Bonapartovi dobyvatelé hodnocení

Sedmnáct tisíc francouzských vojáků opustilo v květnu 1798 přístav Toulon, aniž by tušili, k jakému cíli směřuje jejich cesta. Sotva tři měsíce po dobytí Říma odměnil Bonaparte nejlepší oddíly tohoto tažení zařazením do Orientální armády, elitních invazních jednotek, určených k útoku na Egypt. Pro muže, kteří nastoupili na palubu lodi, však první bitva začala již bojem s útrapami pobytu na moři. Když nespokojení příslušníci jednotky Alaina Lausarda - jednotky jízdy, která byla před třemi lety vytvořena z trestanců odsouzených k smrti - obrátí svoji frustraci proti posádce fregaty L´Esperance a pěšákům, drsná pouť si začíná vybírat své první oběti. Než se hladoví a vyčerpaní vypotácejí na břehy Egypta, musí Lausardovi dragouni bojovat za víc než slávu a vítězství. Zubožení vojáci se trmácejí rozpálenou pouští a Bonaparte může jen přihlížet, jak se jeho taktická hra hroutí jako domek z karet. Sežehlí žhnoucím sluncem dokážou ještě zoufale odolávat nájezdům Arabů, bránících jim v přístupu k Nilu, ale jak jsou vtahováni stále hloub a hloub do neznámých končin, jejich řad se zmocňuje beznaděj. Šíří se jako nemoc. Mamelukova armáda sice podlehne v boji ve stínu pyramid, ale Nelson drtivě poráží Bonapartovu flotilu. A Bonapartova posedlost válkou ... Lausard už ztratil naději, že ještě někdy uvidí Paříž.... celý text