Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?
Před pár dny jsem dočetla autobiografii slavné tanečnice Isadory Duncan. Jde o český překlad z roku cca 1928, kniha zde vyšla v roce 1932. Jsou v ní třeba i takovéto věty:
"Na lodi bylo také několik mladých boxerů vedených Tedem Lewisem, kteří vstávali každého rána v šest hodin k trainingu a pak plovali na palubě ve velkém baseně s mořskou vodou. "
Mohl by nám dále přiblíži svou četbu někdo, kdo čte knihu, v níž box či plavání hrají v ději nějakou důležitou roli.
Nejedná se tak docela o děj, ale právě jsem dočetla Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkra, který přibližuje skautský tábor u hradu Lipnice v roce 1916. Kluci se často chodívají koupat, část jedné skautské zkoušky spočívala také v potápění a v plavání.
"Spokojen s výsledkem šel jsem k nejtěžšímu závodu v plování. Prošli jsme v plavkách lesy a došli za půl hodiny k velikému rybníku, kde jsme se dosud nekoupali, a kde konány závody. Voda, silně železitá, odrážela zeleň stromů červeně, jako rýsována křídou. Tůně záhadně vyhlídaly vzhůru a temně zelené stromy se skláněly šepotajíce cosi záhadné této vodě. Po jedné straně se táhla silnice, po druhé zarýval rybník do lesa. Naměřeno 50m a první (dlouho se zdráhal) Böhm, starý plavec, pustil se do studené vody. Ještě asi čtyři dny předtím byly velké zimy a v noci téhož dne 3 stupně C. Byla studená, až mrazilo. Böhm zvítězil, plovaje necelou minutu. Potom Deml a Čáslavský něco méně než 11/2 minuty. Potom jsem nastoupil já. Voda byla studená, až brnělo. Vlezl jsem tam a začal. Měl jsem smůlu. Vyrazil jsem dobře a v polovici cesty pozoruji, že se mi svlékají plavky, a tak nešikovně, že jsem nemohl vůbec nohama plovat.
Poněvadž byla pode mnou značná hloubka, doplaval jsem jen rukama ku břehu, při čemž jsme se velice znavil a měl jsem začít znovu. Po druhé zase se mi svlékly. Přivázal jsem si je tedy provazem a už silně unaven začal jsem po třetí. Ploval jsem, ploval, ale moc dlouho, poněvadž zmrzlými údy nemohl jsem mnoho hýbat. Za 2 min. 26 vt. dorazil jsem k pevné zemi. Bylo mi dovoleno vzít si opravu, kterou podstoupím v nejbližších dnech."
Pokračovat může čtenář knihy, která se odehrává v přírodě.
Text příspěvku byl upraven 28.08.17 v 22:43
Právě čtu knihu Hrnčířovo pole. Část příběhu se odehrává na zmíněném Hrnčířově poli, které obklopuje čistá příroda 12. století. Knihu napsala Edith Pargeter pod pseudonymem Ellis Peters.
Pokračuje ten, kdo čte také knihu vydanou pod pseudonymem.
Čtu knihu Nájezdníci ze severu od Alexe Rutherford, což je pseudonym manželů Diany a Michaela Prestonových.
Protože v knize jde o trůn, boj o něj a válečná tažení, tak pokračuje ten, kdo čte knihu o nějakém válečném tažení, bitvě nebo o boji o trůn na asijském kontinentu.
Tak přidávám, může to být i čtenář knihy, jejíž děj se, aspoň částečně, odehrává v Asii.
Text příspěvku byl upraven 17.09.17 v 18:16
Hm...tak mi napadá, že upravené zadanie by sa mohlo písať radšej do nového príspevku, aby sa to zobrazilo všetkým, ktorí majú zapnuté sledovanie a zároveň na hlavnej stránke v diskusii :) Ja tiež som sem teraz klikla len úplne náhodou. ...Tak radšej aktualizujem :D
Azizi, díky!!!
