Pod květy skořicovníku

USPÁVANKA

Potom se opřel o žízeň
a prosil
aby nepřestala
A obával se toho mála
Bál se jak dítě
Moc se bál

A kde se vzala tu se vzala
stařenka smrt se přištrachala
s hliněným džbánem
svěží vody

A on se napil
Popel dní
opláchl se rtů
všechnu trýzeň
tím douškem smyl
a nenechal
si vůbec nic

Už ani žízeň

Jan Skácel - sb. Dávné proso

Na ostrov Hansan tma se snáší jemně
a luna vyšla nad vojenský stan.

Sedím tu - a s mečem po boku - jsem sám,
jen s myšlenkami o osudu země.

A náhle ke mně hlas píšťaly zavál -
a jako by mi srdce probodával.

RI SUN SIN, sb. Chryzantémy ze země zelených hor

sladká hudba

je víc než láska, protože
nezraňuje: po ránu
si pouští rádio, Brahmse nebo Ivese
nebo Stravinského nebo Mozarta. uvaří
vajíčka, příčemž nahlas počítá vteřiny: 56,
57, 58... oloupe vajíčka, přinese
mi je do postele. po snídani je to
stejná židle a poslech klasické
hudby. má první sklenku
skotské a třetí cigaretu. říkám jí,
že musím na dostihy. je tady
už skoro dvě noci a dva dny. "kdy
tě zase uvidím?" ptám se. říká,
že je to na mně. při-
kývnu a hraje Mozart.

Charles Bukowski: Básně Láska je pes

Šaty sklouznou ze tvých zad
nahá vběhneš do řeky
nevadí nám noční chlad
zahřejí nás doteky.

A hvězdy jasné svítí do dáli
luštíme spolu jejich signály.

Unikáš mi ke hvězdám
i když ležíš vedle mě
možná nejsem, jen se zdám
propadám se do země.

A hvězdy jasné hoří jako líh
signály světů dávno vyhaslých.

Jiří Žáček - Jasná noci! Temná noci!

V baru jménem "Krásný ztráty"

V baru jménem Krásný ztráty visí kalendář
V baru jménem Krásný ztráty čas je šťastnej lhář
Zívá tam jen číšník, válí billiár
Na každej šťouch příští čeká hodin pár

V baru jménem Krásný ztráty tágo měří čas
V baru jménem Krásný ztráty, přijď tam mezi nás
Pojď svůj obraz hledat, pojď mu koupit rám
V baru Krásný ztráty má bejt velkej flám

No tak pojď tam s námi
no tak pojď tam hned
Čekají tam známí
Už pár tisíc let

V baru jménem Krásný ztráty mám i já svůj stůl
V baru jménem Krásný ztráty, buď tam přesně v půl
Pojď svůj obraz hledat, pojď mu koupit rám
V baru Krásný ztráty má bejt velkej flám

No tak pojď tam s námi
no tak pojď tam hned
Čekají tam známí
Už pár tisíc let

No tak pojď tam s námi
no tak pojď tam hned
Čekají tam známí
Možná naposled

(Pavel Šrut, album Kolej Yesterday, 1984)

Text příspěvku byl upraven 22.04.18 v 09:27

AMOR NA ZEMI

Na dnešek vichřicí byl Amor povalen,
v tajemném zákoutí tam vzadu v parku stál,
s úsměvem šibalsky luk na nás napínal
a zjevem nutil nás snít celý boží den!

Na dnešek vichřicí byl stržen. Rozptýlena
ta mramorová tříšť se chvěje v ranní trávě.
Jde smutek z podstavce, kde se tak namáhavě
čte v stínu stromoví znak umělcova jména.

Jde smutek z podstavce, jak tu tak osaměl!
A chmurné myšlenky se loudí do snění,
v němž hoře hluboké mi vnuká tušení,
jako bych k neblahým a pustým časům spěl.

