Nightlybird´s YJ Night pub

Ta poslední věta je krásná. Pokud by se k ní ještě přípojil kubánský doutník a single malt whisky, mohl bych se pod ni podepsat. Tipnu si, že původcem toho úryvku je Terry, kterého jsem zatím z neznámého důvodu doposud obcházel (a mám dojem, že neprávem). To je dáno mou jakousi averzí k žánru, který čtu opravdu jen vyjimečně - a často omylem.

No a to už musím být šťoura, protože ty i HTO se houževnatě vzpíráte poznat Pratchetta, což nechápu, protože mám dojem, že zrovna vám by se líbit snad mohl..., co?

A v té poslední větě mělo být slovo "dentišta", ale já se překlepla!

"Musím vám blahopřát, mistře. Vidím, že na vás bychom si my mladí stále ještě museli hodně přivstat."
"Přivstat, říkáš?" usmál se arcikancléř mile.
"Drahý chlapče, ty by sis vůbec nesměl jít lehnout."

K tomu předchozímu příspěvku z 23:35:40 bych ještě dodal, že Prachett zase zřejmě nečetl starého Rabelaise. V opačné případě by totiž zcela jistě vložil do úst hrdiny z citovaného úryvku místo posledních třech slov " třítýdenní housátko" a tím jej definitivně zařadil mezi fajnšmekry.
No a pokud jde o vzájemný vztah mne, HTO a Pratchetta - toť vskutku otázka, na kterou je odpověď problematická, ne-li zcela nemožná. Snad nejvýstižnější by mohlo být prohlášení:
"Nikdo nejsme dokonalý!".

Milí spolustolovníci a návštěvníci této knajpy, poraďte ... Ivan Wernisch v úvodu svého Zimohrádku cituje tyto verše od Jakuba Demla:

Odejděte ode mne vy, i vy, a vy též!
Potřebujete nejprve desatero svědectví,
nežli se odhodláte přijati jedno slovo:
dětí, zvonu, skřivana a slovo mé

... nevíte někdo, z které Demlovy knihy ty verše jsou?

Ten dotaz je zcela na místě - IWan je nejen velký básník, ale též velký mystifikátor. Osobně mám ale dojem, že to motto u Zimohrádku je vskutku Demlovo. Další můj dojem je , že by to mohlo být ze Slova k Otčenáši Františka Bílka, četl jsem to ale tak strašně dávno, že to prachsprostě proti svému zvyku jen hádám. Mohl by to vědět nebo zjistit HTO (zeptat se přímo IWana, kde to "vydoloval").
Jinak se mi zdá být dost solidní kniha http://www.databazeknih.cz/recenze/pozdrav-tasova-177528 (nemám, nečetl jsem a jen zběžně u známého prolistoval) - pokud tě tedy Deml zajímá.

Text příspěvku byl upraven 26.12.14 v 23:08

Děkuji za odkaz na knihu - určitě se pokusím si ji někde sehnat ... třeba tam ta citace bude ...

Po delší době zdravím všechny pravidelné i náhodné návštěvníky pubu a chci vám všem popřát do nového roku mnoho dobrého, dostatečnou dávku zdraví a ať k nám přichází více dobrých knih, než kolik stačíme přečíst.

Ke konci roku se u mne vyskytuje zpravidla pravidelně jakýsi podivný úkaz - podobně jako Ferlinghetti na papíře, mám já jen v palici, lunapark v hlavě - tento jev, který byl v dobách nenávratně minulých nepochybně způsobován nezřízenou konzumací, je v současnosti bez vnějších příčin a je nejspíš projevem chátrání těla i ducha. Mimo jiné se tento podivný stav projevuje absolutní nechutí k jakýmkoliv oslavným rituálům včetně konvenčních zdravic.
Takže se s tím smiřte a nespílejte mi víc nežli je zdrávo - houby víte, jak dopadnete vy na stará kolena.
No, ale abych nebyl jó taký neruda, vložím tady pro všechny, které by to případně mohlo zaujmout, Ferlinghettiho Lunapark - je to v Zábranově překladu, provedené pěkně povedeně graficky a v *.pdf = https://www.honzakovapoezie.cz/.../lawrence-ferlinghetti---lunapark-v-hlave.pdf (když už jsem jej tady zmínil). Neděkujte mi, stejně jsem to před časem kdesi upirátil.

