Emma Brownová hodnocení

Jednou večer v listopadu roku 1854 seděla nedávno provdaná Charlotte Bronteová, autorka slavného románu Jana Eyrová, se svým manželem u krbu, když ji napadlo, že kdyby byla ještě svobodná, patrně by v tuto chvíli psala. Odešla pro svůj nedokončený román Emma, na němž před sňatkem pracovala, a celých dvacet stránek rukopisu přečetla nahlas. Reakce jejího laskavého manžela, který neměl příliš velký zájem o literaturu, byla vlažná: vyjádřil pouze obavu, že vzhledem k tomu, že se děj odehrává v dívčí škole, by ji kritici mohli obvinit z opakování témat. Bronteová rukopis odložila. Nikdy se nedozvíme, zda měla v úmyslu ho dopsat. O pět měsíců později zemřela. V Emmě Brownové se spisovatelka Clare Boylanová chopila dochovaných dvou kapitol nedokončeného románu a po svém dopsala příběh záhadného mlčenlivého děvčátka oblečeného v krajkách a kožešinách, které do exkluzivní dívčí školy přivezl důstojně vyhlížející pán. Zdá se, že jde o dceru ze zámožné rodiny, na konci školního roku však nikdo nezaplatí školné a ředitelka školy zjistí, že adresa dívčina údajného domova neexistuje. Dívka odmítá o své minulosti cokoli prozradit a krátce poté zmizí. Kdo je Matilda Fitzgibbonová/Emma Osbornová doopravdy? A objeví během strastiplné cesty, která ji zavede z nejvyšší společnosti až do nejhorších londýnských slumů, své pravé já? Moderní autorka zůstala věrná stylu Bronteové a vytvořila pozoruhodný román s tajemstvím, viktoriánsky melodramatický i dickensovky realistický, zasazený do doby světové výstavy, která je příslibem nového věku.... celý text