Pod květy skořicovníku
RADA
Když se chce někdo zviditelnit,
nemusí bílá místa černit.
S okolím černá snadno splyne.
Ať raději volí barvy jiné.
Růžové je věru poskrovnu.
Nechť si zřídí růžovou lakovnu.
Trocha barvy od východu,
trocha barvy od západu,
svítání a červánky.
Svět bude mít líbánky.
Jana Rychetská-Drobečky ze sýra krákavé vrány
PODZIM
Mám tě rád, podzime, když příroda už chřadne
a ještě
naposled bohatě ozdobí
zlatem a šarlatem sady a háje chladné
mám tě rád, tesklivé, větrné období,
kdy slunce zahřívá jen spoře stráně za dne
a v noci přímrazky je jíním ozdobí,
kdy kadeřávci mlh se honí nad úvozy
a zdálky šedivá zima už kraji hrozí...
A. S. Puškin
Text příspěvku byl upraven 22.09.18 v 15:58
Dotkni se každé části mého těla
Sedři mi ústa do krve
Miluj se se mnou do popela
jako když je to poprvé
Zaryj své zuby do mých tkání
ať máš co vnukům zamlčet
Miluj se se mnou do svítání
jako když je to naposled
Ladislav Vondrák - sb. Tajnospády
Cizinec
Zdálo se mi že jsem se vrátil domů
ale matka mě nepoznávala
Snažil jsem se jí vysvětlit
ale zmizela a nenechala mi žádné jídlo
Šel jsem se posadit tam kde mě všichni ze vsi uvidí
ale už mi nerozuměl nikdo
Rozplakal jsem se, všichni ze vsi přispěchali
a mluvili řečí které už jsem nerozuměl
Cletus Nelson Nwadike (host letošního Festivalu spisovatelů Praha)
Je to už mnoho a mnoho let,
co v přímořském království
bydlela dívka, již poznali byste hned
podle jména Annabel-Lee -
ta žila jen jediné myšlence,
že má mne ráda tak jako já ji.
Já jsem byl dítě a ona též
v tom přímořském království,
a naše láska byla větší, než
láska a já a Annabel-Lee -
taková láska, že andělé
záviděli nám ji.
Tak stalo se, je to už mnoho let
v tom přímořském království
že vichřice změnila v ledový květ
mou krásnou Annabel-Lee -
a přijeli vznešení příbuzní
a odvezli mi ji,
aby ji položili do hrobu
v tom přímořském království.
Andělé sotva tak šťastni jsou,
tož záviděli mi ji -
hle! to byla příčina (jak každý ví
v tom přímořském království),
že přiletěl vítr z půlnočních mlh
a zabil mi mrazem mou Annabel-Lee.
Však naše láska déle potrvá
než lásky všech starších, než my -
však moudřejších, než-li jsme my
a nejenom andělé z blankytného ráje
ani démoni z podmoří
neodloudí mne od duše
té krásné Annabel-Lee.
Nevyjde měsíc, leč zbudit můj sen
o krásné Annabel-Lee
a nevyjdou hvězdy, leč roznítit zrak
mé krásné Annabel-Lee -
tak celou noc ležívám s bolestí
u krásné své mrtvé nevěsty,
v té truchlivé hrobce v přímoří,
v tom truchlivém hrobě při moři.
Šlépěje v prachu cest
synovi
Zase najdu v kapse
tvých plátěných kalhot
ztracený klíček od autíčka
hrst písku a uschlou lusku
která chrastí a přesýpá se
špejličku od včerejšího lízátka
němé svědky doznělých her
znamení zmizelých okamžiků
které jako lastury po odlivu
zůstaly na opuštěné pláži
hledám včerejší slunce
v tvých zlatistých vlasech
důkaz že jsme tu byli
ještě dnes i zítra
nepatrná znaménka bosých nohou
otištěná v prachu
stokrát prochozených cest. . .