Před pár dny jsem dočetla Norské dřevo od japonského autora jménem Haruki Murakami. A protože teď čtu Červeného draka, pokračuje čtenář, který se u knihy alespoň trochu bojí.
Tak trochu se bojím, jsem v napětí, jak to bude dál, hlavně když to čtu večer. Čtu Sovu od Bjørka.
A pokračovat může ten, kdo čte knihu, kde se vyskytuje peří.
Pustila jsem se po dlouhé době do Harryho Pottera, zrovna dočítám první díl a moc si to užívám. Harry má hůlku s jádrem z pera fénixe; stejně tak i Vy-víte-kdo.
Pokračuje čtenář knihy, ve které vystupuje někdo zrzavý.
Hraboska, tak toto téma "beru".
Právě jsem začala číst knihu sovětského autora (!) určenou čtenářům od 11 let (!!) a moc, moc se mi líbí. Jmenuje se po hlavní postavě - Zrzek.
https://www.databazeknih.cz/knihy/zrzek-115057
Je to příběh z carského Ruska o sirotkovi, jakých byla tehdy plná země.
(Rusko už dlouhá staletí "umí" dělat ze svých dětí siroty jaksi mnohem častěji, než v je tomu v jiných zemích. Nejapelativnějším a nejtragičtějším takovým příběhem je asi kniha A. Pristavkina: Na hrudi obra obláček zlatý:
https://www.databazeknih.cz/knihy/na-hrudi-obra-oblacek-zlaty-39247 .
Dlouho se mi však už nedaří dočíst jiný nepěkný příběh života jiného zrzka, ovšem francouzské provenience:
https://www.databazeknih.cz/knihy/cervenak-296413 )
Bude tedy pokračovat ten, kdo čte nějaký jiný dojímavý, těžký a tragický příběh sirotka.
Právě čtu, resp. poslouchám Pravidla Moštárny od Irvinga. Těch příběhů sirotků je tam víc. Sice mi to přímo tragické nepříjde, ale snad to splnilo zadání.
A protože dnes začíná podzim, pokračuje čtenář, který čte nějakou knihu odehrávající se na podzim.
Islandský rybář se odehrává v různých obdobích, ale zrovna teď čtu, jak hlavní hrdinka na podzim očekává návrat rybářské lodi s jejím manželem. Vrací se postupně víc a víc lodí, ale ta jeho ne. Pak už se vrací míň a míň lodí a ta jeho nikde. Pak už se nevrací žádná ... Jak to dopadne, nevím.
Pokračuje čtenář knihy, kde se nějaká důležitější epizoda odehrává na moři.
Tak se mohu zase zúčastnit. Právě čtu Ráj a peklo od J.K.Stefánssona. Tam se odehrává na moři, či kolem něj, první polovina knihy. (Dál nevím)
"Tady na otevřeném moři se obejdou beze slov. Tresky slova nezajímají, dokonce ani přídavná jména jako třeba parádní. Tresky nezajímají žádná slova, a přece plavou stále stejné, beze změny v mořích takřka už sto dvacet milionů let."
Pokračuje čtenář, který čte knihu odehrávající se na řece, kolem řeky .....
(mimo hru: já mám takovou radost, když se dozvídám, že někdo čte Stefánssona!!! Nic lepšího ze současné světové literatury neznám a věřím, že Nobelův výbor si to také konečně všimne!)
Včera jsem četla knihu Dítě boží od McCarthyho. Odehrává se to v kraji kde teče říčka. Nemá v knize nějakou extra velkou roli, ale v jednu chvíli se rozvodní a hlavní postava, velmi "podivný" člověk, se v ní málem utopí. Mj. odplaví jeho plyšáky.
Pokračuje čtenář knihy, kde hraje nějakou významnější roli hračka.
Přísahám, že když jsem psala poslední zadání, tak jsem nevěděla, že si ho taky splním :-) Právě čtu detektivku Jezdci pod slunečníkem (zatím bohužel nic moc) a velmi důležitou roli hraje hodně těžké puzzle. Navrhl ho sám vrah, velký samotář, který doufá, že ho vyřeší detektivova žena.
