Nightlybird´s YJ Night pub
Nightlybirde, dnes jsem na procházce se psem pořád myslela na to, že se sem zase musím podívat, a prostě vůbec na tebe. A tak jsem nedávala pozor a můj pes toho využil a plně uplatnil svou přírodní funkci uklízeče a krásně se nasnídal. Takže kromě svého pozdravu posílám i psí dík.
Ještě jsem se přecejen chtěla vrátit k TP. Myslím, že nebýt audio zpracování, asi bych jeho knihy nečetla, zato na poslech mi přijdou skvělé. Je to pohodové čtení a hodně se mi na tom líbí, že ať Terry vymyslí sebepodivnější obraz, postavu, prostředí atd., vždycky to nějak zapadne, nevím, jak to dělá, ale nikdy na mě nepůsobí nepatřičně. Jasně, ve fantasy se fantazii meze nekladou, ale u některých autorů si zkrátka někdy říkám, že tohle už autor lehce přepísk. Terry si může dovolit cokoliv.
Na druhé straně ale nejsem takový hltač jeho knih, čtu je s velkými rozestupy a vyloženě se po nich nepídím. Mám takový pocit, že ten nejlepší čas na tyto knihy už je pryč. Ale ne ani kvůli věku, ale spíš kvůli nějakému rozpoložení nebo dlouhodobému naladění.
Teď je v mém životě čas nakloněný jiným knihám.
Docela by mě zajímalo, jak by se mi četl TP v originále, nakolik by byl jiný než ty úžasné překlady. Ale to by moje jazykové schopnosti musely být o několik tříd jinde, abych mohla vzít knihu, číst a jen vnímat atmosféru.
Dell, taky si vyčítám, že jsem tvor líný a negramotný, protože i mne by zajímalo, jaké to je, číst PT v originále. Ale to bychom se asi musely setkat obě ve stejné třídě, což se už asi nestane.
Momentálně si tak trošku truchlím pro Pierre Brice, měl sice už věk, ale Vinnetou odešel navždy a já i jemu přeji , aby Věčná loviště byla pro něj konečně to pravé.
Co se týká našich psů, tak jeden krade, ale jinak jsou celkem vychovaní.
… čtvrtrok uběhl jak mihnutí krajiny za oknem rychlíku … a jsa z něj uplahočen jak slon před Kartágem, usedám v této příjemné a útulné hospůdce plné zádumčivých a moudrých hostů … a přesto, že je zde klientela nanejvýše vytříbená, napadá mě vtíravá myšlenka … s kým by tak člověk zasedl rád ke stolu, kdyby si mohl vybrat – a to vybrat z literárních postav …
… pokud bych se chtěl utápět ve vzpomínkách, uvítal bych u stolu Rychlé šípy, Vlašťovky a Amazonky. Ale na kus chlapské debaty bych si pozval jinou partu – Ijona Tichého, Yossariana, malíře Horáce, Samuela Elániuse, tatínka Oty Pavla a Athose. A jednu židli bych držel Vašků Karasovic, než mu skončí vystoupení.
… a podle nálady bych jim buď bedlivě naslouchal, nebo se s nimi do krve pohádal o veledůležitých prkotinách …
(a jak by vypadal váš stůl?)
Viki9: To je opravdu zapeklitá a originální otázka. V noci jsem nad ní přemýšlel a zatím mi z toho vyplynulo zdání, že k mému stolu by určitě zasedla Haha Bimbi, (vlastním jménem Alžběta Prknářová), Rychlé Šípy, ty do hospody nechodí. Pak bych rád pokecal s náčelníkem Maguou (Poslední Mohykán) třeba na téma, jestli někdy není opravdu lepší vyřešit věci tomahawkem do hlavy. Rád bych se zeptal Olina (Výstupy do údolí) jak se má. A v neposlední řadě bych pozvedl kalich hořkosti s cikánem Andrejkem (Děvčátko, rozdělej ohníček), zda-li by mi nepomohl lépe pochopit tento svět. Stejně bych byl ale nejradši, kdyby se dostavili a pokecali se mnou třeba Bůh a Ďábel. Tolik si toho máme co říct. Nebudu to prodlužovat, na zdraví Viki!
