Nono (aneb štrikovna)
Prezident Zeman v zájmu Kremlu
Datum: 7.5.2018 Autor: ERIK TABERY Zdroj: Respekt Rubrika: Editorial Strana: 03
Miloš Zeman je vyslancem Kremlu. Roky jsme se podivovali politice českého prezidenta, který s oblibou zpochybňoval kroky Západu a nekriticky přejímal myšlenky Východu. Vedli jsme (a rozhodně ne sami) s ním polemiku, protože se to pořád dalo vnímat jako jakýsi interpretační spor, kdy je třeba ctít názory oponenta. S postupem času však bylo stále zřejmější, že český prezident není jen provokatérem a jeho řeči o politice všech azimutů jsou jen fráze, protože ve skutečnosti se dívá se zalíbením pouze jedním směrem. Od minulého týdne už nemusíme spekulovat - Miloš Zeman je aktivistou Kremlu, který upřednostňuje zájmy Vladimira Putina před zájmy svých spoluobčanů a nesnaží se to jakkoli skrývat.
Kauza nervového jedu novičok je průhledně čistá. Když celý svět zděšeně sledoval pokus o vraždu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v Anglii za použití novičoku a spojil atentát s Vladimirem Putinem (mimo jiné kvůli použité látce), přišel Kreml s tvrzením, že novičok mají i jiné země, například Česko. Tuzemské instituce i politici to odmítli, jen Miloš Zeman řekl, že zadal úkol tajným službám, aby zjistily, jak to bylo.
A jejich zpráva je jednoznačná, novičok, který byl použit v Anglii, v České republice nebyl vyráběn ani testován. Látka "nikdy na našem území nebyla syntetizována, vyráběna", řekla jasně pro server Aktuálně.cz i šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Přesto Miloš Zeman vydal prohlášení, že se tu vyráběla.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharova ihned reagovala: "Žvást vlády Theresy May o tom, že novičok se vyráběl pouze v Rusku, vyvrátil prezident Česka, který potvrdil, že jeho země vyrobila tuto otravnou látku." Kreml od Zemana dostal, co potřeboval. Je to sice lež, ale v propagandistické válce to nevadí. A i když Západ Zemana zná, poškozuje to naši důvěryhodnost.
Můžeme se dál chlácholit vysvětlením, že prezident už neví, co povídá, protože je starý a nemocný, ale bude to omyl. Miloš Zeman krok za krokem prosazuje ruské zájmy v České republice a skrze ni i v Evropské unii. Český prezident je tak bezpečnostním rizikem, jehož ničivost bude nyní umocněna vznikem vlády, na níž se mají podílet komunisté, kteří jedou na stejné vlně.
kní, nějak jsi zmlkla, když tví USA vzory málem rozpoutali třetí světovou, že.Třásla ses strachy pod lipkou?
jen díky rozvaze a zdrženlivosti Ruska k tomu nedošlo.... ale kdoví, jak to dopadne příště. Pan Putin nehraje kuře, hraje pokerovou partii a jde mu skvěle.
možná by bylo nejlepší, kdyby stejně, jako je zakázáno pochybovat třeba o holokaustu bylo naopak poručeno nepochybovat a jakémkoliv kecu USA a Británie a Německa, dost by to pomohlo celé situaci
zločinem Zeman je, že hledá pravdu, hanbář
to spíš Voloďa se třásl strachy, když Trump ohlásil bombardování Sýrie. Nejprve silácké řeči o tom, jak rusko všechny rakety sestřelí, a nakonec se stáhl jak zbabělý skunk a Sýrie nesestřelila ani jednu raketu. Bylo jasně vidět, že Putina se vojensky netřeba bát, protože při tom pokeru akorát tak blufuje a nemá žádné karty. Je to pes co štěká a nekouše a jediné co umí je z úkrytu okopávat kotníky. Otevřené konfrontace se bojí. A teď ještě dělá z nouze ctnost, když ústy svých propagandistických trollů vydává svou podělanost za "rozvahu a zdrželivost" :-)
intelektuálku, jo, v plné nahotě by se ukázala zaostalost ruské vojenské techniky. Takhle bombardovat civily a trávit je plynem, to Rusům jde. V konfrontaci s moderní zbrojní západní technikou by neměli šanci.
naštěstí Rusko a jeho vedení má rozum, vážlivost a vizi, to je přesně to, co USA a NATO jako celku chybí. Snaha udržet mír samozřejmě není nevyčerpatelná, jinak Rusko i do toho útoku na Sýrii zasáhlo, jednak vyhnalo britskou ponorku ze syrských vod i s náložemi, jednak zabránilo francouzským letadlům do útoku zasáhnout a to od stolu a jednak dodalo syrské protivzdušné obraně potřebné údaje k útočícím, proto byla úspěšnost zásahů tak malá.
