Nightlybird´s YJ Night pub
Ano, věnujme se knihám a odlehčeme situaci, jestli dovolíte?
TĚBUCH MAX!!!
Musim ti napísnout jak pokrokávám. V škole mi de fajn. Dělám kapku chip, to je jásny. Taky dělám nejtěší ůkoly,ůblně samý, jak špicový žáci. Někerý žáci sou Blum, Moskowitz, Mitnick - ale neni přípustná s Mitnick ve Waršavě.
Max! Ty musíš naplout beton do N. Yorka a tady páčit na mou školu.Daříš se fajn? Ja myslím, že jo. Je všecko kou kej? Koukej začít říkat kou kej. V Americe musíš na šecko řikat kou kej. Po časý je kou kej, fláda je kou kej, pejsbol je kou kej, ztravování kou kej.
Jaxemá tvuj darlink Anča? Buch ji pochovej.
S pesmesnym náčenim
Tvuj vitál. prátr
H*Y*M*I*E
TĚBUCH ALIX!!!
Buchtě pochovej žesnaz otlechčila. Spustil sem kerchovní myšlování a sačal semse tlemyt. Koukej, jak jemy fčil oukej.
Text příspěvku byl upraven 17.09.14 v 23:25
Alix, díky. Protože jsem četla oba překlady, místy mi to nějak splývá a říkám si, že by bylo zajímavé si oba zase prolistovat. Doma mám jen tenhle, ale nevadí, snad si na to vzpomenu někdy v knihovně.
A přidám něco z naučné literatury, ovšem z té, která se čte stejně dobře jako skvělý román. Emanuel prostě nebyl žádný suchar.
"A teď jsme u té poněkud komické věci: detektivka se považuje za méněcenný literární druh, přestože hned první, zakladatelské detektivky Poeovy jsou počítány k vrcholům moderního slovesného umění. Ti, kdo nejsou detektivce nakloněni, poukazují na obrovskou spoustu braku, který v oblasti tohoto žánru vznikl a dále vzniká. Domnívají se, že původ nehodnotnosti je v žánru samém. To je ovšem nesmysl - protože každý žánr musí být měřen kvalitou svých vrcholů, nikoli ubohostí svých nížin. Lyrická poezie jako taková také není deklasována tím, že v novinách nebo v památnících jsou takové spousty mizerného veršování.
Detektivek je rozhodně přemnoho špatných a nemnoho výborných - ale z toho plyne pouze tolik, že tento žánr má více čtenářů a větší odbyt, než na kolik dobří autoři stačí."
Dell - trochu jsi mi zamotala hlavu. Ani ne tak reakcí na pana Kaplana, zmíněného Alix - mimochodem mám podobně jako ty jen druhý Přidalův překlad. A podotknu k nim (když je chceš porovnávat), že jsem někde četl uváděný rozdíl - Eisner stavěl překlad na "zpotvořených germanizmech" a Přidal na dětské mluvě (je otázka, jestli se vůbec dá mluvit o překladech, oni oba vlastně tu knihu zgruntu přepsali). Jak dalece to odpovídá realitě netuším, Eisnerův překlad nejenže nemám, ale jsem jej ani nečetl.
Zamotáním hlavy mám na mysli zmínku o Emanuelovi a následnou citací. Předpokládám, že jsi měla na mysli Fryntu, zcela mi ale uniká souvislost s panem Kaplanem. Je to něco podobného jako historka s Prezidentem krokadýlů, nebo co? A vůbec se mi ta citace líbí, ať už ji máš odkudkoliv.
Dell, i mě, coby milovníka detektivek, ten tvůj citát zpříjemnil vstup do nového dne... :-)
To jsou jen asociace. Když jsem si přečetla ten krásný dopis a přemýšlela o překladech, napadlo mě, že jsem sem už kdysi dávala ukázku z téhle Fryntovy knihy, bylo to právě o překladu a o velbloudu (nebo lanu) a uchu jehly atd. A protože tu knihu mám ráda, začala jsem v ní listovat a narazila na tuhle pasáž a přišlo mi, že by se mohla líbit i někomu dalšímu.
