Divadelní hry II: Ulička odvahy, Chroust hodnocení
Jiří Mahen
„V dobách, kdy osud proséval mezi prsty životy jako zrnka maku, schoval jsem se na chvilku v jeho stínu, u sehrál s několika lidičkami ve své fantasii prajednoduchou komedii, aby nám nebylo tolik smutno, aby se mladí i staří klidněji porozhlédli, aby se žlutě kachňátko prastarých situací před námi pro trošku toho smíchu, co v nás zbyl, komicky porozmáchlo.“ Těmito slovy, jimiž autor doprovázel první knižní vydání „Uličky odvahy“ (v r.1917), naznačil únikový rázhry, líčící zátiší skromné malostranské domácnosti. Kdežto v „Uličce odvahy“ jsou jednajícími postavami drobní městští intelektuálové, kteří nechtějí nic jiného, nežli prožít svůj život v klidu, jsou hrdinové druhé veselohry, napsané rovněž za 1. světové války, mnohem diferencovanější a aktivnější. V „Chroustu“ vykreslil Mahen řadu vyhraněných studentských typů a postavil bohatého, nafoukaného Valentu do kontrastu proti několikahladovějícím studentům, k nimž se druží „záhadná existence“ Slavík a sazeč Baran. Hra má hluboký sociální ponor, neboť zachycuje ideové vření mezi studenty okolo r. 1905.... celý text
Zatím zde nejsou žádná hvězdičková hodnocení. Knihu můžete ohodnotit hvězdičkami nad její obálkou.
Autorovy další knížky
1964 | Co mi liška vyprávěla |
1987 | Hořící kámen |
1959 | Rybářská knížka |
1969 | 12 pohádek |
1997 | Babiččiny pohádky |