svou první a asi poslední audioknihu. Obávám se, že tohle pro mne nikdy nebude - do ucha mi breptá Štěpnička, na monitoru probíhá barevná kreace schopná vyvolat epileptický záchvat, požitek nulový. Aby mi kniha pronikla do mozku a vyvolala jakékoliv emoce a zapsala se mi aspoň trochu do paměti, musím ji prostě vidět. Mám dojem, že jsem ti popsal šílený způsob mého čtení - asi to s tím souvisí a jak se říká, "starého psa novým kouskům nenaučíš".

Tan: Noční klub nikolivěk skrzevá štítění se denního světla jsavši upíry, ale proto, že to byla oblíbená místa (a drahá) mému srdci od dob, kdy jsem odrostl dětským bačkůrkám a byl natolik obratný, abych se vysápal na sesli no a --- jak jsem pravil výše.

Všeobecně : Pojal jsem téma debaty vědecky a prováděl jsem hloubkový průzkum mezi řadou respondentů a v podstatě jeho výsledek souzní s tady vyslovenými nebo naznačenými názory a jeho závěr je následující a dá se shrnout asi takto:
Literární brak (dále LB) jakéhokoliv druhu a žánrů je slovesný útvar jehož existence je pro lidstvo zásadní a nezbytná z následujících důvodů:
1) přiláká ke knize i jedince, kteří by se i přes znalost čtení knihy nedotkli ani dvoumetrovým bidlem a řada z nich dříve či později přejde ke knihám vyšších kvalit,
2) LB je lakmusovým papírkem umožňujícím nám poznat krásu knih – jedině v kontrastu s jejich šeredností totiž vynikne ( proto mnohé dámy si volí přítelkyně řekněme diplomaticky méně vzhledné a když je potkávám samotné, jda se svým přítelem Baribaldem of the Yellow Hill vykřikují:“Ten je rozkošný, mohu si jej pohladit?“ Houbeles, potřebují kontrast – Barčí je mops.) a proto, abychom si schopnost poznávat krásu uchovali a občas ji obnovili, ukrýváme v koutcích svých knihoven s tichou nostalgií „hříchy mladosti“,
3) umožňuje obživu jedincům s hloubkou nitra srovnatelnou s Balatonem – jdete kilometr a pořád mělčina – kteří by se jinak museli živit nekalým způsobem, protože na pořádné psaní nemají hlavu a na poctivou práci ruce a hlavně chuť.

S těmi audioknihami došlo k jednomu velikému omylu: je to jen poslední záchrana. Užívat ji dříve než zcela pozbudeš zraku je nebezpečné, je to jako u antibiotik – zneužíváš je, budeš na ně rezistentní. Dokud člověku zrak slouží, měl číst očima, ne ušima. Suchařípa je, jak jsem uvedl a zdůrazňuji, výjimka. Já jsem zvyklý, při každé příležitosti brát do ruky knihu – poslouchám hudbu, čtu si, je zapnutá televize, čtu si, jsem na návštěvě, čtu si. Rozumíš těm důsledkům? Dopadlo by to tak, že bych si pustil audioknihu, vzal bych do ruky papírovou knihu a četl bych si. Je to zvěrstvo, je to zvrácenost. Přistihuji sám sebe, že pokud není po ruce nic, čtu si automaticky i složení tatranky.
K literárnímu braku se ještě vrátím, mám teď málo času, ale primárně nesouhlasím se závěrem, že lidé čtoucí LB časem přejdou k hodnotnější literatuře. Brak také způsobuje závislost atd…. později svou myšlenku dokončím, možná to bude až v pondělí. Zítra se jdu opít na výstavu vín, hned ráno a to mi vydrží asi až do večera . Přeji příjemný víkend všem návštěvníkům zdejší nálevny

Je kniha Robert E.Howard - Z Divokého západu brak???

První knížka u nás, která představuje slavného autora ze zcela jiného
úhlu. Robert E. Howard patří k nejvýznamnějším inovátorům dobrodružné
literatury ve 20. století. S barbarem Conanem, králi Kullem a Branem
Mak Mornem vytvořil fantasy subžánr meč & magie, hrdinskou fantasy
inspiroval svým dobrodruhem Solomonem Kanem, inovaci pirátských příběhů
představuje cyklus s Cormacem Mac Artem. Méně známé jsou Howardovy
westerny, a přitom sám autor si těchto příběhů cenil nejvíc. V této
sbírce najdete deset příběhů z Divokého západu, které překvapí svou
originalitou i neobvyklými zápletkami a syrovostí pohledu na život
osamělých pistolníků.

Pajonek: Zmiňovaného Howarda jsem nečetl, vyjádřím se proto jen v obecné rovině. Nemyslím si, že by námět knihy apriori opodstatňoval její zařazení do diskutované kategorie LB. To bychom tam mohli zařadit Schaefera, Harta, Dextera – s indiánkami třeba Cartera, Bergera nebo Coopera (jen tak namátkou, na které jsem si zprudka vzpomněl) a to je dozajista pitomost. Vím, že to nejspíš nic jednoduchého nebude, měli bychom se ale hlavou společnou snažit vyprodukovat nějaká obecná kriteria nebo hlediska, protože u jedné konkrétní knihy se určitě neshodneme.
A přeji spousty kvalifikovaných a zanícených „zákazníků“ v tvém novém klubu, můj názor znáš a tak vždy jen tak nakouknu – něco podnětného nebo dokonce zajímavého nebo nedej pámbů chytrého se ale ode mne s největší pravděpodobností nedočkáš – tak ať se daří.

s-reader: Ocelová játra vinšuju (i pro všechny další dny). A s těma tatrankami jsi mne dostal. „Hle, typický knihožrout a ještě k tomu závislák!“, zařval jsem v duchu.
Na vysvětlenou moje rozdělení uživatelů knih:
0 knih/rok………………………………chudáček,
1 – 25 knih/rok ………… ……………čtenář,
26 – 100 knih/rok …………,…………..knihomol,
100 – 200 knih /rok ……………………knihožrout,
nad 200 knih/rok ……………………….šílenec,
podkategorie závislák se vyskytuje takřka ve všech skupinách, jakmile nemá svou drogu, čte cokoliv včetně reklamních letáků a stranického tisku jakékoliv strany;
mezi knihomolem a knihožroutem je mimo počtu zkonzumovaných knih i rozdíl kvalitativní – asi jako mezi gurmetem a gurmánem.