Text příspěvku byl upraven 03.01.15 v 00:36

Nightlybirde, mým cílem opravdu nebylo tě znechutit. Tak raději něco, co není z mé hlavy, i když z téhle knihy jsem zde citovala už víckrát:

"Borovice, já zase bych řekl, že ze všeho nejlépe ti sluší veverka. Onen pták, nevím, zda tetřev či bažant, jest arciť vzácnější, tak jako básník indický, ale kráčíš-li, nezmítá se na tvé hlavě jako ryba v síti."

Dell - proboha, jak bys mne ausgerecht ty mohla znechutit. Naopak, zchutila jsi mne natolik dnešní promluvou, že jsem si Moje přátele svým oblíbeným způsobem získal a zařadil do své e-knihovny (blbě se to sice čte, nezabírá to ale místo a nepráší se na to - už toho mám okolo 500 GB).
Co má konec konců člověk dělat, když mu přátelé, pacholci jedni, postupně jeden po druhém prchnou jak dým, když oheň dohoří.

Ano, a ještě jedna výhoda tu je: v el. knihovně se podstatně lépe udržuje pořádek. A ještě: knihy nestojí dvěma řadami.
O svátcích jsem se konečně pustila do dlouho plánované četby Fausta, kterého znám z různých zpracování, ale celé toto dílo jsem nečetla. Usoudila jsem, že je na to ten správný čas. A asi je, soudíc aspoň podle toho, jak si mě knížka drží. Ovšem předmluva k vydání z 3. tisíciletí (pravda, kdy přesně vznikla, to nevím), tak tato předmluva je napsána takovým způsobem, jako by se pan H.K. snažil napodobit jazyk český z doby, kdy Faust vyšel poprvé.
Před samotnýnm čtením jsem dost přemýšlela, jestli nesehnat jiný překlad, teď ale s potěšením zjišťuji, že nebude problém si Fausta přečíst víckrát, jestli tedy dostanu dost času, když už mi není dáno číst originál, tak alespoň více překladů.

Text příspěvku byl upraven 04.01.15 v 23:18

No já jsem na tom takřka podobně jako ty - s jedním malým rozdílem, že ani náhodou nehodlám už Fausta číst. Je to dáno mou obecnou averzí k čtení čehokoliv, co připomíná divadelní hru, filmový scénář atp. (formou pochopitelně), mým stylem čtení jakýchkoliv poeticky se tvářících textů a snad i leností danou věkem. Navíc trpím odporem cokoliv (v četbě) plánovat a při jejím výběru se nechávám unášet a vést "inspirací okamžiku". Jistě, mám seznam knih, se kterým chodím do knihovny (pokud jej nezapomenu doma),ale není to pro mne nic daného a ortodoxního.
Teď třeba čtu Fulcanelliho Tajemství katedrál a snažím se číst(?) Gravese The White Goddess.
No a překlady - ty už vůbec neřeším, na to mi už času tolik nezbývá.

Text příspěvku byl upraven 05.01.15 v 00:37

Zvykla jsem si vybírat překlad u poezie, pokud tedy je na výběr. Většinou není, popř. jsou dva překlady, z toho jeden jednoznačně vyloučím. Zvykla jsem si na to u antické literatury ještě ve škole, tam to bylo dost zásadní, některé překlady se skoro nedaly číst.
Vkládám úryvek ze zmíněné předmluvy, štěstí, že tento pán Fausta nepřeložil.