Jitka Pavlíková - antologie regionální poezie 20. a 21. století Básníci Strakonicka
Nevím, jestli se do tohoto vlákna může napsat něco jiného než verše, ale já prostě musím. Dnes jsem tohle vlákno objevila a jsem z toho tak nějak "naměko". První co mě zde uvítalo byla jarca60 a Annabel-Lee. Čtu a přitom slyším hlas mojí třídní profesorky, jak ji recituje. Napsala jsem příspěvek, a teď si pročítám příspěvky vás všech a je mě krásně a hřejivě u srdce. Díky.
k Nočnípták - teda ja počuť triednej hlas, ako recituje čokoľvek od kohokoľvek, tak tri dni asi nespím. Pri Wolkrovi som si radšej vzala voľno zo školy, aby mi ho neznechutila. A ostatných autorov som sa snažila prečítať skôr, ako sa stali povinným čítaním.
NÁVOD K POUŽITÍ KNIHY BÁSNÍ
(Lojzovi Marhoulovi)
Kdo stvořil svět? Bůh, když se božsky opil.
Kdo jsme? Jsme Sisyfové. Běžci od Thermopyl.
Žijeme v pravdě? Hlavně masochisté.
Jsou ženy z Marsu? To je víc než jisté.
Je život sen? Sen, který si sním uvnitř cizí hlavy.
Kdy zmoudříme? Až bude pozdě na opravy.
Je láska věčná? V dětech našich dětí.
Je Bůh muž? Kdeže - žena, božská, samotřetí.
Je náš svět v pořádku? Svět ano - my jsme v nepořádku.
Co bude po smrti? Vše začne od začátku.
Náš nepřítel? Náš přítel rozum - rádce zrádce.
Čemu nás učí básně? Ptát se.
Jiří Žáček - z tvorby publikované v literárním časopise Divoké víno (54/2011)
Jsem stromem v lese, větvemi narážím na větve ostatních stromů tak,
že navzájem se do sebe vplétáme, zakrňujeme svou koexistencí,
to mrzačení jednoho druhým je podstatou lesa. Avšak vrcholkem lze stoupat vzhůru.
Bohumil Hrabal: Domácí úkoly z pilnosti
Text příspěvku byl upraven 15.10.18 v 16:22
Hluboké vody
zřídka bouří –
a tiše žijí
lidé moudří.
A. S. Puškin, roku 1833 - ze sbírky Vyšel jsem dřív než hvězda ranní
https://www.databazeknih.cz/knihy/vysel-jsem-driv-nez-hvezda-ranni-29686
Nikdo nejedl takové jahody
jako my dva
to parné odpoledne
kdy jsme seděli na zápraží
otevřených balkónových dveří
tváří k sobě
tvá kolena mezi těmi mými
modré talíře v klínech
lesknoucí se jahody
ve spalujícím svitu slunce
namočili jsme je do cukru
dívali se přitom na sebe
a s hostinou před námi
nespěchali
prázdné talíře
odložené na kočičích hlavách
s dvěma překříženými vidličkami
a já se k tobě sklonil
jsi tak svěží v tom vzduchu
v mé náruči
jak opuštěné dítě
v mých vzpomínkách
chuť jahod
z tvých lačných úst
zase si lehni
ať můžu tě pomilovat
ať se slunce opře
do naší zapomnětlivosti
celá hodina
prudkého žáru
a letní blesky
na Kilpatrickových kopcích
ať talíře omyje bouře
Edwin Morgan – Jahody
Z druhé strany stromu
přilétl klíč.
Na cestě, jako každý soumrak,
k bráně, v niž musíš věřit.
Ostrov na noci.
- Miroslav Fišmeister, ze sbírky To okno je malé -
https://www.databazeknih.cz/knihy/to-okno-je-male-11318
*
Vzácný pane, vaším vlastním sluhou
vracím dárek, který jste mi poslal:
obě perly. Děkuji vám, pane!
Chvěla jsem se, věřte -- chvíli stála
rozrušeně před zrcadlem dlouhým,
když jsem viděla lesk chladný, matný
obou perel -- a v tom lesku snila.
Jak se člověk zapomenout může!
Miluji přec svého muže, pane!
