Babinský. Obraz doby a populárního loupežníka. S použitím soudních fasciklú z let 1828-1841 hodnocení

Autor si dal práci a prohledal veškeré dostupné archivy, v nichž se o Babinského řádění psalo. Jednalo se o soudní fascikly z let 1828 - 1841. Novotný začíná zeširoka, cituje Gellnera, rozebírá Loupežníky od Schillera, připomíná písemnictví španělské, francouzské, anglické, kde líčeny byly činy hrdinských "loupežníků šlechetníků" a snaží se takto navodit romantický obraz tehdejší doby. Ve dvacátých letech působil na Litoměřicku pověstný vůdce loupežníků Fichtelschenker, však tento Němec v Čechách zrozený skončil záhy a bídně. Však vyšlapal cestičku svému nástupci, Václavovi Babinskému. Autor dále líčí Babinského dětství, rodinné poměry, kterak se dostal na dráhu zločinu, pravdivé historky o jeho životě a loupežnickém řádění až po jeho uvěznění a propuštění na svobodu. Obžalovací spis Babinského má 38 archů a zahrnuje dvanáct nejzávažnějších trestních případů: 1. Vražda na Václavu Dominovi Skramouše. 2. Loupežná vražda manželů Stránských v Mankovicích. 3. Vyloupení berní pokladny v Dětenicích. 4. Loupež u Anny Krouské v Brodcích. 5. Domnělé loupeže v Brně apod. 6. Poškození vozu v Upeřinách. 7. Loupež u výměnkáře Heinea v Mikulášovicích. 8. Loupežná krádež (??) u převozníka Krejzy v Brozanech. 9. Loupež u důchodního Jana Paula v Lysé nad Labem. 10. Loupežná vražda na Janu Blumbergovi v Horní Kamenici. 11. Násilí při zatýkání v Kuřích Vodách. 12. Falšování cestovních průkazů. Každý případ je posléze podrobně popsán a rozebrán. V některých kauzách jsou připisovány Babinskému činy, které jednoznačně nespáchal. Byl prostě dobře zavedená firma, která nechtěně zastřešovala většinu loupeží v kraji, kde působil. Po rozsudku byl Babinský převezen na Špilberk, později přestěhován do Kartouz. Po dvacetiletém žaláři byl propuštěn. Svá poslední léta dožil jako zahradník v ženské trestnici v Řepích, kde vedl příkladný a nábožný život.Často prý zavítal do hospody na Bílou horu, kde o sobě vypravoval značně přibarvené až vymyšlené historky. Na počátku knihy autor píše: "Loupežníci u nás byli ovšem vždycky, jsou a budou, to je dobře známo, ale tenkrát v době Schillerově a ještě dlouho po něm byli to jen chuděrové." Docela "nadčasové" prohlášení. V úvodu knihy autor děkuje (m.j.) i Janu Em. Šarapatkovi za "ochotné přehlédnutí rukopisu". Šarapatka je autorem knihy pohádek Království víl a skřítků, v 70. letech jsem bydlel kousek od Budějárny a starý pán Šarapatka byl náš soused. Tak jsem si na něj vzpomněl.... celý text