Pod květy skořicovníku

Hajej, spinkej, hají hají,
poslouchej, jak v háji hrají.
Na zeleném palouku
sedí vrána na doubku.
Kdo kdy viděl černou vránu
s botkama ze safiánu.
Stará vrána v doubí
na trumpetku troubí,
má trumpetku zlacenou
na třikráte zkroucenou.
Když zafouká do trubky,
vypravuje pohádky,
vypravuje na přeskáčku
všelijakou povídačku.
Sbíhají se zviřátka,
poslouchají starou vránu,
ukusují z marcipánu.

*

Ivan Wernisch - Blbecká poezie

https://www.databazeknih.cz/knihy/blbecka-poezie-11517

Město Niny Alexandrovny

Vaše město, Nino Alexandrovno,
je veselé a je tam švanda.
Lidé tam nechodí, jak je zvykem,
ale poskakují.
Od věže k věži jsou natažena lana
a na nich o polednách tančí
lvi a medvědi.
Všechno ve vašem městě je
pestré a veselé.
Domy jsou pomalovány
jak velikonoční vejce.
Létadla na nebi provozují
létadlový balet.
Lidé a zvířata metají kozelce i v noci,
aby ani na chvíli neustal zmatek.
Jen někdy se šedivě šourají
mraky nad městem.
A tváře tančících potemní;
zdá se, že jsou odhodláni dát všechno
za jedno docela obyčejné ráno
a za pár slov všedních jak
nebe a chléb.


*

Ivan Wernisch - Blbecká poezie

https://www.databazeknih.cz/knihy/blbecka-poezie-11517

Tak vetknuli jí do drdolu
hřebínek z želvoviny
a zatlačili víčka dolů

Odpusť nám Pane naše viny

Kolem rukou jí ovinuli
růženec průsvitný
pomodlili se zaplakali

Odpusť nám Pane naše sny

A hudebníci zafoukali
do plechů mosazných
do jámy hroudy naházeli

Odpusť nám život samý hřích

--- Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně

Nad tebou se
nezavřela voda

Nad tvou rakví
nevyrostl cypřiš

Už jen hlas
jen cizák hlas se zmokle loudá

tam v té tmě
a ty ho někdy slyšíš


*

Jan Zábrana - Celý život

https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326

Už zase přišli úředníci,
že nemám krmit holuby,
prej sou to ptáci uličníci,
zdroj nákazy a záhuby.

Tak jsem řek´ jednomu z těch dítek,
nevím co máte za lubem,
zvedni svou hlavu od razítek
a staň se chvíli holubem.

Tví úsekoví důvěrníci
nemají ani ponětí,
o tom že mluvím s holubicí,
co ke mně vždycky přiletí.

Sem tam si zobne, řekne díky
a šeptá, svět je naruby.
Nekrmte prosím úředníky -
zdroj nákazy a záhuby.

Petr Skoumal

Ivan Wernisch - Hrob


Dovolíš, abych se dotýkal kamene
Se stejnou něhou
Jako kdysi tvé pleti.
Řekl bych, že smrt je pro tebe
Jen jiným převlekem.
Štěrk,
Slepý písek,
Květiny,
To místo, jímž teď jsi,
Budiž požehnáno,
Budiž požehnáno!

*

Ivan Wernisch: Blbecká poezie

https://www.databazeknih.cz/knihy/blbecka-poezie-11517

Nevěřím

Já nevěřím tou věroukou,
jež slz a krve potoky
se brodí v ráj a pekel mukou
si dělá z lidí otroky.
Té pravdě, k zisku velkých činné,
že nezná Boha, ve tvář dím;
je řemeslo to jako jiné.
Nevěřím!

Já nevěřím v tu panskou pýchu,
jež malým světem velká jest,
mně hrdý úsměv váš je k smíchu,
váš titul, erb, i vaše čest!
Váš svět je světem trpaslíků,
já jiný ještě jinde zřím;
že více jste než stvůry mžiku,
nevěřím!

V to nevěřím, co zvete vloha,
když srdce při tom kamenem,
ni v poctivce, ni v neznaboha,
jenž ďáblu slouží nocí, dnem,
ni v pokrytství, ať jak chce sluje,
jež bědné strká ku dveřím
a o lidskosti deklamuje,
nevěřím!

