Nightlybird´s YJ Night pub

"Chtěl jsem být pohřben do moře," prohlásil Ptepicchamon. "Nenávidím pyramidy."
"Tvá slova jsou nepravdivá, " řekl Tros-eko-tep.
"To tedy promiňte, ale já je opravdu nenávidím," vzdoroval král.
"Ó nikoliv. Pocit tvůj jest pouhá nechuť. Až jednou budeš v pyramidě tisíc let spočívat, PAK teprve zakusíš, co jest to pravá nenávist," prohlásil prastarý král.

Terry Pratchett - Pyramidy

Alix - konečně jsi mne ukecala, po nějakém se v knihovně poohlédnu - ale až v půlce března, až schroustám tucet jiných, který jsem zkraje týdne přitáhl. Asi změním nick, začínám být spíš jako straka, sbírám všechno, co se třpytí (občas se z toho ale vyklube jen kousek staniolu.

Jestli můžu doporučit, nightlybirde, tak si půjč buď Malí bohové, nebo Zajímavé časy (nebo oboje).

Já bych, s prominutím, popodstrčila zrakům či ruce novicově nenápadně, ale nepřehlédnutelně ty Malé bohy. Tam člověku nechybí znalost "starých známých" a jejich dřívějších osudů.

Jestli se aspoň trošku kamarádíte s mistrem C. G. Jungem, velmi doporučuji knihu jeho žákyně M.-L. von Franz Sen a smrt.
Není to dovolenkové počtení, chce prokládat pauzami na vstřebání a usazení myšlenek.
Píše zde, co nám říká nevědomí a "zásvětí" prostřednictvím snů a vizí o tom, co bude potom.

Poslední dobou mám velké štěstí na nedostižné knihy.
Jen jich pořád víc rozečítám, protože to nemůžu vydržet a vzhledem k omezenému času na čtení dočítám pomaleji, tzn. počet rozečtených roste. Ale navzájem se natolik liší, že zatím nesplývají. A to je přece jasné, když jsou tak skvělé, tak jsou taky tak jedinečné, že nebudou splývat.

Dell - doufám proboha, že jsi to myslela jako upozornění na zajímavost obecně a nebylo to cílené na mne. Před mnoha a mnoha lety, v dobách tápání a hledání jsem prohnal hlavou zepár knih jak od jistého Freuda, tak i ctěného Junga. Teď už mám za sebou snahu o zmoudření a spíš se snažím úporně zastavit postupující devastaci mysli (s tělem jsem to už vzdal) a tak musím obezřetně vybírat z doporučení přátel. Aby mi to hlava ještě pobrala a "nejeblo mne " z toho. Už by to asi bylo počtvrté a asi naposledy - a musím ještě dodělat vodopád, naštípat dříví na příští zimu a natřít okapy. Tož asi tak, život, jak známo, není ani peříčko a ani procházka růžovým sadem.

Nightlybirde, kdybych se byla nezařekla, že sem nebudu vkládat smajly, hned bych v reakci na začátek tvého příspěvku nějaké vysázela.
Ne, opravdu to nebylo cíleno na tebe, bylo to napsáno ve stavu okouzlení skvělým dílem.
Je známo, že nejsnáz si se smrtí zahrávají dvacetiletí a směrem ke stovce to klesá.
Nicméně - i když mám taky ještě spoustu plánů, nedávno mě okolnosti přiměly bilancovat a zcela vážně si uvědomit, že je úplně jedno, kolik ti je a jestli se tě týká průměrná pravděpodobnost. V každé chvíli je to buď ano, nebo ne.
Ale i kdyby nebylo tohoto nahlédnutí a prožitků s tím spojených, tuhle knihu bych určitě pokládala za skvělou. I když - pravděpodobně bych ji četla s jinými pocity.

