Konvalinka hodnocení

Vzpomínková kniha Karla Landyše zachycuje pestrý autorův život – od dětství, kde je nepřehlédnutelnou postavou babička Štěpánka, přes studia, léta strachu ze Státní bezpečnosti, až po definitivní rozhodnutí emigrovat, opustit s rodinou Československo i své blízké a usadit se ve Švédsku. Ačkoli jsou autorovy vzpomínky vsazeny do politických reálií, jsou samozřejmě také velice osobní. Takže mluví-li o bombardování Brna a poválečném stěhování do bytu po Němcích, jedním dechem vyjadřuje nepříjemné pocity, které ho pronásledovaly – kdo byli ti Němci, co museli narychlo opustit svůj domov? Jací byli? Měli děti? Studia na gymnáziu spojuje se založením diskusní skupiny Šestka, kdy se šest spolužáků rozhodlo vymanit ze sevření totality a nahlas projevit svůj názor. Vysokoškolská studia poznamenalo především několikaleté pronásledování StB, která se ho snažila přimět ke spolupráci pod krycím jménem Konvalinka. Tyto nepříjemné zkušenosti jej nakonec v roce 1970 přiměly k emigraci. Ani tady se nevyhne osobním vzpomínkám – ačkoli odchází s milovanou manželkou a dvěma dětmi, v Československu zůstávají prarodiče, blízcí i přátelé. Smutná je i vzpomínka na smrt bratra Petra, který v mladém věku umírá na rakovinu. Krutá rána osudu, neboť Karel Landyš se po vystudování lékařské fakulty celý život věnoval právě onkologii. A přes to všechno, na pozadí složitých politických událostí, je to především vzpomínání člověka nezpochybnitelných morálních i kulturních hodnot.... celý text