Ach, jaký smutek! - Viď? Ta scéna dojímavá
i tebou pohnula, ač tvůj zrak přelétavý
motýlek nachový a zlatý více baví,
jak létá nad střepy, je jich tu plná tráva.

Paul Verlaine - sb. Písně beze slov

PODZIMNÍ PÍSEŇ

Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.

Dýchaje tíž,
zesinám, když
orloj slyším,
vše je to tam,
ten žal, co mám,
neutiším.

I odcházím
povětřím zlým,
jehož svistem
jsem hnán sem tam,
jak byl bych sám
suchým listem.

Paul Verlaine - sb. Písně beze slov

PRVOMÁJOVÁ-FR.NOVOTNÝ

Závratným prvním májem
tvé polibky dnes voní
a socha Karla Hynka
se cudně dívá jinam
Prastarou sonatinu
hrajeme pod jabloní
nebe je na knoflíčky
které ti rozepínám

Bůh se jen usmívá
když odpouští nám hříchy
To co se srdcem šeptá
to hříchem přece není
Peříčko milostné
se z jabloňové cíchy
do knihy dlaní snáší
a je to krásné čtení

Kolikrát jenom v duchu přemítám
o temných rysech, jež mi Láska dává,
a cítím lítost, až se mnohdy ptám:
"Běda, a jiným se to také stává?"

Tak náhle mě vždy bere útokem,
že mi div život z těla nevyprchá:
jen jedna myšlenka dál žije v něm,
jen pomyšlení na vás neutuchá.

A když se potom snažím vzchopit sám
a jdu bledý, slabý, usoužený
podívat na vás, abych nabral sil,

sotvaže zvednu svoje oči k vám,
ucítím u srdce tak prudké chvění,
že mi to vyhání i duši z žil.

Dante Alighieri - Vita nuova

Prý smím tě, jaro, letos dvakrát prožít
snad proto, že nám život utíká.
Smět dvakrát hlavu pod strom v květu složit,
či proto smím tě letos dvakrát prožít,
že je to věčnou touhou básníka?

Či proto snad, že stojíme si v slově
s tím mládím, jež se nechce rozloučit
jak starý synek s matkou na hřbitově,
či proto snad, že stojíme si v slově
s životem, jenž chce všecko dvakrát žít?

Dvojí jaro - Vítězslav Nezval

TY PROSTÉ VĚCI...

Ty prosté věci všedních tichých dní
už srostly se mnou: křivá pěšina
a živý plot a potok, nebe proměnlivé
a stromy podle vody.

Mé kroky často měsíc provázel
v zrcadle vody, často v spleti křů
pták uštěpačný smál se smutkům samotáře
i těch, kdož nešli sami.

Tam čtyři roky matky chodily
i sestry, milenky, však truchlivě,
jak po cestě se chodí, která neomylně
jde k márnici a k hrobům.

Mé srdce bylo s nimi. Mlčelo.
Dnes potkávám je, úsměv tesklivý
jim tváří mihne se a jarní naděj v očích
a smíření a pevnost.

Ty prosté věci všedních tichých dní
už srostly se mnou. Křivá pěšina
jak zázrakem se odvrátila od hřbitova
do polí, v život, k lásce.

Karel Toman - sb. Hlas ticha

"Nuž uchopme se číše
a nechme mudrování:
neb jaký prospěch kyne,
když starostmi se trápíš?

Co o zítřku my víme?
Je temný pro nás život.
Kdo chce, ať jen si hloubá
a louská svoje strasti!
My vesele pijme víno!"

F. Villon / a já si s ním připíjím/

VERŠE Z CIZÍHO MĚSTA

Och,
dnes mnoho lásky máme,
kdo žadonil by po slečně?
A ženy neprodané
pod Odeonem si to šlapou
zbytečně.

Každá z nich v duchu šije šaty na ples,
každá z nich v duchu tělo v autě vozí
a ani jedna
se z lásky do postele nepoloží.