Text příspěvku byl upraven 14.07.15 v 16:10
Hm, to je zajímavá představa, to mne nikdy nenapadlo i když v duchu s některými postavami čile diskutuji.
Ráda bych poznala pana Kaplana, abych věděla, jestli měl svou třídu opravdu rád.
Stařenka Oggová by do naší krčmy zapadla jako švestka do kompotu, o tom nepochybuji. Možná by mi prozradila zdroj svého nevyčerpatelného optimismu.
Kdyby to bylo možné, zeptala bych se kardinála Richelieu, jak těžké pro něj bylo pracovat pro dobro a slávu Francie a udržet si zdravý rozum.
A kdyby si vedle mne sedla Zolova Gervaise, po pár panácích bych jí dala pár facek, aby se konečně vzpamatovala a přestala živit ty dva vyžírky, manžela a milence. A začala se starat sama o sebe.
Pak bych podrbala za ušima zlostného kocoura ze Zahrady a když by začal příst, věděla bych, že je to dobré.
Když jsem si tuto otázku přečetla, napadlo mě, že budu mít co dělat, abych se s nimi všemi vůbec vešla do jednoho lokálu. Ale kupodivu to není tak lehké. Ještě budu přemýšlet.
Napadlo mě i opačné řešení - ráda bych zasedla ke stolu v Macondu. A nějakou dobu bych tam klidně zůstala.
Viki, to je opět moc pěkné téma. Tatínek Oty Pavla je rozhodně tou osobou, jíž bych si u stolu rád poslechl. A třeba kdyby hodil do placu ten kauf rybníka, kde byl pouze jeden šupináč - a pak tu jeho slavnou odplatu, bylo by to prostě nádherné sezení.
Já bych si pozval Ludvíka Bodmera a jeho kámoše Jiřího Krolla, aby nám povyprávěli, jak zrovna klapou kšeftíky s náhrobky. A ještě bych si pozval demerita Šarleje, který neztratil humor ani v tak těžkých časech, jako byl středověk v době husitské.
Text příspěvku byl upraven 21.07.15 v 15:01
Kdyby se mělo u stolu drbat o ženských, pozval bych určitě majora Terazkyho,Danny Smiřického a samozřejmě Otu ze Zástřizlí.Pokud by tématem byla práce, nesměli by u stolu chybět Pavel Korčagin a Ferda Mravenec.
Dell - a to bys chtěla poslouchat vyprávění toho chlapíka s obočím starého výra, nebo si jen tak užít mlčky chvíli samoty? Obojí by ale bylo dozajista zajímavější, nežli různé tlachy, zde se slézající holoty.
Macondo je holt Macondo (pokud jsi tedy neměla na mysli tu třeboňskou hospodu poblíž zámku).
Kdyby jen polovinou moci, jež světu nedá klidu,
jen půlkou bohatství, co stojí armáda a soud,
se lidská mysl vykoupila z bludů,
nebylo by třeba zbrojnic ani pout.
"Springfieldská zbrojnice!
Henry Wadsworth Longfellow
Nightlybirde, třeba zažít ten úžas nad magnetem, vidět nanebevzetí ve víru čerstvě vypraných prostěradel, kašlat na upjatost a výkonnost, jo, pravda, Macondo je Macondo.
Dell - magnet, to je zajímavé, to slovo dnes vícekrát padlo v hovoru mezi mnou a jistým panem Šmakalem. No a jinak "kašlat na upjatost a výkonnost" - to se člověk musí většinou octnout na hraně, možná i kousek za hranou.
A když už jsem zase jednou tady, měla bych jednu otázku, třeba mi někdo poradí.
Včera jsem dočetla Parfém a ráda bych našla knihu, která by splňovala to, co pro mě naplnila tato.
Občas čtu (hlavně na dobrou noc místo pohádky) detektivky a podobné žánry. I když se snažím celkem pečlivě vybírat, vždycky se mě po padesáti stránkách chytne pocit, že autor je sice proškolený detektivkář, umí sešpendlit nečekané situace do dobře zakudleného propletence a nešetří efekty, ale prostě je vidět, že je placený za řádek. Takže - kdyby to místo 400 stran mělo 40, byla by to zajímavá povídka, ale takhle je to ztráta času.