A v ten váš rozum víry nemám,
jenž duši v atom rozdílí, -
to děcko, neodrostlé plenám,
jež kapkou krve zešílí! -
a v důmysl, ať co chce umí,
a v soustavy a v "jak a čím",
když lidské štěstí kácí v rumy,
nevěřím!

V dlaň poctivou, když pot ji smáčí,
tvář, nadšením když rozžata,
v kus pravdy v radosti i pláči,
v kus lásky bratu od brata,
a v štěstí, žalu v pohled němý
tam k nebes hvězdným zášeřím, -
v cos jiného na širé zemi
nevěřím!

Josef Václav Sládek - (mimo jinde vyšlo i ve sbírce Světlou stopou, SNDK 1950)

Co už v tom mém živobytí dnů mi jako tráva zvadlo,
co už mi tu povyrostlých, porozvitých květů spadlo!

Co se písní v hrdle zalklo, tužeb marně zaplanulo,
co mi vzdechů odvanulo, a co slzí zakanulo!

A přec, sotva po noci že šero nový den mi věstí,
volám do mrákavé dáli: Kde jsi - kde, ty moje štěstí!

Jan Neruda - Jarní V. (sb. Prosté motivy)

* * *

Jako domem s prázdnou ozvěnou
procházím městem,
v němž lidé
nehovoří.

Jsou stopy ve sněhu,
které nikde nekončí,
jsou ptačí křídla potrhaná
v kolejnicích cest.

A krvavé kapky
bez původu
sládnou na rtech
mlčenlivých dívek.

Jak krásně bývalo v tomto městě,
než přivál cizí vítr
a vzal s sebou do dálky
naše někdejší přání.

Nikdo už se nepokusí
postavit most přes řeku
a přejít její vody
suchou nohou?

Létají ještě někde pavoučí vlákna?
Zastaví nás ještě
medové světlo soumraku
a přiměje k zasnění?

Vlci jsou blíž, než by se zdálo,
na předměstí již stromy
vrůstají do domů
a v jejich větvích se usazuje noc.


*

Ewald Murrer - Nouzové zastavení času

https://www.databazeknih.cz/knihy/nouzove-zastaveni-casu-19983

Jsem tady jako pouhý host
Nemám svůj dům
ba ani svůj díl země
Mám jenom
svoji budoucnost
mám celý svět
co mlčky klíčí ve mně

Jiří Žáček - Nápis na kolíbku

Modrého ptáka v srdci mám,
to něžný tvor je v tílka pasu,
on není o nic hrubší vlasu,
tam sedí si a zpívá sám.

*

začátek básně Modrý pták, autor Alphonse Daudet

z knihy Moderní básníci francouzští, přeložil J. Vrchlický

https://cs.wikisource.org/wiki/Modern%C3%AD_b%C3%A1sn%C3%ADci_francouz%C5%A1t%C3%AD

https://www.databazeknih.cz/knihy/moderni-basnici-francouzsti-369755

Text příspěvku byl upraven 26.05.23 v 20:27

NĚKDO

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže

Někdo kypí zvedá činky
Někdo šidí žaloudek
Někdo má rád prasečinky
Někdo je spíš na soudek

Někdo bere tučné renty
Někdo chodí bez gatí
Někdo platí alimenty
Někdo je zas neplatí

Někdo bije svoji paní
Někdo je zas od ní bit
Někdo mlčí Někdo žvaní
Kdekdo zpívá tenhle hit:

Někdo žije kopretinou
Někdo je zas na růže
Někdo je hňup vlastní vinou
Někdo za to nemůže...

(Jiří Žáček - z poezie z 60. let - Divoké víno 1/2002)
https://www.divokevino.cz/0102/zacek.php

Požádal jsi mě o portrét,
můj vlastní, přirozený.
Dobrá, můj milý, bude hned,
a v jemném provedení.

Jsem školák, mladý větroplach
a dosud ve výcviku,
že bych byl hloupý, nemám strach,
to říkám bez cavyků.

