Nightlybird´s YJ Night pub

nightlybird: příteli, musím vám trochu poopravit představu, kterou jste si vytvořil o účelu mého šplhu na žebřík. Opravdu si myslíš, že sbírám jablka podřadné kvality slintaje přitom v blahé předtuše lahodného moku – domácí pálenky kvality lavorovice?! Ne, ne. Šlo o standardní údržbový zásah na baráčku. Ostatně calvados už drahnou dobu nepiji, zvláště ne z domácí výroby. Musím si šetřit zrak, abych nebyl ke stáru odkázán na pajonkovy audioknihy. Dávám přednost bílému vínu lepší kvality, že má dobrý vliv na používání decentnějšího slovníku v diskuzích. Ještě, že umíte číst mezi řádky! Na hlavu jsem nepadl, snad mi tedy bude v omezeném režimu ještě fungovat.
Kočka v knihovně, pomsta za všechny kočkovité, příteli, promiňte mi ten výraz, ale ta poznámka byla hodně mimo mísu, vychází ze špatného předpokladu! Ale když už jsem u toho, kočka v knihovně je nesmírně užitečná, v neděli mi zpoza knih vytáhla jednu dotěrnou myš, která si usmyslila, že si udělá v mých milovaných knihách hnízdečko. Ale pro tento účel jsou použitelné jen kočky, kocouři jsou líní jako prasata a vyjma krátkých období páření myslí jen na to bezpracné žrádlo, kdepak chytání myší.
Nemyslím si, že je potřeba smečovat vždy, když ti na smeč někdo nahraje. Někdy je lepší hrát měkčí hru, pro všeobecnou zábavu, nejen pro svoji.
No jo, ještě nejméně týden budu zahlcen stohy papírů, které musím číst pečlivě a pořád dokola a pak se zase dostanu k jiné literatuře. Zatím se mohu vyjádřit jen k těm kočkám a myším. Co Umberto Eco a jeho Skeptikové a těšitelé?

Elfos – tvoje „lesní mlžení“ jsem v podstatě ustál, s kočkou v knihovně se to poněkud vyjasnilo k mému potěšení (jsem prostý venkovan pokročilého věku a občas mdlého rozumu a odmítám se zabývat kvantovou teorií pole - kterou nechápou ani kvantoví fyzici - a pokud jde o teorii strun, znám jenom struny na své stařičké kytaře a i ty se mi už pletou). Napsalas ale „knihovna N. Gaimana. I s kočkou!“ – hledal jsem tedy kočku a viděl jsem pouze cosi kočkovitého na stěně (pokud jsem vůbec viděl dobře) – vycpaného ovšem. Od toho se následně odvíjely moje úvahy. A o kočkách už nemluvme – naše Bubina přitáhla odněkud z nějakého svého úkrytu domů další kotě a trnu hrůzou, kolik jich vlastně po okolí má.
s-reader – a vy mi nemluvte o Ecovi a Skepticích. To je doslova k nečtení, pomalu co stránka to minimálně dva odkazy na další knihy, které jsou nedosažitelné. Je ti sice psáno docela solidně a zajímavě, ale ke čtení se dokopu nejspíš až v zimě, až mi chatrč zapadne sněhem a budu dřepět u kamen, chvílemi čučet do Eca, chvílemi na plameny. Štípal jsem dnes polena, necítím hřbet a jdu zalehnout.

Noční letče, zdá se, že došlo k hroznému omylu! Omlouvám se (vydrž to, prosím, ještě protentokrát): v knihovně N. Gaimana kočka je, na dvou fotkách, hoví si v křesle a vypadá spokojeně. Je to moje chyba, to mě nenapadlo. Obdivujíc knihy a kočku, vytěsnila jsem časem ty zdi.. Nu, aspoň už chápu tvůj komentář. Pak musím ještě doplnit, že zálibu některých lidí v téhle „výzdobě“ zdí (o „zábavě“ jí předcházející ani nemluvím) nechápu a nemám ji ráda. A aby nedošlo k dalšímu omylu: v mém Lese není ani žádná hájovna či něco podobného, Les si hájím sama (a žádnému tvoru v něm nehrozí újma). ---- Na mé krutě přetržené nitce myšlenek bylo včera ještě sdělení, že dle mého by si žádná kočka nenechala zakázat vstup kamkoliv, tedy ani do knihovny (eh.. a do zdejšího nočního klubu tež, jak vidno), ale budu respektovat tvé přání a tu nitku už nebudu navazovat. A to jsem teď chtěla ještě říct s-readerovi, jak mě těší, že sem přivedl další zvířátko, tentokrát myš. :-) A tobě, že doufám v Bertíkův brzký návrat. Mimochodem, co si tak pamatuji, kočky mojí babičky měly vždycky více než dva potomky. Tvojí drobotině přeju dlouhý a šťastný život, což jim, jak ráda vidím, u tebe hrozí měrou nemalou.