Čtete také knihu o nějakém samotáři?
Právě čtu druhý díl Selekce - Elita. Nemůžu ůplně říct, že je to optimistické, ale rozhodně je to nekomplikované aneb přesně to, co můj mozek na začátku školního roku potřebuje.
Pokračuje ten, v jehož knížce se vyskytují princové/princezny/králové/královny... Zkrátka ta nejvyšší monarchie.
Právě včera jsem dočetla Vondruškovu Vraždu v ambitu. Kniha je souborem tří detektivních příběhů, a ačkoliv nejsou hlavními postavami, vystupují v nich Přemyslovci Václav I., Přemysl Otakar II. a Václav II.
Předávám štafetu tomu, kdo čte knihu, jejíž děj se odehrává (alespoň částečně) na nějakém hradě.
Právě jsem dočetla Zaklínače https://www.databazeknih.cz/knihy/zaklinac-posledni-prani-272481 a tam je hradů skutečně požehnaně. Aby to tu nezavánělo depresí, tak jsem vám vybrala krátkou humornou ukázku z konce knihy. Ukázka obsahuje vulgarismy.
Geralt podrazil čarodějce nohy, zvedl ji a skočil i s ní přímo do mihotavé prázdnoty menšího portálu.
Portálu vedoucího do neznáma.
Vyletěli z něj. Sevřeni v objetí se skutáleli na hladkou mramorovou dlažbu.
Klouzajíce po ní porazili vysoký svícen a hned nato převrátili stůl, s něhož se s cinkotem sesypaly křišťálové poháry, podnosy s ovocem a obrovská mísa nasekaného ledu, ústřic a nějakých vodních rostlin. Kdosi vykřikl, nějaká žena vypískla.
Leželi přímo uprostřed rozlehlého sálu osvětleného množstvím voskovic ve stojanových svícnech. Bohatě odění pánové a šperky jiskřící dámy přerušili tanec a posupně si oba vetřelce měřili nepřátelskými pohledy. Hudebníci na galerii ukončili svou hru uši drásající kakofonií zvuků.
"Ty pitomče!" ječela Yennefer, pokoušejíc se mu vyškrábat oči. "Ty skopová hlavo! Zkazils to! Už jsem ho málem měla!"
"Mělas hovno!" okřikl ji s neskrývaným hněvem. "Zachránil jsem ti kejhák, ty paličatá čarodějnice!"
Zasyčela jako vzteklá kočka, z dlaní se jí zajiskřilo. Geralt odvrátil obličej a chytil ji za obě zápěstí. Uklouzli a opět upadli do ledové tříště, ústřic, nakládané zeleniny a kandovaného ovoce.
"Obávám se, že jste nebyli pozváni," oslovil je shůry rozložitý muž se zlatým řetězem kastelána na prsou, shlížeje na ně znechuceným pohledem.
A protože tu přišla jedna hostina nazmar (a ono takových bylo víc...), pokračuje ten, kdo čte knihu, kde se někdo pořádně nadlábne, zúčastní hostiny, nebo tak...
Přečtená skvělá kniha od J. M. Simmela, Nemusí být vždycky kaviár. Tam se to jen hemží skvělými recepty a taky ukázka mistrné manipulace skrz "plný žaludek".
"Ta polévka je výborná,“ chválil pan ředitel Schallenberg.
Opřel se a damaškovým ubrouskem si osušoval úzké rty.
„Lady Curzonová,“ pronesl Thomas a stiskl tlačítko pod stolem.
„Jaká lady?“
„Curzonová – tak se přece jmenuje ta polévka. Želva se sherry a smetanou.“
„Ach tak, samozřejmě!“
Plameny svíček stojících na stole se náhle rozhýbaly. Bastian
nehlučně vstoupil a servíroval kuře na paprice.
Plameny se uklidnily. Jejich teplé žluté světlo dopadalo na tmavomodrý koberec, na široký starožitný vlámský stůl, na pohodlné dřevěné židle s opěradly potaženými hedvábím, na velký starovlámský příborník.