Tak -
a my dnes mnoho lásky máme
- je jaro a je máj,
dnes pozobjímám malou Ria-Rai
v Jokohamě.

Dnes strašně teplé boky máš,
dnes lásku svoji neprodáš.
Měkký zvuk tanga nás dnes jistě ztiší -
- potom se jistě,
jistě stane,
že obejmu to tělo, zahalené v plyši.

A jehla midinetky
z Modes Robes de Paris
se vpíchla v holé dlaně.
Mně v dlaních třísky jehly zůstaly,
v myšlenkách obraz malé midinetky
a v zraku Ria-Rai.

Číšníku, víno,
začne ráj!

Bolesti léči sladké révy vinné,
v poháru za sklem pění se a pění,
v okamžení se pestré barvy mění
a malá Ria-Rai
se ke mně nepřivine,
nepřivine,
neboť:
v poháru za sklem hrozí čísi dlaně,
divoké
a kruté,
kruté,
kruté,
to nejsou moje dlaně, jehlou propíchnuté,
to dlaně dělníka jsou ze Champagne.

Laco Novomeský - sb. Otevřená okna

KYTICE-Jacques Prévert

Co tady děláš holčičko
se svěžími květy ze zahrádky
Co tady děláš dívenko
s těmi květy kterým vadnou plátky
A co ty ženo se zralými ňadry
s květinami které dávno zvadly
Co tady děláš stařenko
s trouchnivými květy v mrtvé něze

Čekám na vítěze.

(Sb.Pro tebe,má lásko)

NESKUTEČNÝ HOSTINEC

Jsme v malém hostinci, v neděli před polednem,
tam u nás na rohu, nikdo v něm dosud není,
jen láhve, stromy vyvrácené,
na květovaném ubrusu.

A vida, okno rozbité
tam v prasklých vláknech jemné pavučiny.
Nohy much lapených v nich visí: čínské písmo,
kterému nerozumím.

Krčmářka - jak by ne? - má plné ruce práce,
poznám ji podle zástěry:
v lhostejném slunci mihotá se bílá mlha,
kos v černém fraku mi v ní poskakuje;
ach, nikdy nejsme sami
v samotě s představami,
i v pustině se najde pro tuláka krčma.

"Pane vrchní, platit! -
K obědu měl jsem plný talíř slunka,
k večeři Mléčnou dráhu."

Laco Novomeský - sb. Otevřená okna

Oblohy zvrstvené
a roky přešlé v dál
dny láskou zvichřené
vás jsem se nenadál

Teď stojím zmaten v nich
v přepychu podivném
snů dávno ztracených
v mlčení pochybném

Bojím se abych nenašel
ta slova co vše zabila
jak jsem se s nimi vynášel
a jak se láska trápila

Léta - František Halas

ZÁZNAM

Krajiny mizející v okně rychlovlaku
jsou krásou odchodu;
studený obvaz, něžné pohlazení
po čele, které stůně neklidem.

Přes sedm měst a devatero řek
převezem jeden život ve vlacích přemnohých:
krajiny mizející v proměnlivých oknech
jsou hrozbou odchodu.

Laco Novomeský - Otevřená okna

Radek Malý
Čarování

Obejmi třikrát starý strom
nevyslov hlásku
on promluví

řečí vran a hlasem stinky
slimáčí řečí
jazykem stromů

Obejmi třikrát starý buk
zleva a zprava a neptej se na nic
on odpoví

*

https://www.databazeknih.cz/knihy/listonos-vitr-63457

Sděl pravdu, ale oklikou -
tak dojdeš bez chyby.
Pravda je příliš zářivá
na naše záliby.

Tak jako děti chápou blesk,
když se jim vysvětlí
pravda se zvolna roztřpytí -
či všechny oslepí.

Emily Dickinson

Text příspěvku byl upraven 07.06.18 v 19:56

LÁSKA

Láska,ta ze slov,je rosa.
S horkem když potká se,
odplyne přes daleká luka.
Láska,ta od srdce,je rytina v kameni-
trvá,ač kámen puká.