S-readere, i na žebříku za účelem péče o domeček na sebe prosím dávej pozor trochu víc. Jsem moc ráda, že se ti nic vážného nestalo. Nu, vrátím se ke knihám. V noci jsem v jedné ze svých nových knih objevila, že pár slov je podtržených tužkou a na okraji připsána poznámka „To je ovšem pravda“. Potěšilo mě to. Jak se na podobná překvapení – například v knihách z antikvariátu – díváte vy?

Přátelé, zvláště pak ty Elfos, zvířátka mě začínají ničit. Nechtěl jsem jsem původně nic psát, ale tvá poznámka o tom, že jsem přivedl další zvířátko, mě k tomu donutila, vyprovokovala. Obávám se, že do mé sbírky chtěného i nechtěného zvířectva přibyl ještě jeden kousek. Podle neklamných symptomů jsem určil, že se mi za nocí nad hlavou pod tenkou slupkou sádrokartonu, potuluje kuna. Včera jsem už došel tak daleko, že když jsem se tím hlukem probudil, bylo půl druhé v noci, v polospánku jsem si řekl - aha, už přišla domů. Tak jsem ji v myšlenkách domestikoval. Přemýšlel jsem o tom, že by to byla pěkná povídka o tom brutálním vpádu do soukromí, kdy si člověk uvědomí, že jeho pocit bezpečí a intimity tvoří jen dvanáct a půl milimetrů sádry a papíru.

Poznámky v knihách, pokud nezpůsobí nečitelnost textu, mám docela rád. Nedělám je, nejsem barbar, ale najednou člověk drží v ruce živou knihu, knihu, kterou někdo četl a na kterou si udělal názor.

Čmáralové do knih mne doslova vytáčí, ne snad z estetického či knihomilského hlediska, sám zacházím s knihami često neurvale, vláčím je po kapsach, čtu na možných i nemožných místech a někdy podle toho chudinky vypadají. Proč mne tedy štvou? Nesetkal jsem se totiž ještě nikdy s dopsanou poznámkou věcnou nebo vtipnou, většinou jsou to nesmyslné bláboly, opravy (?) pravopisných nebo gramatických chyb a pod., případně zatrhávání pasáží, které to jelito čtenářské zaujaly. Sám to nedělám (vlastně ani dost dobře nemůžu při svém "technologickém postupu čtení") a u druhých to prostě nesnáším - zrovna teď je tak dočmárán Eco, naštěstí četbu ten hňup po str. 150 vzdal.
Ale co, nebudu se rozčilovat. Přejdu raději na zvířátka. Kuna je roztomilé zvířátko, plaché, neagresivní (tedy pokud to není medojed, ty Ruark poněkud haněl) - někdy prý poněkud hlučné. To já jsem minulý týden natíral podbití střechy a měl jsem doslova konflikt s partou sršňů, kteří prolezli dírou po vypadlém suku a v zateplení fasády si vyhlodali apartmán Hrubě se jim nelíbilo, cože jim tam tropím. Nicméně jim bylo houby platné, že si vybrali místo asi metr pod hřebenem, takže jsem musel stát na poslední příčce žebříku opřeného o štít a natahovat se na ně - zvítězil jsem, aniž bych sletěl, naopak oni skončili s nabitými sosáky či co to ty potvory mají.
A druhá zvířecí story. Vykopávám na zahradě škumpu protože mi už leze do signálu satelitu, slyším pískání gum auta, hodím oko na silnici a směrem jihovýchodním po ní pochoduje kotě. Klidně proleze plotem a dojde ke mně, koukne na mne a praví mňau, mňau a - teď se elfos podrž - je vybarvené stejně jako kočka ležící u Gaimana v křesle, na polštáři a s plyšákem (musel jsem si to zvětšit, abych ji našel, už holt nemám oči jako Bystrozraký). Odnesl jsem ji třikrát asi 300m směrem odkud přišla s tím, že se zaběhla, vždycky se vrátila za mnou. Asi začnu být pověrčivý, nebo studovat nejnovější trendy ve fyzice ( mávnutí křídel motýla v Amazonii vyvolá tsunami v pocifiku....).
A začal jsem číst Werberovy Mravence, tak je půjdu dorazit.