Neměla ani Sorbonna,
kde páni vědci řeční,
tak únavného křiklouna,
a to jsem začátečník.

Neradno k mojí postavě
přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
vlas rusý, kudrnatý.

Miluji svět, jenž kvasem vře,
samotu nenávidím,
hnusím si debaty a pře,
učení trochu šidím.

Divadlem bývám zaujat
i bálem dozajista
a řek bych, co mám ještě rád,
nebýt já lyceista.

Teď jsi mne poznal, příteli,
aniž bys ducha mořil.
Kéž by mě všichni viděli,
jakého bůh mne stvořil.

Čtverák a rarach, podobný
víc opicím než mužským,
hned vzplane, hned má po ohni.
Hle takový je Puškin.

Alexandr Sergejevič Puškin - Můj portrét
(překlad Z. Bergrová)

Text příspěvku byl upraven 26.07.23 v 11:22

Ó fretná chrochtobuznosti
tvé mikturace jsou mi
co zaprudlé žvastopunktery
na plzné včele.
Škvrrrk, já zapřísahám Tě,
svými frůnícími kvrdlovrzy.
A krákorně zafras
mě svými scvrknuvšími patlocaráty
nebo tě roztrhám na fidloprčičky
svým frkodrťákem,
tak bacha na to!

Text příspěvku byl upraven 30.07.23 v 09:04

SVĚT JE TVRDÝ

Svět je tvrdý, nesnáší,
když se do něj někdo cpe s kuráží
a přitom jen málokdy uváží,
co by vlastně od života chtěl,
jenže to už bývá pozdě,
padá k zemi bez křídel.

Nemám důvod vzpomínat
a počítat, kolik za sebou mám ztrát
a obrečet každý podraz nebo zkrat,
no, asi to tak Pánbů chtěl,
abych nežila na cizí účet nebo na úvěr.

Ref:
Nechci moc, nechci málo,
je mi fuk, kolik stálo
mě to času nebo sil,
vždyť přece pro pár chvil,
co tu jsem, chci jen zpívat,
šťastná být, tebe líbat,
co víc od života můžu vlastně chtít?

Řekni, proč jsi vždycky chtěl
mít svůj život jak krabičku od mýdel?
Tak barevný, voňavý, prázdný a dutý
to je totiž podle tebe svět,
tak se nediv, že ti s chutí
chci říct znova těch pár vět...

(Ondřej Bos - internetový časopis Divoké víno 128/2023 z 19. listopadu 2023)

Vánoční
I.
A stále prší z šedých mraků,
že až se člověk zachvěje,
a mrzut hledí do soumraku
a potichu si zakleje.
A stále, stále deštík padá
Už voda žene ulicí,
a do srdce se němě vkrádá
nálada jakás tísnící.

To bude venku zase bláta!
Déšť drobný crčí do oken,
tma roste pustá, mlhovatá
A dnes je přece Štědrý den!

Útulný salón teplem dýše
pln jasu jako v zázraku,
a na římse se krčí tiše
houf zkřehlých, zmoklých vrabčáků.
Ti teskně hledí ve úžasu
na strom, jenž dary ověšen,
na všecku onu třpytnou krásu
vždyť dnes je štědrý, svatý den!

Strom plane jasem obetkaný,
jak by v něm rozset drahokam,
cukroví, hračky, koně, panny
vše samý jas a samý plam.

(Karel Čapek - z knihy Básnické počátky)

Ivan Blatný
Brněnská elegie


Sbohem, déšť neustal, na Vídeňce mé lásky
plech štítů řinčí dál,
déšť stírá starou čtvrť a vymývá jí vrásky,
neustal.... neustal....

Jednou ti řekne tam jen mlha z domů zbylá,
kudy jsem chodil sám.
Sbohem, déšť neustal, plech řinčí dál, má milá,
a já se usmívám.


*

z Českého brevíře lásky

https://www.databazeknih.cz/knihy/cesky-brevir-lasky-55476

Kaich (refrén)


Zlá noc. Já v trní
trnu.
Kos klove mločí
skvrnu.
Srdce se chvěje.
Zima mu je.
Kdosi se ke mně
prolamuje...