Varování Ruska, že útok na jeho armádu bude znamenat vojenskou odpověď Ruska vedl k tomu, že ruské cíle nebyly napadeny.
Jak říkám, Rusko hraje poker, Amíci na to nemají, ti hrají kuře, ale sami. kdo už asi lituje, že Rusko neodpovědělo vojensky a co to asi vypovídá o jeho rozumu, znalostech a IQ vůbec?
Já myslím, že tady nejde o předvádění vojenské techniky....jde mi o dopad válečného konfliktu pro nás všechny...tady jsem ocenila Putinovu strategii...
je vůbec možné že toto je místopředseda ČSSD?
https://www.youtube.com/watch?v=wWLWh41qZcc
tenhle blb utekl rovnou z kriminálu?
Krásnej emotivní projev. Taky mi příjde, že někdo chce, abysme neměli nic vlastního.
teď zase ti američtí šílenci budou vypovídat funkční smlouvu, samozřejmě s pod nastrčenou lživou záminkou, když ta pravá - ropa a prodej za dolary není vyslovena., jsou s to, zničit svět v domnění, že jich se to netkne.
Bylo opravdu už načase, že vyrostlo Rusko a Čína a nasadili USA jestřábům vodítko.
Jo Foldyna... zase měl pravdu., krásně to rozebral.
Text příspěvku byl upraven 09.05.18 v 18:16
Ukradený Peroutka
Datum: 28.5.2018 Autor: ERIK TABERY Zdroj: Respekt Strana: 03
editorial
Česká justice řeší velmi delikátní problém. Prezident Miloš Zeman je podle ústavy nestíhatelný za své činy, ale zároveň tu musí být nějaká instituce, která za něj nese odpovědnost. Vzhledem k tomu, že Miloš Zeman velice často lže, nechce se tohoto úkolu žádný úřad zhostit, a tak se už roky soudí, na koho ten černý Petr padne. Spor se rozběhl poté, co vnučka Ferdinanda Peroutky odmítla přejít fakt, že prezident jejímu dědovi přisoudil dva texty, které nikdy nenapsal. Soud v první instanci rozhodl, že se za výmysl musí omluvit kancelář prezidenta, Nejvyšší soud ale nyní případ vrátil na začátek, prý je třeba žalovat jinou instituci.
Fakticky by mohlo být jedno, kdo ponese za sprostou lež odpovědnost, hlavní je, že víme, že je to lež. Jenže víme to? Respektive ví to široká veřejnost? Pokud se podíváme na hlavní zpravodajské relace, tak se nejčastěji mluví o nenalezeném textu Hitler je gentleman, který měl Peroutka podle Zemana napsat. Je jasné, že nikomu není příjemné říkat, že si něco prezident vymyslel, ale pokud je to tak, mělo by se to i otevřeně pojmenovat. Zeman si také nebere servítky, proč taktizovat, když je navíc doložitelné, že prostě lhal?
Zeman této opatrnosti médií využívá a postupuje dál. Minulý týden přišel s novou lží, Peroutka prý podlehl za protektorátu kouzlu nacismu, což dokládají zase jiné články. Paradoxní je, že myslí ty články, za které Peroutku nacisté poslali do koncentračního tábora.
Český prezident klame, nestydí se za to, neomlouvá se. Každý občan může vidět, že mu to prochází. Bylo by s podivem, kdyby to nemělo vliv na chování zdejší společnosti.
Ale vraťme se ještě na chvíli k Peroutkovi. Zeman se nezmění, a jestli, tak spíše k horšímu. Pokud tento text čte někdo, kdo má možnost natočit film, nebo postavit sochu, případně pojmenovat nějakou budovu - Peroutka je ideální inspirace. Film by byl dobrodružný a ještě nabízel mladým lidem vzor, socha by byla impozantní, protože Peroutka byl fešák, a název budovy by se zase dobře pamatoval.
