Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. hodnocení

Kniha si klade za cíl postihnout vnímání dvorské kariéry očima urozených osob ze zemí Koruny české v průběhu dlouhé, téměř padesátileté vlády Leopolda I., poznat jejich myšlenkový svět i zvláštní hodnotový systém, který nutil šlechtice směřovat své kroky k císařskému dvoru ve Vídni. Při současném neradostném stavu poznatků však v žádném případě nemůže jít o syntetické uchopení dané problematiky, ale spíše o analytickou případovou studii. Z toho důvodu se autor předkládané rozpravy nezaměřil na celou urozenou společnost zemí Koruny české. Jako modelový příklad si zvolil dva šlechtické rody usazené v Čechách a na Moravě - Ditrichštejny a Schwarzenberky. Právě na základě podrobného studia archiválií uložených v pozůstalostech Ditrichštejnů a Schwarzenberků se pokusí nastínit osobitý pohled příslušníků obou šlechtických rodů na císařský dvůr a jejich vztah k prostředí metropole habsburského soustátí i rodině panovníka. V první části knihy jsou zachyceny příčiny a důvody, jež nutily mladé šlechtice, aby získali pevné místo v nejvyšších dvorských úřadech a zakotvili v bezprostřední blízkosti císaře. Stranou pozornosti nezůstává ani reflexe dvorské kariéry v myšlení Ditrichštejnů, Schwarzenberků, některých dalších urozenců podunajské monarchie či vzdělaných juristů z prostředí Římsko-německé říše v 17. a první polovině 18. století. Následující kapitoly se zabývají předpoklady a projevy životního stylu šlechty druhé poloviny 17. věku, které s sebou přinášelo ztotožnění se s dvorskou kariérou a následný pobyt u císařského dvora ve Vídni. Projevy životního stylu lze sledovat na půdorysu životního cyklu urozených jedinců. Šlechtic se totiž myšlenkami na kariéru v okolí vladaře nezaobíral až v dospělém věku. Na službu u panovnického dvora byl rodiči nebo poručníky systematicky připravován již od narození. Jak měl v ideálním případě vypadat výchovný program, co zahrnoval a jakým způsobem jej urozené osoby dokázaly skutečně naplnit, nastiňuje jedna z dalších kapitol. Neoddělitelnou složku výkladu tvoří rovněž otázka strategií, jež zmiňované šlechtické rody volily, aby co nejsnáze pronikly k císařskému dvoru a pevně zakotvily v jeho struktuře - služba v zemských úřadech, armádě, centrálních správních orgánech monarchie či přímo nižších dvorských úřadech. Na příkladu kariéry Ferdinanda z Ditrichštejna se autor pokouší naznačit spletitou cestu, kterou tento urozenec zvolil, a zkoumá, do jaké míry se jeho plány podařilo uskutečnit. Uchycení samotného šlechtice v bezprostředním okolí panovníka však nezáviselo pouze na schopnostech jedince, ale i na dalších okolnostech, zejména na vlivných přímluvcích. Proto se podstatná část práce věnuje otázkám vzniku a fungování komunikačních sítí raně novověkých šlechticů. Na základě podrobné analýzy části korespondence Ferdinanda z Ditrichštejna se autor pokouší zrekonstruovat síť vztahů jednoho konkrétního velmože, která zasahovala do téměř všech částí habsburské monarchie, Římsko-německé říše i do mnoha koutů evropského kontinentu. Ovšem autor nezůstává pouze u odkrytí sítě vzájemných vztahů mezi Ferdinandem z Ditrichštejna a konkrétními osobami. Dále naznačuje, jak se proměňovala během více než čtyřicetileté veřejné činnosti tohoto urozence. Dostatečná pozornost je v práci také věnována otázkám mocenských uskupení u císařského dvora, do nichž šlechtic musel vstoupit, chtěl-li obstát v soukolí dvorských intrik. Nedílnou součást každodenního života v Hofburgu či dalších prostorách, jež obýval vládnoucí rod, tvořila sociální interakce s dalšími osobami. Žít uvnitř takového společenství, jakým byl císařský dvůr, znamenalo podřídit se zažitému řádu a zařadit se na určitou hierarchickou úroveň. Konečnou podobu úvah dokresluje interpretace ceremoniálního uspořádání doprovodu vladaře a jeho blízkých, v němž každý dvořan zaujímal přesně vymezené místo. Stranou pozornosti nezůstává ani nástin zvláštního vztahu konkrétních vysokých dvorských hodnostářů k obecně přijímaným normám a snaha těchto osob (ne)podřizovat se závazným ustanovením a nárokovat si čestnější postavení. Závěrečná kapitola se zaměřuje na otázky vlivu biologického věku na dvorskou kariéru raně novověkých šlechticů, kteří se (ne)dokázali ubránit myšlenkám odchodu na odpočinek a (ne)zemřeli "ve službě."... celý text