"raději chodil na přednášky literární, filozofické (učiteli mu tu byli
Johann Christoph Gottsched, Christian Fürchtegott Gellert a další), na
lekce kreslení, na hudební výuku (u proslulého profesora Breitkopfa).
A pilně – a téměř více než studiím – oddával se radovánkám, najmě
s mladými ženami. Frankfurtskému patricijovi in spe, synovi bohatých
rodičů, nescházelo finanční podsebití. Jak se tedy nemohla neformovat
zcela jistým směrem, až k sebestřednosti, i psýcha mladíka,
který se ocitl ve „velkém světě“ a ničím neomezován, zejména
ne rodičovskými zákazy a příkazy! Nadto v ovzduší teoretického potencování
této svobody tehdy se rodícím hnutím Sturm und Drang,
vyzývajícím suverénního jedince k odporu vůči „přízemnímu zápecí“."

Když jsem se pak dočetla, že z děl o Faustovi by mohla být již celá knihovna, která "rok od roku čile bytní", aspoň jsem se před ukončením téhle povznášející četby i zasmála a přešla rovnou k Goethovi.

Mně se většinou na stole a v počítači hromadí knihy, které chci přečíst, přecejen času na čtení je celkem málo. Takže to vpodstatě funguje podobně, jen pak nějakou dobu trvá, než se k té vyhlédnuté knize dostanu. A pak mám pár knih, o kterých vím, že si je jednou chci přečíst, až přijde čas.

... téma překladů jsme tady (a nejen tady) už rozebírali mockrát ... ale kdo má chuť, tak mu navrhuji malý experiment ... přečtěte si v této knize
http://www.databazeknih.cz/knihy/havran-sestnact-ceskych-prekladu-28336
všech šestnáct překladů ... pak vyberte ten, který vás oslovil nejvíce ... z něj vyberte jednu sloku, která se vám nejvíc líbí ... tu pak porovnejte znovu s ostatními překlady a vyberte tu, která se vám zdá nejhůře přeložena, nebo z které máte pocit, že nesděluje sílu onoho verše ...
... obě sloky si položte vedle sebe a zamyslete se nad tím, kolik cizích básní jste už v životě odložili s tím, že vám nic neříkají a zda to nebylo pouze tím, že byly podobně špatně (ve vašich uších) přeloženy, jako ta sloka, kterou jste označili za špatnou ... a zároveň děkujte Bohu, že pokud vás něco ze zahraniční poezie doteď oslovilo, tak jste měli kliku na (pro vás) dobrý překlad (jako u toho překladu vámi preferovaného u Havrana) ... každopádně jasně uvidíte, jak obrovský rozdíl v překladu může být ...
… z čehož plyne poučení, že některým básním (či básníkům)by bylo dobré dát ještě jednu šanci, ale v jiném překladu …

Dell - tou ukázkou z předmluvy jsi mi opravdu udělala radost. Ano, dokážu pochopit, čím ti "pila krev" i to, čím tě pobavila.
Na rozdíl od tebe jsem si ji já doslova náramně užil. Pro mne to bylo něco jako cesta časem, vrátil jsem o víc jak půlstoletí zpátky v čase. Opravdu netuším, jak ten autor znal dobře Johanna - měl jsem ale pocit, že musel dobře znát mne. S výjimkou třetí věty a drobných nesrovnalostí v textu - jako by o mně psal. Zažil jsem takřka pocit "déjà vu" a dokonce jsem pár letmých sekund uvažoval o variantě pořídit si nějakou Ulriku (už by byl nejvyšší čas, dokud ještě dýchám). Na štěstí jsem si uvědomil prakticky okamžitě, že nejsem ani básník, ani šlechtic, natož movitý (nemluvě o tom, že by mne moje drahá roztrhla jak hada) a vrátil jsme se do reality. Byla to ale hezká vzpomínka.
A hlavně je to krásná ukázka subjektivního vnímání textu. a tím se současně dostávám k

Viki9 - je to zajímavý experiment, je celá řada nejen básní, ale i knih přeložených různými lidmi různě. S knihami - to vypouštím zcela (z časových důvodů), ale u básní to nepochybně vyzkouším (až si na to najdu chvilku času) a výsledek tady sdělím (sám jsem na něj zvědavý). Otázka je,jestli se někdo další (aby to byl zajímavější pohled) přidá.

