Manželky, milenky, zoufalky hodnocení

V osmnácti měla Alexandra o svém budoucím životě jasné představy, věděla, co chce (žít si jako v pohádce po boku bohatého sexy manžela, vychovávat s ním dvě roztomilé, krásné a hodné děti a mít se skvěle), stejně jako věděla, co nechce (hlavně ne vzít si obyčejného chlapa a prožít banální život). Její kamarádky na tom byly dost podobně, všechny věřily, že ony budou těmi výjimkami, kterým se to podaří. Jsou přece mladé a krásné a mají všechno před sebou! Jenže… Za dvacet let od maturity ušla každá z šestice někdejších spolužaček a kamarádek dlouhý kus cesty a z růžových plánů zbyla víceméně hořkoslaná torza. Ze svých naivních představ musely hodně slevit – a beztak to není takové, jak by si přály. Báječní sexy chlapi s tučným kontem se buď nevyskytují, anebo dávno odspěchali za mladšími, některé z kamarádek jsou rozvedené, další se k tomu chystají… Alex (a nejen ona) znovu stojí na křižovatce a stejně neví, kam a jak dál, natož s kým, aby to za to stálo! Polovina života pryč, správní chlapi zadaní a ty děti taky jaksi nejsou až tak dokonalé… Přesto všechny doufají, že to vyjde. Když ne jednou, podruhé, potřetí… posté, a tak hledají dál a tam uvnitř si připadají pořád stejné – mladé jako tenkrát (jenom se nesmí koukat do zrcadla a stoupat na váhu…), s většími či menšími boulemi a šrámy uštědřenými životem možná banálním, ale tím jediným, co žijí tady.... celý text