Černý mrak v bílém-Tibetská lidová poezie

V květech má láska sídlo zbudované:
miluje narcis, šafrán, vřes i mech,
hyacint, akant, slunečnice; plane
v nich slastná touha v jasných jarních
dnech.
Rudě se nítí v růži lásky plamen,
rosa je její pláč a vůně vzdech.
Směje se blatouch na potočním břehu,
fiala, bledá, skrývá tu svou něhu.
Dosud jsi živý, krásný Adonisi,
po zemi kráčíš, dýcháš libý vzduch.
Ó kdo by řekl, že smrt pospíší si
jednou i tebou zkrášlit bujný luh!
Vědom si toho, jaký ortel visí
nad tvojí hlavou, každý příští druh
teď na tvou počest s úctou, s obavami,
zem pod tvou nohou stele drahokamy.
Hle, tulipán! V něm snad si umínila
Příroda vstoupit v zápas s Uměním.
Zlatistou kadeř do plátků mu všila,
pro niž byl perský brokát slavený;
kdo zří, jak purpurem jej vyzdobila,
arabský nach už více necení.
Z žádného stavu nepovstala zkrátka
tak půvabná, tak drahocenná látka.
Leč jako královna v svém majestátu
nad všemi květy vládne lilie...

Ano Jaccku - tohle ti sluší...

A abys tu s květinami nebyl sám :

Pěkné kvítko mi nabídli -
máj nezná takovou bylinu.
Řek jsem jim : Stojím jen o růži.
A podal jsem ji dalšímu.

Pak jsem šel k růži do zahrady,
abych byl ve dne v noci u ní.
Obrátila se ke mně zády -
žárlí a pro mě má jen trní.

William Blake - Růžový keř

Text příspěvku byl upraven 10.06.18 v 20:09

JAN NERUDA

Proč bychom bloudili po lesích?
Zajdeme na Vikárku!
Kolik je hvězdiček v nebesích,
tolik je v hospodě párků.

Vesmír prý vařícím kotlem je,
kde vře to, šumí a praská.
A tak i párečky zahřeje
var, který jmenují láska.

Párky jsou jako ty hvězdičky:
hřejí se, pálí a chladnou.
A proto do té své světničky
nepozvu hvězdičku žádnou.


SVATOPLUK ČECH

Milujme se! Nedejme se!
S pýchou Vlast ať na nás zří.
Nevaďme se!
V zlobě, v plese
jezme, co se uvaří.

V každé větě v cizím světě,
v každém jídle číhá lest.
Proto zve tě
v zimě, v létě
český párek – naše čest.

České bydlo, české jídlo
naším příkazem vždy buď!
Komu šídlo
nevystydlo,
za náš párek nastav hruď!

Josef Hiršal, Párkař - básnické nápodoby (vydání z r.1997)

Text příspěvku byl upraven 14.06.18 v 19:19

Hannah, to je paráda! Říkala jsem si, že i klasici byli jenom lidé a sbíhaly se mi sliny na párek! :)))
Ještě, prosím!

JAROSLAV SEIFERT

Jen jednou jsem byl s tatínkem
na pouti u Matěje.
Zelená, vlhká jarní zem
voněla od šalvěje.
A tatínek mi tiše říkal,
abych se hlíny nedotýkal

Houpačky, boudy, kolotoč,
dvě slečny od střelnice.
A najednou – už nevím proč –
tu vznikla tlačenice.
A tatínek mi tiše říkal,
abych se slečen nedotýkal.

Ta jedna měla rozparek
na květované sukni.
Pak jsme šli s tátou na párek
a oba byli smutní.
A tatínek mi tiše říkal:
”Jez, hochu, jez!” Já tajně vzlykal.

A od těch dob jsem dívkám vykal.

Josef Hiršal, Párkař - básnické nápodoby (vydání z r.1997)

Text příspěvku byl upraven 15.06.18 v 20:39