Koukám, že se nám diskuze na knižním webu zvrtla na povídání o zvířátkách. Dnes odjíždím na prodloužený víkend, nebudu se tedy pouštět do větších akcí, ale až se vrátím, vytáhnu nějaké další zvířátko z rukávu. Mám jich tam ještě dost, jako zkušený eskamotér. Mimochodem, příteli nightlybirde, vlastníš domeček nebo soukromý gulag? Bydlíš anebo tam jsi na nucených pracech tu v lomu, tu v lese? Chápu a znám to, pokud není člověk movitý natolik, že může hrát golf zatímco na jeho nemovitosti dře najatá parta dělníků, nejde to jinak.

Asi tě se zvířátky prochu předběhnu. Než se do toho ale pustím, věcné konstatování k diskuzi tady a v podstatě i kdekoliv jinde. Zjistil jsem, že diskuze na obdobných webech připomínají míjení lodí na moři - zahoukání a míjení se. Obecně má podle mne diskuze na jakékoliv téma probíhat jako dialog/y/ - tady to funguje jako soubor monologů, s reakcí na něco řečené se setkáš jedině v tom případě, že se dotkneš v podstatě něčího ega, ale ani při tom vlastně neproběhne klasický dialog, spíš řada obranných monologů - jak sis mohl všimnout.Jakmile se všich dotčení mojí "čtenářskou teorií" ospravedlnili, bylo v podstatě po diskuzi. No, možná se na tom podepsala i "básnická soutěž", která na sebe strhla zájem a která je skutečně neopakovatelným zážitkem pro každého, kdo poezii čte a je schopen ji vnímat. Mám dojem, že tohle asi nebude tvůj oblíbený druh čtiva, takže jsi tomu asi moc pozornosti - pokud vůbec nějakou - nevěnoval.
Jak to tak vidím, dopadneme asi jako obvykle - budeme se bavit spolu a občas někdo nakoukne do prázdného lokálu a prohodí pár slov. Tady je ale přece jen vyšší úroveň - a ve vícero ohledech.
K tvým dotazům - budu asi odpovídat jako chytrá horákyně. Když jsem se "na stará kolena" stěhoval z města na venkov, myslel jsem, že se stěhuji do romantického zákoutí, malého domečku pod skálou, s desítkou staletých borovic, lip, javorů a akátů vůkol, zákoutí při pohledu na něž mi jihlo srdce starého tuláka. Proti blbosti není člověk zcela imunní v žádném věku. Myslel jsem, že kupuju chaloupku, koupil jsem chatrč, ze které se vyvinul vskutku privátní gulag. Ano, bydlím tam. V malém městečku, ale jako na samotě, 500m okolo mne není žádný barák.Bydlím tam se ženou, které se stýská po víru velkoměsta, starým mopsíkem a tlupou kočičích bestií (žádné Hrabalovy kočenky), jejichž počet je proměnlivý - ale jak o tom tak přemýšlím, jsem vlastně na nucených pracech a někdy mám chuť udělat totéž, co náš papoušek Lori, zakroužit nad chalupou a odletět někam do zadele, pak ale mávnu rukou, řeknu si "ale co, golf mne stejně nebaví" a jdu lámat kámen na opěrnou zeď jezírka, do kterého chci spustit malý vodopád.
A konečně se dostávám ke zvířátkám. Skoro. Dočet jsem vlastně včera MRAVENCE. Bral jsem to jako oddychovku, jako vědeckou SF. Autor Werber je ale francouzký žid píšící dost svérázným stylem (postřehl jsem jemný vliv kabaly) a do mraveniště promítá řadu zajímavých myšlenek - (začínám uvažovat, že si pořídím ruční scaner, abych mohl stahovat přímo z knih a nemusel pracně opisovat, na str.159 je pěkná úvaha o totalitarismu a o evoluční Darwinově teorii) - a řada zajímavých informací (tady budu muset zjišťovat, co je realita a co spisovatelova invence). S Ecem jsem moc nepokročil, není to ostatně kniha na čtení, ale spíš na studium a mám ten zlozvyk, že často se zabývám věcmi, které pro mne nemají žádný praktický význam, dělám je jen pro udržení mozku v otáčkách. A teď jen tzv. "vyzobávám hrozinky", seznamuji se s tématikou. Asi si budu muset sehnaT vlastní. Ne hrozinky, Eca. -0-

nightlybird: a co jsi říkal hádance s trojúhelníky? Přišla jsem na dvě řešení, jen to jedno by bylo obtížné napsat na počítači. Taky by mě zajímalo, jak moc se autor nechal unést svou vizí mravenčího společenstva a skutečností.

á, Werberovy Mravenci, taky jsem nedávno četl, moc hezká záležitost :-)

Andrys - hádanka nic moc, obdobných logických hříček je celá řada. Slovo trojúhelník svádí k uvažování v duchu deskriptivní geometrie, okamžitě je ale jasné, že je to nerealizovatelné, zbývá tedy prostorová geometrie - jediné těleso, jehož plášť tvoří 4 rovnostranné trojúhelníky je trojboká pyramida, 6 hran = šest sirek. A abych nevypadal přechytrale, tak podotýkám, že jsem se před lety trochu bavil s Eukleidovským 4prostorem a platonskými tělesy. Ne že bych byl matematický fanatik, ale narazil jsem v nějaké SF povídce na teserakt a jak už mám ve zvyku, koukal jsem se okolo, abych byl v obraze. O dalším řešení jsem pak už nepřemýšlel, nicméně by mne zajímalo, cos vymyslela dalšího (slovy se dá popsat všechno). Pokud jde o obsah knihy, mám dojem, že "lidskou řadu" hrdinů vzal autor trochu na hůl, připadají mi poněkud ploší a bezbarví a předpokládám, že si to vynahradil na mravencích a že se pokud jde o jejich anatomii, životní styl, atp. držel reálu, koneckonců byl řadu let vědeckým dopisovatelem renomovaných časopisů. Samozřejmě, že veškeré myšlenkové pochody, pocity a obsah komunikace je čistá fikce a autorská invence. Mne osobně v téhle dvouvrstevné knize - mimo údajů o mravencích, o kterých jsem řadu věcí nejen že nevěděl, ale ani netušil - zaujala spíš ta druhá vrstva - Encyklopedie ... kde jsem narazil na řadu zajímavých a podnětných myšlenek. A styl jakým tenhle chlapík píše mi celkem vyhovuje, určitě od něj přečtu, na co padnu - a na co mi zbude čas.
A co vy, druhové v knize, cože jste tady nakoukli? Snad vás už nepřestala bavit ta "básnická exploze"? Nejste doufám přesyceni "květy nitra" řady našich kolegů. Musím až sveřepě konstatovat, že dobrých básní není nikdy dost - jsou to pochodně ducha, které nám osvětlují často klopotnou cestu životem. Proto si jdu číst Guillénovy Antilské rytmy - takový Únos Antoniovy ženy je to správné večerní čtení. -0-

nightlybird: jistě že logických hříček je celá řada. A je-li někdo tak sečtělý jako ty, nemůže s tím mít problémy. Nejprve mě napadla kombinace římské číslice a rovnostranného trojúhelníku a až poté již zmíněná pyramida. Myslím, že "lidská řada" je v knize druhotná, hlavní je mravenčí linie. Ze začátku mi trochu trvalo, než jsem se pořádně začetla, ale poté se to rozjelo a litovala jsem, že kniha končí. Je to minimálnš rok, co jsem ji přečetla, ale z nějakého důvodu jsem se k dalším dílům ještě nedostala.

Ale dostala jsem se k Vedlejším účinkům. Nemohu říci, že jsem všechny povídky pochopila (například Dietu), ale většina se mi líbila. Na prvním místě bych jistě uvedla Obranu Allenovu. Občas jsem měla pocit, že čtu povídku od Šimka a Grossmanna nebo Cimrmana.