Říká se: Kdo lže, ten krade. Nenechme si Peroutku ukrást.
Normální lidi ví jak to je, a kognitivně omezené voliče MZ stejně nic a nikdo nepředělá (většina z nich jsou napůl dementní senioři a druhá půlka jsou intelektově a morálně deprivovaní a depravovaní jedinci). Zemanova obsese vyčítat jakési vybájené morální selhání 100 let mrtvému novináři je tragikomická a slouží nejspíš jen k odvedení pozornosti od postatnějších věcí, tj. vytváří zástupné téma pro noviny, které se zabýbají Peroutkou, místo aby řešily Zemanovu otevřenou kolaboraci s cizím režimem. Zeman vyčítá Peroutkovi sympatie s nacismem a sáme je to kolaborantská a morální zrůda nejhoršího kalibru
Možná se sem hodí text otevřeného dopisu zpěváka mé oblíbené kapely Ladě, povoláním matematika, Michaela Kubesy, Ústavu pro studium totalitních režimů:
"Vážená paní, pane, vážená instituce,
Nemohu se zbavit dojmu, že poslední léta vývoje v naší zemi jsou mimořádně silně ovlivněna naší komunistickou minulostí. Což by mělo být s podivem, neboť jsme stále vzdálenější době přechodu z totalitního
režimu do demokracie. Jistě ale existují racionální důvody, proč tomu tak je.
Mám na Vás několik dotazů:
- Probíhá výzkum, jak naše komunistická minulost ovlivňuje současný stav politiky a společnosti v nasi zemi?
- Existují v tomto smyslu nějaké volně dostupné relevantní práce?
- Zabýval se někdo detailněji komunistickým, nevím jak to nazvat, "Odborem zahraničního obchodu", kde působil Andrej Babiš? Především pak jeho provázaností s StB, případně KGB?
- Zabýval se někdo detailněji komunistickou institucí "Prognostický ústav", odkud pocházejí Václav Klaus st. a Miloš Zeman? Opět, především jeho provázaností s StB, případně KGB?
Všichni víme, že konec sedmdesátých a především osmdesátá léta se vyznačovala:
- ústupem komunistických předáků od tvrdé bolševické ideologie. Šlo jim především o zajištění nadstandardních životů pro sebe a své rodiny.
- Propojením komunistických předáků s kriminálním světem, především vexláky. Šlo opět jen o zajištění životního komfortu v co nejvyšší míře.
Vlastně v každém okresním městě byly byty, či rezidence, kde se setkávali ředitelé významných podniků, komunističtí předáci, ředitelé VB a StB, okresní prokurátoři a v předsálí zevlovali vexláci.
Je v nějakých relevantních pracích zmapováno toto období? Myslím, že právě "závěr socialismu v Čechách" silně ovlivnil devadesátá, privatizační léta v naší demokracii. Právě tyto partičky z "okresu" přebírají politickou a ekonomickou moc. Mravní a společenské důsledky si poneseme ještě dlouhá desetiletí.
K osobám Vaclava Klause st. a Miloše Zemana: Připadají mi jako Pat a Mat, či Laurel & Hardy české politiky. Jenomže nejsou vůbec směšní.
Rozdělili si moc nad touto zemí (trvá to dodnes). Jediný rozdíl mezi nimi je v "rádoby" antagonistickém politickém zaměření.
Shodnosti ale jednoznačně převažují. Zkusme je vyjmenovat:
- Oba jsou neskutečně sebevědomí, až chorobně samolibí. Neváhají vyřknout tvrdé soudy i v případě, kdy o dané věci téměř nic neví.
- Oba jsou velmi mstiví a zákeřní. Kdokoliv se jim kdy postavil, má je na krku po zbytek života. V každou vhodnou chvíli jej zesměšňují a
dehonestují. Samozřejmě tak, aby se dotyčný nemohl odpovídajícím způsobem bránit.
- Oba bez ostychu ve své argumentaci používají polopravdy a vyloženou lež. Obranu dotčených nepřipustí, skrývají se za svými pohunky, nebo prostě z diskuse odejdou.
