Pod květy skořicovníku
Jela moucha k Svratouchu
pro kytičku blatouchů
Píchla kolo v jehličí
Ušlo a už nesyčí
Nafoukni se! volá moucha
ale kolo neposlouchá
Sedlo si tam na ráfky
chce poslouchat nadávky
(Jiří Faltus - Holínky pro žížalu)
Ožívají jen pomalu
zásvětní světy, snad krásné;
v příšeří starého žurnálu
zasvitla báseň, a hasne.
Ivan Wernisch – Ožívají jen pomalu
(ze sbírky Zlatomodrý konec stařičkého léta)
*
https://www.databazeknih.cz/knihy/zlatomodry-konec-starickeho-leta-11587
* * *
Napsat ti dopis? Možná zítra.
Už jsem se dneska týral dost.
A navíc — bylas vždycky chytrá.
Prokoukneš každou okatost.
Napsat ti dopis. Měl bych? Musím.
Co šlo, to už jsem pokazil.
Co na tom, že se ti zas zhnusím
škemráním o pláč, o azyl?
Napsat ti dopis — o tom žádná.
Napsal bych. Ale komu? Kam?
Písmo je maska. Slova zrádná.
Už mlčím. Ani nedutám.
(Radek Malý - sb. Vraní zpěvy)
Vítr zafoukal
a nahoře,
tam nahoře,
až nahoře
nad komínem cihelny
se zakymácela bříza,
jako by tam stál člověk
Sevřelo se mi srdce
Ivan Wernisch – Tam nahoře
Na kočku zmáčenou deštěm
se lepí zelená hudba staronových cest
Pár lidských očí
v opuštěných žlutých stromech
hledá odpuštění
Kočka se klouže mokrou trávou
Miroslav Fišmeister
(ze sbírky Ten stolek je nízký!)
*
https://www.databazeknih.cz/knihy/ten-stolek-je-nizky-11317
PROSINEC
Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až noční půjdu tmou.
Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý, náhle, dětinný,
a v rukou žmole beranici,
včarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.
Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světélka stříknou zprava, leva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají…
Fráňa Šrámek - Sb. Splav (1916)
RADŠI NECHTE MLUVIT STROMY
možná že to není o mně?
možná nejsem jediná?
a za zády nevědomě
přitančila rutina
co když jsou to jenom stíny
a ty časem zmizí?
rozložím čas na vteřiny
všechno je tak cizí
možná se to jednou zlomí?
každý rub má i svůj líc
radši nechte mluvit stromy
ty vám toho poví víc
NÁDECH
kdo nemá hlas a chtěl by řvát
kdo mluvil by tak hrozně rád
a vykřičel by do všech stran
to čím je tolik spalován...
tak toho hledej mezi slovy
a nediv se že neodpoví
starosti dneška ponech stranou
zůstaň či jdi máš na vybranou
však v každou chvíli pamatuj
že tento hlas... ten není můj
jsem jako radar pro signály
předá je lidem zas se vzdálí
a tisíc duší spolu žije
v jediném koutě
poezie
Anna Chabrová - publikováno v internetovém časopise Divoké víno 104/2019, který vyšel 19. listopadu 2019 ( http://www.divokevino.cz/10419/chabrova.php )
Text příspěvku byl upraven 17.05.20 v 10:49
Přebývám v domě možnosti,
-----------------------------------------
krásnějším na prózu,
s nespočetnými okny,
se spoustou východů,
s pokoji jako cedry,
jistými k úkrytu -
a nad vším nekonečný krov
s krytinou blankytu.
Z hostů - ti nejkrásnější -
za obydlí - jen jej!
On rozpíná mou úzkou dlaň,
že může pobrat ráj.
Emily Dickinson - Led a oheň https://www.databazeknih.cz/knihy/led-a-ohen-112392
MLHA
Na hory závoj mlhový leh,
zakrývá potoka klikatý břeh, -
smutno je kolem, kde krásno tak dřív,
zima juž dýchá z holin a niv.
Traviny hnědé, bez listu les,
ten tam je léta veselý ples,
sám chci teď bloudit přes údol a sráz,
a myslit, jak osud letí a čas.
Jak jsem tak dlouho a nadarmo žil,
jak málo mi zbývá života chvil,
jak bylo druhdy, jak bude dál,
co svazků osud již zpřetrhal. -
Jak bláznů skokem jsme na vrchol šli,
a dolů ten krok náš je znaven a mdlý! -
Ba, zač by ten život celý stál nám,
v cos kdyby člověk nedoufal - tam!
Robert Burns - Písně a balady
Překlad J. V. Sládek
JEDNÉ MLADÉ ŽENĚ
Co s vámi dělat
mám,jež keři v měsíci
se podobáte?
Ač vidí jej oči mé,
ruce ho nedosáhnou.
(Princ Juhara-Písně starého Japonska-přebásnil Jan Jíša)
Nebe se usmívalo na řeku,
mladě i unaveně.
Tak přilne člověk k člověku,
tak přilne muž k ženě.
Znali se loni,
však letos, letos byl máj.
Řekl jí: Co to voní,
parfém, čaj?
Od okna, u něhož seděla,
ne mladá, ne stará,
prostě odpověděla:
Je to vůně jara.