Parfém je po dlouhé době kniha, u které jsem tenhle pocit neměla. Asi to bude tím, že to vůbec není detektivka. Ale je to napínavé a čtivé, což právě večer potřebuju, protože po celém dnu už se mi nechce číst zrovna Homéra.
Za každý trefný tip u mě máte panáka koňaku.
Dell - jsou hrany, za které se nakukovat nedá, život tě na ně nebo za ně prostě postrčí, tebe se na nic neptá a tobě zbývá jen jakási změněná perspektiva, jiný úhel pohledu.
No a pokud jde o "detektivky na dobrou noc", tady je rada drahá, netuším koho a co jsi z toho žánru četla. Je fakt, že v dnešní době je celkem kumšt narazit na knihu do cca 300 stran a navíc "neseverskou". Mně osobně jako svého druhu oddechovky posloužily knihy Kena Bruena. I když po pravdě řečeno jsem je bral ani ne tak jako detektivky, ale jako jakýsi kaleidoskop do irské společnosti a povahy. To víš, ta moje posedlost Iry. Sláinte!
Taky Peter May se mi dobře četl, i když je to Skot. Má hezké popisy přírody a jeho postavy jsou rázovité - zatím ale od něj toho moc u nás nevyšlo.
Dell, teď jsem na vás myslel, pořídiv si Flanna O'Briena; konečně jsem měl možnost koupit si nějaké nové knihy.
Zkuste Maigreta, knihy o něm jsou určeny k přečtení na jedno posezení díky Simenonově názoru, že román je antickou tragédií moderní doby a měl by tedy být krátký. Jsou to skvělé knihy a mnohem víc než detektivky.
Minulý týden jsem se zničehonic dal do knih dvojice Sjöwallová–Wahlöö, jsou báječné. Další detektivky, co se mi ohromně líbily v poslední době, jsou například Nebožtík Smallbone (Michael Gilbert), Třikrát seržant Cribb (Peter Lovesey), Třikrát komisař Palmu (Mika Waltari), Splátka krví (Elizabeth Georgeová), Třikrát detektiv Pibble, Scotland Yard (Peter Dickinson), Nikdo nemá alibi (Georgette Heyerová), velmi komplikovaná, vtipná a krásná Hamlete, pomsta! (Michael Innes) a obzvlášť vám doporučuju obě knihy Edmunda Crispina a Třikrát Richard Jury ze Scotland Yardu (Martha Grimesová).
Díky, tak to bude na dost večerů.
Nevadí mi dlouhá kniha, jen to musí stát za čtení.
Maigreta mám taky ráda, nebo spíš Simenona vůbec. Ten sever mě trochu odrazuje, ale zase by byla škoda s tím průměrným odsunout i knihy, které by za to stály.
A detektivky, co člověk nečte jako detektivky, jsou úplně nejlepší.
Teď jsem se pustila do Stromu člověka, hodně zvláštní kniha, zajímavě napsaná, pocitová, obrazová, náznaková, moc se mi líbí.
HTO, už se těším, co budete na Ptáky říkat. Manžel přečetl pár stránek a prohlásil, že uznává její hodnotu, ale je to kniha spíš pro mě než pro něj. Má pravdu, to mám z toho, že jsem ho do toho pořád strkala. Ale nemůžu tu knížku jen tak pustit z hlavy a ráda bych si o ní s někým povídala třeba celou zimu. Než ji začnu číst znovu, musím někoho vypátrat, protože některé silné zážitky si člověk prostě nemůže nechat pro sebe.
Ach ano, vím, jak to myslíte – ale toto je sever o kus starší než my, se současnou módou to nemá co dělat. Zkuste jako ochutnávku Zmizelé hasičské auto, to se mi líbilo zatím asi nejvíc.
Letos jsem také začal hodně číst Otce Browna, t. j. Chestertona (a GKCh vůbec), nemůžu si ho vynachválit. Flann bude jistě skvělý a totéž platí pro PW, tuto jedinou jsem zatím nečetl, ale nedávno jsem zaslechl, že je to snad jediný nobelista, který napsal samá mistrovská díla. Knihy, které od něj už znám, tomu dosvědčují.