Text příspěvku byl upraven 05.01.15 v 22:41

Ukvapil jsem se, s Havranem bude problém! Já ho nemám, knihovna jej nemá. To znamená, že jej musím někde schrastit, je otázka za jak dlouho.
A aby zatím jen tak řeč nestála, vsunu tady (pro pobavení) odkaz na jednu úvahu o překladu Havrana =
http://czechfolks.com/plus/2010/09/19/eduard-svetlik-jak-jsem-prekladal-havrana/
No a aby tady toho nebylo málo vznesu otázku, která se bezesporu nabízí v souvislosti s překlady : Co je důležitější, věcný ( takřka materialistický) překlad nebo přenesení "ducha či idey" textu. Možná si řeknete - co to sem tahá! Speciálně u Havrana to má význam.
Havran se totiž řekne anglicky the Rook a the Raven použitý Poem je krkavec, alespoň ornitologicky. Oba jsou černí, vzhledem podobní, ale....

Ano, toto vydání Havrana je skvělý počin a navrhovaný experiment se mi taky líbí, až najdu čas, ráda se přidám.
Nightlybirde, velmi ráda čtu texty, z nichž cítím staré časy, a to i časy mnohem starší, když ale takhle píše někdo dnes, nemůžu si pomoct, zní mi to strojeně a necítím v tom přirozenost. Opravdu se mi zdálo, jakoby autor chtěl předstírat, že se znal s Goethem osobně. To jsi vystihl přesně.
Až dočtu do konce, stejně mi to nedá a vrátím se na začátek, počtu si pak (nejen) o J. G.

A na dobrou noc kousek přímo od zdroje, vypsala jsem si na papír něco o knihách:

Faust Wagnerovi
Což v pergamenu jsou ty svaté zdroje,
z nichž doušek věčný mír ti dá?
Ne, navždy zbudeš bez úkoje,
když z tebe, z tebe netryská.

Nightlybirde, připomnělo mi to jednu debatu, která taky proběhla tady. Šlo o překlady Morgensterna. I když mi Bondyho překlad přišel věcně blíž původním textům, přecejen Hiršal si mě získal daleko víc a tu atmosféru, kterou vytvořil, mám s Morgensternem už navždy spojenou. Přestože Bondy mi zase v některých věcech udělal jasno, když si chci přečíst Morgensterna a číst ho jako poezii, čtu vždycky Hiršalovy překlady.
Protože německy vpodstatě neumím, kdybych se Morgensternem chtěla hlouběji zabývat a třeba udělat rozbor nějaké jeho básně, vím určitě, že Bondy by mi hodně pomohl v přiblížení se právě té věcné stránce.
Pokud jde tedy o poezii, beru překladatele opravdu jako dalšího autora a čtu raději ty básně, které i po překladu zůstávají poezií. Je otázka, jestli duch, kterého v takové poezii najdu, není úplně jiný, než v ní byl původně. Ale i kdyby ne, přečtu si takové básně radši, než nějaké doslovné převody.
Viky, je to přesně napsáno, někdy nás překlad od díla může vzdálit nebo i navždy odradit a je to velká škoda.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Lector - o poezii jsme tu začali mluvit asi hlavně proto, že tam je překlad ještě větší oříšek. Ale jak hezky ukazuje příklad z garnátem, i překlad prózy je víc než doslovný převod.

Našla jsem ve své oblíbené a zde už taky citované knize Zastřená tvář poezie pěknou ukázku toho, jak by to mohlo vypadat.

"Představme si, že by byl Karel Hynek Mácha napsal svůj Máj německy - a my bychom si jeho báseň museli do češtiny přeložit. A představme si, že bychom si dali práci a překládali ve slovníku i v gramatice docela správně, asi takto:
Květen
Bylo pozdě večer - prvního května -
večerní květen - byla doba lásky.
Hlas hrdličky zval k lásce,
kde voněl borový les..."