Andrys – nepřeháněj, s mojí sečtělostí to není tak strašné, už se projevuje spíš skleróza než sečtělost a zjišťuji, že jak běží čas, čtu stále jednodušší věci - ještě pár let a budu z knihovny tahat leporela. Už teď se mi přihodí, že si dotáhnu haldu knih a doma zjistím, že už jsem je četl v nějakém jiném vydání. A tím se dostávám ke starému Woodymu. Já mám asi jiné vydání, žádnou Dietu jsem tam nenašel. Byl jsem zvědavý, co je na ní nepochopitelného. A k tomu malá poznámka - není třeba si lámat hlavu otázkou, co chtěl autor čtenáři sdělit. Třeba vůbec nic, třeba ho chtěl jenom pobavit a nebo se bavil sám tím, co psal. Já, když si vzpomenu na klasickou školní otázku : Co tím chtěl autor říci? , tak se pomalu osypu. Kdyby sis dala tu práci a stejnou věc dala číst 10 lidem, tak bys na obdobný dotaz dostala celou řadu odpovědí, zcela určitě ne jednu. Jinak Obrana je pěkná, moje oblíbená jsou Paměti lupiče - představa, že musím krást, abych měl na večeři a podruhé aby bylo na spropitné, tu docela prožívám. Ono totiž všechny ty povídky(?) jsou v podstatě hříčky, psané původně jako fejetony do novin pro pobavení. A podobnost s Šimkem a Grosmanem není náhodná, všiml jsem si, že lidé s obdobnou inteligencí mojí obdobný styl humoru. Pitomce prostě chytrou věcí nepobavíš. Podobně jako u Allena se bavím i u svého dalšího ( na rozdíl od Allena už dlouholetého) oblíbence Leacocka, jeho Literární poklesky jsou skvělé. Protože tady teď probíhá básnická soutěž, rozhodl jsem se toho využít a vložit tady taky jednu báseň. Říkám TADY a nikoliv do soutěže - nejsem její autor. Snad si jí tady někdo všimne, ať už ze soutěžících , nebo jen čtenářů poezie a napíše mi k ní svůj názor nebo komentář k ní, ať už přímo zde, do diskuze, nebo mně osobně (aby neovlivňoval případné jiné) a nevytvořila se tak bublina chvály nebo hany - jako se často děje u různých knih a autorů. /////// písmena ////// V bambusech,/ čeřených větrem / před mými okny,/ šumí vodopád./ Lupínek květů švestkových / za lupínkem / na sníh --/ tak padají má písmena / na papír./ Oranží vůně vyprchá,/ jínění v slunci pohasne --/ jen písmena,/ jež tady maluji, / jsou věčná. /To vím já ////// A teď jsem zvědavý jestli si toho někdo vůbec povšimne a uzná za vhodné k tomu něco podotknout. Ty lomítka oddělují verše – nemohl jsem to naformátovat.

[s-reader] Věčná písmena... vidíš, zrovná já, mohu těžko něco podotknout k básníkovi Li Po, já, člověk, který, jak jsi sám poznal, veršům moc nehoví. Není mi dán prostor rozjímat nad veršem a málokdy tak činím. A když, tak pouze v případě, je-li verš zakotven někde v próze. Došel jsem tak daleko ve své ignoraci poezie, že i Baudelaireho (to skloňování vypadá úděsně, v 1. pádě to je Charles Baudelaire) jsem si předevčírem koupil v próze - Umělé ráje. Zajímavá věc, trochu nás vyvede z omylu, že drogy jsou problémem současného světa. Zmínil ses o Leacockovi - četl jsi některá jeho další dílka? Mám na mysli třeba Arkadská dobrodružství horních deseti tisíc - děsivá nuda. Je to zvláštní, někteří spisovatelé napíší jedno/dvě skvělá díla a pak začnou čtenáře mořit naprosto nestravitelnou literaturou. Souhlasím s tím, že tento typ diskuze je množina monologů chabě spojená občasnou reakcí. I teď pracně lovím odpovědi a reakce na předchozí příspěvky, není to plnohodnotný rozhovor. V tomto ohledu to stojí za... Gratuluji k výhodné koupi domečku na kterém můžeš dřít. Abys neměl pocit, že jsi v tom sám, jinými dráty ti pošlu foto mého domečku ve stavu, v jakém jsem ho koupil. Na rozdíl od tebe, jsem zcela jasně viděl, do čeho jdu, jen nechápu, proč mě to neodradilo. Na závěr jeden citát z knihy:

"Vidím to tak: Východ chránil totalitu bytí za cenu zřeknutí se tvaru. Západ buduje tvar, zná jej však jen ve vnější podobě, která je negací totality bytí /a tím nakonec negací sama sebe, neboť prvotní smysl tvaru leží pouze ve vnitřních intencích totality bytí/. ..."