Nightlybirde, dalo by se napsat, že člověk musí ve všem hledat smysl a podobná moudra. Jenže to platí až tehdy, když je člověk ve stavu, kdy má vůbec na to hloubání možnosti. Takže si to odpustím a budu čekat, co si dál život vymyslí. A přát, aby nebyl moc zlomyslný.
Přečetla jsem Skálu, moc se mi líbila. Jen se po čtení občas usínalo dost dlouho.
HTO, kdysi jsem četla Sukni z listí a možná jsem tak úplně autorův styl neuměla docenit, tehdy jsem asi viděla hlavně příběh. A teď si myslím, že zrovna u PW to není právě to nejdůležitější. Každopádně Strom je zase jedna ze zásadních knih. A protože mi to došlo, je vidět, že přišla zase ve správnou chvíli.
Dell - nedá mi, abych s tebou nesouhlasil a přát ti, aby život vůči tobě svou zlomyslnost nijak nevyjádřil, protože on začasté poněkud poťouchlý bývá. Nemusí to kolikrát mít ani formu katastrofy, stačí to šibal vyjádřit číslem (a nemusí to být zrovna to známé 666). Stačí bohatě třeba 349 a člověk tak trochu mění priority, svůj náhled na řadu věcí a tak všelijak.
No a pokud jde o knihy - tady platí už dlouhou řadu let kazatelovo "... každá věc pod sluncem má svůj čas,..." a platí to nejen o panu Bílém a nejen o knihách.
Co s tím jeden ale nadělá - musí to brát s nadhledem a tak , jak to přichází.
Někde jsem slyšela, že kdosi podle starých textů přehodnotil a zjistil, že číslo šelmy je 611, takže ani u tohoto člověk nikdy neví.
Ale tu hádanku s 349 jsem nerozluštila. Nebo je to něco tak na očích, až je to neviditelné?
Ona ta poťouchlost má taky něco do sebe. Když se párkrát projeví, člověk přestane řešit věci, které jednou přijdou, když stejně nevíš, kdy a jak se to stane.
Ale co teď řeším hodně, zatím především teoreticky: Ráda bych se zbavila tak dvou třetin všech věcí z domu. Jen nemám ještě vymyšleno, kam s nimi.
Dell - tady je rada drahá. Údajně je nejlepší vyhořet - s tím zkušenost zatím nemám, někdy ale docela stačí stěhování, při tom také (podle mých bohatých zkušeností) vezme spousta krámů za své.
A s tím číslem si hlavinku nelam, to je jen takové "ušeptnutí" do vrby a tím pádem to nedá valný smysl nikomu.
Zkušenosti mám s obojím, oheň ale pohltil jen málo a pak propálil vodovodní trubku, takže se sám i uhasil, než přijeli odborníci. Ale jako zážitek to úplně stačilo. Škoda, že nejsem literát, byla to docela zajímavá historka.
Včera jsem začala poslouchat druhý díl Ostrova Levis v audiu a je to pořád ono.
A už se těším na dlouhé zimní večery - natrefila jsem zase na Muže bez vlastností a myslím, že je na čase si ho zopakovat. Zůstává pro mě nepochopitelné, jak mohl nějaký člověk napsat takovéhle dílo. A jestli mi vydrží tahle podzimní potřeba vracet se, tak hned po něm přijdou Ptáci plavaví, a to jsem opravdu zvědavá, jací budou napodruhé.
Dell, teprve dnes pročítám diskuzi zpětně a jestli mohu za sebe něco doporučit z žánru detektivního, tak já jsem si předevčírem vytáhla z knihovny zapomenutou P. D. James, "Rubáš pro slavíka". Že jsem nepřišla na to, kdo a co, to je u mne normální. Ale především se mi strašně líbí popisy. Lidí, věcí i činností. Pro mne je to úplná lahůdka, takže, doporučuji!
Možná teď budu fakt vypadat jako idiot, ale opravdu bych byla ráda, kdyby mi někdo srozumitelně vysvětlil, PROČ je číslo šelmy 666? Já jsem to totiž fakt nikdy nepochopila.
Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky.