...třeba někoho zaujme v literatuře
Jestli ještě mohu, jako neodborník na jakýkoliv žánr, souhlasím, že bez přímého prožitku se hůře píše velký román, velký válečný román. Přesto jsem v poslední době četla pár knih, kde, jak píšete Lectore, popsaná psychika, vyprávění o pozdějším vyrovnávání se v normálním životě, bylo napsáno tak, že je hodno našeho zamyšlení.
Měli bychom ale být schopni rozlišit co tedy čteme a nezaměňovat. Obávám se, že je to mnohdy z komentářů právě válečné literatury mnohdy znát, že se tak děje...ale už nebudu planě plácat, jsem měla jen nějakou slabou chvilku:)
Encyklopedie - dívala jsem se na Váš seznam válečné literatury. Asi polovinu těchto knih máme v knihovně - i můj muž čte války. Ale třeba Hlava XII. - to podle mne není čtení pro ženy.P ro mě byla drsná i Sophiina volba nebo Jákobovy barvy.
Hlavu XXII práve čítam a som nadšená. A pritom ja vojnovú literatúru nerada, je mi z toho zle, keď myslím na to, že to bola či ešte stále je skutočnosť. Neviem, prečo práve Hlava XXII ma tak zaujala, chvíľami ma mrazí, ale nemám chuť ju odložiť. Pamätám sa, že som ju čítala ako tínedžerka, mali sme ju doma, tak som si ju chcela prečítať znovu, či sa dojem z nej bude opakovať.
Hlavu XXII mi půjčil v mých 18-19 známý, ale nedočetla jsem. Nezaujalo. Možná dnes by to bylo jiné. Nevím.
no já jsem Hlavu XXII začala číst snad pětkrát, přišla mi jako k nečtení., Sdílela jsem však tehdy kancelář s veliký fandou jak knihy tak i filmu (byl to absolvent ZVS, takže asi to prožíval ještě jinak) a pořád jásal a pořád jásal, až jsem se rozhodla tu knihu zdolat a ten humor v ní najít - a byla výborná.
Například s knihou Hájili jsme hrad se mi to nepodařilo nikdy , nepřelezla jsem přes stránku 20
intelektuálko, Hlava XXII podle mne, je pro každého, a pohled hlavního hrdiny na svět je tomu mému dost podobný, Sophiina volba pro ženy - matky a navíc s tou vadou, že rády přemýšlejí co by dělaly ony na místě hrdinky, rozhodně není. Vzbuzuje strach až hrůzu.
Text příspěvku byl upraven 22.01.18 v 21:50
Tak koukám, jak jsou názory rozdílné. Já Hlavu XXII. četla kdysi dávno a už se k ní nevrátím. Za to k Remarqovi se vracím často. Mně je blízký jeho pohled na svět.
A myslím, že by encyklopedie měl ten seznam doplnit. Určitě je tu dost čtenářů, kteří by to uvítali.
Text příspěvku byl upraven 23.01.18 v 08:23
Četla jsem ji na konci roku a rovnou jsem říkala, že musím znovu. Přišlo mi, že má v sobě příliš mouder na to, aby stačilo jedno přečtení. Jsem ráda, že ji nemám půjčenou z knihovny, ale že bude pořád u mě na poličce.
encyklopedie asi neuvěříš, ale ještě jsem si neposlechla ani jednu jedinou audio knihu.. ty tvoje chvála.,... možná dostanu chuť.
Hlavu XX jsem četl pod lavicí při matematice na střední. Nemohlo to dopadnout jinak a matikářka mi jí zabavila. A jelikož v té době to byla naprostá podpultovka, vrátila mi jí ne na konci školního roku, ale až potom, co jí přečetla celá její rodina. :-)
Jelikož jsem vyrůstal v době, kdy jediné akční filmy krom několika málo westernů byly z druhé světové války s neohroženými partyzány, moc jsem válečným románům nedal. Z těch mála co jsem četl, mě například oslovilo:
https://www.databazeknih.cz/knihy/zraloci-a-male-ryby-6322
https://www.databazeknih.cz/hodnoceni-knihy/most-161776
https://www.databazeknih.cz/knihy/konvoj-do-murmanska-21252
Ale až teď jsem objevil neskutečnou syrovou hrůzu ze zákopů 1. světové války. Například popis pocitů zasypaného vojáka v knize https://www.databazeknih.cz/knihy/na-shledanou-tam-nahore-219604 nebo každodenní popis hrůz zákopové války bez patosu po nocích zapisovaný Egonem Ervínem Kischem v knize https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/vojakem-prazskeho-sboru-259623
Text příspěvku byl upraven 23.01.18 v 19:59
Viki, děkuji za doporučení, ty dvě poslední knihy budou pro mého muže, ty neznáme.
Viki, i já děkuju. Některé z těch knih jsem četl asi tak před sto lety, díky tvému připomenutí si je co nejdřív zopakuju...
Text příspěvku byl upraven 24.01.18 v 10:42
abych pravdu řekla, už taky nevyhledávám válečné romány, vzpomínky z koncentráků ani ty historické romány, kdysi jsem to vše četla ráda, tehdy jsem to ale četla jako něco co bylo, strašné, kruté, se soucitem, ale s pocitem, že mně to nehrozí, ale dnes si tím už nejsem tak jista.
Ale jak píše encyklopedie, kdyby se něco zajímavého objevilo...
Třeba mě loni mile překvapila Ruta Sepetysová, znáš ji Bubi?
ne, neznám ji, až teď po tvém upozornění jsem se mrkla. možná si ji půjčím, ale jelikož mám asi 300 nepřečtených knih, které na mne mávají z mé domácí knihovničky a ještě kolem deseti ze dvou knihoven, které navštěvuju, asi to hned tak nebude.
Já ráda beru do ruky z času na čas knihu jen tak, namátkou , a někdy se ukáže, že je opravdu moc dobrá. Vydává se tolik knih, převážně balastu, všude se dočteme, že si z té knihy celý svět sedl na zadek, obálky velmi lákavé, i když ne příliš vkusné... jak jinak než namátkou si z novinek neznámých autorů lze vybírat
Text příspěvku byl upraven 25.01.18 v 13:44
Mistře Knihovníku, nemáš odkaz na náhled této komiksové (dozajista) nádhery?
Díky moc za odkaz - paráda! Dýchla na mě nostalgie ... Saudka jsem si vylepoval na inernátě ... vždy do doby, než některá z vychovatelek začala být příliš horlivá a uvědomělá a strhla mě to ...
Text příspěvku byl upraven 26.01.18 v 09:26
Vložit příspěvek