Ale v Ecovi to nehledejte....

Svoje jsaem ti už řekl, tak jen pár dodatků. Přešel jsem na nový prohlížeč a tak jsem začal lovit v knihovně a něco málo přidáat. Protože jak jistě víš, přidávám jenom knihy, které držím ve svých majetnických spárech, které jsem četl a tedy mohu kdy si zamanu číst znovu a které mám ve zvyku aspoň letmo okomentovat, můžeš lehce zjistit, že mám jen dva líkoky - pochopitelně ty, kteří jsou stále ještě čtiví. Maje pocit sestupnosti autora, další včetně Arkádských ... jsem si odpustil. Óóó, ta předvídavost. Tím, že jsem autora napsal foneticky se dostávám k dalšímu - proboha, proč tak pracně pitvoříš jméno "prokletého"? Hle = Baudelaire//bódler// obdobně = bódlera// Baudelaira. Ach, vy vědečtí pracovníci!!! Jak mi připomínáš přítele Ivyho Králíka, kterého mi nenávratně odvál závoj času. Jak by jste si vy dva rozuměli, jak by jste zaníceně probrali problémy bytí, nebytí, přežití (zatím co já se starám převážně o užití) a jiných filozofických kategorií. A totalitu by jste mohli probírat teoreticky i prakticky. Někdy ti o něm budu vyprávět - to jsou historky občas jako z Leacocka. A už toho nechám, musím do hospody pro cigára. Vidíš, to mi připomnělo - všichni "prokletí" byla jedna banda feťáků a nejen oni, většina kumštýřů toho převratného období. To jen dnešní omladina si myslí, že vynalezla, drogy, sex a nebo zen. Život se odvíjí v kruhu. --0--

Aj, typická chyba člověka, který více čte, než poslouchá, od dob dětství a verneovek mám legrační úchylku pamatovat si cizí jména která si přečtu v psané podobě a výslovností se zabývám až v okamžiku, kdy je musím vyslovit. Rozbor totality bytí je spíše parketou Michala Ajvaze než mou. Mě spíše fascinuje ta bezobsažná formulace pseudoproblému. Ovšem k prokletým básníkům: překvapuje mě vášeň s níž brojí proti hašiši, je to hotová protidrogová osvěta. Získal si mé sympatie tím, jak vznešenou zálibou je mu chlastání vína.

s-reader - Vracím se kousek zpátky v čase - jak jsem pochopil, tak ta šroubovaná věta o totalitě vzešla z úst Ajvaze, který nepochybně patří do tvé čtenářské "stáje" (musím se na něco od něj podívat v knihovně - já od něj mám jen Tiché labyrinty a to je spíš umělecká fotozáležitost, lehce snivé až básnické texty jsou jenom jako doprovod - hlavně si to musím dopsat do seznamu). Kdybych měl soudit jen podle ní, nejspíš bych se mu měl ale vyhnout velkým obloukem, protože nemám možnost mu odpovědět ve stylu, kterým jsem krotil přítele Králíka - jako např.:
"Východ se držel totality jak hyena zdechliny, protože byla zárukou jeho prebend a navíc má totalita sama o sobě schopnost hovna na košili, jakmile se přilepí, drží lépe než Pattex - Západu to bylo zcela u konce páteře, protože měl problém se svou vlastní. Je úplně jedno jestli se totalita udržuje karabáčem nebo šrajtoflí.Řeči o tvaru jsou blábol, tvar nemá totalita, ale její průvodní jev - jelito po pendreku - a ten má jak vnější, tak vnitřní rozměr. Zajímavější se mi jeví definování rozdílu mezi totálním blbem a totalitním blbem. A měl bych na chvíli pokoj, než by si to přebral. Jinak mi, nevím proč, připomíná Gertrudu Steinovou. Jinak je to ale perfektní ukázka věty vysoce intelektuální, u které sám autor již v průběhu jejího vyslovování ztrácí přehled, o čem vlastně mluví a příjemce získává silný pocit, že je retardovaný a méněcenný. A zmohlo mne to natolik, že všeho mudrování nechám a půjdu chvíli s Varelovým Ramonem škubat listí z yerby v pralese. Jó, víš že maté se nepije ale čupe?. Čet jsem to někde, buď u Friče nebo Vráze.