- Oba zesměšňují jakékoliv ekologické aktivity a prohlašují je za blouznění. Snaží se lidi držet co nejvíce na povrchu, tak jsou lépe manipulovatelní. Hlubší ponor naopak manipulaci téměř vylučuje.
- Oba zesměšňují tzv. občanskou společnost. Důvod je opět jednoduchý. Angažovaný člověk se dostává pod povrch problému a je hůře manipulovatelný. Naopak se jim začíná líbit referendum, do něj totiž mohou vstoupit úplně všichni a většina z nich o dané problematice neví a nechce vědět vůbec nic. Takže stačí pár populistických výkřiků a už jsou lidi na jejich straně.
- Oba často zpochybňují opravdové české elity, které prokázaly skutečnou odvahu, pravdomluvnost, odbornost a dokáží být sebekritičtí. Nahrazují je novými, přitroublými, zištnými, či podlezavými elitami typu Kvitová, Hůlka, Renč, David, Sýs, Bohdalová atd.
- Oba v době premierování zesměšňovali roli prezidenta a jiných ústavních institucí, pokud na ně neměli mocenský vliv. V případě, že se stali prezidenty sami, svou roli přeceňují až za okraj ústavnosti.
- Oba zesměšňují a dehonestují novináře, kteří si s nimi troufnou vést polemiku.
- Oba mají vřelý vztah k putinovskemu Rusku. Rádi se "konspiračně" scházejí i s "ekonomicko vládními" předáky Velkeho Ruska.
- Oba podporovala postava "nejbohatšího" čecha Kellnera. Nikdo nedokáže říci, jak ke svému jmění na území Ruska přišel. V Rusku nikdy nerozhodovala schopnost obstát na trhu, ale míra devotnosti ke kagebáckým vládnoucím špičkám.
- Jejich podobnost se samotným Putinem je až dechberoucí. Tady už nejde jen o charakterovou blízkost. Ale jako by byli ze stejného hnízda, jako by byli školeni toutež vlivnou institucí.
- Pro mne byl vždy "šílený konspirátor" Petr Cibulka, ktery vykřikoval:
"Vládne nám KGB...", spíše směšnou a smutnou postavou. Mohu Vám ale říci, že po létech mne smích přechází...
Zabývá se někdo odborně a vědecky působením těchto dvou postav v české
politice, s přihlédnutím na jejich minulost? Existuje nějaká studie?
Myslím, že celé společnosti by alespoň částečné odpovědi na výše uvedené
otázky a pochybnosti NESMÍRNĚ PROSPĚLY!
Děkuji za odpověď.
S přáním hezkého dne
RNDr. Michael Kubesa, Ph.D"
Nemyslím, text byl zveřejněn na kapelní FB stránce teprve 31.5.
Samožersky se jmenuju zpravodajkou v této záležitosti a dám vám případně vědět, Paulett199!
:-)
Text příspěvku byl upraven 02.06.18 v 17:20
je pro mne mimořádným povzbuzením, že dnes už jen jasní cvoci plácají podobně, jako příspěvky shora o Putinovi, Zemanovi.. takže za mne jasný pokrok.
Druhý život
Datum: 4.6.2018 Autor: Pavel Jungwirth Zdroj: Respekt Rubrika: Civilizace Strana: 62
Prvním bodem programového prohlášení pomalu vznikající vlády je odmítnutí přijímat v rámci Evropou schválených kvót uprchlíky z oblastí válečných konfl iktů. Tato skutečnost se mi vybavila na vernisáži výstavy Druhý život, která až do podzimu putuje po českých a moravských městech. Výstavu uspořádalo velvyslanectví Švýcarské konfederace v roce padesátého výročí pražského jara. Po srpnové invazi se Švýcarsko ujalo více než dvaceti tisíc uprchlíků z okupovaného Československa. Výstava prezentuje pětadvacet fotografických portrétů vybraných emigrantů od česko-švýcarské fotografky Iren Stehli spolu s popisem jejich druhého života v nové zemi.
Základní motiv, který spojuje nejen osudy lidí prezentovaných na výstavě, ale i drtivé většiny všech Čechoslováků, kteří po roce 1968 uprchli do Švýcarska, je, že v druhé vlasti uspěli. Ať už to byl zpívající farář Svatopluk Karásek, který se stal oblíbeným pastorem Švýcarské reformované církve, či biochemik Ivan Lefkovits, zakladatel Imunologického ústavu v Basileji, anebo hokejista Jaroslav Krupička, který pomohl pozvednout švýcarský hokej na světovou úroveň. Další a další příběhy nelehkých nových začátků, končících nejen osobním úspěchem, ale i přínosem pro celou společnost. Zlaté české ručičky a hlavičky? Možná, ale především vstřícný přístup Švýcarů k nově příchozím.
Švýcarsko dávalo po okupaci všem uprchlíkům z Československa ihned víza a pracovní povolení a v prvních měsících hradilo většinu životních nákladů. Pomoc ale nepřicházela jen z oficiálních míst. Obyčejní Švýcaři nabízeli Čechům a Slovákům ubytování a pomáhali jim zařadit se do nové společnosti. Nikdo nezakládal hnutí "Socialismus s lidskou tváří ve Švýcarsku nechceme!" a žádný politik se nevezl na protiimigrační vlně. Naopak obyčejní lidé spolu s politiky vystupovali na masových demonstracích v Bernu i dalších městech proti okupaci a na podporu československých migrantů. Pokud nová vláda v Česku skutečně do kulatého výročí okupace vznikne, mohla by si připomenout pomoc, které se tehdy dostalo desetitisícům našich uprchlíků, a jako projev vděčnosti svůj první programový bod vyškrtnout.
pro Zemanovy voliče je emigrant na téměř stejné úrovni jako uprchlík. Oni nenávidí cizince, nenávidí inteligenci, nenávidí vzdělání, nenávidí když je někdo převyšuje, umí jazyky, emigruje a něco dokáže v cizině. A na tento typ lidí cílí Zeman, Babiš, Rusové, Okamura a komunisti. A volba prezidenta ukázala, že jich tu s námi bohužel žije 3 miliony.
Lidé jsou různé, no. Ale je dobré tato fakta (o našich emigrantech, kolik jich bylo a jak je přijímali na Západě) pravidelně připomínat všem.
kní Druhý život
Nemyslím si, i přes uvedenou výstavu, že by byli bývali všichni, kteří v období 68 - 69 byli přijati ve Švýcarsku pro tuto zemi jednoznačně přínosem.
Přemýšlím o tom do jaké míry tam zakládali buňky bojující proti místní společnosti a jejím pořádkům. Mám na mysli různé formy agitace, ale samozřejmě i atentátů.
V době mého mládí měla moje matka přátele mezi Indy i Peršany. Šlo ale vždy o ženy. Pokud v rodině byly děti věku blízkého mému, vztahy které jsem zažil byly relativně harmonické, byť určitou nadřazenost ze strany příslušníků bohatých rodin jsem cítil téměř vždy.
Když jsem studoval, běžně jsem se stýkal se Syřany a Iráčany, a s některými jsem se pravidelně na ulici zdravil. Nešlo přímo o přátelství, ale vztahy s těmi se kterými jsem se znal byly vysloveně dobré.
V roce 1968 jsem projel stopem Maďarsko, Rumunsko i Bulharsko. Domů jsem se vracel v prvních srpnových dnech.
V období 68 - 69 jsem odchod z republiky vážně zvažoval. Nakonec jsem získal i výjezdní doložku, nebudu popisovat jakou cestou, ale odjezd jsem stále zvažoval, přehodnocoval a odkládal.
Když mi už výjezdní doložka téměř propadala, tak jsem ji využil, a projel stopem Německo a Rakousko od Hamburku po Linec.
Někdy po roce 70 jsem zajel stopem do Východního Berlína.
V roce 1980 jsem udělal stopem okruh Evropou. Začal jsem Švédskem a Dánskem, přes Německo a Belgii do Británie a Irska. Na zpáteční cestě jsem navštívil Francii a Itálii. Vracel jsem se přes Rakousko a Německo.
Ze severu Německa jsem přejel vlakem do Západního Berlína. Po několika přespáních jsem pak pokračoval na východ a domů.
Západní Evropa samozřejmě působila daleko kosmopolitnějším dojmem oproti tomu na co jsem byl z domova zvyklý.
Na jedné straně v době mého dětství v mém okolí žilo plno lidí původem ze západní a jižní Evropy, (šlo o ty, kteří se sem oženili a provdaly, ale hlavně o ty, kteří zde za 2.světové války uvízli, navázali zde vztahy, a vztah k d rodné zemi ztratili,) ale i jedna dcera generála narozená ve Vladivostoku, provdaná do naší republiky. V průběhu mého života následující generace jednak částečně splynuly s českým prostředím, druhak v období 68 - 69 emigrovaly dále do světa. Česká společnost se do značné míry homogenizovala. Přibylo několik málo studentů ze spřátelených zemí, kteří zde nakonec zůstali, znám případ chlapce z Indonésie který zde pracoval, znám i případ české studentky, která se provdala do Nigérie. To všechno jsou příklady z okruhu rodiny a přátel. Vždy šlo ale jenom o vzácné vyjímky.
Ve všech těchto případech šlo vždy vesměs o samostatné jedince, kteří měli tak příležitost se relativně snadno a dobře integrovat do naší společnosti.
U dvojice, nebo dokonce rodiny, je tento proces daleko složitější a obtížnější. Integrace také nebývá tak docela úspěšná.
Jedinec obvykle vytvoří rodinu s příslušníkem domácího národa, nebo s přistěhovalcem z jiného kulturního okruhu. V prvním případě se přiblíží domácím zvyklostem. V druhém případě už není výsledek tak jednoznačný a jednoduchý, v každém případě takový vztah u obou zúčastněných jedinců klade nároky na vzájemnou přizpůsobivost, a do značné míry otupí i možné třecí plochy s místní populací.
V každém případě se tedy určitě shodneme na tom, že integrace jednotlivců, a zvláště jednotlivců přicházejících postupně, v malých počtech, nepřináší ty nejmenší problémy.
Integrace párů z téhož kulturního prostředí již bývá daleko obtížnější, a výsledky problematičtější.
Integrace vícečlenných rodin bývá prakticky téměř nemožná, a vede k vytváření skupin, které mají tendenci spíše k tomu, aby se ze společnosti vydělovaly.
U osob přicházejících z kulturního a společenského prostředí fungujícím do značné míry na klanovém základě bývá situace o to těžší.
První generace bývá ke společnosti do které přichází svým způsobem jednak tolerantnější, druhak i tak trochu vděčná. U druhé generace už tolerance a vděčnost pozvolna mizí. Třetí generace, a především generace která vyrostla v cizí zemi, do značné míry bez, nebo jen s částečnou znalosti místního jazyka, v uzavřeném prostředí přeneseném z původní společnosti, odkud předci pocházejí, už jednoznačně bojuje o to zavést si ve společnosti vlastní pořádky.
Konkrétně v případě Švýcarska by mne zajímalo kolik Čechoslováků, včetně potomků tam žilo v roce 1970, kolik v roce 1980, kolik těsně před rokem 1989, a kolik jich tam žije dnes.
Ti kritici, které zde sleduji, buď svůj věk neuvádí vůbec. No dobrá, jde o ženy, a ty na to mají do určité míry právo. Pečlivým studiem všech příspěvků konkrétního jedince bych zřejmě k určitému odhadu dospěl.
Ve druhém případě, konkrétně Jack, uvádí rok narození 1978. To představuje věk 40 let. V tomto věku bývá muž obvykle na vrcholu svých fyzických sil.
Musíme si ale uvědomit, že jsou zde i děti, a to malé děti, a také staří a velmi staří lidé.
Některým ulicím se vyhýbám, v dalších se pečlivě dívám kdo jde proti mně, a přecházím na druhou stranu, případně raději odbočuji směrem, kterým jsem ale vůbec původně nechtěl jít.
Já opravdu nechci aby všechny naše ulice patřily buď do druhé, nebo dokonce do první skupiny.
kní: Tohle přeci nemůžeš porovnávat. Lidi, kteří emigrovali z ČSSR do Švýcarska, nemůžeš porovnávat s Afričany nebo Araby, kteří sem migrují v současnosti. To není o rasismu. Ti lidé pocházejí z kulturních oblastí, naprosto neslučitelných s naší kulturou.
Vložit příspěvek