Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?

Gabaldonova Cizinka právě viděla lochnesskou příšeru. Teda není vloženě pojmenovaná, ale následující řádky se odehrávají na břehu Loch Ness:

"Asi deset stop ode mě se z vody vynořila velká hlava. Spatřila jsem, jak voda stéká po hřbetě ohnutého krku. Přestože se vše odehrávalo v dosti velké vzdálenosti, pod hladinou jsem zřetelně zahlédla masivní pohyb. Hlava sama zůstávala v klidu.
Také já jsem tiše stála a nehýbala se. Bylo zvláštní, že jsem se vůbec nebála. Cítila jsem podivné spříznění s tím zjevením pocházejícím z mytických časů. Zapadlé oči, které viděly už moře a oceány eocénu, oči zakalené a temné za scvrklými víčky. Pocit spřízněnosti se mísil s pocitem naprosté neskutečnosti. Kůži mělo stvoření jemnou a hladkou, temně modrou a místy přecházela do barvy smaragdu a zářivě se leskla. A zvláštní zapadlé oči byly zbarveny jako jantar a byly velmi krásné."

Pokračovat může ten, v jehož knize někomu nějaké zvíře ublížilo. Třeba někoho kousnul pes, poštípal komár, škrábla kočka, rozdupal nosorožec atd.

V knize Pí a jeho život (zatím) žádné zvíře nikomu neublížilo, ALE otec hlavního hrdiny, jsa zároveň ředitelem zoo, na nebezpečí vzorně pamatoval. Jednoho dne vzal své dva syny k tygří kleci a před jejich očima nechal tygra roztrhat živou kozu - tygři jsou, chlapci, velmi nebezpeční, a proto k nim nikdy nelezte do výběhu...

Praktickou ukázku následovala ještě přednáška, viz úryvek:
"Otec nás dovedl ke lvům a levhartům. "Jednou byl v Austrálii jeden šílenec, který měl černý pás v karate. Chtěl si dokázat, že porazí lva holýma rukama. Prohrál. Dost ošklivě. Ošetřovatelé druhý den našli jen půlku jeho těla." (...)
Medvědi himalájští a lenochodi. "Tahle roztomilá zvířátka jediným seknutím drápů dokážou člověku vyrvat vnitřnosti z těla a roztahat je po zemi." (...)
Hroši. "Tou svou měkkou, poddajnou tlamou rozmělní hroch tělo dospělého muže na krvavou kaši. Na zemi vás lehce předběhne." (...)
Velbloud jednohrbý. "Jedno slintavé kousnutí a přijdete o pořádný kus masa.""
atd.
Budiž tomu otci ke cti, že hrůzostrašný výčet zakončil takto:
"Vidíte ta morčata? (...) Ta nejsou nebezpečná."

Babu dostává ten, kdo čte knihu, jejíž hlavní hrdina vyrůstal v netradičním prostředí - ať už v zoo jako Pí, na hřbitově jako Nik Owens, nebo na jakémkoli jiném podivném místě.

Text příspěvku byl upraven 30.10.17 v 21:15

Čtu právě nádhernou knihu Zulejka otevírá oči autorky Gazel Juchina. Chlapec, který opravdu vyrůstá na podivném místě se narodil na konci šíleného transportu z Tatarstánu do Gulagu na Sibiři a tady je jeho svět, jaký znal ve svých 8 letech.
"Svět byl ohromný a jasný. Začínal u bělostně popelavého, brouky podivně provrtaného dřevěného prahu domu, který Jusuf s matkou sdíleli s doktorem. Táhl se přes široký dvůr zaplavený vlnami bujné trávy, z níž jako ostrovy vyčnívaly rozeschlé pryčny s nakřivo zaraženými sekerami a noži, jako svislá skála se zvedala hromada dříví, jako rozlehlý horský hřeben se táhla křivá ohrada a jako barevné plachty se ve větru třepotalo sušící se prádlo. Táhl se kolem jizby s vrzajícími dveřmi lazaretu, za kterými se ukrývalo království matkou dožluta vydrhnutých podlah, chladných bílých prostěradel, zvláštních, neuvěřitelně se blyštících nástrojů a nahořklých léčivých vůní.
Od lazaretu po dobře ušlapané cestičce se svět rozprostíral dál, k osadě. Vypínaly se tam černé baráky, třikrát delší než srub; agitační tabule zde roztáhla svá široká křídla, na kterých zářily zvučnými slogany hlaďoučké plakáty; v tajemné budově kuchyně, prostoupené vůní jídla, se cosi ustavičně škvařilo a šustilo; jako nedobytný bastion shlížela z vrcholku kopce zamračená komandatura; v dálce mezi modrými smrky prosvítal klub, kde dnem i nocí čaroval s voňavými barvami malíř Ilja Petrovič.
Tady Jusufův svět končil – chodit dál, do tajgy, mu matka zakazovala."

A pokračuje čtenář, jehož kniha nebo její část se odehrává ve vlaku.

Tak jsem si pro pobavení zase jednou otevřela hry od Cimrmana a když vlak, tak tedy rovnou Vraždu v salónním coupé:
"Takhle dlouhý tunel je jako stvořený pro vraždu .... " :-)

Kromě toho čtu Zlatou zemi od Barbary Woodové, kde se hlavní hrdinka touží stát lékařkou, což je ale v dané době pro ženu v podstatě nemožné. A taky jsem dočetla Konečnou diagnózu od Haileyho. Čtete teď i někdo jiný něco o doktorovi, sestře nebo o komkoli jiném ze zdravotnictví?

Nevím, jestli to mohu nazvat zdravotnictvím, ale asi jo, čtu Tajemství porodní báby od Sabine Ebert a zde vystupuje mladá porodní bába, která se naučila mnoho důležitých věcí od moudré ženy a léčí na koho narazí:
"Marta položila dlaň na rozpálené čelíčko a sáhla na paži, aby nahmatala puls. S odporem se podívala na obvazy.
Medikus vám pouští žilou?
Dietrich přisvědčil.
Dělá to často?
Zase kývnutí.
A bolí to a cítíte se pak ještě slabší?
Opětovné přikyvování.
Ten hlupák medikus dítě tím pouštěním žilou nakonec pohřbí, pomyslela si rozzlobeně Marta.

Je to historický román, kde mají podstatnou roli kolonisté, osadníci, takže může pokračovat ten, kdo čte o nějakém dalším osídlování či koloniích.

S tématem osídlování jsem se setkala v několika právě čtených i některých čerstvě dočtených knihách.
Za všechny vyberu Královský úděl, kde z pražského podhradí - Menšího města pražského je násilně vystěhováno české obyvatelstvo a místo osídlují Němci, Italové a další cizinci pod záštitou Přemysla Otakara II.

Mj. i osídlováním dobytých území se zabývá další mnou rozečtená kniha - Keltové od P. B. Ellise.

Pokračuje čtenář knihy, kde postava knihy chrání/brání svou zemi, jedná ve prospěch svého lidu/národa nebo své země.

Text příspěvku byl upraven 28.11.17 v 00:07

Právě jsem dočetla Carpe Jugulum od Terryho Pratchetta. Lancre je sice fiktivní království, ale to snad nevadí. Když se chtějí vlády zmocnit upíři, na obranu země se postaví všechny čtyři čarodějky i další lidé. Super knížka :-)

Mezi zmíněnými upíry je tak trochu rodinný spor ohledně starých zvyklostí a moderních přístupů. Pokračuje tedy čtenář knihy, kde hrají roli generační rozdíly.

Myslím si, že téma generační rozdíly splňuje kniha Rybí krev, kterou právě čtu. Táta, který si v 50. letech prožil svý a vzdorovitý syn, který to nechce vidět atd.

Rybí krev je hodně o životě na české vesnici a proto může pokračovat ten, kdo čte něco z českého venkova.

Dočítám Kočku na střeše a tam se adoptivní rodiče odstěhovali s dětmi na vesnici, aby děti vyrůstaly v čistém a zdravém prostředí.

Dál může pokračovat ten, který čte knihu, ve které se jedná o náhradní rodičovství.

Jsem na začátku knihy Forest of a Thousand Lanterns, kde je hlavní hrdinky vychovávánou svojí tetou. Tato knížky se odehrává v prostředí podobném východní Asii, takže pokračuje ten, kdo čte nějakou knihu idehrávající se v Asii.

Čtu Milión Marca Pola, všichni víme o čem je.
Pokračuje ten, kdo čte knihu, která vznikla před více než 300 lety.

Výborně! Nečekala jsem, že se budu moct zapojit, protože teď čtu skoro všechno do školy... Ale právě jsem dokončila Božskou komedii, která byla napsaná před cca. 700 lety, takže se vejdu hned dvakrát :D

A pokračuje čtenář, který teď čte knihu, která ho vážně baví. (Vím, že je to celkem jednoduché... Ale proč tedy čteme, když nás to nebaví? :D)

Tak to je jednoduché. Čtu Monzum, druhé pokračování ságy rodu Coutneyů a opravdu mě baví. Připadá mi lepší než první díl Dravec, a to se ještě ani nevydali na moře (jsem na začátku).

Pokračovat může čtenář knihy od autora, který nepochází z Evropy ani USA.

Tatar - to slovo v češtině i slovenštině vnímáme jako nadávku, přinejlepším přezdívku někoho, kdo nechápe, nerozumí, nezapadá ... a přitom je to regulérní název opravdového starobylého národa.
Čtu právě knihu
https://www.databazeknih.cz/knihy/zulejka-otevira-oci-358906
tatarské autorky Guzely Jachiny, která i zde na DK je mylně uváděná jako "národnost ruská" , a to jen proto, že žije v Rusku a svá literární díla (zřejmě nejvíce scénáře) tvoří rusky. Kdy, proč a jak byl Tatarstán poruštěn, vyvrácen ze svých kulturních kořenů, zdevastován duchovně i hmotně - i to se lze dozvědět z této pozoruhodné knihy.
Jádrem příběhu je paradoxní situace, v níž žena, od narození držena ve jhu tatarských národních tradic, muslimského náboženství, staletí nepřekročitelných zvyků a totální, ale naprosto totální poslušnosti vůči manželovi a tchýni, je najednou "vysvobozena" z těchto okovů tím, že je sovětskou vládou a rudou stranou uvržena na jiného žaláře - vyhnanství na Sibiř, do nelidských podmínek, v nichž se z ní - kupodivu či zákonitě - teprve stává plnohodnotná lidská bytost.

Proto ať pokračuje ten, kdo čte příběh, v němž dojde k totálnímu přerodu některé, nejlépe hlavní postavy.

Nevím, zda je to právě ono, ale včera jsem dočetla Hrst prachu od Evelyna Waugha. Jeden z hlavních hrdinů je bohatý, snobský velkostatkář, který si hrdě zakládá na rodovém sídle, v němž žije. Kvůli smrti syna a manželčině nevěře ale nakonec svůj dům i majetek opouští a nakonec skončí kdesi uprostřed Amazonských pralesů naprosto bez ničeho, jako zajatec svého zachránce, negramotného polovičního Indiána, kterému musí předčítat oblíbené jeho knihy.

Pokud je to tedy ono, může pokračovat čtenář děj jehož knihy se nějak dotýká nebo se odehrává v pralese.

Právě čtu Stavitele mostů (https://www.databazeknih.cz/knihy/velke-stoleti-stavitele-mostu-191867), kde se jedna ze dvou hlavních dějových linií odehrává v Německé východní Africe. Tam se vydává Oscar Lauritzen a probíjí se tamními pralesy, kterými bude vedena železnice. Právě v pralese několikrát bojuje o život a nakonec tamtéž najde také svou lásku...

Pokračuje čtenář, v jehož knize hrají nějakou roli Vánoce a nebo se její významná část v době těchto svátků odehrává.

Právě čtu hezkou knížku "Svetr k Vánocům". Příběh se odehrává o Vánocích a ty hrají v knize zásadní roli.
Dovolím si předat štafetu touto otázkou - čte někdo teď knihu, v jejímž názvu je oblečení?

Tak si říkám, jestli by to po takové době nechtělo nějak zmírnit zadání. Co myslíte?

denib: zrovna jsem přemýšlela nad tím, že se to tu nějak zaseklo a marně si snažila vzpomenout, co bylo za zadání... po zpětné kontrole jsem ale stejně ve svých přečtených knihách žádnou s oblečením nenašla... Přiznávám, že mě ani žádná s oblečením v názvu nenapadá, takže mi přijde, že zlehčení by možná nebylo od věci...

Žádná kniha s oděvy? Tak to považujme za
https://www.databazeknih.cz/knihy/cas-mezi-sitim-202898
:=)))
A tedy nahazuji téma opačné:Co tak nějaká nahota? Výrazná, dějotvorná - by nebyla?

Tak jsem si myslela, že zrovna přijdu s tím oblečením a ono se změní téma na nahotu :D :D :D ....Tak příště, holt "kdo pozdě chodí ...." :D

Hebrey, ne, ne, ne - to byl jenom pokus o intermezzo - než příjde někdo s nějakou sukýnkou, kalhot(k)ami a pod. Tak sem s tím , prosím ...

Koka: Díky :D Tak já tedy navazuji na původní téma. Právě totiž začínám číst tenoulinkou knížku od P.G.Wodehouse "Mladí páni v kamaších". Takže tedy né sukýnka, ani tedy kalhotky :D ... ale on takový pán v kamaších také stojí za to.
V textu mimo jiné hraje roli New York, takže v New Yorku by se také mohl odehrávat děj knihy toho, kdo přebere štafetu.

Čtu jednu z knih s Evou Dallasovou od J. D. Robb, konkrétně Na mě si nepřijdeš. Odehrává se v New Yorku kolem Vánoc v roce 2060, Eva vyšetřuje vraždu trenéra ve fitcentru a zároveň se chystá na vánoční večírek (a jako obvykle se děsí všeho se svátky spojeného) .
Protože se jedná o třicátý devátý (!) díl, pokračovat by mohl ten, kdo čte část (pokud možno ne první) nějaké knižní série.

Čtu 2. díl série Matthew Shardlake - Temný oheň. Postava je zralejší a ne zcela fyzicky fit, ale je chytrá, zkušená a pragmatická.

Tak by mohl pokračovat čtenář knihy, kde (nejlépe) hlavní postava je chytrá, důvtipná, s "bohatými" životními zkušenostmi.

Text příspěvku byl upraven 13.02.18 v 18:51