Kuře nadchlo ředitele Schallenberga nanovo. „Delikátní. Je to prostě delikatesa. Bylo to od vás skutečně milé pozvat mě k vám, pane Lievene! Když se mnou vlastně chcete mluvit jen obchodně ...“
"O všem se, pane řediteli, lépe mluví při dobrém jídle. Vezměte si ještě rýži, stojí před vámi.“
„Děkuji. Tak už, pane Lievene, řekněte, o jaký obchod jde?“
„Ještě trochu salátu?“
A co se zkusit přesunout do rodné země nebo města autora této knihy?
Text příspěvku byl upraven 04.10.17 v 11:03
Já právě dočítám knížku Daniela Glattauera Není zač. Vzhledem k národnosti a rodnému městu by předchozí zadání splnit mohl.
Nechť pokračuje ten, v jehož právě čtené knize má hrdina komplikovaný vztah se svým dítětem / dětmi jako Gerold v té mé.
Předposlední přečtená kniha od Nory Roberts, Spojeni osudem.
Jeden z hlavních hrdinů trilogie Fox O´Dell má opravdu vřelý vztah ke svým rodičům i babičce a patřičně se k nim také chová. A protože děj této knihy souvisí i s kamenem, zkusme pokračovat a najít někoho kdo právě přečetl nebo čte něco z hor a o horách vůbec ...
No tak dobrá. Je tu dlouho ticho, tak jsem si dnes do právě čtených knih přidala hru Radúz a Mahulena. Sice nevím, kdy to všechno dočtu, ale ono to nějak dopadne :-)
RADÚZ: Toť pravdě podobné, že v tatranské jsme oblasti. Olbřímé štíty hor jsou blízko tak! Jak pyšně čelo vznášejí! A orli všude krouží nad nimi!
Mám ráda literaturu i divadlo. Ale taky výtvarné umění. Nevyskytuje se někde ve vámi čtené knize nějaký malíř nebo sochař? Může být reálný nebo smyšlený. Nebo alespoň jejich dílo v nějaké významnější roli.
Nevím, zda to přímo splňuje zadání, ale právě čtu knihu WIlliama Saroyana - O neumírání. Velmi často se zde mluví o Picassovi.
"Počítá si strašně moc za každou čmáraninku, kterou nakaňká," řekl syn. "je to určitě milionář."
"To tedy doufám, i když o tom pochybuju. Určitě nikoho nenutí, aby ty jeho čmáraninky kupoval. Lidé mají peníze a chtějí kupovat, a s těmi lidmi, tedy kupci, se setkává agent, který jeho věci prodává, ne Picasso, a agent taky z těch peněz notnou sumu shrábne a zbytek odevzdává Picassovi......... Není podle všeho chudý, určitě ne tak chudý jako řada jiných malířů, kteří taky už pomalu dožívají, ale boháč to taky není."
"To tedy je, a jaký! U Maguyho jsem se zeptal prodavače na cenu takového malého plakátku, na který Picasso přimázl pár kaněk a čerstvý podpis, a stálo tam sedm set dolarů."
A protože Saroyan v této knížce mluví o lecčems, tak pokračuje čtenář knihy, ve které se mluví o nějakém filmu, alespoň trochu významně.
No, nevím, jestli je to úplně ono, ale...
Hned první kapitolka knihy Legendární příšery a skutečná zvířata se věnuje kurióznímu objevu nového živočicha. Když zoolog Wolfgang Bohme v roce 1985 sledoval dokumentární film o Severním Jemenu, všiml si, že je tam zachycen dosud nepopsaný druh varana. První expedice nebyla úspěšná, ale druhá tento druh skutečně našla a odchytila kvůli zkoumání. Byl pojmenován Varanus yemenensis. Kdo ví, kdy a vůbec by tenhle varan byl objeven bez jednoho filmu a znalého zoologa.
Pokud to takto stačí, pokračovat by mohl ten, v jehož knize se vyskytuje nějaký exotický živočich.
Text příspěvku byl upraven 27.10.17 v 23:29
Vložit příspěvek