Správně, věta vzešla z úst, lépe řečena z pera Michala Ajvaze. Nevím, přítele Králíka nemám tu čest znát, ale obávám se, že Ajvaz je jiný formát, a že by jej tvá odpověď neukrotila, dle toho, co o něm soudím, si myslím, že by se přemýšlením o ní příliš nezabýval a vypálil by jinou, ještě zamotanější tezi. Od Ajvaze doporučuji Tyrkysového orla, Druhé město nebo, pokud máš chuť na více stran a spletitější příběh, Prázdné ulice nebo Cestu na jih. Každá z těchto knih dává ucelený obrázek o Ajvazově tvorbě, protože se všude drží postupů a myšlenek, které, jak jsem zjistil přečtením jeho raných děl Vražda v hotelu Interncontinental a Návrat starého varana, používal již od samého začátku své tvorby. Vráze a Friče jsem četl kdysi tak dávno, že to nad ani není pravda. Tak se mi ta informace o maté někam vytratila. Aktuálně jsem se zabýval opiem (četbou, aby po mě nepátralo protidrogové) a cestoval jsem. Bohužel, dlouhé cesty za volantem neumožňují číst, ale našel jsem v tašce CD s Krvavým románem a tak jsem si ho pustil, i když ho znám už téměř nazpaměť. Ke konci se CD zaseklo a já je musel z přehrávače dolovat za pomocí šroubováku a sprostých slov. Podělaná moderní technika!

Jak půjdu do knihovny, tak se mu (Ajvazovi) podívám na zoubek. Abych se předem odreagoval, čistil jsem si hlavu Jarryho patafyzikou a jako duševní přípravu jsem se pustil asi po 178 do Dos Passose - špacíruju po Manhattanu a mám pocit, jako bych chodil po Dublinu a za rohem vykukoval starý Ody a šklebil se na mne příšerným stylem. Jinak finišuju v přípravě na zimu. A nestěžuj si na techniku. Zazpívej si, to tě uvolní ( třeba : jó šofér těžkéj chleba má) - jinak, kdyby sis pořídil koňský povoz, mohl bys číst normální knihy - otázka je, kam bys dojel. Ne, neříkej to, co kdyby nakoukla náhodou nějaká dáma.

s- reader - Tak se musím pochlubit - dcera mi sehnala v Ostravě Skeptikové v antiqariátu, takže se mohu s nimi pro zbytek podzimu rozloučit. Stejně tak jsem odhodil už po x-té Passose. Teď na takové čtení není čas, dokud je trochu počasí, tak hledím dodělat na své chýši to, co jsem nestihl přes léto, protože buď bylo horko nebo pršelo a těším se na zimu - celodenní práce = zafajrovat v kamnech, vrazit tam pořádné poleno a v teplíčku si číst, koukat občas na plameny a poslouchat praskání polen (to je panečku muzika). Takže teď jen zábavné oddechovky - pustil jsem se do ruského bestseleru Arsena (to je panečku jméno - doufám ,že mne neotráví) Revazova Osamocení 12. Narazil jsem na zmínky o něm na netu a když jsem ho viděl v knihovně, tak jsem ho sbalil, doma jsem pak zjistil, že je i tady v DBK a Pajonek ho hodnotil kladně, tak jsem zvědav. Jó, je to označeno jako román - fusion!!! Nevíš, co to má asi tak znamenat - slyším ten výraz asi poprvé - a jak je známo "kdo se zeptá, je hlupák pět minut, kdo se nezeptá, je hlupák po celý život".

Vážený příteli, i já mám co se úprav domku týče, dost odvážné plány, která chci do zimy splnit. Již jsem si v rámci příprav na tyto práce zakoupil vyšší žebřík, ze kterého se bude padat jedna báseň. Pokud se nějakou dobu nebudu vyskytovat na těchto stránkách, zřejně ležím někde nevábně rozpláclý. K Ecovi gratuluji, já doufám, že se mi nějaký dobrý úlovek podaří na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, který se brzy chystám navštívit a ze kterého si vždy dovezu vydatné přírůstky do své knihovny. Arsena jsem nečetl, ale mám pocit, že názvem román-fusion chce autor předeslat, že jde o kompilát různých stylů, tedy stylů různých autorů. To může dopadnout všelijak - od dobrého díla až po totální prů... Vzpomínám si, že podobný pokus podnikl Viewegh ve své knize povídek Nápady laskavého čtenáře, kde se snažil parodovat lepší autory než je sám a po přečtení tohodle póvlu Viewegha upřímně nesnáším. Přeji ti, aby byl Arsen lepší!