Brýden. Viki, na Demla se podívám.

Alix, já ale Pratchetta čtu od chvíle, kdy poprvé vyšel! Nečetl jsem všechny díly, ale Pratchetta rozhodně čtu a to s teplou vodou, dobrým dentištou a měkkým toaletním papírem jsem dokonce na podzim citoval jednomu Angličanovi.

Hele: http://img7.rajce.idnes.cz/d0701/6/6380/6380977_84de57c2d81f533ccf9e53d6c18d7238/images/IMG02.jpg?ver=0

Dell, loni jsem padal do mdlob nad anglickým překladem Máje, který je asi o polovinu delší než originál, kouknu se po tom.

A já vám všem přeji krásný a šťastný nový rok!!!!!

HTO - já jsem správně tušil, že s Demlem nezklameš. Pokud jde o Máchu - znám plno lidí (dokonce i tady na DK), co je musí omývat i při četbě českého originálu. Nedivím se tedy tvému stavu při četbě anglického překladu.
Dell - opět musím souhlasit, také vnímám překladatele u básní jako rovnocenného partnera s autorem. Proto také raděj používám místo přeložil výraz přebásnil. Aniž bych tedy chtěl snižovat překladatele prózy.
Lector - musím poděkovat. Problematika autorských práv k překladu mi dosud nikdy na mysl nepřišla a musí to být opravdu někdy pořádná fuška, přeložit třeba jednoduchou větu "Byl deštivý listopadový den" tak, jak ji zatím nikdo nepřeložil. A ta Kantůrkova ukázka je krásná - v podstatě jak věcně, tak i jako slovní hříčka. Když se nad tím člověk zamyslí, musí se často nad některými komentáři tady k překladům opravdu pousmát. Rád bych věděl, jaká je jejich jazyková vybavenost, že kritizují profesionální překladatele. I když jsem ochoten připustit, že to někteří "berou hákem" jako byznys. To ale ostatně i mnozí rádoby "spisovatelé".
Ale tou poslední větou s omluvou.... To jsi snad nemyslel vážně, asi nechodíš do hospod, Nevěřil bys, co všechno se za řeči vedou.
Alix - stálou svěžest a čirou mysl nejen po celý rok (když už jsi s tím tedy začala).

Dnes jsem konečně začala číst knihu U ptáků plavavých. Těším se na ni od chvíle, co jsem se dočetla, že u nás vyjde. Protože mám ale vždycky rozečteno více knih najednou, pořád jsem ji odkládala na dobu, kdy budu mít čas jen na ni. Konečně mi došlo, že taková situace nikdy nenastane a už ji odkládat nechci.
A hned jsem si vzpomněla na naši debatu o překladech. Je to kniha zvláštní a jedinečná a není pochyb, že na tom má velký podíl vedle autora i Martin Pokorný, který ji přeložil. A po prvních stránkách bych řekla, že ji přeložil skvěle.
Po nějaké době mám zase ten intenzivní pocit, že to je přesně a právě ta jediná kniha pro tuto chvíli. Je to zvláštní, od začátku jsem věděla, že to bude kniha přesně pro mě, jen co jsem si přečetla název, už mě to nepustilo.
Pro příště: rizikové knihy rozečítat až po pracovní době.

Dell - ten poslední příspěvek je vskutku inspirativní. Byl jsem dnes v knihovně, přitáhl jsem si svůj obvyklý tucet kousků - Ptáci plavaví mezi nimi nicméně nebyli, knihovna je nemá. Takže budu muset shánět někde jinde a jenom doufám, že to nebudu číst jako Odyssea (kterého čtu po kouskách už celou řadu let - nakonec jsem se musel pro jistotu domluvit s dcerou, že mi jej vloží do penálu, nerad bych přišel o myšlenky Penelopy a zatím se pořád plácám u Skylly a Charibdy).