Svého času jsme tady vedli diskuzi o braku a snažili jsme se jej nějak definovat. Narazil jsem při hledání něčeho zcela jiného na "definici", která se mi docela zalíbila. Je z pera Miroslava Kromiše a dovolím si ji tady ocitovat :
" Jedním z kritérií, odlišujících brak od literatury, je cíl, který tato díla sledují. Škvár se nesnaží reflektovat skutečnost, a proto ji reflektuje daleko přesněji a méně křečovitě, než většina literární tvorby. Škvár se nesnaží psychologizovat, takže jeho černobílé postavičky mnohdy zcela přesně odpovídají skutečné psychologii lidí. Škvár nepoužívá brilantní literární formu, experiment ani složitou stavbu, následkem čehož jej může číst i gramotný debil. Masový komerční ohlas, rezultující z této skutečnosti, literární kritika braku nikdy neodpustí."
Zaujala mne zejména úvodní část - tu jsme totiž při té původní diskuzi jaksi opomenuli. Snad to zaujme i někoho dalšího.

Hledání styčných bodů, průsečíků a hranic mezi Velkou literaturou a Škvárem, je jedním z témat, o kterých mudruji celý život… - takže, Dravče, díky za definici, moc zajímavé…

Viktor přihodil na oheň další kousek vyplaveného dřeva.
"Já jí nerozumím," řekl. "Včera byla docela normální, dneska se chová, jako by to neměla v hlavě v pořádku."
"Tyhle čubky!" pokývl pes Gaspoda s porozuměním hlavou.
"No, tak daleko bych nezacházel," zavrtěl Viktor hlavou.
"Netýkavka!" zavrčel Gaspoda.
"Tady vidíte, co udělá inteligence s vaším sexuálním životem," prohlásil Neříkejte-mi-pan-Dupal.
"Králíci nikdy takovéhle potíže neměli. Skočím, smočím, kloboukem točím."

Pohyblivé obrázky, Terry Pratchett

Tímto mu naposledy vzdávám hold a doufám, že Smrť mu odpověděl na všechny jeho otázky.

Že já Terryho nezačal číst dřív, takhle to asi nestihnu tak, jak bych si přál. Jak to tak vypadá, čtenář je smrtelný, Terry je věčný.

Nightlybird, už dám pokoj! Howgh!

Alix - nic se neděje, to byl jen povzdech. Dokud vzdychám, žiji.

Teď jsem rozevřel Na věrnosti Tany French - ta holka irská se mi docela dobře čte (i když je někdy trochu rozvláčná) a hned na první straně jsem narazil na pěknou větu :
"Bylo mi devatenáct a byl jsem tedy dost starý na to, abych si to rozdal s celým světem a dost mladý na to, abych ze sebe uměl udělat pitomce na deset způsobů."
Myslím si, že je tady docela dost lidí této věkové kategorie - ti by si tuhle sentenci přečíst, zapamatovat a vést v patrnosti. Je neobyčejně výstižná. Když jsem to přečetl, přenesl jsem se v čase a musel konstatovat, že kdybych se s ní seznámil v tom daném věku, mohl jsem si ušetřit spoustu trablů (ale houby, v tom telecím věku člověk zpravidla kašle na nějaká moudra - platilo to tenkrát a nepochyb ně to platí i dnes).
Ale stejně to tady "cvičně" připomenu.

Text příspěvku byl upraven 28.03.15 v 11:25

No vida, už si nějakou dobu říkám, že by to chtělo dobrou knihu, kterou napsala prozměnu žena. Díky za tip.
A když už jsem tady, tak se zrovna zeptám - neporadil byste někdo nějakou moderní severskou knihu? Všichni se vrhli na jejich detektivky a něco hodnotnějšího z posledních let mi uniká. A i když jsem asi tři produkty tohoto grafoprůmyslu přečetla, v tuto chvíli mě napadá už jen věta ze staré PC hry Horké léto: "Na to nešáhnu ani oštěpem."