Kniha se jmenuje Zastřená tvář poezie a stojí za to si ji přečíst celou.
Taky mne to mohlo trknout - sám na tuhle "úchylku" trpím. Ale každopádně jsi mne tou ukázkou namlsala a zahájil jsem rozsáhlou pátrací akci. V knihovně ji nemají a tak asi zvednu kotvu a vydám se na moře, snad budu úspěšný.
Objevila se Pod květy skořicovníku, odtud ji přináším sem:
LESNÍ MOUDRO
Stromy jsou zkušení mudrci,
zjara se probudí
a těší se na další čtyřnásobnou radost
a na zkušenost
kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy
ale pravda
ta zůstává vždy v kořenech
Stromy jsou výteční pozorovatelé,
ti staří zjara doufají
že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší
ale v zimě sklesnou, opadají
svrbí je kořeny
ale zjara opět doufají
protože jsou silnější než my
- čehož si však nesmírně cením
*
Autorem je Zdeněk Větrovec, a tuto i jeho další básně jsem právě teď našla tady:
http://www.zdenekvetrovec.cz/tvorba/basne/
Nedalo mi to. Když narazím na něco, co neznám, o čem se mé znalosti blíží limitně nule, tak se porozhlédnu. Takže ve stručnosti - autor veršů, které paní moserová přesadila pod skořicovník a elfos se svou vášní pro Les přenesla (pro osvěžení ovzduší) do této zahulené krčmy, je poplatný svému jménu, tématicky se jako větřík přesouvá od tématu k tématu. Není to básník, je to především písničkář, proto v žádném knihkupectví na jeho knihu nenarazíte a proto také tady v DK k nalezení není. To je také důvod, proč se o něm vůbec zmiňuji. Ne snad, že by mne bůhví jak zaujal, je ještě jakýsi rozevlátý, roztěkaný, dělá to na mne dojem, že ještě sám neví, který směrem má vát. Třeba ale časem nabere správný směr (z mého pohledu) a mezitím může oslovit jiné. Zatím ale - mimo jeho stránek, zmíněných elfos - na něj nenarazíte.
Text příspěvku byl upraven 11.10.14 v 11:07
Divnoc (divno-noc: počíná divnem a končí nocí, v jednom klubku schumlaná), to je čas pobejt s poesií..
*
Svíčkoliščí báseň
Michaelovi
Obrať svíčku
naruby
a máš
nejmenší část
ohnivé lišky,
která stojí
na hranici
stínů.
- Richard Brautigan -
přeložila Olga Špilarová
http://www.databazeknih.cz/knihy/ano-rybi-hudba-113252
Nemám ve zvyku se vědomě opakovat, tentokrát to ale udělám a speciálně pro jednoho člověka tady - snad si toho povšimne a hlavně si z toho něco pro sebe zapamatuje. Kdysi před časem jsem to tady už říkal při jiné příležitosti, zapadlo to ale.
jsou slova která pomáhají žít
a jsou to obyčejná slova
slovo teplo a slovo důvěra
slova láska spravedlnost a slovo svoboda
slovo dítě a slovo laskavost
a některé názvy plodů a květin
slovo statečnost a slovo objev
slovo bratr a slovo kamarád
a některá jména zemí a vesnic
a některá jména přátel a žen
říkej ta slova třeba tiše šeptem
říkej je stále pokud budeš chtít
přilétnou za mnou
s vlahým nočním větrem
i když jsou prostá pomáhají žít
Nevím, kdo to napsal, připomíná mi to trochu Prevérta - je to ale jen pár řádků na útržku papíru.
Nightlybirde, je to krásné a hlavně tak čisté.
Takový potěšující důkaz, že jsou lidi, kteří pořád uznávají kultivovanost a slova pro ně mají velký význam. Není jedno, co se říká.
V poslední době jsem četla pořád něco o válce a místo aby to na mě padalo, vyvolává to ve mě pocit radosti nad tím, že žiju právě teď a tady.
A taky - nemůžu teď nemyslet na Magora.
Bože je teprv poledne
nebo pad na svět soumrak už?
Je bomba jenom velký nůž?
Poslední listí vítr rve
na dvoře z hlohů nebo se
zazelenají poznovu? řekni mi
Je kolem nebes taky kůra
jako na stromech na zemi?
Nebo jen kúry andělské
obklopují Tě v slávě Tvé?
Je oheň v srdci prázdnoty?
Jsi v prázdnotě to Bože Ty?
Mrazivý sever horký jih
Je pupek světa v Kartouzích?
Jako tu šíji labutí
kdo mě ohýbá Pane Ty?
Text příspěvku byl upraven 12.11.14 v 17:43
Tak jsem zase stavila, abych odlehčila vaše i své chmury.
" Ponořen v jezeru mrákot.....
Ležel až na samém dně, žíhaném neurčitými zásvity podob a dějů...jak dlouho? Hodinu? Týden? Nevěděl. Posléze temnoty jasnily a on pozvolna vystupoval na hladinu vědomí.
Když otevřel oči, spatřil, že leží na otomanu, u něhož sedí buclatá tmavovláska, půvabně se usmívajíc. Leč nejen půvabně se usmívajíc, nýbrž podávajíc mu nadto ještě vrchovatou sklenici Kolakokovy limonády. Nevšímaje si vzácně stupidního užití právě uvedených přechodníků, přisál pistolník vyprahlé rty k okraji nádoby a jal se prudce lokat oblíbený nápoj. Teprve když vysrkl poslední kapku, pocítil, kterak se původní svěžest opět uhnízdila v jeho těle, obdařujíc svaly silou, smysly bystrostí, čivy železem."
Jojo, Limonádový Joe nikdy nezklame a potřebovala jsem zvednout náladu, protože příspěvek Dell je nádherný a je mi z něj smutno. Tak mi to drastické odbočení odpusťte.
Asi bych také potřeboval loknout (no, nemusela by to zrovna být ta výše zmiňovaná lahůdka, nejsem bůhvíjak vybíravý), s podzimním lístím na mne padá jakási dušičková nálada, vzpomínám na přátele a známé, které už nikdo neohýbá, zatím co mne hrbí věk.
Ani ta paměť už není, jak bych si přál - ty slova nahoře vypadají spíš jak od Eluarda než od Preverta. Sakra, vždyť já už takřka fňukám - to jsou mi to věci.
Ale dík dámy, že jste se zastavily.
I met you on a subway
when you were deaa
and so was I
And,hand in hand: both dead
A hind
drank wine
Tak tohle je jen začátek a konec. Nejsa mocen jazyka anglického, netuším o čem je řeč, ale ten závěr je mi sympatický. Ne, není to nikdo z mých oblíbených Irů, ani ten brněnský básník jehož jméno evokuje krajinu, kde pobíhá jakýsi čokl. Je to, jak jste zajisté pochopili, básník rozhazující sítě svých slov kdesi u Bitýšky s nadějí, že uvízne třeba i veverka.
Ach! A já si vybrala na noc něžnější kalibr.
" Drink to me only with thine eyes, and I will pledge with mine,
or leave a kiss within the cup, and I'll not ask for wine."
Marťanská kronika, rok vydání 1959, stránka 11.
Alix - už jednou jsme se nějak vybavovali o verších v Marťanské kronice, asi to budou tak dva roky, tenkrát to byl Byron. Teď je to pro změnu Ben Jonson.
Jo, je to začátek Jonsonovy básně To Celia a našel jsem kdysi překlad od jistého pana Pinkavy.