s-reader - při tvé doslova kočičí mrštnosti si nezapomeň k tomu žebříku koupit taky padák, nerad bych si zde mumlal pod fousy sám pro sebe (tak se mi to jeví, že tady dopadneme jako obvykle - tedy budeme si většinou povídat spolu). Jinak ti přeji úspěšný lov v Havlbrodě, já se zase chystám začít šmejdit po antikvariátech, chci si na zimu sehnat starého Odyho a třeba narazím i na něco zajímavého, co mne osloví. No vidím - mluvil jsi k oslovi - myslím s tím román-fusion. Asi se začíná dostavovat pozvolné blbnutí - mělo mne napadnout spojení román a fúze=sloučení, splynutí, sjednocení (asi mne zmátl pravopis a skutečnost, že jsem se pár let motal v ekonomice a tak to slovo jinak vnímal). Ale nenapadlo a už to asi lepší nebude, musím si začít zvykat. Pár slov k Arsenovi - moc jsem nepokročil, jen pár kapitol. Zatím je to psáno takovým ležérním stylem, který mi vyhovuje. Zdržují ale spousty odboček a odkazů v textu i pod čarou (to asi odkoukal od Eca) a moje neznalost současných ruských reálií. S autorem mne smiřuje skutečnost (někde jsem to aspoň zahlédl), že si napsáním nechtěl léčit komplexy, jak řada jiných, ale splnit klukovský sen. Pokud je to pravda, tak se mi to líbí. Pokud jde o Viewegha, tak jsme na tom stejně. Já jsem od něj četl jednu z jeho prvních knížek Výchova dívek a udělal jsem si o něm názor, že jde o „rychlokvašku“, která objevila škvíru v mascultu (vidíš ten vliv Eca – a to jsem ho vlastně ještě ani pořádně nečetl) a hbitě, přiznávám, že i značně obratně, se do ní vecpala a navíc se tak jmenoval kdysi soused, který mi byl dost protivný. Tudíž jsem usoudil, že je to dost důvodů, abych jeho knihy dál nečetl a jak jsem si umanul, tak jsem i učinil. –0--

Vieweghovi se cíleně vyhýbám. Noční letče, jsem tu, i když mě není moc slyšet.. (Teď se mi mihla šílená představa :-) , jak zpívám.. Leč žádné obavy, nebudu.) Gratuluji k Ecovi i k vítěznému, byť velmi strašidelnému boji se sršni. Ráda vidím, že je u tebe bezpečno i pod hřebenem. Doufám, že drobotina zdárně prospívá, abych přešla k sympatičtějšímu zvířectvu - představuji si, že už jsou větší jak myš a udatně zkoumají své okolí. ---- Readere, taky přeji dobré úlovky, a až budou, poděl se prosím s námi o ně. Elfos z poslední návštěvy antikvariátu přišla lehce zklamaná a s prázdnou (sháněla jsem několik knih coby dárek - ještě ne vánoční, jen tak pro radost, a nepodařilo se), ale nedbá a aspoň v tomto je bezbřehým optimistou: je tolik krásných knih! Dobrý spánek a hezký den.

elfos - neplač, neplač, nenaříkej.Šmejdění v antikvariátech není o kupování knih. Je to o dobrodružství, o tápání v knižním pralese, neprozkoumaném a každým dnem jiném a o naději, že z následující knihy, na kterou sáhne moje ruka šmátralka, se vyvine orchidej, je to jako rýžování zlata, kdy ti přes ruce přejdou tuny písku a štěrku a tebe žene vpřed víra, že se v něm náhle blýskne zlatinka, nebo dokonce nuget - a jak bylo mnohokrát již řečeno, naděje a víra jsou hnacím motorem mnohého konání a prý umírají jako poslední. A navíc platí to, co ve sportu - často není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Takže při první příležitosti - hurá!!! do antiquariátu.
A úpravy mi už běhají OK. Dík. --0--

A dyť no jo.. máš pravdu :-) .. Moc krásně jsi to řekl.