Též jsem z dobré krve -- otcův zámek
tyčí se jak císařův a shlíží
spletí oken do svých starých zahrad.
Muž je milec císařův a dostal
kopí zlaté za své věrné služby . . .
Jeho čest je mojí ctí též, pane.
Srdce, které miluje vás, sice
řeklo, že jste bez falše, a v úctě
na mne mysle, poslal jste ty perly --
nemůže to být však, neboť věrna
věrnému jsem muži; miluji vás,
můj pane, horce, ale slíbila jsem
už jednou věrnost pro svůj celý život.
Vezměte proto, miláčku, své perly
a vězte: slzami jsou vlhké,
které z očí na ně napadaly.
Proč jste se mnou nesetkal se, pane,
než jsem, volna, věrnost darovala!
Čang Ťi Dopis ženy / ze sbírky Zpěvy staréČíny , přebásnil Bohumil Mathesius/
Prší venku
a prší uvnitř
a ten pláč
jako letní bouře
hlubší a nekonečný víc než moře
smývá vzpomínky
a mou tvář
a někdo ve mně stále sní.
Sen někoho jiného.
Všichni hledáme místo
kde bychom mohli setrvat navěky.
Malé tiché útočiště
kam bychom ukryli
svou křehkou
a zranitelnou duši.
Duši osamělého dítěte.
Smutný déšť - Simone Bártová - Dům bez dveří
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví.
Když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál.
Když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát.
Když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "vytrvej!".
Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "Svými vteřinami všemi mě,
čase,jak bych závodník byl, služ!",
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi - a co je víc:
Pak, synu můj, jsi muž!
Když - Rudyard Kipling
Pestré listoví podzimu
Podzimní větve vítr kloní,
dopil jsem džbán,je prázdný a zvoní:
na starých,zarudlých tvářích mých viz tu
nádherné barvy podzimních listů.
Listoví svítí jasně a rudě:
kde jsi mé jaro,barvami chudé!
PO-ŤU-JI-ZPĚVY STARÉ ČÍNY
LÁSKA
Když jí vzal za ruku,
dal jí
všechno,
na co čekala:
mrazení
v zádech.
Láska:
střemhlav se vrháš
do cizího zmatku
a zjišťuješ,
že dává smysl.
Přijde mi krásné,
jak se rozzáříš,
když mluvíš
o věcech, které máš ráda.
Atticus - sb. Láskou ji nespoutáš
Na flanderských polích
Na polích flanderských vlčí máky kvetou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde hrob je náš. Však mezi červánky,
na nebi modrém slyšte skřivánky,
když dole kanóny tu svoji píseň řvou.
My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,
že včera žili jsme a byli milováni,
když nyní ležíme na polích flanderských.
Náš boj teď jiní převezmou:
do vašich rukou vkládáme teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.
Když rozkvétá lán máků červených,
my spíme dál na polích flanderských.
-----------------
In Flanders Fields
In Flanders fields the poppies blow
Between the crosses, row on row,
That mark our place, and in the sky,
The larks, still bravely singing, fly,
Scarce heard amid the guns below.
We are the dead; short days ago
We lived, felt dawn, saw sunset glow,
Loved and were loved, and now we lie
In Flanders fields.
Take up our quarrel with the foe!
To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high!
If ye break faith with us who die
We shall not sleep, though poppies grow
In Flanders fields.
- John McCrae (český překlad Jindra Svitáková)
Co je to za hru
co hrajeme
mé vlasy vlají
v tvém ráji
na pokraji braničních přechodů
kolik psovodů
je potřebí
aby přátelství
nepřeběhlo ku lásce
když v sázce
duše s tělem prohrává ?
Co všechno je na vahách ?
Osudová - Alena Riedlová Slepičková
Křižovatky
(Petra Těmínová)
Není tak těžké sedět u klavíru
a etudy hrát v ústraní.
Není tak těžké udržet si víru,
když nikdo nám v tom nebrání.
Není tak těžké být si jistý,
když jistotu smíš z prsu sát.
Není tak těžké zůstat čistý,
když neměl ses kde umazat.
Vložit příspěvek