Tak ho tady vložím celý jen tak pro představu :
Připij jen ke mně, očima,
přípitek můj máš mít;
či vtiskni v číši polibek,
bych přestal víno pít.
Prahnoucí duše, žíznící,
chce božský lok, a jak;
Diův až nektar samotný
nestačí na Tvůj, však.
Ten růží věnec ode mne
k tvé poctě nebyl, ne,
spíš snahou zdání udržet,
naděj, že nezvadne;
Tvůj k věnci sklon a pouhý vzdech,
s ním poslalas mi zpět;
odtedhdá vzkvétá, skrze něj,
smím k Tobě přivonět!
Už by snad i mohl přijít sníh.
Podzim už to není, ale zima ještě taky ne.
Vzpomněla jsem na Nightlybirdovy kočky, když mě jedna z těch našich doprovázela kus cesty do školy, strašně jsem si nepřála, aby šla se mnou až na rodičák. Ale zase jsem se bála té motoristické selekce (krásný to výraz, který jsem s dovolením převzala), protože to je moje kočička nejmilejší.
Omlouvám se za neliterární příspěvek, ale chtělo se mi zavítat mezi vás a nemám tu nic, co by do tohoto divného času, nečasu zapadalo. Snad příště.
Dell ,tak to je opravdu úžasný. A ty nádherné citáty o knihách a čtenářích,když čekáš na odpověď !!!!!!A mimo jiné,jsem velký kočkomil a bydlím u čtyř koček a v tomto čase nečase kočky moc ven nevycházejí.
Text příspěvku byl upraven 24.11.14 v 21:21
To je zajímavé, jak se často řeč stáčí v kruhu. Když jsem říkal Alix o Benu Jonsonovi, zmínil jsem pana Pinkavu jako autora překladu - před blíže neurčenou dobou jsme se tady bavili o do jisté míry kontroverzním autorovi Janu Křesadlovi. Tak zmiňovaný " pan Pinkava" je synem Křesadlovým - takže se potvrdilo, že "jablko nepadá daleko od stromu". Současně se potvrdilo, že s věkem se paměť stává stále více podobna ementálu. To jen tak na okraj.
Dell - jinak si myslím, že bys měla ten odkaz umístit ještě někam - obávám se, že tady dost zapadne a to by byla škoda, protože je opravdu výborný. Neváhal jsem a provedl jsem testování : opravdu se dá z té nabídky, která se na člověka po zadání oblíbené knihy vyhrne, dost knih ke čtení vybrat. Jistě, naběhnou i nějaké nesmyslnosti - to je ale zase věc subjektivního názoru.
Zase musím poděkovat nightlybirdovi za poučení, protože jsem se musím přiznat, že jsem opětně nevěděla, že mé oblíbené verše z Marťanské kroniky patří Benu Jonsonovi. Vědět bych to ale měla, když se mi to líbí. A děkuji za překlad, můj by byl velice kostrbatý.
Ale našla jsem něco jiného, co se mi líbí a je to z knihy Zkazky o šesteru cest osudu od PCHU SUNG-LINGA.
"Měj statečnou hruď a opatrné srdce,
buď vlídný v moudrosti a neústupný v jednání."
A další, velice zajímavý komentář.
"Nikdo nepromrhá svůj majetek tak rychle, jako karbaníci a nikdo nepošpiní svou čest tak dokonale jako oni. Kdo propadne karbanu, vede se mu nejinak než muži, který zbloudí na širém moři a neví, kudy by se dostal na břeh.
Takoví obchodníci a rolníci mají své poctivé řemeslo a i takový básník či učenec šetří každým okamžikem. Držet se pluhu či prohrabovat se v knížkách, to je jediná správná cesta, jak zaopatřit rodinu."
Je zvláštní, když to napíše člověk ze sedmnáctého století.....
Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky.