Když hodiny padaly z věže hodnocení

Věra Linhartová (1942) zpracovala příběhy ukrajinských a ruských žen, které se rozhodly žít v Brně a na jižní Moravě. Přes veškerou snahu alespoň o optimistické vyznění jsou smutné až tragické, ale zároveň plné energie. Jsou svědectvím, ale i výzvou a nepříliš potěšitelným obrazem vztahu naší komunity nebo některých jejích členů ke slovanskému východu... Jde často o dobrodružné bloudění lidí (žen) a celých národních komunit po tragickém a v podstatě dost divokém rozpadu SSSR. ..Minulé křivdy přivolávají nové, jejich řetězec jako by nešlo přetnout. ...Bez zastírání a retuší se tu píše o konfliktním střetávání domácího a cizího prostředí a obecně kulturního nesouladu, o stereotypu vetřelce, o jiných životních zvyklostech, o potížích integrovat do cizí, byť slovanské, národní komunity...(volně podle prof. Ivo Pospíšila v recenzi v KAMu 12/2010). Kniha vyšla za finanční podpory Jihomoravského kraje, autorem ilustrací je Lev Lucker (žije v Bavorsku), projekt řídila Oxana Šmeralová. (Povídky: Kroky ze tmy, V zemském ráji na pohled, Není jiné cesty, Když hodiny padaly z věže, Na počátku bylo slovo, Sbohem, Slunečná země, Bogorodica moja, Návraty, Krabička z modrého sametu)... celý text