Vítězslav Nezval – Nebe se usmívalo na řeku
(sb. Nedokončená)
a padal déšť a byl tak těžký
a byl tak sám a beze jména
a každá kapka byla hřebík
ukovaný za studena
(Jan Skácel - 42, Chyba broskví)
*
https://www.databazeknih.cz/knihy/chyba-broskvi-28510
ZNAMENÍ
Na rukopis těchto básní usedla můra
Letíš ke světlu nebo do temnot?
Vítězslav Nezval-sb.Žena v množném čísle
MOST
Řeka je blízko pojď se podívat
Jak míjí voda mezi pilíři
Spustíme olovnici kolmo k hladině
Na mrtvé vzpomeneme
A beze strachu opřeme se lokty
Trpělivější nežli rybáři
O žulu zábradlí
Neznám tvé mrtvé a ty neznáš moje
Je to jak dobrý skutek postát na mostě
A ostrá bolest jako černá čára
Projede hrudí
Najednou díváme se na oblaka shora
(Jan Skácel: Metličky)
Listonoš vítr ze své brašny
už listy stihl vysypat
do každé louže, každé kašny.
Tak čtěte si... pak běžte spát.
Pojedem spolu celou zimu
na oslíkovi ty a já,
budeme zpívat o podzimu
a dojedem až do jara.
*
Radek Malý - Listonoš vítr
https://www.databazeknih.cz/knihy/listonos-vitr-63457
Jsem zase tady
jinak to nešlo
z mé lásky k životu
zase sešlo.
Kateřina Koutníková - Psychiatrie
* * *
Tenhle svět není z veselých,
kdo říká však, že měl by?
Rohy mu trčí ze lbi,
křičí a v ruce nese líh.
Tenhle svět nemá sex-appeal
a křídla už ho tíží.
Už nejde, jen se plíží,
chvílemi zvrací — zase pil.
Tenhle svět není pro lidi.
Sám se sebou si neví rady.
No ale tak co s náma?
Vím, andělé nám závidí…
Jsme smrtelní, jen pár let tady…
Bože, dej,
ó Bože, dej,
ať to není fáma!
(Radek Malý - sb. Vraní zpěvy)
Text příspěvku byl upraven 22.04.20 v 20:24
***
Byl jsem sám. Můžu teď jít s tebou
navštívit příboj bublavý?
Hledat, co voda vezme s sebou,
a dívat se, co vyplaví...
Moře, jsi mocné jako kdysi.
Však tolik veršů o moři
od jedné suchozemské krysy -
to snad i moře umoří.
(Radek Malý - sb. Moře slané vody)
Text příspěvku byl upraven 22.04.20 v 20:29
V kočárku miminko mi spinká
a tiše brouká ze spaní.
Můj brouček, moje mandelinka..
a hlídač už nás vyhání.
Bude šest, pane, zavíráme!
A v utajených zahradách
se o den světlo noci láme
a podzim ze zimy má strach.
(Radek Malý - Listonoš vítr)
Jak včera večer vítr vál
celé nás trochu rozfoukal
Učešeme, uhladíme vlasy
najdeme zbytek své bývalé krásy
Kampak se ztratila?
Kdo nám ji vzal?
Odnesl ji čas
ten nelítostný pán
Má s námi jiný plán
Kapičku moudrosti nám nechal
a jinam spěchal
Teď už poraďte si samy, milé dámy
nebo bude konec s námi
(Josefa Tibitanzlová - sb. Básně z rosy)
* * *
Nebe má šedou uniformu
dozorců ve vězení
A Bůh v něm není Bůh v něm není
a zase překračujem normu
povolenýho ještě smutku
Však ani normy nejsou dány
Jen vrány jsou Jen vrány
hladové vrány našich skutků
Slunce to vidí růžově
Měsíc to vidí černobíle
Komu z nich Komu dá se věřit spíš?
Jsme kříže v jednom krchově
Jsme starý pán, co ztratil brýle
Hej, Bože!
Zemřel jsi
či jenom spíš?
(Radek Malý - sb. Vraní zpěvy)
*
Pro takové věci
chodí se do lesa jak na hříbky
a také do pohádek
Do mlýna vzpomínek a do moučnice dětství
k vosímu hnízdu k starým pařezům
A něco za šírání něco o polednách
a něco posbírané ještě za rosy
a je to křehké bojí se to slov
A kdyby upadlo to ve snu na kámen
co potom a co naplat
Ty přece dávno víš že nastala
veliká potřeba všech nepatrných věcí
těch ze všech nejmenších
a ještě mnohem menších
Ty o tom víš a s tebou čmeláček
*
Jan Skácel - z knihy Básně II
https://www.databazeknih.cz/knihy/basne-ii-18741
DEN V ŘÍJNU
Utichlým krajem podzim šel,
měl babí léto na skráni.
Z vlaku jsem ještě uviděl
šípkové keře na stráni.
Vrby se tiše klonily
nad poukrytým potokem.
Zorané lány mluvily
o klidu mrtvém, hlubokém.
Hluboký klid a vážný klid,
opravdový a skutečný.
A mně se chtělo zachytit
paprsek ještě slunečný.
Do jakých končin šel jsi plát,
do jakých zmizel okrsků?
A jakým hlasem zavolat,
slunečný jarní paprsku?
(Viktor Dyk - sb.Básně, vydaná v nakladatelství Družstevní práce v r.1933)
Vložit příspěvek