*

Bogdan Trojak: Strýc Kaich se žení

https://www.databazeknih.cz/knihy/stryc-kaich-se-zeni-13975

Rozbila jsem se
sbírám střepy ze země
rychle, aby mě nikdo neviděl
Spěšně je vsazuji na svá místa
a o sukni otírám poškrábané ruce

Už jsem zase celá
jen tu a tam zůstala díra
kterou profukuje ledový vítr


*

Marta Veselá Jirousová: Kohouti budou zpívat

https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/kohouti-budou-zpivat-526868

Text příspěvku byl upraven 07.07.24 v 19:28

Žena,
dryáda,
dítě hvězd,
v srdci plamen pohanských vater,
nedobrovolný věrozvěst,
toulavá kočka,
černý panter,
nahá uprostřed lesní tůně,
ve vlasech vítr,
na rtech krev,
s kořeny hluboko v zemském lůně,
světelná korouhev,
pravda vyvržená,
dítě hvězd,
dryáda,
žena.

Lenka Faltejsková (nevím, zda už vyšlo i knižně ...)

L'enfant lit l'almanach ...
Dítě čte kalendář u svého koše s vejci.
A kromě svátku svatých, kromě pranostik
se dívá na krásná znamení na nebesích:
toto je Skopec, Ryby, Kozoroh a Býk.

Tak může uvěřit, ta venkovanka malá,
že nad ní vysoko, až mezi hvězdami
jsou trhy podobné těm, které dosud znala,
s oslíky, skopci, býky, kapry, kozami.

To jistě je trh v nebi podle kalendáře,
a když na příští stránce Váhy uvidí,
říká si, že tam v nebi jako u kramáře
se váží káva, cukr, sůl a svědomí.

Francis Jammes (Francouzská poezie nové doby, překlad Karel Čapek)

LÁSKA JE

Láska je,
Když chceš odejít
a zalomena v kolenou
padneš mi do náručí.

Láska je,
když už odchází
a srdce vzepře se
jak ohnivý kůň.

Láska je,
když už odešlas

a po všech silnicích světa
a třeba po kosmické dráze
jen luně přikázané
bosá, utrmácená
vracíš se ke mně zas.

(Karel Kapoun-Kdyby tak šeřík nevoněl)

Text příspěvku byl upraven 21.07.24 v 20:29

Tykám i vykám,
trvám a neutíkám,
odnikud nikam.
-----
Moje oděrky
zulíbaly veverky
a hladil vítr.
-----
Já, kam chci, jdu si,
ale co musím, nevím.
Vždycky si slevím.

Miloň Čepelka (Deník haiku, 2009)

Text příspěvku byl upraven 21.07.24 v 20:24

Po noční směně

Když se mi báseň podaří,
mám v každém uchu fontánu di Trevi,
ve které šumí k úsvitu
víno mou touhou lisované z révy.

Když slova stečou do šálek,
jak z kontryhelu kutálí se rosa,
vyzuju boty únavy
a loukou básně proběhnu se bosa.

Z těch nočních výprav za verši
se básník vrací zmožený a ušlý,
ale v básni, co nese vám,
je celé moře schované jak v mušli.

(Jitka Badoučková, sbírka Jarní úklid srdce)

Jan Zahradníček
Pozdrav


Posílal jsem ti pozdrav po měsíci,
jak oknem hleděl na mne skrze mříž.
Mezi nás prostřena noc šelestící,
na druhém konci okno tvé, kde spíš.

Mezi nás prostřena noc červencová
a na dně noci stromy ve vánku.
Větev za větví zvěstují si slova,
jež domov šeptá dětem do spánku.

Mezi nás prostřena ta šumná země,
zem smrčin, žit a potoků a střech.
Tak daleko, jak od tebe je ke mně,
i blízko tak já cítím její dech...

Spi, s dětmi spi, ať oddych poskytne ti
noc pod čelenkou vlhkých letních hvězd,
ta zem, na niž jsme přivedli své děti,
jež s tebou si ji budou věčně plést.

I já zde zaslech v nočním šelestění,
jako když ve spánku se obracíš.
Bylo to bílých rukou zaúpění,
či měsíc pohladil mě skrze mříž?

*

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jan-zahradnicek-910