Nightlybird - sice trošku odbočím, ale tady si snad mohu plácat... V souvislosti s tím telecím věkem chci říct, že jsem si dnes pustila TV a na nějakém programu šla Výměna manželek, ale z USA! Tak jsem zvědavě počkala, co bude. Můj první dojem byl, že svět se opravdu řítí do zkázy, protože co tam se dělo..... Můj druhý dojem byl, že my tady, v ČR, jsme se ještě přece jen úplně nezbláznili a naše děti SNAD ještě nějak ukočírujeme. Aspoň doufám!

Tak jsem se konečně (pod psychickým nátlakem přátel) dokopal k panu Pratchettovi, sbalil jsem v knihovně jeho Pyramidy. Těžko k tomu co říkat. Bezesporu jde o autora s s fantazií tyčící se k literární obloze jako ty pyramidy - proto bude moje prohlášení znít asi podivně - je pro mne ale autor obtížně čitelný, nejsem schopen jej intenzivně prožít a usoudil jsem, že jsem na jeho četbu příliš starý, potkali jsme se zřejmě příliš pozdě a tak to tak i nechám.

Myslím, že nejsi příliš starý - jen to chce tu správnou první. Máš rád pohádky? V tom případě Čarodějky na cestách. Operu? Pak zkus Maškarádu. Jak vyhrát válku? Hrr na ně! Nevíš jak je to s poštou? Zas(r)laná pošta ti to vysvětlí. Ještě Terryho neodepisuj...

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Ale to vůbec nevadí. Víte, jak se říká, že někdo rád holky, někdo zase vdolky, ne? Kdybychom všichni četli stejné knihy, neměli bychom si možná o čem povídat?
Nightlybird: aspoň jsi to zkusil, děkuji....

Musím se také přidat.Já jsem si první knížku od Sira TP.koupila na upozornění pana knihkupce Vráti Ebra v Mikrofóru (pamětníci vědí) v roce1998.Byla to Barva kouzel.Od té doby jsem jich nastřádala třicet,poslední Pod parou a ještě plánuji Toničku v Pastýřské koruně.Jestli vyjde ještě letos,to nevím.Ještě dodám,že už jsem dost dlouho důchodce,přesto se nemůžu knih od Sira TP.nabažit.Vlastně se musím opravit.První byla Nefalšovaná kočka v roce 1993

čertina, právě mnou cloumá závist, protože jsem si šla spočítat své PT a mám jich rovných 14. Četla jsem jich ovšem víc, nicméně je ještě nevlastním, což se snažím změnit. Jsem knihokřeček.
Má první byla Soudné sestry.

Doby, kdy jsem poctivě dočítal do posledního písmenka v naději (mnohokrát bláhové), že mne přece jen něco buď pobaví nebo poučí, jsou už želbohu za mnou. Jak času ubývá, člověk si jej začíná víc vážit a neriskuje jeho ztrátu nějakými lichými experimenty. Navíc už dávno vím, přestože jsem v podstatě agnostik, že každá věc (tj. i kniha) pod sluncem má svůj čas. Možná se s Terrym ještě potkáme - za jiných okolností a jinde.

Text příspěvku byl upraven 27.05.15 v 23:28

A já už jsem čertině psala, že tady ne, protože o PT se můžeme bavit tam, kde se bavit máme, nic tedy ve zlém. Tady je místo rozjímání, poezie, fantazie a klidného posezení pro ty, jenž to potřebují.
Tak se, nightlybird, nezlob, že jsme se nechaly unést svou vášní. Jsme jen slabé ženy a ty nám to určitě odpustíš.

Alix - nemáš tušení, co všechno se v takové krčmě semele. A nebuď smutná a nezáviď, já nemám v knihovně TP žádného a taky žiju.

No, připouštím, že jsem tě s TP masakrovala docela dost, ale nebylo to špatné, doufám. Už budu hodná a v krčmě se budu chovat tak, jak se chovat mám.