Drsná láska hodnocení

Závěrečnou sbírku svého bohatého díla komponuje Antonín Sova v rodném Pacově v době, kdy už je jeho život komplikován závažným onemocněním. V prvním oddílu se Sova soustředí na básně naplněné přírodní lyrikou, v níž se vrací k obrazům venkova i svého milovaného kraje. Podobně jako v některých předcházejících pracích, také zde Sova využívá motivů čtyř ročních období, zvláště pak jara a podzimu. Poněkud odlišnější je druhá část tohoto Sovova souboru, v níž patří hlavní místo intimním reflexím. Sova především bilancuje svůj život, uvažuje nad jeho proměnlivostí, vyvolává vzpomínky, v nichž přibližuje své postoje a pocity, mnohdy s hořkostí a s jakousi drsnou něhou, která je konečně naznačena i v samotném titulu. Je život u konce, je po zpěvu, loučí se Sova v jedné básni. Snad i tímto povzdechem připomíná, že lidské bytí je pouze dočasným projevem, v němž se střídá radost a smutek, víra a beznaděj nebo pravda a lež. Když se však člověk ocitne na jeho konci, je nutné se s tímto světem (třebaže mnohdy nespravedlivým) smířit a důstojně z něho odejít.... celý text