Destine, s.r.o. hodnocení

Novela předkládá antiutopickou vizi podzemního společenstva, které v zájmu přežití lidstva provádí svévolný " přirozený výběr ". Třetí kniha Tomáše Hokeše (1968) je znovu jiná: jiná než jeho předchozí tituly Panáčci (2009) a Malý bůh (2004, 2008), jiná než dominantní proud soudobé české prózy, vyžívající se v pseudo- či post-postmoderně pojatých variacích na téma osobních nebo dějinných krachů a tragédií. Jestliže první dvě Hokešovy knihy pojednávaly téma individuace hlavní postavy, sledovaly přerod nevinné infantility v odpovědnou dospělost, autorova novinka nahlíží z perspektivy nemilosrdně antiromantické vize konec právě takového „věku dospělosti“. Světlem příběhu je milostný vztah, vsazený do relativně poznatelných kulis současnosti. Příčinou jeho dramatického vývoje je pak stín příběhu: existence „neviditelné“, podzemní společnosti, tajného bratrstva „dole“, jehož devízou je totálně kolektivistická soudržnost a jeho smyslem udržet lidský svět „nahoře“ při životě. Člověk se svým nekontrolovatelným psychickým ustrojením, které produkuje ničivé neurózy různého druhu, je v tomto plánu nepřítelem. Hokeš vložil do své novely krutou rovnici, z níž jako jediný možný vítěz vychází bytost „upravená“ po vzoru podobných temných prognostiků Orwella, Huxleyho nebo Zamjatina. Rovnici krutou, ale symbolickou a zřejmě i předjímavou: O lidskosti „nového“ člověka lze pochybovat, ale dá se pochybovat také o jeho nadosobním smyslu? Destine, s. r. o. je nejskeptičtější knihou, kterou Tomáš Hokeš doposavad napsal. I když je to svým způsobem očistný skepticismus: s poslední stránkou se ve čtenáři ozve neodbytný pocit, že tahle antiutopická fikce má ke skutečnosti, v níž žijeme, snad až příliš blízko. ... celý text